Za tolik hanby plakat nedovedu.
Tlučení na výra je slovo.
Tak špatná pravda a tak krásná řeč.
(Jan Skácel)

samé prachy

29. listopadu 2008 v 8:00 |  Ostatní

Při jednom z mých posledních rozhovorů s Miroslavem Dolejším jsem byl informován o úmyslu jistých bankéřů položit světový měnový systém, v případě že Amerika opustí Izrael. Bylo to někdy roku 2000, a tedy i před "9/11".
Dnes jsem přesvědčen, že pohrůžka vyvolaná danou pohnutkou byla planá a pouze chytře vymyšlená jako jeden ze strašáků. Finanční systém se totiž pokládá sám a nevyhnutelně.
Občanům mohou vytanout na mysli závratné dluhy, které všechny státy u světových bankéřů mají. V případě USA je to dnes asi 8 trilionů dolarů, přičemž zvýšení působí nevyhnutelně válečné výdaje na účet okupačních válek proti Iráku aAfganistanu, které dle zprávy demokratů v US Kongresu dodnes stály 1,5 trilionů$. Ale tam osud měnového systému v podstatě neleží. Dluhy mohou unést a odnést ještě na prohnutém hřbetě občané a jiní daňoví poplatníci (korporace). U nás v Čechách a na Moravě odpad a dopad válečného rozjaření Bushlandu pociťuje každý ve spirále stále stoupajících životních nákladů. I to je ale jen daň servilnosti vasalů "nejmocnější ekonomie světa".
Rovnováha finančního systému je jistě narušena nesmyslnými válkami, astronomickými půjčkami a kolosálními výdaji na korupci vlád i podnikané vládami samotnými. Zásadní příčina dnešního řícení je ale staršího data, a leží ve dvou podstatných "národohospodářských" idejích, a sice:
a/ že peníze nemusí být podloženy zlatem a co daleko horšího
b/ že peníze byly učiněny zbožím.
Podle převládnuvších národohospodářských teorií zlato ztratilo svůj význam jako podklad měny před a po Druhé světové válce. Nápad se samozřejmě hodil bankéřům světa, poněvadž byl odložen (ne li zašantročen) realistický "metr".
Zlatu se vytýkalo, že leží "bez užitku" v tresorech světa, a bylo ho kolem dvacet dva tisíc tun. USA a Kanada tedy opustily "gold standard" už v roce 1933.
Jistěže se nezapomnělo na podivuhodnou barvu a kovový, trvalý lesk zlata, který člověka přitahoval od počátku existence, a definitivně od historie Egypta a Sumeru nějakých 4000 let před Kristem, a tedy ani na jeho šperkařský význam. Pro technika, inženýra a vědce nevymizela jeho průmyslová důležitost, která leží zejména v jeho vysoké elektrické vodivosti (druhé po platině) a chemické odolnosti. Říkalo se, že část US zlata byla použita na stavbu mohutných elektromagnetů pro cyklotrony, které byly nezbytné pro atomový výzkum a bombu.
"Zapomnělo se" jen, či chtělo se zapomnět na to, že ve zlatu je naakumulována práce spojená s jeho těžením a primárním zpracováním, a že to je ta jeho základní hodnota, o kterou se lze vždy opřít totiž hodnota práce! Na tuto jeho hodnotu se nemusí dávat čestné slovo, ani záruka bankéře, kterým nota bene po pádu bank nelze dnes důvěřovat. Variace ceny zlata určené nabídkou a poptávkou na trhu nejsou jeho podstatou, i když mohou být, jak jsme v minulosti viděli, značné. Např. "volné zlato" k "oficiálnímu zlatu" stouplo až na pětinásobek.
Základ pro zlato jako měřítko hodnot při směně zboží dal starověký Egypt, který měl tehdy největší jeho naleziště či doly v Nubii. Egypt dal zlatu úkol být měřítkem, nástrojem prostředníkem při směně zboží. K tomu cíli, aby se prokázala jeho pravost, byly už od sedmého století před Kristem raženy mince.
Když peníze postupně (ale ne všude, zcela a úplně), dostaly místo zlata jen státem, cedulovou bankou určenou hodnotou (na základě ne zcela určitelných a ověřitelných "aktiv") a následně se ztratila průhlednost měnového systému, začala jejich hodnota být zmítána jen nabídkou a poptávkou po výrobcích, zboží apod. toho kterého státu. Příkladem toho může být hospodářství za socialismu u nás, kdy např. papírová hodnota koruny k libře byla 50:1, ale když u nás ze Západu nakupovali naše obráběcí stroje, stoupla realisticky hodnota koruny na 10:1.
Za vlády amerického presidenta Ronalda W. Reagana byly deregulovány banky a peníze se staly zbožím, místo prostředkem směny, tehdy nastaly v podstatě souchotě peněz, ne li jejich pád.
Proč?
Zapomnělo se (bylo zapomenuto), že peníze musí mít obsah hodnoty skutečné práce. Být jejím výrazem, odrazem aobrazem. Být výrazem skutečných hodnot.
Přeléváním peněz, jak se ukázalo právě a exemplárně v pádu banky Northern Rock, kdy se peníze bez záruk nakupují ujiných bank a pak bez záruk půjčují zákazníkům, se postupně znehodnocuje zbytkový obsah práce v penězích. Ty se stávají stále méně hodnotnými, až se nakonec promění v hodnotu spekulativní a nakonec v hodnotu papíru, na kterém je obraz cedulové banky vytištěn.
Z ideje že peníze jsou božím, se zrodila, a etablovala snaha vytřískat co se dá jen na pouhých a mazaných, často hazardních, finančních transakcích (půjčování a obchodování s nimi).
Neměli bychom se tedy vysmívat, když na poslední schůzce naftu produkujících zemí (listopad 2007), íránský president Mahmoud Ahmadinejad žádal, aby petrolejářské země opustily US dolar jako jednotku prodávání a směny nafty, protože dolar má hodnotu papíru.
Zapomnělo se skutečně, že peníze jsou a vždy musí být prostředkem (a výrazem) směny skutečné práce a jejích výsledků?
Irwin Stelzer, konsultant a ředitel ekonomické strategie (policy) amerického Hudsonova Institutu, mezi řádky svých posledních úvah projevuje obavy o stabilitu dolaru (na příklad v The Sunday Times 2. prosince 2007, před tím 25.listopadu a v dřívějších týdnech).
V neprospěch "světové měny" je fakt, že cizí země drží jako své reservy asi 3,7 trilionů dolarů, a z toho např. samotná Čína vlastní 900 miliard. Už na jaře tohoto roku se Čína rozhodla, že se odpoutá od dolarové závislosti, ale co udělat se ztrátami, které už klesáním dolaru utrpěla a teprve utrpí, když odprodá těch devět set miliard (nebo jen polovinu a kdo je teď koupí?).
Ale to všechno jsou jen malé hry, dokreslující bídu, kterou si lumpenkapitalističtí bankéři sami pro sebe dávno připravili. Neodvratitelný Damoklův meč visí nejen nad hlavami jejich, ale nás všech.
Panika z "roztavení celého finančního systému" o které Stelzer hovoří, je jen předběžný jev skutečného pádu dosavadní finanční politiky světa. Z toho se nelze žádnými finančními triky vyhrabat. Pád je zakódován v systému samém.
Ergo:
Podstata éry zhroucení je učinění peněz zbožím. Tím, že se peníze staly zbožím, znehodnotily, "rozředily" postupně práci jimi representovanou. Tuto změnu ve spirále se propadající nelze ničím odčinit ani napravit, proto nastává éra zhroucení totálního.
Autoregulace systému si vyžádá drastická řešení.
Pryč od impéria
Bohumil Kobliha
"Na deset milionů Britů chce opustit svoji zemi, tedy jeden z pěti dospělých." Tak hlásá článek na první straně prestižního světového nedělníku "The Sunday Times" z 27.srpna 2006. Proč ten exodus? Oficiálním důvodem je, že administrativa zatěžuje občany stále vyššími daněmi. To je ale třeba číst spolu s výsledky posledních průzkumů veřejného mínění, které zjišťují že 8O% Britů chce, aby se Spojené království odpoutalo od USA. Proč? Poněvadž doplácí daněmi na války Ameriky proti islámu iniciované neo-konservativci (americky "neo-cons"; neocons - vzniklo z "kávové společnosti", jak si původně říkali, většinou extremních sionistů).
Sílící hlas Britů žádá přimknout se skutečně k Evropě, nebo se osamostatnit a žít jako dříve spolu se zeměmi Commonwealthu. Proč? Poněvadž Britové už mají plné zuby válek, do kterých je zavlekl jejich přítel Bush. Samozřejmě prostřednictvím premiéra Blaira. Toho - ač už i mateřská labouristická strana žádá jeho odchod, ač se jeho řeč stává stále více nekoherentní, a nápady krkolomně ekvilibristické - se nemůžeme zbavit.
Anti-teroristická opatření pana ministerského předsedy a plejády jeho ministrů vnitra (střídá je jak fusekle), kteří nám natloukají do hlavy, že každý může být terorista, a tedy zaslouží hlídání, nás vedou nezadržitelně do totalitního státu s policejní glazurou nebezpečnější než nacistická Sicherheitsdienst či KGB. Strážník na každém rohu se samopalem. To samozřejmě pobuřuje svobodomyslné Angličany, a nemůže neprovokovat všechny mohamedány, zvláště když jim zakazují i jejich náboženské svátky. Konečně za tím účelem a tím směrem jsou kroky namířeny. Provokace na provokaci Je to jako když vám, zákona dbalému občanu, sváží ruce aniž byste co udělali. Chtějí abyste se cukali. Pak vás alespoň obviní, že jste se vzpouzeli policii. Pěkná legrace
Otázka jít vlastní cestou je tedy pro Angličany čím dále tím naléhavější, zejména teď, kdy pan Bush buší a hlasitě se chystá na další zemi islámu, Irán - ovšem popoháněn neo-konservativci. Byl bych zvědav, kdo ještě jeho pohádky o hrozném nebezpečí Bin Ladenů a zbraních hromadného ničení mohamedánů bere, ale Bush nahnal svůj národ do válek proti Afganistanu a Iráku, a nikdo mu nedokázal v rámci "demokracie" zabránit. Jak je to s Blairem? Inu toho přátelští neocons nedovolí padnout dokud nepodpoří válku Bushe a Omerta proti Sýrii a Iránu.
Model manipulativní demokracie pracuje perfektně, nikdo se z ní "nemůže" dostat. Ani kmán ani pán, ani Brit, Čech či Amerikán.
Ale zeptejte se proč ti neocons a Bush vedou vlastně to tažení proti islámu? Myslím v nejhlubší podstatě. Čekáte že řeknu nafta? Ta je tam jistě, kdo by ovládl všechny zdroje nafty může ovládnout svět. Ale to není vše, ruku v ruce jde vláda dolarem. Světovláda (Global dominion) je a bude vedena dolarem, za kterým jsou bankovní titáni neocons (viz také M.Dolejší: "Analýza 17.listopadu 1989").
Pamatujete kdo zpřevracel stoly penězoměnců v chrámě Jeruzalémském? Ten musel být likvidován!
Karel Marx, který v tomto směru prohlédl náturu svých soukmenovců, napsal že žid nezná žádného jiného Boha než peníze. Kdo sáhne na obchod penězi musí jít, i kdyby to byl syn Boží a syn člověka.
Islám zakazuje obchodování penězi.
Proto ve válkách musí být poražen islám a vyvrácen Korán, aby už nic nestálo a nikdo nestál v cestě vydřiduchům, kteří neumí nic než vydělávat na penězích a finančních transakcích - vládnout penězi. Na neštěstí nadvláda světa dolarem jde ruku v ruce s tou naftou.
Všechny "zapálené Římy" naší doby (počínaje 9/11 v USA a nekonče 7/7 v GB), ať už hořely, nebo nikdy nevybuchly, byly podpáleny jedinou rukou s jedinou myšlenkou a cílem: mít důvod k likvidaci islámu!
V půli srpna byla Britanie rozrušena tím, že pan Blair zde dovolil přistávání a tankování amerických civilních letadel, která dopravovala vojenský materiál pro Izrael (včetně proti-pěchotních hroznových bomb - cluster bomb) proti Hezbollah (Hizbolah) a Libanonu. Teroristické bombardování Izraelem těmito zbraněmi usmrtilo kolem jednoho tisíce Libanonců (The Independent z 15.srpna 2006). Přes materiální podporu, a včetně skvělých plánů paní US Státní sekretářky Dr. Rice, Jahve dovolil, aby vyvolený národ tuto válku prohrál, jak přiznal sám pan izraelský premiér Ehud Olmer. Ví už dnes Jahve kdo jsou váleční zločinci?
Aby se tedy Britové nebouřili, chce Amerika použít území Čech pro své nové předsunuté letiště k dalším válkám na Středním východě, a nyní brzo proti Iránu.
Ne tak dávno se pan Václav Klaus usmíval pod fousy, že má v šuplíku razítko "Varšavského paktu", a prý nás zbavil ruských raket na našem území. Dnes v chomoutu NATO obstarává nové základny, letiště a nové vojáky, aby nás oblažili svojí přítomností. Co s ním a tím?
Jak my se můžeme dostat z žentouru smrti, který se chystá, a znovu a znovu roztáčí.
Nikdo nás zvenčí nikdy neochránil a neochrání, to si buďme jisti!
Na všechna dobrodružství našich "přátel" jsme vždy jen dopláceli. Dnes nám nezbývá nic jiného, než to co Britům: Pryč od imperiální Ameriky!
Konečně, to jsem radil panu profesorovi v pražském Autoklubu na CEPu už loni v létě.
Naši zem od budoucích katastrof může zachránit jen neutralita.
Na co čekáme?
Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn, 1.září 2006
Spravedlivý stát
Bohumil Kobliha
Najednou se pan president zastavil. "Tak si myslím," řekl, "abychom tu republiku udrželi ještě dvacet, třicet let. Pak už se ničeho nebojím." (Karel Čapek: "Čtení o TGM", str. 18.)
Letošním 28.říjnem se naše Československá republika dožívá devadesátky, ovšem rozdělená a bez Podkarpatské Rusi, ale žije(!), i když pochybuji, že dle představ jejích tvůrců, zakladatelů a budovatelů. Možná že sami oni udělali chyby, možná že nahnutý svět nedovolil plnit představy o dokonalém moderním státě. Obrátíme li stránky historie do doby po první světové válce v Evropě, vidíme odraz amerického "Černého čtvrtku", kdy se zřítila 24. října 1929 burza na Wall Street. Francouzské vlády padaly jak nahnilé hrušky a Velká Britanie 20. září 1931 devalvovala libru. Německo se z krize dostávalo nástupem pana Hitlera, který se 30. ledna 1933 ujal demokraticky (!) řízení státu a začal připravovat odvetu za prohranou válku, tedy zbrojení.
Jedině Československo, díky skvělým průmyslovým kapitánům jako byl na příklad Tomáš Baťa, a díky nesmírnému nadšení celého národa, že si vydobylo svobodu a mělo navrácenu vládu věcí svých do svých rukou, se ubránilo větším otřesům a hospodářským výkyvům a snažilo se budovat spravedlivý moderní demokratický stát. Národní náboj pro samostatnost nás nesl nahoru!
Nevíme ovšem ani dnes jak bychom pokračovali dál, kdyby nepřišel osudný Mnichov (30.září 1938), kdy po všech slibech "spojenci" naši nadějnou republiku hodili přes palubu stejně tak se potápějící Evropy.
Zde se můžeme zamýšlet, zda vše a všichni naši vůdcové byli na místě, na úrovni úkolů a plnili své povinnosti k národu a státu jak přísahali (viz také kniha B.Koblihy: "Šest dní kdy národ věděl"). Vždyť odmítli národu dát, o co volal (!), totiž "Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně!". A nesplnili slib "Budeme se bránit!"
Poprvé jsem přemítal nad stoprocentností našich předáků, když jsem po odchodu do exilu v roce 1968 začal znovu studovat, jak a co bylo. Při přípravě jednoho exilového projevu jsem narazil na Masarykovo vyznání, kdy ve své knize "Světová revoluce" (vydání z roku 1925, které jsem zachránil z dědovy knihovny), na straně 17. říká: "Komenského Kšaft zůstal mi na cestě kolem světa vedle Kralické Bible denním národním a politickým mementem..."
Nemohl jsem potom pochopit a přenést přes srdce, že na straně 45. a i při jiných projevech ze vznešeného proroctví "Věřím i já Bohu..." veliký Masaryk vypustil část věty "...hříchy našimi na naše hlavy uvedeného..."
Nebudeme rozvádět proč asi, ale v dalších pramenech (například v exilovém vydání studie Fr. Jeníka Horáka: "Vondrák contra Masaryk", vydala Knižnice Bohemia svazek 1. roku 1958), jsem zíral co všechno padlo a kdo při tom musel jít z kola pryč, jako oběť budování "Masarykovské legendy". I mnozí mužové Dvacátého osmého října byli odsunuti.
Nechtěl jsem ani věřit, když mi zde v exilu legionář dvou odbojů plukovník Roman Kokrda vyprávěl, jak naši vojáci na Rusi na Čeljabinském sjezdu (14. května 1918) odmítli Masarykem s bolševiky dohodnutou - "ozbrojenou neutralitu", kdy měli odevzdat všechny zbraně a byli pak málem vyvražděni bolševiky. Tehdy odmítli Masarykovo vůdcovství (zbraně uschovali v jimi vyrobených dvojitých stěnách ešalonů) a nastoupili obtížný návrat "Sibiřskou Anabasi", kdy si všechny další potřebné zbraně a munici prakticky museli znovu vydobýt a jimi se při cestě bolševikům bránit. Nemohl jsem uvěřit, až teprve sám TGM mi ve Světové revoluci potvrdil svůj probolševický(!) postoj a kde mimo jiného na straně 225 píše: "...že Spojenci podporovali odboj proti bolševikům, pokládal jsem za pochybené..."
Manévroval TGM jen podle své politické potřeby?
Proč bagatelizoval a vytřídil osoby, které s ním chtěli spolupracovat i vyslané národem za ním do exilu, jako a zejména poslance Düricha? Jak to, že přes všechno a všechny v národě byl Masaryk tak prostrkán na osobu číslo jedna? Nechci a nebudu bourat Masarykovskou osvobozeneckou legendu. Každý se dnes může dočítat jak to všechno za první republiky bylo a utvořit si svůj obrázek, ale musím k podobizně modly uvést jména: Massařik, Redlich, Mardsen, Masaryk...
Vysvětlení? Massařik bylo (viz exilová studie autora lm.: "TGM K otázce jeho původu" z roku 1957) dle matrik jméno jeho negramotného, dvaceti šestiletého otce, povoláním podkoního. Redlich bylo jméno německo židovského hodonínského obchodníka (velkého příznivce Massařikovy rodiny), kde Terezie Kropáčková, třiceti šestiletá matka Tomáše Jana Masaryka, sloužila jako kuchařka. Neuměla česky, proto i Masaryk měl později s češtinou problémy. Byl li Redlich (jak otec Nathan, synové Alois a Ignác, a i vnuk Josef) příznivcem nijak známého Tomáše (a Josef mu dokonce pomohl k politické kariéře), nemůžeme se příliš divit, že po letech americká státní tajemnice Albrightová se zasadila o TGM pomník na Hradčanském náměstí. Bylo to s podivem, když pánové Klaus a Mečiar likvidovali dílo člověka "který se zasloužil o stát". Může nás napadnout že by bývalo lepší, kdyby paní Albrightová přála monolitu republiky. Konečně, kdybychom si dnes chtěli potvrdit genetický původ TGM, stačilo by podrobit vzorek tělesné jeho schránky laboratorní zkoušce DNA, a bylo by definitivně po dohadech. Měli bychom podklad/zdůvodnění, proč se to či ono dělo a stalo. Vznešený byl Masarykův návod: "Lid chce být klamán, tedy ho neklamme".
Mardsen bylo jméno na britském pase, se kterým Masaryk cestoval na Rusi. Zdeněk Mastník, zvěčnělý redaktor BBC, se po odkrytí britských archivů o věci zajímal, a přednesl někdy na začátku osmdesátých let na půdě Londýnské SVU (Společnosti pro vědy a umění) přednášku o Masarykovi jako zpravodajci Britské koruny na Rusi. (Práce Z.Mastníka bude jistě někde v jeho odkazu, ne li, každý profesionální historik může dnes nahlédnout do archivů britského "Home Office"). Konečně nic nového. Masaryk ještě na začátku války cestoval na pas rakouský a "své poznatky ze Západu" přednášel hraběti Thunovi. U carské vlády po vypuknutí války se na něj pohlíželo jako na agenta císařské Vídně.
To vše by nebyly z hlediska dnešních přístupů tragedie, kdyby vše klapalo. Dnes je kdekdo agent, dvojitý, trojitý či nevědomý, a náčelníci tajných organizací a služeb sedí ve vládách, senátech či prezidentských křeslech. Nelegitimní tvorečkové už dávno nemají stigma, hlavně že jsou zdraví a mají se k světu. Žádný zle.
Horší je když zakotví v politice a odkáží své dílo lidem, kteří ho nechtějí ani bránit, poněvadž toho "vědí příliš mnoho", "mají své plány", či poněvadž drží hodnost kadoše u zednářů. Vyvedli nás na věž, a s té věže nás shodili. Běda národům které propadnou kultům osobnosti či legendám.
A tak abychom nenaříkali, přes šílenství doby právě přítomné, musíme hledět do budoucna, bez zatížení legendami (!), a kdy opravdu přejdou vichřice hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného.
Ovšem bude to fuška, aby vláda našich věcí se opravdu navrátila do Prahy a Bratislavy, a nebyla z Bruselu, Washingtonu či Moskvy.
Prodejných politiků je na stohy. Ty nechceme v prvé řadě. V řízení věcí veřejných musí být skutečně naši lidé, a chtít sloužit našim zájmům. Proto potřebujeme přímou demokracii. Všeškrtící korupce musí být z naší společnosti vytlačena.
Co jsou to ale ty naše nejvlastnější zájmy, bez hlásání věčných pravd a vznešených hesel? S podivem, bylo to v našem národě zakotveno už pradávno, kdy Přemyslovy lýčené střevíce byly uloženy k národním pokladům: Vládnout si rozumně (selským rozumem), demokraticky a pravdivě, sami!
Žít v našem a po našem, bez diktátu zvenčí, bez podstrkování cizích idejí a bez cizích návodů, a bez prostrkování jejich nositelů.
Spravedlivý stát musí být založen na skutečnostech. Spravedlivý znamená být pravdivý, to konečně je národním mementem už od Mistra Jana Husa. Žádná obojakost, ale směr! To přece učil dávno Ježíš Kristus: vaše řeč budiž ano, ano ne, ne.
Začněme sokratovskou otázkou: Jaký je tvůj ideál?
Podle pravdivé odpovědi poznáme hned jak a co a kolik uhodilo. Ovšem co opravdu chceme a co je realisticky možné? Nelhat si do vlastní kapsy a historii nepoužívat jako nástroj manipulace. Musíme mít stupně volnosti, podle svého pravdivého hledání a poznání, podle vývoje.
Stát musí ochránit především svého občana, aby ten mohl žít svým osobním čestným, poctivým a pravdivým představám o své existenci. Musí chránit jeho drahé, majetek poctivě nabytý, a byť by to byl třeba jen majeteček. Domov musí být nedotknutelný. Nikdo nesmí chtít žít na úkor druhého.
Péče o zdraví tělesné i duševní musí být zajištěna poctivým a promyšleným systémem. Stejně tak jako zasloužilý odpočinek ve stáří. Vzdělání bude sloužit osobnosti a osobnímu růstu, a pravdivě připravovat na životní úděl i denní úkoly. Kultura nesmí sloužit plytkým a povrchním módám a trendům. Musí ulevovat, nastavovat zrcadlo i povznášet.
Práce a slušné mzdy budou prioritní hodnotou v základech společnosti. Žádná minorita nesmí být ukřivděna, ale nesmí chtít svým zájmem překřičet ostatní, ani se domáhat nějakého vůdcovství, dokonce pod nějakou cizí vlajkou.
Cítění jak politické tak náboženské každého dospělého a vyzrálého jedince je nedotknutelné, aniž by bylo druhému jakoukoliv cestou vnucováno. Jedinec nesmí být vystavován žádným manipulacím a jeho informovanost musí být pravdivá. Přesvědčení a svoboda vědeckého badání při positivní službě člověku, je bezpodmínečná.
Dokážeme li tohle, pak máme opravdu vyhráno a nezanikneme v moři nectností, lží, plytkostí a chrapounství. Nabereme opět svoji sílu, kterou nám dnes usurpují.
Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn, 9.9.2008.
Aparát chlupatou dekou
Bohumil Kobliha
"Někomu přece musíme věřit", slyšel jsem k mým kritikám vládních činitelů po Sametu. Správně. Každý loajální občan věří, má či musí věřit svým vládám. Vždyť si je důvěřivě zvolil!
Po sedm let každý slušný, poctivý občan "dobře informovaného Západního světa" věřil a věděl, že ta zpropadená Al Queda (Al Kejda) provedla v Americe, bezprostředně po sražení dvojčat věží WTC "9/11" 2001, bakteriologický útok na vládní místa anthraxem. Vedle toho ti zlí muslimové chystali ještě vyhození do povětří důležitých mostů v New Yorku, že.
Leč ne všichni jsou hotovi věci předložené k věření hned přijmout bez logického zvážení. Tak zpráva o tom, že mladí muslimové srazili věže, ve mně vyvolala hlubokou nevíru. Na to, aby po čtyřech neprokázaných letových hodinách výučby nasportovním letadélku se dokázali strefit asrazit hned napoprvé dopravním linkovým tryskáčem ne jednu, ale hned dvě věže, aještě před tím přemoci celou posádku, by to museli být supermani se stupněm nedostižitelné geniality. Konečně psal jsem ocelé události podrobně (viz mé články "Řím Reichstag WTC", "Státy ve státě" atd. z roku 2001). Oficiální zprávy o události byly nestravitelným soustem i pro jiné publicisty. O tom svědčí články jako na příklad "11. September? A Zionist plot!" v New Statesman, a podobně.
O pochybách, kdo je opravdu za anthraxovým útokem, jsem psal v článku "WTC Anthrax a za pět minut válka" z10.10.2002. Byl jsem přesvědčen, že celá záležitost měla pro Bushovu administrativu stejný smysl jako pro hitlerovské Německo zapálení Reichstagu, totiž propagandisticky připravit půdu pro vlastní výboje.
Je proto důležité zopakovat thesi ze shora uvedeného článku doslova:
"Ten kdo osnoval anthraxový útok musel plánovat použití časovaně (totiž vzhledem k obtížné manipulaci sbakteriemi), atedy musel nutně vědět o přípravě atentátu 11.září 2001! Jinak by nemohla panika ahysterie být použita tak, jak bylo potřeba. Osobně nepochybuji, že historie jednou odhalí fakt, že pravým viníkem nebyl žádný zobviněných muslimů."
Rok se s rokem sešel
3.srpna 2008 se ve světovém nedělníku The Sunday Times dočítáme, že anthraxový vědec Dr. Bruce Ivins, o kterém se vposlední době v kruzích FBI soudilo, že byl za anthraxovým útokem, spáchal sebevraždu. Jako na objednávku! Jako to bylo s tím Janem Masarykem, co v roce 1948 vyskočil z okna a ve své pořádkumilovnosti za sebou to okno zavřel.
Ivinsovi se samozřejmě přišilo, že byl duševně vyšinutý a kde co. Podobně jako státní vědec Britanie Dr. Kelly, který toho věděl příliš mnoho k"dossier" onutnosti napadnout Irák, skrze údajnou Saddamovu atomovou bombu, aten také spáchal sebevraždu.
Pro jistotu FBI také už zjistilo, že Dr.Ivins byl při páchání nepravostí docela sám! Pochopitelně, že nebudou hledat, teď když je mrtev, návaznosti asouvislosti, které by ukázaly třeba na levé křídlo CIA apolitické vedení "špinavých triků". Třeba by to mohlo vést až k Wolfowitzovi aBushovi ato by byl malér.
Nicméně jako že šídlo v pytli neutajíš, aže pravda zUS vládních míst leze jak zchlupaté deky, jsem přesvědčen, že kdyby bylo nutností zastavit další válčení proti muslimům a případně zabránit III. světové válce, že by FBI mohlo odhalit kdo skutečně byl za sražením věží WTC.
To si ale počkáme. Válečné šílenství "proti teroristům" je rozjeto příliš daleko.
Tajné zasedání Bilderbergů 5. až 8. června 2008 v Chantilly, Virginia, USA, o kterém přinesl závažné skutečnosti Dr.Josef Dolejší v článku nazvaném "Bilderbergům by se to určitě nelíbilo" naznačuje, že situace je urgentní a velmi vážná. Jak Dr.Dolejší zvažuje, vysoce exponovaní průmyslníci a finančníci z Bilderbergů rozhodují i o válkách.
Ruská federace dělá všechny nutné kroky k obraně země. Ne nadarmo mají v řízení státu bývalá esa KGB. Osobně jsem přesvědčen, že i ve zdokonalení nové třídy ponorek (Kursk II?), a s vychytáním much na odpalovacím systému torpédo raket typu "Granit", se od roku 2002 značně pokročilo. Rusové nejsou nováčci v raketovém průmyslu, a v systémech vodorovného odpalování raket z torpédových trub jsou minimálně pět až sedm let před Britanií. Připomeňme, že ruské rakety Granit jsou zamýšleny jako zbraň proti mateřským letadlovým lodím! Mají mít "dostřel" až 320 mil.
S takovýmhle arzenálem není radno si zahrávat. I když má Amerika permanentně k dispozici minimálně deset Bitevních grup vedených nepotopitelnými mateřskými letadlovými loďmi (viz článek "Námořní bitva" z 9.června 2008), nebylo by příjemné ztratit ve válečném nárazu třeba jen jedinou třídy Nimitz. To by totiž bolestivě ukázalo, že neexistuje nepotopitelná loď, a s tím všechny komplikace. Ztráta posádky od pěti tisíc mužů a žen nahoru by strategicky zoufale morálně poškodila i celý národ, aotřásla americkou nezranitelností či rovnou vírou v neporazitelnost. Podobně jako potopení německého "nepotopitelného" křižníku "Bismarck" (o výtlaku 45.000 tun), zatřáslo nacistickou pýchou adomýšlivostí zaDruhé světové války vroce 1941!
Bylo by tedy velmi zajímavé vědět co Bilderbergové skutečně diskutovali a k čemu se dostali. Povolili tito pánové a dámy Izraeli útok na Irán, přes nechuť rozumnějších Američanů a přes varování admirála Mika Mullena, náčelníka US generálního štábu? Ekonomická situace světa a jeho finanční systémy jsou hluboko pod bodem mrazu. Recese či deprese nikdy nevedla k ničemu dobrému, vzpomeňme třicátá léta minulého století...
Londýn, 8.8.2008
P.S. Svět musí být připraven na útok proti ruským "agresorům". Proto Bilderbergové, vedle jiného, dali evidentně Gruzii (Georgia) a Amerikou vyškolenému prezidentu Sakašvili (Saakashvili) zelenou proti "vzbouřencům" v Osatii (Ossatia). Stejně jako Kosovanská osvobozenecká armáda trénovaná anglickými komandy SAS (Special Air Service), odvádí Gruzie dnes své dluhy. Anglické úsloví "když jdou věci špatně není nic lepšího než dobrá válka" nabývá akcelerace. Bude ale to co toho vzejde dobré!?!





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | 20. července 2015 v 12:18 | Reagovat

Víte u koho si výhodně půjčit? Mrkněte na srovnání různých půjček:

http://www.pujckaportal.cz/

2 Balko Balko | 17. května 2016 v 9:15 | Reagovat

Rychlé půjčky přes internet s coolcredit:

http://www.coolcredit.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.