Za tolik hanby plakat nedovedu.
Tlučení na výra je slovo.
Tak špatná pravda a tak krásná řeč.
(Jan Skácel)

Cesta za ropou

29. listopadu 2008 v 11:25 |  Dlouhodobá předpověď

USA na cestě do Perského zálivu?

Svět se dostal na nesmírně nebezpečnou křižovatku. Amerika, NATO a Izrael se rozhodly pro vojenské dobrodružství.
Bush zahájil se souhlasem kongresu námořní blokádu Íránu, což by mohl být poslední krok k totální válce.
Vojenské zdroje hlásí masivní přesun amerických a spojeneckých plavidel do Perského zálivu, Arabského moře a Rudého moře proti Íránu.

Média o tomto přesunu téměř nereferují. Západní média včetně tisku a televize selhaly jako mnohokrát dříve v podobných situacích.
Americká média se stala bezduchým hlasatelem Pentagonu. Muslimská republika [Írán] je neúnavně obviňována z vývoje jaderných zbraní, aniž by existoval důkaz.

Vzniká politický konsensus mezi americkými spojenci včetně Francie, Německa a Itálie, že válka s Íránem je kvůli zvýšení globální bezpečnosti.
Tento konsensus je formulován tak, aby se opatrně vyhnul skutečnosti, že i omezený "trestající" letecký útok na Írán by měl za následek okamžitou eskalaci konfliktu na celý Střední východ a oblast střední Asie od rovníku po západní čínské hranice. V oblasti nyní probíhají tři vojenské konflikty: v Iráku, v Afghánistánu a v Palestině. Útok na Írán by měl potenciál zatáhnout do konfliktu velký počet dalších zemí.

Přípravy na válku

Masivní přesun námořních sil do Perského zálivu je kulminací pět let příprav na válečnou operaci.
Už v červenci 2003, krátce po napadení Iráku začal Pentagon s přípravou plánu na válku v Íránu. V této počáteční fázi plánování byly probrány různé variace válečných operací a bylo vybráno tisíce cílů pro útok v Íránu.
Globální válka proti terorismu (GVPT) posloužila jako zástěrka a obhajoba amerických válečných operací na Středním východě. Tato GVPT je středobodem americké národní bezpečnostní doktríny. Je rovněž základním kamenem desinformační mediální kampaně, portrétuje "muslimské teroristy" jako nebezpečí pro vnitřní bezpečnost. Skutečné strategické a ekonomické důvody pro tuto válku byly málokdy zmiňovany.
Koalice vedena Amerikou je nyní v pokročilém stádiu přípravy.
Podle oficiálně oznámených důvodů masivní námořní blokády je cílem klást překážky obchodování přes úžinu Hormuz a posílení blokády Íránu v Perském zálivu, nicméně plně rozvinutý útok na Írán za použití leteckého bombardování je rovněž ve hře.

Souhlas kongresu

Válka s Íránem je projektem obou politických stran, demokraté jí vyjádřili plnou podporu. Námořní blokáda probíhá se souhlasem amerického kongresu.
V květnu 2008 schválil kongres rezoluci 362 požadující posílení všech ekonomických blokád včetně obchodních aktivit a zmrazení finančních operací Íránské republiky.
Bude-li útok nakonec proveden, je záležitostí pečlivé úvahy. Signifikantní ale je obrovská koncentrace námořní vojenské síly, úroveň ohrožení je neporovnatelná s ničím v minulosti.
A navíc na námořní blokádě pod americkým velením se aktivně podílí řada koaličních zemí.
Je pravdou, že v posledních dvou letech probíhaly podobné válečné hry v Perském zálivu několikrát, ale co do politického ohrožení a co do rozsahu je tato bezprecedentní.

Paralelní vojenské operace: Válka na Kavkaze

Masivní rozmístění válečného loďstva probíhá za současně se rozvíjející krize na Kavkaze: Gruzínský letecký a pozemní útok na Jižní Osetii a Abcházii a ruský protiútok. Načasování a chronologie obou paralelních vojenských konfliktů jsou velmi důležité.
Zde nejde o separátní a nepropojené vojenské akce. Válka v Gruzii je integrální částí USA-NATO-Izraelské přípravy ve spojení s Íránem.
Gruzie by neprovedla vojenskou operaci bez posvěcení Washingtonu. Gruzínský prezident je Amerika v zastoupení a Gruzie je de facto americký protektorát.
Útok Gruzii na Jižní Osetii byl zahájen na příkaz USA a NATO. Američtí poradci se aktivně podíleli na přípravách plánu útoku na hlavní město Jižní Osetie.

Rusko je spojencem Íránu

Rusko je nyní chyceno v pasti vojenské konfrontace s Gruzií. Gruzínský útok na Jižní Osetii pokračuje jako akt provokace namířeny přímo proti Rusku. Vytváří auru nestability na Kavkaze a nese se sebou řadu civilních obětí. Slouží pro zneklidnění Ruska a brání mu hrát smysluplnou diplomatickou a vojenskou roli. Nebýt Rusko zaneprázdněno na Kavkaze, mohlo by podminovat a bránit válečným plánům Ameriky proti Íránu.
Rusko o Čína mají bilaterální vojenské smlouvy o spolupráci s Íránem. Rusko dodává zbraně a učí Íránce letecké a protiraketové obraně.
Od roku 2005 má Írán status pozorovatele v Shanghai Cooperation Organization (SCO). SCO má vazby na Collective Security Treaty Organization (CSTO) o vojenské spolupráci mezi Ruskem, Arménii, Běloruskem, Uzbekistánem, Kazachstánem, Kyrgyzstánem a Tádžikistánem.
Struktura a síla vojenské aliance je velmi důležitá. V kontextu amerických válečných plánů proti Íránu se Amerika pokouší oslabit íránské spojence, konkrétně Rusko a Čínu. Co se Číny týče, Washington usiluje o narušení bilaterálních vazeb s Teheránem, stejně tak usiluje o to, aby se Íránu nepodařilo navázat přátelské styky s SCO, které má hlavní stan v Pekingu.
Gruzínský útok na Jižní Osetii usiluje o podminování Ruska, které jinak představuje nepřehlednutelnou vojenskou moc a je spojencem Íránu.
Hlavním cílem je izolace Íránu, odseknutí od jeho mocných přátel: Číny a Ruska.
V hlavách washingtonských stratégů události v Gruzii spolu s mediální propagandou mohou být úspěšně aplikovány na diskreditaci a oslabení Ruska před posílením námořní blokády v Perském zálivu, což by mohlo vést k plné válce s Íránem.
Tyhle poněkud hrubé důvody ovšem mají tendenci nepočítat s vlastními americkými prohrami a slabostmi, stejně jako neberou v potaz obrovské riziko pro USA a svět vyplývající z pokračující konfrontace s Ruskem nemluvě o Íránu.
Podle toho, jak se vyvíjí situace v Gruzii a vzhledem k vojenskému zaneprázdnění Rusů na Kavkaze, vojenští analytikové se domnívají, že že Rusko Íránu nepomůže a nebude zasahovat do vojenských operací proti Íránu.

Operace Brimstone: Válečné hry v severním Atlantickém oceánu

Američané a spojenci nedávno dokončili rozsáhlé vojenské manévry v severním Atlantickém oceánu.
Většinou se při takových manévrech nespecifikují konkrétní zahraniční nepřátelé, ledaže by šlo o to vyslat jim jasné varování.
Ve válečných hrách je pravidlem dávat nepřátelům fiktivní jména. Američané použili tato: Irmingham, Nemazee, Rubeck and Churia. Což jsou kódová jména pro Írán, Severní Koreu, Rusko a Čínu. (Stejné kódy byly použity v roce 2007 v manévrech Vigilant Shield 07.)
V případě operace Brimstone oznámeným důvodem námořního cvičení je "cvičit vojenské vynucení případné blokády Íránu". Účelem je ukázat bojové schopnosti US a spojenců a jde o varování Íránu. Jsou rovnocenné vypovězení války: "Výcvik se zaměřuje na operace v mělkých pobřežních vodách, jako například v úžině Hornuz v Perském zálivu."
Cvičení Brimstone skončilo 21. července u pobřeží Severní Karolíny. Je důležité vědět, že participovaly jednotky z Británie, Francie, Brazílie a Itálie.
Anglo-americké válečné hry jsou časté. Ty poslední se liší svým rozsahem a přítomností Francie, Brazílie a Itálie a jsou otevřeně namířeny proti Íránu.
Přítomnost těchto států při cvičení operace Brimstone naznačuje, že tyto země přijaly (v politickém a vojenském měřítku) spoluúčast na Američany vedené invazi proti Íránu. Aktivní účast Francie a poněkud méně aktivní účast Itálie rovněž ukazuje, že Evropa americkou iniciativu podporuje.
Podle vojenských zdrojů je v současné době v Perském zálivu toto loďstvo:
- Letadlová loď s jaderným pohonem USS Ronald Reagan a její útočná skupina sedm
- USS Iwo Jima,
- Britská letadlová loď HMS Ark Royal
- vícero francouzských bojových plavidel včetně jaderné ponorky Amethyste.
V oblasti je rovněž USS Abraham Lincoln a USS Peleliu (momentálně v Rudém moři)

Mimořádná koncentrace vojenského loďstva

Jde o největší koncentraci amerických a spojeneckých sil v Perském zálivu od útoku na Irák v březnu 2003.
Až do Zálivu dorazí spojené jednotky ze cvičení Brimstone, přidají se k nim dvě další americké vojenské skupiny USS Abraham Lincoln a USS Peleliu.
V Perském zálivu, v Arabském moři a v Rudém moři budou čtyři americké letadlové lodi: USS Theodore Roosevelt, USS Ronald Reagan, USS Abraham Lincoln a USS Peleliu Strike Group. Amerika tam rovněž posílá Iwo Jima Expeditionary Strike Group.
S doprovodnými plavidly, fregatami a ponorkami bude v Zálivu připraveno 40 vojenských lodí přímo u hranic s Íránem.
Kromě těchto 40 lodí bude v Zálivu dalších 36 vojenských lodí jak z USA, tak spojenců. Všechny budou podléhat centrálnímu americkému vedení.

Námořní blokáda

Pro Írán je vnucena námořní blokáda 80 bojovými loděmi ve vodách u íránského pobřeží rovna vypovězení války.
Blokáda představuje hrubé porušení mezinárodního práva. Renomovaný specialista na mezinárodní zákony Francis Boyle píše:
"Blokáda je podle mezinárodního i domácího práva válečným činem. Termín 'blokáda' je v mezinárodním právu používán v referenci k agresivnímu činu státu za účelem zabránění plavbě lodí nebo letu letadel do nebo z jiného státu. Je zvyklostí mezinárodního práva pohlížet na blokádu jako na vypovězení války vzhledem k agresivnímu použití síly proti druhé straně. Blokády jako vypovězení války byly v minulosti uznány například v Pařížské deklaraci z roku 1856 a v Londýnské deklaraci 1909, kde načrtly mezinárodní pravidla válečnictví."
Válečné přípravy rovněž provádí Izrael a NATO ve východním Středomoří. Vojenská plavidla Německa kotví u břehů Sýrie. Turecko, důležitý vojenský činitel v NATO, je také hlavním partnerem v americké koalici. Turecko má hranici s Íránem i se Sýrii.

Preventivní jaderný úder

Na politické úrovni se objevuje ďábelský a příbuzný konsensus ohledně preventivního jaderného útoku, použití jaderných zbraní ve válce na Středním východě, konkrétně proti Íránu.
Za tím účelem byla vytvořena nová řídící jednotka s názvem Joint Functional Component Command Space and Global Strike neboli JFCCSGS.
JFCCSGS dohlíží na odstartování jaderného útoku v souladu s rozhodnutím kongresu zvaným Nuclear Posture Review (NPR) z roku 2002. NPR umožňuje preventivní jaderný útok nejen proti "darebáckým" státům, ale také proti Rusku a Číně.
Nedávná zpráva z NATO z prosince 2007 s titulkem "Towards a Grand Strategy for an Uncertain World: Renewing Transatlantic Partnership" požaduje první, preventivní jaderný útok. Doktrína NATO je identickou kopii americké doktríny prvního úderu po 9/11.
Předběžné použití jaderných zbraní, jak je formulováno NATO, by bylo vedeno za účelem "oslabení darebáckých států (=Íránu) ve stále brutálnějším světě" a také k zabránění "darebáckým nepřátelům" použít zbraně hromadného ničení.
Podle kostry doktríny NATO by USA a spojené síly včetně Izraele "sáhly po preventivním jaderném útoku ve snaze zastavit šíření jaderných zbraní" (citováno podle Paula Dibba, Sidney Morning Herald, 11. února 2008).
"Autoři zprávy NATO nevylučují, že jaderná válka bude brzy možná v tomto stále brutálnějším světě. Navrhují, že první použití jaderné zbraně musí zůstat jako možnost, jako poslední nástroj k zabránění použití ZHN," píše Paul Dibb.
Ve světle probíhajících vyhrůžek Íránu by preventivní jaderný útok přicházel v úvahu navzdory skutečnosti, že Írán nemá jaderné zbraně, jak bylo potvrzeno v roce 2007 National Intelligence Estimate (NIE). Hovoří se o taktické jaderné zbrani, která je podle Pentagonu "neškodná" okolnímu obyvatelstvu.
Podle rozhodnutí senátu z roku 2003 je nová generace taktických jaderných zbraní, mini-bomb se sílou maximálně 6x větší, než měla bomba v Hirošimě, považována za "bezpečnou pro civilní obyvatelstvo," neboť vybuchne pod zemí.
Prostřednictvím propagandistické kampaně, která využila i podporu renomovaných jaderných vědců, je mini-bomba prezentována jako nástroj míru a ne války. Malé atomové bomby byly schváleny pro použití na frontě a určeny pro příští fázi války na Středním východě spolu s konvenčními zbraněmi.
Byrokraté tvrdí, že malé atomovky jsou potřebné jako rozumný zastrašovač proti darebáckým státům (Írán, Severní Korea). Tvrdí, že existující jaderné zbraně jsou příliš destruktivní a hodí se jen k otevřené jaderné válce. Potenciální nepřátelé to vědí, tudíž se domnívají, že jim jaderná odveta nehrozí. Ale malé atomovky jsou méně destruktivní, a proto by mohly být klidně použity. To by z nich učinilo efektivnější strašidlo. (Opponents Surprised By Elimination of Nuke Research Funds Defense News 29. listopadu, 2004)
V naprosto překroucené logice jsou jaderné zbraně prezentovány jako nástroje k vybudování míru a k prevenci "vedlejších ztrát".
Zpráva NATO, která reflektuje rostoucí konsensus, trvá na tom, že první použití jaderné zbraně je nutné, protože "prostě neexistuje realistický prospekt světa bez atomových bomb."
Na straně 97 této zprávy se uvádí: "Jaderné zbraně jsou konečným nástrojem asymetrické odpovědi a současně konečným nástrojem eskalace."
Doktrína USA-NATO o použití atomových bomb jako preventivního úderu proti Íránu a zdůvodňována jako "cesta k záchraně západního stylu života" nebyla mírovými aktivisty zpochybněna.
Mainsteramová média mají pevně pod kontrolou veřejné očekávání a porozumění událostí ve válce na Středním východě. Nebezpečí použití atomových zbraní ve světě po Studené válce je jen zřídkakdy zmiňováno, a pokud ano, je to zdůvodňováno jako preventivní vojenská možnost k zajištění bezpečnosti Západního světa.

Pravda je překroucena a postavena na hlavu

Mediální desinformace nám vštěpuje, že tak nějak válka s Íránem je nezbytná, že Írán představuje hrozbu naším domovům a islámská republika podporuje islámské teroristy, kteří plánovali 9/11. A že předběžný jaderný úder je odpovědí.
Naproti tomu mocné ekonomické zájmy v pozadí války, anglo-americké naftové společnosti a zbrojní průmysl, Wall Street jsou jen málokdy centrem mediálního pokrytí. Skutečné ekonomické a strategické cíle za touto válkou jsou pečlivě mlženy.
Útoky z 9/11 jsou hojně využívány Bushovou administrativou a médií jako zdůvodnění pro válku navzdory rostoucí hoře důkazů, že šlo o vnitřní akci klíčových členů Bushovy vlády.
Navzdory důkazům jsou Afghánistán, Irák a nyní Írán portrétovány jako státy "sponzorující terorismus" a jako ohrožení našich domovů, tudíž to obhajuje různá stádia vojenské cestovní mapy na Středním východě. Projekt PNAC (Project for a New American Century) už v roce 2000 popsal tuto cestovní mapu jako "dlouhou válku". O co jde, je jasné: o globální válku bez hranic.
Americké a koaliční síly včetně NATO a Izraele jsou nyní ve vysokém stupni připravenosti v útoku na Írán. Vůdci koalice, včetně Francie, Německa a Itálie, by měli vědět, že taková akce by mohla znamenat zahájení třetí světové války.
Scénáře eskalací už byly Pentagonem promyšleny a analyzovány.
Americké bojové hry zahrnují možnost, že do konfliktu na Středním východě vstoupí Rusko a Čína. Třetí světová válka je v ústech architektů americké zahraniční politiky od začátku Bushova režimu.
V reakci na operaci Brimstone a na rozmístění námořních sil řekl íránský ministr zahraničí, že "Írán odpoví s maximální sílou na nejmenší ohrožení národní bezpečnosti."
Válečná propaganda formou mediálních desinformací nejen usiluje o galvanizaci amerických občanů, o podporu "války proti terorismu," ale také o sociální pořádek, který ruší zákon, snižuje a omezuje občanské svobody, povoluje použití mučení a vytváří moderní policejní stát jako nástroj k "zachování západní demokracie."
Existuje tichý veřejný souhlas s ďábelskou a zločinnou vojenskou agendou, která v nejhlubším smyslu slova ohrožuje "komunitu národů" a život na této planetě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.