Za tolik hanby plakat nedovedu.
Tlučení na výra je slovo.
Tak špatná pravda a tak krásná řeč.
(Jan Skácel)

Únor 2012

Plán mocnářů na vyhlazení lidstva odhalen

25. února 2012 v 12:29 Videa

http://www.youtube.com/watch?v=8sJlFC7P2gA&feature=player_embedded

související:

Globální vyvražďovací plán

http://svetylko.blog.cz/1109/bilderberg-vede-svet-k-antikristu

NWO a krutá pravda o postupném vyvražďování obyvatel celé planety



http://grandview.webnode.cz/products/nwo-a-kruta-pravda-o-postupnem-vyvrazdovani-obyvatel-cele-planety/


Proč ještě lidé nejsou v ulicích?!

20. února 2012 v 13:00 Pozvánky na AKCE
Často si kladu otázku, co dostane lidi konečně do ulic. Stejnou otázku jsem si kladl i v druhé polovině osmdesátých let minulého století. Všude kolem to už vřelo, jen v tehdejším Československu stále nic. V osmdesátém sedmém, osmém se jen pár lidí dokolečka prošlo 10. prosince kolem Husa na Staromáku či v dolní části Václaváku u dnešního obchodu s hadrama New Yorker.
Estébáků a policajtů s kamerami tam však bývalo více než protestujících. Možná to ale bylo způsobeno i neschopností tehdejší opozice, nebo jak ji nazývá J. Wolf "disidentské šlechty", která se spíše vyžívala v nekonečných mejdanech za peníze určené pro politické vězně, strádající v komunistických kriminálech. Pak přišla první povolená demonstrace opozice na Žižkově, kde jsem ale nebyl, no a první větší akce čítající pár tisícovek demonstrantů byla až na výročí upálení Jana Palacha 15. ledna 1989, kdy tehdejší státní komunistická moc naplno odkryla svou represivní tvář. Účastnili se jí kromě disidentů hlavně studenti jako já, a i to spíše z recese.
Tehdy došlo i na vodní děla a slzný plyn, ale hlavně na dlouhé bílé a pěkně tvrdé obušky. Před jedním takovým bílým obuškem jsem jeden večer prchal až do Státní opery, kde v ten večer právě hráli nějaký kousek od Verdiho. Ještě teď slyším dunění těžkých vojenských bot (tzv. kanady) a funění těžkooděnců na svých zádech. Uvaděčka vědoma si toho, co se právě na Václaváku děje, mě rychle nasměrovala nahoru po schodech, kde jsem se nakonec před bílým obuškem ukryl v nějaké lóži. Samozřejmě, že příslušník zásahové jednotky to vzdal již někde při Federálním shromáždění, ale já byl vyděšen tak, že bych uběhl i další tři kilometry a to nejspíš pod deset minut.
Teď si uvědomuji, že to bylo vlastně poprvé, co jsem operu zhlédl z lóže a snad podruhé, co jsem vůbec vzhlédl nějakou operu naživo. Dalo by se tak s trochou nadsázky říct, že mě režim donutil ke kulturnímu vyžití. Abyste mi rozuměli, ani do té doby jsem nebyl žádný kulturní ignorant, vždyť mám vystudovanou konzervatoř, ale raději jsem měl koncerty, teda spíše rockové, jazzové nebo kytarové všeho typu. Ale pravdou je, že operu nemusím dodnes. Prostě na ní téměř pokaždé usnu. Ovšem s baletem jsem na tom ještě hůř. Kromě několika piv s Vlastíkem Harapesem na Krakovci jsem s baletem do živého kontaktu vlastně ani nepřišel. Vlastík totiž má nebo měl nedaleko Krakovce chalupu a já tam nějaký čas stejně jako mistr Jan Hus pobýval.
Palachův týden byla vlastně první větší akce Charty 77. Tehdy však pro nás mladé studenty byli lidé jako Havel, Dienstbier, Devátý, Ruml, Vondra a další hrdinové. V té době však ještě nerozkrádali státní majetek, nevysílali české vojáky do okupačních misí po celém světě a nepodporovali "humanitarní bombardování" pro USA nepohodlných režimů.
Ale zpátky k Palachovu týdnu. Třeba Standa Devátý byl tehdy zcela jasně rozpoznatelný tím, že se vždy při zásahu těžkooděnců pravidelně pokládal do horizontální polohy a nechával se odnést příslušníky až do přistaveného Antonu. Bohužel ani tehdejší několikadenní protesty s mlčící většinou nehnuly. Říkal jsem si, co se musí ještě asi stát, aby lidé konečně vyšli do ulic a zasadili smrtelnou ránu skomírajícímu režimu. Problém byl v tom, že tehdejší média o tom vůbec nebo jen zkresleně informovala. Mám samozřejmě na mysli tehdejší komunistická média. Je bez debaty, že Lída Rakušanová se na Svobodné Evropě zajíkávala štěštím při nekonečném referování o komunistických represích.
Neznaje toho, co vím dnes, jsem si tehdy ještě myslel, že v "komunismu" budeme hnít ještě dalších několik let a ani ve snu by mě nenapadlo, že studentská akce, která začala tak nevinně, bude tou roznětkou ke svržení režimu. Pár studentů z českých vysokých škol se tehdy domluvilo na demonstraci k 17. listopadu, rozdělilo si rajóny k výlepu a bylo to. Po pár týdnech se k nim přidali svazáci (mladí komunisté), jenž změnili původně domluvenou trasu, poté na Národní třídě dostali výprask a lavina se spustila. Mimochodem tehdy jsem se výprasku vyhnul, protože jsem se s malou skupinkou z Albertova vracel po původní trase přes Karlovo náměstí. Svazáci dav donutili jít po nábřeží, no a na Národní to již propuklo.
V této souvislosti mě napadá, že svazáci mohli být se zásahovými jednotkami domluveni, aby je navedli na to správné místo, kde mělo k výprasku dojít. Navíc i fakt, že estébák Zifčák si v tomto absurdním divadle zahrál roli mrtvého studenta Šmída a i to, že o všem pak obšírně referovala komunistická Zelenkova televize, bylo podezřelé.
Co se za těch pár měsíců od "Palacha" k 17. listopadu změnilo? Proč režim z ničeho nic začal demontovat sám sebe, a to po nějaké studenstké demonstraci k výročí 17. listopadu?
Je možné, že v lednu 1989 ještě režim neměl vyjednány podmínky svého odchodu. Proto si nejdříve na pár měsíců komunisté pozvali lídra opozice VH na jednání do Ruzyně a až poté, co byla dojednána jejich beztrestnost a ekonomické zajištění, mohlo dojít k předání moci.
Ostatně celý další průběh "revoluce" a transformace nasvědčuje tomu, že šlo o předem domluvený kuhhandl. Následná srdceryvná prohlášení a projevy z Melantrichu byla jen trapným divadelním představením v podání mistrů absurdního divadla, kterému jsme jako trdla s klíčema v ruce asistovali.
Ale budiž. Tehdy byl nepřítel jasný a vlastně i cíl. Demontáž totalitního režimu a nastolení demokracie no a posléze kapitalismu. Kapitalismus však v té době, kdy ještě soupeřil s komunismem, měl vedle tržních principů i výraznou sociální linii, která ho i pro nás činila přitažlivým. Plné obchody, v podstatě plná zaměstnanost, široká a hluboká sociální síť a hlavně svoboda projevu, pohybu a neomezené možnosti pro ty schopné v podnikání a vydělávání skutečných peněz. Zatímco v komunismu jsme za mizernou práci byli mizerně a všichni stejně odměňováni bezcennými nekonvertibilními kupóny, za které jsme si mohli koupit jen zboží nevalné kvality i vzhledu, a i to po dlouhém a ponižujícím čekání v nekonečných frontách na všechno. A to se raději ani nezmiňuji o svobodě projevu a pohybu.
Avšak dneska, kdy se dostal celý systém liberální demokracie do systémové krize a tržní kapitalismus odkryl svoji pravou tvář, je sice nepřítel rovněž jasný, ale není jasný cíl. Neexistuje totiž vedle tohoto systému jiný, který by mohl ten současný porouchaný zítra či pozítří nahradit. Lidé tápou, neví a vymýšlejí nevyzkoušené alternativy. A i když vědí, že demokratické volby nic nevyřeší, neví co dál. Pokaždé se odněkud vynoří falešný mesiáš, lidé ve volbách naletí, ten vylíže smetanu a nic se nezmění. A frustrace lidu tak narůstá. Přichází se s koncepty přímé demokracie, jiní navrhují ekonomickou demokracii, další návrat k nové totalitě, nejlépe globální, no a je nemálo takových, kterým by stačil jen takový "facelifting" toho současného systému, který by ho trochu omladil a polidštil. Problém je ale v tom, že má-li být současný systém nahrazen, měl by být nahrazen systémem životaschopnějším, který již prokázal, že funguje lépe, než ten předchozí a ten bohužel dneska neexistuje.
I dnes jsou mladí lidé schopni zaplnit Václavák, například když jde třeba o legalizaci marihuany. Na protivládní demonstraci však přijde jen pár set lidí povětšinou důchodců nebo odborářů a i to je tam musí navozit zdarma autobusy z celého Česka. Nakonec mladí lidé mají pravdu. Co se změní, když ODS nahradí ČSSD nebo Véčka vystřídá ANO 2011? Pro drtivou většinu vůbec nic. To je pro dnešní mládež už opravdu lepší mít u sebe legálního jointa a žít si svůj alternativní život v konopném rauši.
Zdroj:

Šokující fakta o Facebooku a našich osobních údajích

20. února 2012 v 12:56 Dokumenty
Exkluzivní rozhovor s 24letým studentem práv, Rakušanem Maxem Schremsem, který se pustil do souboje s největší sociální sítí světa.
Facebook si zákony tak dlouho upravuje, až odpovídají jeho produktu, namísto toho, aby svůj produkt upravoval tak dlouho, až by odpovídal platným zákonům
Rakušané prostě tikají jinak. Zatímco celá Evropa bojuje proti dohodě proti padělatelství ACTA, 24letý student práv z Vídně Max Schrems se pustil do vlastní kyberprostorové války. A k duelu vyzval samotný Facebook. Nelíbí se mu totiž, jak největší sociální síť na světě nakládá s našimi osobními údaji.
Zahájil tedy na internetu kampaň Evropa versus Facebook, a protože evropská centrála sídlí v Irsku, podal u tamního úřadu pro ochranu osobních údajů na giganta 22 stížností týkajících se například geolokačních služeb, shromažďování, a naopak nemazání specifických údajů a podobně.
Schremsova důslednost vystrašila vedení digitálního kolosu natolik, že za ním do Vídně poslala šéfa Facebooku pro Evropu Richarda Allana osobně i s doprovodem. Jak schůzka v pondělí 6. února dopadla? Co se student o zákulisí Facebooku dozvěděl? Koupil by si ještě akcie Facebooku? Schrems to ČESKÉ POZICI prozradil v exkluzivním rozhovoru.
Koupit si akcie Facebooku? Určitě ne, říká Schrems. Také bych neinvestoval do automobilky, která vyrábí skvělé motory, ale není schopná správně zkonstruovat brzdy, dodává.

ČESKÁ POZICE: Jak vůbec napadne studenta z Vídně vlézt do ringu s takovým gigantem, jako je Facebook?

SCHREMS: Studoval jsem jeden semestr ve Spojených státech amerických, v Silicon Valley. Přišel nás tam navštívit zástupce Facebooku, aby americkým studentům vysvětlil evropské zákony o ochraně osobních údajů. Ve Vídni jsem se na tento obor specializoval, takže jsem rychle pochopil, že ten člověk vypráví naprosté hlouposti. V podstatě šlo o jeho interpretaci evropské ochrany osobních údajů. Facebook si zákony tak dlouho upravuje, až odpovídají jeho produktu, namísto toho, aby svůj produkt upravoval tak dlouho, až by odpovídal platným zákonům.

ČESKÁ POZICE: Jak jste s tímto poznáním naložil po návratu zpět do Vídně?

SCHREMS: Nejprve jsem o tom napsal seminární práci. Následně mě kamarádi během návštěvy jedné kavárny přesvědčili, ať seminárku pošlu irskému úřadu pro ochranu osobních údajů. Během dvou večerů jsem svou práci proměnil ve 22 stížností na to, jak Facebook s našimi soukromými daty zachází. Na to Irové zahájili řízení a koncem minulého roku jsem od nich obdržel 250stránkovou zprávu. Na první pohled bylo jasné, že zpráva favorizovala americkou společnost. Nepodařilo se mi v ní najít vůbec nic konkrétního. Z právního hlediska to bylo jedno velké "blablabla", samé možná, kdyby, teoreticky a podobně. Nakonec mi bylo doporučeno, abych se s Facebookem domluvil. Já se ale s nikým domlouvat nechtěl. Zákony mluví jasně a respektovat je musíme všichni.

ČESKÁ POZICE: Jak si vysvětlujete, že to irský úřad nevidí podobně?

SCHREMS: V Irsku sídlí Facebook, Apple, Microsoft, Dell a další. Nemůžete se jim divit, že nabyli dojmu, že jakákoli diskuse o ochraně osobních údajů škodí byznysu. Mají strach, že by nějaké konkrétní rozhodnutí mohlo všechny ty věhlasné IT společnosti vypudit. Dokud jsme se s lidmi z Facebooku nesetkali osobně, neznali jsme argumenty Facebooku na věc, což je skandální.

ČESKÁ POZICE: Rozhodli jste se tedy, že stížnosti proberete s představiteli Facebooku osobně…

SCHREMS: Ano. Původně chtěli, abych dorazil s armádou právníků do Dublinu. Rozhodl jsem však, že bude mnohem efektivnější, když se poprvé sejdeme v menším obsazení. Navíc jsem neměl čas ani náladu jezdit do Irska. Nakonec na setkání ve Vídni přistoupili, i když to pro ně kvůli plánovanému vstupu na burzu muselo být hodně složité.

ČESKÁ POZICE: Jak jednání probíhalo?

SCHREMS: Strávili jsem spolu asi šest hodin a detailně probrali každou mou stížnost. Má původní obava se potvrdila. O evropském právu neměli ani tušení. Jejich základním problémem je, že evropský přístup k ochraně osobních údajů interpretují zcela jinak než zbytek Evropy. Zákony zemí Evropské unie standardně například tvrdí, že od každého uživatele je nutné mít specifický souhlas, aby s jeho osobními údaji bylo možné zacházet. Facebook tvrdí, že dokud uživatelé aktivně neřeknou ne, je to totéž jako svolení. Tato domněnka je hodně vzdálená evropské realitě. Kdyby to u nás tak fungovalo, musel by každý evropský spotřebitel denně desettisíckrát jasně vyslovit svůj nesouhlas.

ČESKÁ POZICE: Takže jste je poučil?

SCHREMS: Myslím si, že ta schůzka musela být hodně zajímavá i z jejich hlediska. Detailně jsme například probrali všeobecné podmínky užívání Facebooku. Mají tam věci, které by červeně podtrhl každý student práv v prvním semestru, protože v Evropě jednoduše nejsou realizovatelné. Vysvětlil jsem jim, že těmito blbostmi škodí sami sobě. Nastal-li by někdy soudní spor, proměnil by se okamžitě v naprostou frašku a Facebook by musel prohrát. Velmi je to zajímalo.

ČESKÁ POZICE: Jaký jste z toho setkání měl pocit?

SCHREMS: Dle mého názoru ke své práci přistupují neprofesionálně. Je zřejmé, že jde o studentský projekt, který rostl rychlostí světla. Vybudovali sice obrovskou platformu, její základ je ale prohnilý skrz naskrz - z právnického i technického hlediska. Když jsme se například bavili o mazání informací, svěřili se mi, že s tím mají obrovské problémy, že rutina často nefunguje a věci, které měly být dávno smazány, stále ještě straší v jejich systémech. Není to obrovský trapas pro společnost, která o sobě tvrdí, že má hodnotu přesahující sto miliard dolarů? Chvílemi jsem se sám sebe musel ptát, jestli si ze mne náhodou nedělají srandu a zda to, co vyprávějí, opravdu myslí vážně.
Zdroj:


Transformace – 2012 D.Icke

20. února 2012 v 11:59 Videa
Transformace - 2012 D.Icke



související:


Spojování souvislostí na DNB rádiu






Všetko je podvod, a čo s tým

20. února 2012 v 0:58 Dokumenty
Velmi malo jedincov ma privilegium vydat sa na cestu hladania pravdy, a este aj z tych, ktorym sa toho privilegia naozaj dostalo, malokto k pravde aj dospeje. Uz preto, ze na konci takeho hladania je nevyhnutne uvedomenie si, ze vsetko je len podvod a iluzia, a zit s takym poznanim je pre vacsinu nemozne, alebo aspon velmi tazke.

Naozaj vsetko je podvod: politika, nabozenstvo, filozofia, peniaze, umenie, moralka aj veda, mudrost aj vzdelanie. Napriek velkym snaham a mnohym obetiam, nikdy sa nikomu nepodarilo nieco na tom zmenit. Uvedomenie si takeho vsak ma byt nie koncom a cielom hladania, dovodom k zufalstvu a k apatii, ale podmienkou a podnetom k novemu zaciatku - k vnutornemu znovuzrodeniu do noveho transcendovaneho sveta najvyssej reality. Take poznanie ma priniest oslobodenie od iluzii a unik z podmienok, kde vsetko je motivovane volou k moci, oslobodzujuci vstup tam, kde je len vola k vedomiu. K takemu stavu je vsak, paradoxne, mozne dospiet len tak, ze si uvedomime nasu beznadej a bezmocnost voci strukturam systemu.
Preto ten, kto naozaj miluje svojho blizneho, ten otvara jeho oci k pravde o podvode, aby ho oslobodil od otroctva iluzii, ktore nan svet uvaluje.
Evolucia od prvotneho atomu k najvyssiemu vedomiu je zmyslom Existencie, je mierou dobra a zla: dobre je to, co pomaha evolucii, zle je to, co jej brani.
Dufam, ze Kalijuga v konecnom dosledku prinesie kataklyzmu, v ohni ktorej zhori vsetko, co je slabe a menejcenne, aby uvolnilo miesto vsetkemu uslachtilemu, silnemu a zdravemu.
Ako povedal Nietzsche: To, co je na rozpadnutie, do toho treba poriadne kopnut.

Desatero proti fanatismu

20. února 2012 v 0:56 Dokumenty
1. Nebuď si ničím absolutně jistý.
2. Nedomnívej se, že stojí za to postupovat za pomoci zatajování důkazů, protože důkazy jednou určitě vyjdou najevo.
3. Nikdy se nikoho nesnaž odradit od myšlení - neboť se ti to jistě povede.
4. Setkáš-li se s opozicí, i kdyby to bylo ze strany tvého manžela nebo dětí, snaž se ji překonat argumentem a nikoli autoritou, jelikož vítězství závislé na autoritě je nereálné a iluzorní.
5. Neměj příliš v úctě autoritu jiných, vždy se totiž najdou autority protichůdné.
6. Nepoužívej sílu k přemáhání názorů, které považuješ za zhoubné - v případě, že to uděláš, ty názory přemohou tebe.
7. Neboj se mít výstřední názor, protože každý názor, který je nyní přijímán, byl kdysi výstřední.
8. Měj větší potěšení v inteligentním odporu než v pasivní shodě, neboť ceníš-li si inteligence tak, jak bys měl, zmíněný odpor v sobě nese shodu mnohem hlubší.
9. Buď úzkostlivě pravdivý i tehdy, kdy se pravda nehodí, jelikož více nevhodné je, pokoušíš-li se ji skrýt.
10. Nezáviď štěstí těm, kteří žijí v ráji hlupců, neboť jen hlupák jej může mít za štěstí.




Demoralizační program

18. února 2012 v 22:55 Videa
Demoralizační program s krycím jménem "Ďáblův Mesiáš" L.Williams 9.12.2011 české tit.