Za tolik hanby plakat nedovedu.
Tlučení na výra je slovo.
Tak špatná pravda a tak krásná řeč.
(Jan Skácel)

3. světová - 3/3

6. května 2010 v 22:47 |  Dokumenty

Změna režimu v Íránu


Po mnoho let existoval ve vládě George W. Bushe rozkol ohledně americké politiky vůči Íránu. Na jedné straně zde existoval jestřábí neokonzervativní prvek, vedený Dickem Cheney a s Rumsfeldem v Pentagonu, který dlouho tlačil na vojenskou konfrontaci s Íránem. Na druhou stranu zde byla Condoleezza Rice coby ministryně zahraničí, která tlačila na diplomatičtější, či "měkčí" přístup k Íránu.
V únoru 2006 Condoleezza Rice představila v senátu novou íránskou strategii, "kladoucí důraz na nástroje tak zvané měkké diplomacie. Vyzývala k urychlenému financování pro-demokratických skupin, veřejných diplomatických iniciativ a kulturních a vzdělávacích spolků, mimo rozšiřující se USA financované rádiové, televizní přes internet a satelity prováděné vysílání, které je mezi mladými Íránci stále populárnější". Dodala, že "budeme pracovat na podpoře aspirací Íránců na svobodu ve své zemi". Tento program měl tři hlavní aspekty: "rozšíření nezávislých rádií a televize"; "financování pro-demokratických skupin", které "zruší zákaz financování v Íránu sídlících nevládních organizací (NGO), odborů, skupin za lidská práva a opozičních kandidátů ze strany USA"; a "posílení kulturních a vzdělávacích spolků a výměn", což "pomůže zaplatit íránským studentům a vědcům studium na amerických univerzitách". (52)
To znamenalo výraznou změnu v americké zahraniční politice ve vztahu k Íránu, a mělo by to za následek, že by to učinilo íránskou domácí situaci "intenzivnější", či jak řekl jeden expert, "je to věc, která může s režimem skoncovat". Další expert uvedl, že pokud by tato strategie selhala, "vyhodili bychom své peníze, co však hůře, pomohlo by to zdiskreditovat legitimní opoziční skupiny jako vlastizrádce, kteří dostávají peníze od nepřítele, aby podkopali íránské národní zájmy". (53)
V březnu 2006 byla vytvořena Irácká studijní skupina, jako skupina vysoce postavených diplomatů a strategické elity, aby přezkoumala americkou politiku ve vztahu k Iráku, a šířeji rovněž i Íránu. Ta navrhovala mírnější přístup k Íránu a jeden z jejích členů, Robert Gates, bývalý ředitel CIA, skupinu v listopadu 2006 opustil, aby nahradil Donalda Rumsfelda na postu ministra obrany. Cheney bojoval za to, aby svého spojence v Pentagonu udržel, ale neselhal pouze v tom, ale také v zabránění, aby ho nahradil Robert Gates. (54)
V únoru 2006 Guardian uvedl, že Bushova vláda dostala "sedmkrát větší prostředky na financování největší propagandy všech dob proti teheránské vládě", a podle citací ministryně Rice řekla: "Budeme pracovat na podpoře aspirací Íránců na svobodu ve své zemi". "USA zvýší finance pro íránské nevládní organizace, které prosazují demokracii, lidská práva a odborářství", což začalo v r. 2005, poprvé od r. 1980, a že "USA budou usilovat pomoct vybudovat nové sítě disidentů". (55)
V dubnu 2006 Financial Times oznámily, že "USA a Británie pracují na strategii pro prosazení demokratické změny v Íránu", protože "prosazování demokracie je heslo, jak na svoji stranu dostat Evropany a robustnější politiku bez toho, aby to bylo nazýváno změnou režimu". (56) Christian Science Monitor napsal, že cílem strategie je "změna režimu zevnitř" formou "pro-demokratické revoluce". (57)
V červenci 2007 bylo oznámeno, že Bílý dům "se vrátil k upřednostňování vojenské akce" poté, co na tom trval Cheney. (58) John Bolton, bývalý americký velvyslanec v OSN, v květnu 2007 řekl, že americká strategie se skládá ze tří možností: první jsou ekonomické sankce, druhou změna režimu a třetí je vojenská akce. Bolton to rozvedl a řekl: "Musíme provést změnu režimu tím, že budeme posilovat opoziční skupiny a podobné věci, protože to jsou okolnosti, kdy se íránská vláda s největší pravděpodobností rozhodne, že je bezpečnější neusilovat o jaderné zbraně, než v tom pokračovat. A pokud selže vše ostatní, pokud budeme volit mezi jaderným Íránem a použitím síly, pak si myslím, že se musíme uchýlit k použití síly." Nakonec, cílem bude "vyvolat lidové povstání". (59)
V září 2007 bylo oznámeno, že Bushova vláda tlačila USA na cestu války s Íránem, protože "plánovači Pentagonu sestavili seznam až 2,000 cílů bombardování v Íránu". Bylo dokonce oznámeno, že ministryně Rice byla "připravena dát stranou rozdílné názory s vice-prezidentem Dickem Cheney a společně pracovat na existující a sjednocenější frontě, a najít střední cestu mezi měkkou diplomacií Rice a Cheneyho preferováním použít proti Íránu "protibunkrové taktické jaderné zbraně". (60)
Ve stejném roce, 2007, začaly Spojené státy s tajnými operacemi proti Íránu. ABC s tím přišla a uvedla, že "CIA dostala tajný prezidentský souhlas zvýšit tajné "černé" operace na destabilizaci íránské vlády". Prezident podepsal rozkaz, který "uvádí do pohybu plán CIA, který údajně obsahuje také koordinovanou propagandistickou kampaň, desinformace a manipulace s íránskou měnou a mezinárodními finančními transakcemi". Schválení těchto tajných operací znamenalo dočasný ústup od tajných vojenských akcí. (61)
Jak v květnu 2007 uvedl Telegraph, "Bush podepsal oficiální dokument podporující plány CIA na propagandistickou a desinformační kampaň, s cílem destabilizovat, a případně svrhnout, teokratickou vládu mullahů". Jako součást tohoto plánu "má CIA právo sbírat informace na domácí půdě, v oblasti, která je obvykle vyhrazena FBI, od mnoha íránských emigrantů v USA", protože "Íránci v Americe mají spojení se svými rodinami doma, a jsou dobrým oboustranným zdrojem informací". Dále, "CIA bude také umožněno dodávat komunikační vybavení, které umožní spolupráci opozičních skupin v Íránu a obejít cenzuru internetu klerikálního režimu". (62)
"Měkká" síla se stala pro prosazování změny režimu v Íránu preferovanou politikou. David Denehy, vysoký poradce Úřadu pro záležitosti Blízkého východu ministerstva zahraničí, byl "pověřen dohledem nad distribucí milionů dolarů na prosazení věci demokratičtějšího Íránu". Byl zodpovědný za vyplácení 75 milionů dolarů, o které paní Rice požádala senát v únoru 2006. K těmto přídělům patřilo 36,1 milionu dolarů na existující televizní a rádiové programy vysílané do Íránu" a "10 milionů dolarů šlo na placení veřejné diplomacie a výměnných programů, včetně pomoc Íránců, kteří doufají ve studium v Americe", a "20 milionů dolarů mělo podpořit úsilí skupin občanské společnosti - médií, právních organizací a nevládních organizací pro lidská práva - jak vně, tak uvnitř Íránu". Vláda požadovala dalších 75 milionů dolarů na 2008. (63)
V r. 2008 oceněný novinář Seymour Hersh v New Yorker odhalil, že koncem roku 2007 kongres schválil "požadavek prezidenta Bushe na financování výrazné eskalace tajných operací proti Íránu, a to podle stávajících a bývalých zdrojů v armádě, rozvědce a kongresu". Zatímco Cheneyho jestřábi v Bushově vládě dlouho tlačili na přímou vojenskou konfrontaci s Íránem, armáda do toho měla být zatažena tak, že bude řízena neokonzervativci. Robert Gates, bývalý ředitel CIA, nahradil na místě ministra obrany Donalda Rumsfelda, a pokud měl zaujmout strategičtější pozici, stále ve vztahu k Íránu harašil, protože vojenští vůdci v Pentagonu cítili, "že bombardování Íránu není schůdnou reakcí na problematiku nešíření jaderných zbraní". (64)
Tajné operace, které byly schváleny, měly náklady asi 400 milionů dolarů, a byly "určeny pro destabilizaci náboženského vedení země. Tajné aktivity zahrnovaly podporu minoritním Ahwazi Arabům a Baluchi skupinám a dalším disidentským organizacím. Patřilo sem také sbírání výzvědných informací o údajném íránském programu jaderných zbraní". Operace měly být rozšířeny jak pod patronací CIA, tak JSOC (Společného velení zvláštních operací). Hlavním cílem bylo "podkopat íránské jaderné ambice a pokusit se podkopat vládu prostřednictvím změny režimu", kde hlavní složkou byla "práce s opozičními skupinami a předávání peněz". Hersh to rozvedl:
Mnohé aktivity mohou být prováděny disidenty v Íránu, a nikoliv Američany v poli. Jedním z problémů u "předávání peněz" (abychom použili výraz člověka s tímto financováním obeznámeného) v tajném režimu je, že je těžké kontrolovat, kam peníze jdou a kdo z nich má prospěch. Nicméně bývalý vysoký představitel rozvědky řekl: "Máme nechráněné místo, kvůli transferu našich zbraní a našeho komunikačního vybavení. Íránci budou schopni argumentovat, že opozice byla vyvolána Američany. Kolikrát jsme se o to pokusili, aniž bychom pokládali správné otázky? Stojí to riziko za to?" Jedním z možných důsledků těchto operací by mohl být tvrdý íránský zásah proti jedné z disidentských skupin, což by Bushově vládě poskytlo důvod k intervenci. (65)
Ke strategii na podkopání vlády patřilo také využití etnického napětí; nicméně tato strategie je chybná. Na rozdíl od Pákistánu, Libanonu a Iráku je Írán mnohem starší zemí, "jako Francie a Německo - a její občané jsou stejně nacionalističtí. USA etnické napětí v Íránu přeceňují". (66) To se ukázalo být důležitým ve volbách v létě 2009.
3.svetova
Zpětné ohlédnutí na rok 1953
Abychom pochopili povahu amerického a britského "prosazování demokracie" v Íránu, je důležité prozkoumat jejich historické praktiky ohledně "demokracie" v Íránu. A obzvláště události roku 1953 ukazují velmi důležitý obrázek, v rámci kterého Spojené státy zinscenovaly svůj první zahraniční převrat, pod vedením a řízením Britů, kteří mají v Íránu rozsáhlé ropné zájmy. První demokraticky zvolená vláda Mohommada Mossadeqa v r. 1951 oznámila znárodnění Anglo-Iranian Oil Company (později přejmenované na British Petroleum), která měla výhradní monopol na íránskou ropu. To přirozeně naštvalo Brity, kteří v r. 1952 přesvědčili CIA, aby jim pomohla v komplotu na svržení íránské vlády.
Myšlenka svrhnout íránskou vládu se zrodila v Británii, ale nebylo třeba velkého úsilí přesvědčit CIA začít společnou operaci s SIS. Byly zveřejněny vládní dokumenty, které odhalují, že "důstojníci CIA organizující íránský převrat spolupracovali přímo s royalistickými íránskými vojenskými důstojníky, vybrali kandidáta, který měl nahradit premiéra, poslali zástupy poslů, aby posílili odvahu šáha, řídili bombovou kampaň Íránců, kteří se vydávali za členy komunistické strany, a umísťovali do novin články a karikatury". Strategie měla za cíl podpořit íránského generála a šáha prostřednictvím aktiv CIA a financování, což mělo svrhnout Mossadeqa, "obzvláště pokud tato kombinace bude schopna dostat do ulic obrovské davy". (67)
Šáh měl hrát klíčovou roli, protože měl "být neústupný, když CIA vyvolala lidové nepokoje, a pak, jak se země hroutila do chaosu, měl vydat královské dekrety odvolávající dr. Mossadeqa a jmenující premiérem generála Zahedi". Operativci CIA přiživovali tlak tím, že předstírali, že jsou íránskými komunisty, vyhrožovali muslimským vůdcům "tvrdým potrestáním, pokud se postaví proti Mossadeqovi", ve snaze vyvolat v náboženské komunitě protikomunistické a protimossadeqovské nálady. Dále, CIA začala s velkou propagandistickou kampaní, a vlastník největších novin dostal na podporu tohoto úsilí 45,000 dolarů. CIA, jakmile byl převrat v běhu, použila americká média jako propagandu, v rámci pokusu legitimizovat strůjce převratu, kdy CIA poslala Associated Press zprávy, kde stálo, že "neoficiální zprávy v současné chvíli uvádí, že vůdci komplotu jsou vyzbrojeni dvěma dekrety šáha, jedním odvolávajícím Mossadeqa, a druhým jmenujícím na jeho místo generála Zahedi". CIA také šířila tuto propagandu prostřednictvím íránských médií.
Po začátku převratu, který začal 15. srpna, Mossadeq rozpustil parlament, což nakonec hrálo "do rukou CIA". Poté, co bylo zatčeno několik pučistů, zeslabil svoji osobní stráž. Pak americké velvyslanectví naplánovalo protiútok na 19. srpna, kdy byly specificky použity náboženské síly. V té době komunistická strana obviňovala z puče "anglo-americké pikle". Nicméně když si CIA začala myslet, že to selhalo, íránské noviny začaly hromadně zveřejňovat šáhovy dekrety, a náhle se na ulicích začaly tvořit velké pro-šáhovské davy. Íránský novinář, který byl důležitým agentem CIA, "vedl dav k parlamentu, podněcoval lidi, aby zapalovali kanceláře novin vlastněných ministrem zahraničí dr. Mossadeqem. Další íránský agent CIA vedl dav, aby vyplenil kanceláře pro-Tudehovských novin".
Podporovatelé puče v armádě začali chodit do ulic a brzy "začal dav dostávat přímé vedení od několika důstojníků zapojených do puče, a od některých lidí, kteří změnili strany. Do hodiny padl ústřední telegrafický úřad a do provincií byly posílány telegramy vyzývající k pro-šáhovskému povstání. Po krátké přestřelce padlo také velitelství policie a ministerstvo zahraničí". Je zajímavé, že podle odtajněných dokumentů CIA "doufala, že dostane do amerických novin články uvádějící, že návrat šáha Mohammeda Reza Pahlavi byl důsledkem domácí vzpoury proti ke komunismu tíhnoucí vládě", ale že ve svém důsledku měli "její operativci omezený přístup k manipulaci amerických reportérů". CIA dala do amerických médií historky, jako třeba v jednom případě, kde ministerstvo zahraničí dostalo do Newsweek studii CIA.
Jednou z klíčových lekcí, kterou se CIA v této operaci naučila, bylo, že "to odhalilo nedostatky agentury v manipulaci amerického tisku". CIA dokonce manipulovala reportéra z New York Times, aby šířil propagandu. Zatímco sovětská média prohlašovala za puč zodpovědnými USA, americké komentáře v médiích toto obvinění přímo odmítly a nikdy "se takovým obviněním vážně nezabývaly". (68)
Na konci operace Ajax, jak CIA puč kódově označila, "zemřelo při požárech v ulicích Teheránu asi 300 lidí", z velké části v důsledku toho, že CIA "provokovala pouliční násilí". Puč vyústil ve "více než dvě desetiletí trvající diktatury šáha, který se silně spoléhal na pomoc a zbraně USA". (69)

Západ sponzoruje teroristy v Íránu

V r. 2005 Scott Ritter, bývalý zbraňový inspektor OSN, oznámil, že "Mujahadeen el-Khalq, či MEK, íránská opoziční skupina, kdysi řízená obávanými výzvědnými službami Saddama Husseina", nyní pracuje pro CIA a provádí teroristické bombové atentáty uvnitř Íránu. (70) V únoru 2007 Telegraph uvedl, že "Amerika tajně financuje militantní etnické separatistické skupiny v Íránu, ve snaze zvýšit tlak na islámský režim, aby se vzdal svého jaderného programu".
K operacím CIA "patří styky se skupinami, které se uchylují k teroristickým metodám" a článek poznamenal, že "v příhraničních oblastech Íránu s etnickými menšinami došlo k nepokojům, a probíhaly tam kampaně bombových atentátů a vražd vojáků a vládních představitelů", a je zajímavé, že operace CIA jsou zaměřeny na "pomoc opozičním milicím z řad početných etnických menšinových skupin rozesetých v oblastech podél irácké hranice". Býval agent ministerstva zahraničí specializující se na protiterorismus řekl: "Poslední útoky uvnitř Íránu zapadají do snahy USA zásobovat a cvičit íránské etnické menšiny pro destabilizaci íránského režimu". (71)
ABC News v dubnu 2007 uvedly, že "pákistánská kmenová militantní skupina zodpovědná za řadu smrtící guerillových útoků v Íránu byla tajně povzbuzována a radili ji američtí představitelé, a to již od r. 2005". Tato skupina, s názvem Jundullah, působí z provincie Baluchistan v Pákistánu, na hranici s Íránem, a "převzala zodpovědnost za smrt a únosy více než tuctu íránských vojáků a představitelů". (72)
V r. 2008 bývalý pákistánský šéf armády řekl, že "USA podporují nezákonnou skupinu Jundullah, aby destabilizovala Írán", a že "USA poskytují bojovníkům Jundullah, nacházejícím se ve východních oblastech Íránu, výcviková zařízení, aby vytvořily v této oblasti nepokoje a ovlivnily srdečné vztahy mezi Íránem a jeho sousedem, Pákistánem". (73)
celé zde:
kráceno
worldwar
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.