Za tolik hanby plakat nedovedu.
Tlučení na výra je slovo.
Tak špatná pravda a tak krásná řeč.
(Jan Skácel)

Březen 2012

Štáb CNN spojen s bombovým útokem v Homs

27. března 2012 v 21:11 Videa
Tým CNN dostal tip, že se něco stane. Když explodoval ropovod, tak byli na místě jako první.


Vlna rezignací bankéřů není jen tak

27. března 2012 v 3:04 Dokumenty
Ve výroční analýze jsem psal o možném soudním procesu. Podle některých je tento proces na spadnutí. V posledním únorovém týdnu mělo dojít k zatčení a následnému propuštění (nemluví se pouze o výslechu) amerického ministra financí Timothy Geithnera v souvislosti se záchranými operacemi kolem AIG. To by samo o sobě nebylo nic neobvyklého. Mnohem závažnější jsou doprovodné události.

Autorem obrázku je server http://oftwominds.com/blog.html

Celé zde:

http://proinvestory.cz/vlna-rezignace-bankeru-neni-jen-tak



Obamovy žertíky

25. března 2012 v 10:46 Dokumenty
'Když bych ti to řekl, musel bych tě zabít'


Když pronášel projev o energetické politice v Maljamaru v Novém Mexiku, tak president Obama žertoval, že jeho helikoptéra přistála v Roswellu v Novém Mexiku. Roswell je mezi konspiračními teoretiky proslulý kvůli jejich víře, že poblíž něj ve 40. letech havarovala mimozemská kosmická loď a federální vláda to od té doby tají.
"Měl jsem tam úžasný výlet. Vzali jsme si helikoptéru. Přistáli jsme v Roswellu," řekl Obama. Když jsem přistál, oznámil jsem lidem, že jsem přišel v míru. Dovolte mi, abych vám řekl, že po celé zemi jsem se setkával s hodně 9 a 10 letými kluky, a ti se m i ptali: "Byl jste někdy v Roswellu a je pravda, co se o tom říká?" A jim říkám: 'Kdybych ti to řekl, musel bych tě zabít.' A to se jim vždycky rozšíří oči. Takže naše zdejší tajemství zachováme."


USA ututlali masakr až 2000 Somálců

25. března 2012 v 10:11 Videa
http://wertyzreport.com
Zatímco západní média vysílala záběry somálců tahajících polonahá mrtvá těla amerických pilotů v ulicích Mogadišu, tak sotva zmínila masakr až skoro 2 tisíc lidí za jedno odpoledne.

Vážná humanitární situace byla výsledkem odmítání západu přijít s pomocí somálcům po lidové vzpouře v lednu 1991, kdy byl svržen Amerikou podporovaný diktátor Siad Barre, kterého od roku 1978 podporovali 900 miliony dolarů.

V závěrečné fázi Barreho režimu byla všechna zahraniční pomoc zastavena a agentury OSN se stáhly. Nevrátily se, když jich bylo potřeba nejvíc. OSN a západ ignorovaly varování nevládních organizací, že jen masivní pomoc pomůže zmírnit hlad a uklidnit situaci mezi skupinami, které bojovaly o jídlo.

Hladovějící děti nabídly perfektní příležitost pro zásah v záležitostech suverenního státu na humanitárních základech. A tak 9.prosince 1992 USA pod záminkou ochrany distribuce jídla vtrhly do Somálska.

Co nesmíme vědět

20. března 2012 v 15:52 Knihy - tip

Pravda o kolosální manipulaci lidstva již prosákla ven


Ne, přirozeně že ne. V existujícím systému peněžních dluhů profitují zásadně jen banky a všichni ti, kteří s nimi úzce spolupracují. Probíhá to vždy podle stejného schématu, bez ohledu na to, zda je to Řecko nebo Argentina v 90tých letech. Je na to množství příkladů, hlavně v Africe a Jižní Americe. Nejprve vmanipulují národ do obrovských dluhů, dokud nikomu nezůstane ani cent. Pak přinutí stát, aby snížil své výdaje krácením sociálních dávek a platů a zároveň zvýšil daně. Pro obyvatelstvo to znamená - menší příjmy a vyšší výdaje. Dlouho to samozřejmě takto pokračovat nemůže. Pro banky je to však bombastický obchod!


Co neSmíte vědět! Interview se uskutečnilo na podzim 2011 krátce po vydání knihy v Německu.
***
V začarovaném kruhu. Stefan Erdmann v rozhovoru s autorem Michaelem Morrisem
Pane Morrisi, v dubnu tohoto roku Vám vyšla v němčině velmi pozoruhodná kniha s názvem "Co neSmíte vědět!" Tvrdíte v ní, že evropské i americké hospodářství se řítí do slepé uličky. Zatím se to však nestalo a vypadá to tak, jakoby dosavadní systém mohl pokračovat donekonečna dál. Stojíte si ještě za tím, co píšete?
Ano, samozřejmě. Je nepochybné, že světová ekonomika se zhroutí, neboť musí! Otázkou je pouze kdy.
Ale proč jste si tak jistý? Německé hospodářství se údajně znovu začíná vzmáhat, kurzy na burzách stoupají, Řecko bude zachráněno a vše bude opět dobré, nebo snad ne?
Ano, bylo by to hezké, ale tak to fungovat nemůže. Všechny řeči o rozmachu jsou jen těžkopádným pokusem uklidnit masy. Čísla a statistiky jsou velmi jednostranné, vypracované ve prospěch jejich objednavatelů a nevypovídají o ničem. Hospodářství objemově roste jen proto, že se na trh pumpují stále větší objemy peněz. Tyto peníze díky vysoké inflaci mají však stále menší hodnotu. Na papíře najdete proto vyšší čísla obratů, ale to neznamená, že tyto peníze mají i větší hodnotu. Je to jen hra s čísly, v kterých je mnoho nul. Vrstvy obyvatelstva s nižšími příjmy rychleji ztrácejí, zatímco horní vrstvy vyhrávají. Probíhá zde násilné přerozdělování. Když to většina lidí pochopí, začne to být ožehavé.
A proč proti tomu, podle Vašeho mínění, politici nic nepodniknou?
Neboť většina z nich nic netuší. Momentálně se všichni politici pokoušejí oddálit kolaps světového hospodářství a následné nepokoje, aby k hororovému scénáři nedošlo během jejich funkčního období, ale až v další legislativní periodě.
V souvislosti s tímto tématem je pikantní zpráva jednoho policejního komisaře z Berlína, který pracuje v Bundestagu (= německý parlament) jako bezpečnostní pracovník, a proto je s poslanci v kontaktu každý den. Před několika týdny si u spřáteleného stavebního podnikatele v Chiemgau (=oblast v Bavorsku) objednal dům a žádal ho, aby mu ho rychle postavil! Když se ho tento ptal proč, řekl, že zanedlouho se vše zhroutí, a že penzijní kasy jsou prázdné, Řecko je na mizině a nic ho prý nezachrání a že politici o tom vědí, jen to lidem neřeknou. Tato zpráva pochází ze šestého července 2011, je tedy úplně čerstvá! Politici vědí, že to, co se děje, nemůže dobře skončit, i když to v celistvosti přesně nechápou. Pro ně je důležité, aby si ponechali svá privilegia a mastné platy. Je vskutku těžké, aby někdo realisticky posoudil momentální stav, když neví nic o ekonomice, penězích a zlatě, bankách či burzách. Podívejte se, kdo stojí v čele Německa. Z jakých profesí přicházejí kancléřka a vicekancléř? Jakou kvalifikaci mají, aby mohli stát v čele národa s takovým hospodářstvím? A co čelní představitelé EU? Nevíte, zda se máte smát nebo plakat! Takový tým by mohl možná stát v čele kuželkářského spolku, nikoliv však vést celou Evropu. To se jim nepodaří. Nechápou, že jsme se ocitli v bodě, kdy se hospodářství musí zhroutit!
Tvrdíte, že se hospodářství musí zhroutit? Proč? Můžete to vysvětlit podrobněji?
Náš hospodářský systém je vybudován na principu neustálého růstu. Nekonečný růst je však na konečné planetě nemožný.
Systém je sestaven tak, že hospodářství roste jen tehdy, když se soukromé osoby, firmy nebo státy zadluží. Tím, že si berou úvěry, jsou vytvořeny nové peníze, které dříve neexistovaly - tomu se říká "tvorba peněz". Peníze ve formě kreditů si banky vlastně vymýšlejí, vyrábějí je z ničeho. Tyto peníze reálné neexistují, nejsou přítomny fyzicky, jsou jen na papíře.
Na začátku nového hospodářského cyklu tyto nové peníze oživují trh. Všichni jsou pak velkorysí, kupují a investují, do čeho se jen dá. Pak přijde moment, kdy začínají být lidé prostopášní, narůstají ceny nemovitostí, surovin i spotřebitelské ceny a vznikají tak bubliny; banky "vyrábějí" stále více a více peněz a prodávají je za úroky i úroky z úroků dobře naladěným spotřebitelům. Rostoucí množství finančních prostředků v oběhu znehodnotí peníze a dochází k inflaci. V jistém bodě začínají pak ceny stoupat rychleji než příjmy, lidé si mohou dovolit stále méně a hospodářství začíná zadrhávat. Současně dluhy z úvěrů tak narůstají, že se lidé, komuny, i celé státy začínají pod tíhou úroků dusit. Nejsou schopni je platit, a proto prodávají za babku všechno, co má hodnotu, aby tak vyrovnali alespoň část dluhu. Po nějakém čase se zhroutí vše, protože už není z čeho.


Je to bod, ve kterém je nyní Řecko?
Přesně. Přičemž Řecko má na tomto chaosu jen nepatrnou vinu. Řekové neměli žádnou šanci a v rámci eurozóny museli jít ke dnu. Bylo to zjevné už předem.
Jak to myslíte? Proč to bylo patrné už předem?
Německo je velmi hrdé na to, že exportuje množství vysoce kvalitního zboží. To je skvělé a pro ostatní státy to dokonce není žádný problém, pokud mají vlastní měnu. Tehdy mohou například na německé zboží zvýšit cla a postarat se tak o to, aby jim alespoň část peněz zůstala doma a neputovala do Německa. Pokud tedy měli Řekové vlastní měnu, některé jejich produkty mohly konkurovat německým. Snad nebyly až tak kvalitní, ale pro Řeky byly výhodnější než německé zboží, v jehož ceně byla i cla. Řecko mohlo ovlivňovat směnný kurs k německé marce. Jako dovolenková krajina Řecko přitahovalo turisty za poměrně výhodné ceny. Potom se národní měny i cla zrušily. Tehdy už řecké zboží nemohlo konkurovat německému a všechny peníze proudily do zahraničí. Řecké hospodářství celkem ochablo, podniky začaly propouštět lidi, klesly příjmy z daní a vláda začala nabírat stále více a více půjček, které samozřejmě nemůže zaplatit. Jak by také mohla, odkud by měla tyto peníze vzít? Ano, mohli by si vzít nové půjčky, aby zaplatili úroky předešlých dluhů, ale to je patologické.
Znamená to, že tento systém vlastně více vyhovoval Němcům než Řekům?
Ne Němcům, ale německým bankám. Pro ně to byl skvělý obchod. Dluhy Řeků nemusí vůbec odepisovat, neboť jsou údajně "relevantní pro systém". Když to dešifrujeme, znamená to jednoznačně, že banky mají takovou moc, díky níž mohou dělat či nedělat, co se jim zlíbí. Německý stát musí tedy Řekům, kteří jsou na dně a na mizině, pomoci, aby snad banky neutrpěly žádné výpadky plateb! Zároveň stát podporuje banky penězi a daňovými výhodami. Stát ale tolik miliard nemá, a proto si je musí vypůjčit za úroky u stejných bank! Peníze, za které pak ručí celý národ, putují do Řecka, aby Řekové mohli s našimi penězi zaplatit své dluhy u německých bank! Tato hra je tak absurdní, až je těžko uvěřitelné, že to bankám vůbec projde. Ale daří se jim to již po staletí. A od doby, kdy se bankám podařilo oddělit peníze od zlata - bylo to v roce 1914, nejsou peníze kryté skutečnými hodnotami - mohou s námi dělat, co se jim zachce, přičemž se zdá, že to skoro nikdo nepochopil.
Ze záchranných balíků tedy neprofitují Řekové?
Ne, přirozeně že ne. V existujícím systému peněžních dluhů profitují zásadně jen banky a všichni ti, kteří s nimi úzce spolupracují. Probíhá to vždy podle stejného schématu, bez ohledu na to, zda je to Řecko nebo Argentina v 90. letech. Je na to množství příkladů, hlavně v Africe a Jižní Americe. Nejprve vmanipulují národ do obrovských dluhů, dokud nikomu nezůstane ani cent. Pak přinutí stát, aby snížil své výdaje krácením sociálních dávek a platů a zároveň zvýšil daně. Pro obyvatelstvo to znamená - menší příjmy a vyšší výdaje. Dlouho to samozřejmě takto pokračovat nemůže. Pro banky je to však bombastický obchod! Když se pak země úplně zhroutí, supi si vyklovou nejlepší kousky a národu nechají bezcenné zbytky. Pak následuje měnová reforma a obyvatelstvo musí znovu dřít a znovu všechno vybudovat, na co jsou, samozřejmě, potřebné nové úvěry u bank. Mase se pak hodí kousíček masa, aby se znovu chytila na lep. Vyhladovělá po něm nenasytně sáhne, přičemž se jí řekne, že tentokrát to už bude lepší. Pravdou však je, že to nikdy nemůže být lepší, neboť tento systém bezcenných, bankami vymyšlených a vytvořených peněz je v pravém smyslu slova bludným kruhem.
To zní skoro tak, jako kdyby byl za tím nějaký plán nebo zlomyslná vypočítavost?
Za vším je nepochybně plán. Je tak jednoduchý, že je až geniální a skvěle funguje již od roku 1694, kdy byla založena Bank of England jako privátní emisní banka (=centrální banka). V pravidelných intervalech, každé dvě nebo tři generace, se vše musí zhroutit, protože zadluženost prostřednictvím úroků exponenciálně roste (= exponenciální je zpočátku pomalý nárůst, který se ustavičně zrychluje, až se pak nedá zastavit vůbec a způsobuje kolaps) a v jistém okamžiku doslova exploduje. A v tomto bodě jsme právě teď - krátce před explozí. Několik evropských států již několik let není schopno plateb a uměle se udržují při životě, což ale všechno ještě zhoršuje, protože lidé upadají do stále větší chudoby. USA jsou od začátku srpna definitivně v bankrotu, což se může změnit jen tehdy, kdyby se obě strany v poslední chvíli shodli a zákonem určenou horní hranici dluhů ještě jednou posunuly výš. V nejlepším případě to však dá zemi šanci maximálně na jeden rok. Ještě předtím však asi zkolabuje EU, což by americké hospodářství strhlo do propasti. Těžko říct, kdo se udrží déle, neboť oba se sotva drží na nohou.
Existuje-li tedy nějaký plán, musím se přirozeně zeptat, kdo za ním stojí? Ve Vaší knize tvrdíte, že nad celým západním světem vládne jen hrstka rodin. Hovoříte o nich i jmenovitě. Jak bychom si to měli představit? Tato představa pro mě vskutku není lehká. Jak to dělají a proč o tom nic nevíme?
Ano, pro mnoho lidí je to velmi těžké. A právě proto systém dokonale funguje. Většina lidí považuje skutečnost, že všechno patří jen hrstce lidí, za konspirativní teorii a odbaví to slovy: "To vůbec není možné" - jednoduše proto, že to překračuje hranice jejich představivosti. Je to však skutečně pouze několik rodin a vlastní bezmála vše - banky, velké koncerny, všechna důležitá média. Podílejí se na velkých investičních podnicích a firmách, spravujících majetek, což je zčásti velmi zamotané a těžko přehledné, co jsem však doložil v mé knize - například s firmami patřícími Rotschildům, Blackstone a Blackrock, které se podílejí prakticky na všech velkých německých firmách.
Tyto rodiny mají své prodloužené ruce, "vojáky", ve většině představenstev a dozorčích radách. Přes své nadace financují téměř celý výzkum a rozhodují tak, co se bude zkoumat a kterým směrem se budou ubírat výsledky bádání. Podvod s Climategate (= název aféry v souvislosti s manipulovanými vědeckými údaji pro Mezivládní panel pro klimatické změny - pozn. překl.) je toho typickým příkladem. Je prokázáno, že globální nárůst teploty je obrovský podvod a že všechny údaje potvrzující oteplování byly zfalšované. Je dokázáno, že v globálním rozsahu teploty klesají. S údajným oteplováním Země se však dá vydělat hodně peněz, proto média informují i nadále o "zlém" CO2 a o stoupající teplotě na naší Zemi. Takové věci se vymýšlejí "zcela nahoře" a podrobná realizace těchto akcí se pak vypracovává v grémiích, které jsou podřízené systému. Je to přísný hierarchický systém, který proniká vším. Na jeho vrcholu je hrstka rodin, které mají nesmírnou moc a vlastní toho tolik, že si to jednoduchý člověk nedokáže představit. Pod nimi je druhá řada, a pak třetí. Celkem jde asi o dvě stě rodin, sjednocených v organizacích jako CFR, Trilaterální komise, Římský klub,skupina Bilderberg a v mnoha dalších. Přes tyto grémia řídí politiku, takzvanou vědu a média. Nechci zacházet do podrobností, protože by to přesahovalo rámec našeho rozhovoru. O všem detailně píšu v knize.
Ano, to sedí. Jdete do detailů, ale přesto je vše srozumitelné! Přiznávám, že Vaše kniha byla první, která mi umožnila jednoduše a srozumitelně pochopit širší souvislosti mezi ekonomikou, penězi, zlatem a velkými organizacemi jako IWF (= Mez inárodní měnový fond), BIZ a médii. Jdete v ní však ještě dál a mluvíte o souvislostech s tématy jako Chemtrails (=chemické stopy) a "údajnou" válkou proti teroru. Není to tak trochu přehnané?
Ne, jedno s druhým souvisí ...
Tak vám tedy ještě rychle položím poslední otázku: Když je všechno manipulováno a velký kolaps nezadržitelný, co ještě můžeme dělat? Je nějaké řešení či východisko, nebo se musíme připravit na temné časy a začít hromadit potraviny?
Ano, samozřejmě je tu východisko! Musíme tento koloběh prostě přerušit. Hlavně vzděláváním a osvětou, a k tomu se přece snažíme nyní oba přispět. Naštěstí nejsme jediní. V posledních letech prosákla pravda o manipulaci lidstva na světlo na více místech. Zdá se, že se opravdu probouzíme z jakéhosi stavu spánku a osvobozujeme se. Dalo by se říci, že z puberty pomalu přecházíme do dospělosti. Bude důležité, abychom nastávající kolaps vnímali a chápali jako šanci změnit se, a nepodlehli znovu našim starým zvyklostem, strachu a hněvu, které vedou jen k válce a bídě. Přechodná doba však může být velmi tvrdá, netřeba si nic nalhávat. V každém případě neuškodí, když máte ve skříni nějaké potraviny, nebo když se přichystáte i na jiné možnosti vývoje situace. Každý kdo může, by měl mít trochu zlata a stříbra, a tak zajistit alespoň část toho, co vlastní. To bude důležité hlavně v přechodné době, neboť tato může být tvrdá. Za kulisami dění však momentálně na mnoha místech současně pracují vlivné osobnosti již na novém systému. Ten by měl být spravedlivější a podporovat soužití v míru. Musí zmizet dluhy i úroky, což se samozřejmě nebude líbit jistým osobám, ale to se mělo stát již dávno. Možná to bude mít formu bezpodmínečného základního příjmu. Více zde o tom momentálně říct nemohu, protože se na tom právě pracuje. Ale něco se děje! V nejbližších letech se všechno velmi změní, to můžu slíbit. A jsem si jistý, že k lepšímu, že zažijeme v našem lidském vědomí kvantový skok, který přinese ovoce všem zúčastněným. Neboť v zásadě je to možné! Přirozeně, že si musíme všichni vyhrnout rukávy a převzít odpovědnost.
Díky za rozhovor!
O autorovi:
Podnikatel, autor a dobrodruh Michael Morris se narodil v roce 1966 v Rakousku. Po pobytech v několika evropských městech žije dnes hlavně v USA. Napsal celou řadu textů a článků v angličtině i němčině, vyučoval a dlouhé roky byl podílníkem v několika firmách. Co neSmíte vědět! (=WAS SIE NICHT WISSEN SOLLEN!) je jeho první knihou s tématem hospodářství a nový světový řád.


zdroj:



Více zde:



Pravdivý příběh skupiny Bilderberg

17. března 2012 v 1:43 Knihy - tip

Daniel Estulin, vtažený do skrytého světa intrik a tajemství, nyní odhaluje to, co nebylo nikdy dříve vyřčeno. Od svých počátků v roce 1954 v hotelu Bilderberg v malém nizozemském městečku Oosterbeek se každoročně shromažďují představitelé evropské a americké politické elity a nejbohatší výkonní ředitelé světa, aby diskutovali hospodářskou a politickou budoucnost lidstva. Tisku nebylo nikdy dovoleno se zúčastnit. Stejně tak nebyla nikdy vydána oficiální prohlášení o závěrech skupiny a o diskusích, které, jak ukazuje autor této knihy, měly velké důsledky pro obyvatele celého světa.
Daniel za použití metod, které připomínají taktiku špiónů za studené války, a v několika případech za cenu ohrožení vlastního života dokázal to, co se nepodařilo nikomu jinému - zjistil, o čem se mluví za zavřenými dveřmi opulentních hotelů a zprostředkoval to svým čtenářům v Pravdivém příběhu skupiny Bilderberg.
Objednávejte na www.bodyartmag.cz/book

Předmluva
Publikování je někdy spíše obhajování než povolání. Někdo mi volá a silným hlasem na druhém konci linky říká: "Moje kniha změní svět a… bude to bestseller." Snažím se nezbořit jeho svět, ve zkratce předkládám podrobnosti o obchodu s knihami a příběhy o pokusech prolomit "nevhodné" pravdy, snažím se jemně vnést trochu reality do jeho dlouho spřádaných snů.
Tak tady je kniha, která už svět změnila a která už bestsellerem je. Neústupné odhalování Daniela Estulina toho, co světoví politici a vůdčí finančníci projednávání na svých každoročních tajných schůzkách - konferencích skupiny Bilderberg - vedlo k ohromujícím odhalením, k absolutně přesným předpovědím světových událostí a k rozčileným útočným pokusům zastřít světlo, které Daniel rozsvítil uprostřed temnoty - kde se světové události stávají hrou, prezidenti jsou vybíráni, války připravovány, trhy s energiemi manipulovány apod.… vše za účasti významných novin, které o tom ale nikdy nepíší.
Prozkoumávání tajných záležitostí není nikdy jednoduché, stejně jako moření se s předpojatostí. Mainstreamová média donedávna Bilderberg stěží zmínila. Mezitím se skupina Bilderberg stala extrémním strašákem, její reputace je skutečně dobře zasloužená.
Dělali jsme, co jsme mohli, abychom byli přesní; obsazení se mění, správní rady se obměňují atd. Ale pro mě jsou důležité otázky: "Co tito moudří muži dělají, že to vyžaduje tak dokonalé utajení?" a "Kam nás vedou?"
Když se činnost skupiny zařadí do historického kontextu, tak jak to udělal Daniel, může člověk začít chápat celý rozsah toho, co "oni" zamýšlejí a proč potřebují tak vysoký stupeň utajení k provedení plánů. To, že existují takové věci jako národní a osobní nezávislost a s tím spojená lidská práva a svobody, které stojí v cestě jejich cílům, je, jak se zdá, pro ně pramálo důležité.
Já s Danielem a většinou lidí světa stojíme za pravými demokratickými ideály naší republiky, ne za stávající skrytou vládou "elity s pomocí nastrčených figur ve prospěch korporací". Jsem si jistý, že se většině členů Bilderbergu zdá, že jejich kradmá cesta k tajné budoucnosti byla dlážděna dobrými úmysly. Ale je možné, že mnozí z nás, i já sám, opravdu nechceme jít… tam.
Kris Millegan
22. září 2007

Doslov k edici s dodatkem o Severoamerické unii

Buďte si jisti, že intenzivní bezpečnostní opatření, soukromé dohody a tajná ujednání mezi vládami a korporacemi, které byly domluveny v nedostupných úkrytech nejmocnějšími lidmi Severní Ameriky a Evropy, vážně ohrozily vládu zákona, základní lidské potřeby, naše těžce vybojované občanské svobody a ničí úspěchy vůdců, kteří v průběhu historie bojovali za potřebu silných národních států, jež by dokázaly kontrolovat moc oligarchie.
Pokud je demokracie vládou lidu, pak jsou tajné vládní agendy a děsivé kliky obchodující s vlivem neslučitelné s demokracií. Lidé nemohou vládnout něčemu, o čem neví. Celá idea skrytých sfér vlivu v rámci vlády stínů, jež vede tajnou kampaň, aby nás zbavila lidských práv, je cizí pojmu demokracie a musí se proti ní bojovat se zaníceným odhodláním, jinak budeme opakovat osudové chyby nedávné minulosti.
Ti, kdo mi nevěří, by se měli lépe podívat kolem sebe. Rychle nám ubývá čas. Je ironické, že jazyk hraje klíčovou roli v podkopávání našich svobod prostřednictvím provázaných a nekontrolovaných dohod, které jsou nenápadně vyjednávány v tajných úkrytech, kam příslovečné světlo pravdy nemůže dozářit paprskem čistoty a odhalit bezohledné manipulování se spravedlností a svobodou. Pera už dlouho nejsou mocnější než meč. Ve stylu osmnáctého století jsou využívány radikální empirické metody Newtona a Galileiho k zabrždění kreativity na všech polích, nejen ve fyzice. To je hlavní rys bilderberské strategie obelhávání lidstva na celém světě, aby bylo připraveno na světovou vládu. Není divu, že dvacáté století bude v budoucnu známé nekonečnými, monotónními a všeobecně uznávanými lžemi. Válka je mír, nenávist je láska, otroctví je svoboda. Arbeit macht frei. Jak to dokáží dělat tak dobře a bez následků pro ně samé?
Zásadním principem je přednesení dvou zdánlivě si odporujících idejí nebo konceptů a trvání na tom, že jsou identické, čímž se smaže jejich význam. Tento postup může být uplatněn na úplné přeměnění skutečnosti - zvláště na přepsání historie, aby odporovala realitě a podstatným faktům, tak, že se prosazuje jako pravda opak skutečnosti a nabízí se překroucený nebo úplně falešný fakt jako důkaz. Jsme toho živoucím dokladem - žijeme v období největšího historického revisionismu.
Amos Oz, možná nejznámější izraelský romanopisec, učinil zajímavý postřeh: "Kde je válka nazývána mírem, kde jsou útlak a pronásledování vydávány za bezpečnost a zavraždění je nazýváno osvobozením, tam pošpinění jazyka předchází pošpinění života a důstojnosti. Nakonec zůstanou stát, režim, třída nebo ideje nedotčeny, zatímco lidský život je zničen."
Vskutku. Existuje zdůvodnění pro koncentrační tábory všude po Zemi - koncentrační tábory určené pro každého na časově neomezené zadržení, protože je považován za nepřítele státu a hrozbu pro národní bezpečnost.
Jazyk se stal nepřátelským bojovníkem a lidi z Pentagonu jsou připraveni. V jednom akčním plánu připraveném v rámci dokumentu ministerstva obrany nazvaném "Strategie pro obranu vlasti a civilní podporu" se hodně mluví o tom, co nás čeká v blízké budoucnosti. Předvídá "aktivní, vrstevnatou obranu" jak v hranicích USA, tak venku a zavazuje se "přeměnit americkou armádu, aby vykonávala úkoly obrany vlasti… v hranicích USA." Předkládá strategie na zvýšený průzkum a sledování, aby "byli potencionální soupeři poraženi dřív, než ohrozí Spojené státy." Také "maximalizuje povědomí o nebezpečích a přebírá iniciativu od těch, kdo nám ubližují." Ubližují nám? S naším rozpočtem na obranu ve výši biliónů dolarů, kdo by byl tak hloupý, aby to zkusil? Jak se říká tomu mlžení? Churchill to nazýval "terminologická nepřesnost".
Zlověstný vývoj naznačující pravděpodobnost hrozících teroristických útoků, dost vážných, aby ospravedlnily překročení ústavy, následovaných stanným právem jsou signalizovány nebezpečným jazykem mainstreamových médií, která ochotně papouškují mlžení našich vůdců. Když se současné zákony v dnešní atmosféře strachu spojí s mezinárodně provázanými mnohovrstevnými smlouvami, málokteré země, pokud vůbec nějaké, o lidech nemluvě, vyváznou bez škrábanců. Všichni budou připoutáni k Jedné světové firmě a jejím neomezovaným snahám o zisk. Ti, kteří budou halasně oponovat do očí bijícímu porušování národní suverenity, budou považováni za hrozbu národní bezpečnosti a budou na neurčito zadržováni, ať již s důkazy, nebo bez nich, podle zákonů o vojenských soudech a o sjednocování a posilování Ameriky poskytováním vhodných nástrojů potřebných pro stíhání a bránění terorismu (PATRIOT). Všichni jsme "nepřátelští bojovníci" zbavení habeas corpus a práva na řádný proces, pokud nemůžeme prokázat, že jsme jen otupělý dobytek.
Vítejte v severoamerickém Partnerství pro bezpečnost a prosperitu - v novém "sjednoceném kontinentu" neboli v Severoamerické unii. Ty z vás, kteří očekávají od Baracka Obamy nápravu chyb, čeká tvrdé probuzení.
Jeden úředník ministerstva zahraničí mi letos řekl jízlivě, když popisoval dominantní pozici agendy jednotného světa: "Prostě jsem se ráno probudil a řekl jsem si Došlo k vojenskému převratu a pak to všechno začalo dávat smysl."
Nicméně naděje je. Abychom vyhráli válku, my, lidé, musíme bojovat na ideologické úrovni. Demokracie má základy v pravdě, toleranci, svobodě a respektu k lidské důstojnosti. Patriotismus může zkazit a absolutní patriotismus kazí úplně. Skutečný patriotismus není slepé schvalování každého činu nějaké země. Není nic nepatriotického na prosazování lidských hodnot a obraně demokratických principů. Pro mnoho myslících lidí je toto nejvyšší forma patriotismu.
Ale to nestačí. Chorobná politika nadšenců pro jeden svět musí být odstraněna z občanské společnosti a z institucí, které infiltrovala - malá města a vesnice, základní školy, kulturní organizace, mládežnické skupiny, profesní sdružení. To nemůže být provedeno prostřednictvím politických stran, které jsou jenom stroje na volby. Lidská morálka by měla tvořit základ světové bezpečnosti a impuls k této nové morálce by měl vyjít od nestátních hráčů.
Musí vzniknout hnutí ve společnosti a v politice založené na spolupráci pokrokových stran, sdružení občanské společnosti a inteligence. Bude to běh na dlouhou trať. Komunalismus, jehož mravním příkazem je "rovné sdílení bohatství", je historickou zhoubou. Snaží se zničit dědictví renesance a modernity samotné. Může se s ním bojovat jen úplně, bez milosti.
Ve společnosti, která je čím dál více rozdělovaná, může být zdůrazněno několik prvků, které sdílíme, které máme společné, a můžeme to udělat přímo, s dramatickým zdůrazněním. Lidská důstojnost a svoboda myslet, které jsou snadno pochopitelné pro všechny, které není potřeba vysvětlovat, jsou jedněmi z nejcennějších aspektů univerzální tradice. Zaslouží si, aby byly podporovány, jak to jen jde.
Přesto slýchávám rozzlobené, kritické hlasy a vídávám zamračené nesouhlasné obličeje. "Nerozhoupávej loď," říkají. "Naši vůdci to dělají pro naše dobro, ty odporný nevděčníku." Prostou pravdou je, že pokud vám kritika arogantních, bezohledných a násilnických rysů současné nechutné reality občas vyslouží posměšné úšklebky a označení za potížisty, pak to jsou úctyhodné tituly. Toto omezené škatulkování značí jen neznalost kritické tradice zahrnující Swifta, Leibnitze a Schillera a sahající zpět až k Izajáši a Jeremiáši. Kritická tradice, ke které patří takoví jako Tom Paine, který pracoval na rozfoukání žhavých uhlíků revoluce v Americe před více než dvěma staletími. Chybí také jakákoliv vědomost o tom, že americké armády dnes připomínají odporné červenokabátníky a Hesenské, kterým je spíláno v každé učebnici dějepisu.
Graham Greene měl velkou pravdu, když řekl: "Spisovatel musí být vždy připraven změnit strany mávnutím proutku. Stojí na straně obětí a oběti se mění."
Samostatné myšlení je podstatou této knihy. Demokratická společnost závisí na debatě, na svobodné diskusi, na všeobecném souhlasu, na podřízení mnoha individuálních rozdílů společnému dobru. Souhlasíme s věcmi, které plně neakceptujeme, ale uvědomujeme si, že jsou nejblíže tomu, co chceme, čeho můžeme dosáhnout. Toto je jediný způsob, s výjimkou tyranie, kdy je možné zajistit stabilitu. My lidé potřebujeme najít vůli k tomu, nazvat skandály, lži a zrady naší víry jejich skutečnými jmény, odhalit, že systém sám může být tak prohnilý, že není nápravy, a že lidé, kteří jej ovládají - ve vládách i v korporacích a finančních institucích - jsou kriminálníci. Toužíme po lepším světě. Být člověkem a nevědět nebo nestarat se, co se děje, je skutečně neomluvitelné. Máloco to může omluvit a ospravedlnit. Toto je skrytý ideál Pravdivého příběhu skupiny Bilderberg.
Slabinou lidské svobody jsme my všichni a naše výrazně odlišné schopnosti vidět svět jinak. Ideje mají sílu. Ideály jsou vizemi. Pokud se shodneme na tom, co se nám nelíbí, zjistíme, pro co jsme. Co si myslíme, ovlivňuje, co děláme. Demokracie nám mohla přinést svobodu, ale něco to stojí - svět, ve kterém žijeme, je konvenčnější, nezúčastněnější, senzacechtivější a škodolibější. Hlavní hnací silou této nové doby bylo omezování sféry individuální morální zodpovědnosti. To není souhra okolností. Nevzdělaná, špatně vybavená a bezzásadová společnost je uskutečněným snem Bilderbergu. Je to nutná podmínka splnění jejich programu na zničení všech ústav světa.
Otevřený konflikt a více nelegálního utajovaného vedení bojů jsou brzkou a snad i nevyhnutelnou budoucností našeho světa. Války, které nebudou vedeny jen kulkami a bombami, ale ekonomické války, války o lidské zdroje, války mezi národy a jejich zástupci, války, ve kterých budou úzce spolupracovat zpravodajské služby a tajné společnosti. Válečným pokřikem tohoto ďábelského tažení je "Volání po zkáze", příliš děsivý koncept pro ty z nás, kteří vidí jeho podstatu - úplnou ignoranci humanity. Viděl jsem tuto frázi poprvé v roce 1996 ve zprávě Bilderbergu označené "Jen k vašemu přečtení", kterou mi dal jeden účastník, jenž shledal jejich plán nestravitelným i při jejich pokřiveném vnímání pojmů dobra a zla. Volání po zkáze - vědomý pokus světové elity zničit pokrok a uvrhnout svět nedobrovolně zpátky do minulých dob služebnosti a otroctví. Volání po zkáze už není jen koncept, kterému jsem se roky snažil porozumět - je dnes děsivou každodenní realitou.
"Jak zničíte poptávku?" zeptal jsem se v roce 2002 přítele, mocného člověka zevnitř Světové banky.
"Zničením světové ekonomiky," zněla jeho odpověď. Krátká a sladká. Hospodářské a politické síly se spojily, aby připravily Dokonalou bouři. Zničující dopady jejího vypuknutí jsou nyní víc než viditelné.
Volání po zkáze. Nulový růst. To jsou plány Bilderbergu a Římského klubu s kořeny v tajných politických iniciativách ze 70. let 20. století. Třicet let. Bilderberg a jeho přívrženci nejsou jako my. My plánujeme na dny dopředu. Oni na generace. Muž, který v 70. letech zasmušile řekl Američanům, že se "jejich životní styl musí uskromnit", je ten samý muž, který dnes zaujímá klíčovou pozici v administrativě Baracka Obamy - Paul Volcker, bývalý šéf Federálního rezervního systému za Jimmyho Cartera a nová hlava Poradního výboru pro zotavení ekonomiky. Malý a zkažený svět.
Možná není cesty zpět. Přál bych si, abych to mohl říci jinak, měkčeji. Nový světový řád, který popisuji v této knize, je všude kolem nás. Během všech těchto restrukturalizací jsou proudy bohatství a kapitálu vyčerpávány a - co je důležitější - přesouvány za scénou. Lidé kontrolující tyto peníze nechtějí ztratit kontrolu, až zmizí národní státy. Jde o obrovský přesun bohatství světa do stále menšího počtu rukou, který řídí bezohlední a zdánlivě stále zoufalejší jednotlivci. Co se rýsuje na obzoru, je krize rozměrů nepoznaných v celé lidské historii. Nezáleží na tom, kdo sedí v "oválné pracovně". Mocní muži za scénou odstraní kohokoliv, kdo se jim nelíbí nebo kdo nepodporuje jejich byznys. Byznys jsou peníze a peníze vytváří zvláštní pravidla.
Přes všechny mraky, které se kolem nás stahují, vidím při pohledu do budoucnosti světélka naděje. Ano, je naděje, i když těžko viditelná.
Viděl jsem to během mých propagačních cest do Spojených států v letech 2007 a 2008. Od východního pobřeží přes středozápad po západní pobřeží, od hlubokého jihu po mrazivou Kanadu jsem cítil rodící se všeobecné probuzení. Hlas rozumu začíná být vyslyšen a lidé se přestávají bát. A co je důležitější - lidé začínají uvažovat o zděděných žebříčcích hodnot a zakořeněných přesvědčeních. Nezasvěceným to může připadat jako málo, ale pro ty z nás, kdo vedli tuto válku v předních liniích a stále slyšeli nářek utlačovaných, je tato odhodlanost, kterou lidé ukazují, vypovídajícím znamením, že odvaha je neomezený zdroj. Bilderbergu, dej si pozor. Napětí roste, ve všech koutech světa se začíná hromadit, vážná znamení velké politické revolty se objevují na naší krásné otáčející se modré planetě - od Afghánistánu přes Írán, Severní Koreu, Izrael, Sýrii, Pákistán, Saudskou Arábii, Palestinu, Libanon, Čínu, Irák, Bulharsko, Maďarsko, Rusko, Irsko, Lotyšsko, Litvu, Island, Balkán, Spojené království až po obvyklá místa organizovaného odporu, jako jsou země střední a jižní Ameriky.
V devátém roce nového milénia se divím, řečnicky, zda jsme přišli o právo snít. Co by se stalo, kdyby lidské vědomí mohlo dohlédnout za smrt; mohlo by dosáhnout nekonečné schopnosti vidět všechno, v současnosti i minulosti; pochopit úplně naše životy? Budeme někdy schopní sami přemýšlet bez toho, aby nám bylo řečeno, co se stalo ve světě, mizernými nádeníky, kteří čtou napsaný scénář pro masovou konzumaci?
Každý z nás se musí stát zodpovědným za naše činy. Na úrovni, na které diskutujeme, je skutečné myšlení jen jedno. Vypněte televize. Velký bratr není ten velký zlý stát, který nás sleduje; jsme to my, lidé, kteří zapínáme televizi a necháváme si vymýt mozek odpadem, kterým nás krmí každý den.
Na celém světě dnes kvůli široce rozšířenému úpadku skutečné vzdělanosti a znehodnocení kvality televize a tisku velké množství lidí věří čemukoliv, co jim ti nahoře chtějí namluvit. Kouzlo televize, místo aby se vytrácelo, roste.
Myšlení bolí. Nezávislé myšlení bolí hodně, protože vyžaduje, aby se člověk učil, četl, chápal. Porozumění přináší zodpovědnost učinit osobní kroky na udržení našich svobod. Je jednodušší nechat si říct, co si máme myslet, co dělat, co říkat. "Řekni mi, Danieli, co mám dělat," je fráze, která je kolem dokola opakována v emailech, které dostávám od svých věrných čtenářů. Zplnomocnění. Lidé musí být zodpovědní za to, co dělají. Jak?
Musíme zkoumat to, co je nám řečeno. Musíme myslet samostatně. Musíme si být vědomi vlastní ceny a mít rádi ostatní tak, že jim nebudeme dělat to, co bychom nedělali sami sobě. Láska dělá pokroky. Láska se vrací k těm, kdo ji dávají, a jako řetězová reakce roste s každým činem.
Současné chápání soucitu s sebou nese náročnější měřítka. Rovnost je jedním z nich; nikdo nesmí být bezstarostně obětován. Samozřejmě osud nečiní lidi rovnými, ale spíše nesrovnatelnými; rovnost je měření a důstojnost je neměřitelná.
Musíme využít bohatství lidské duše, vytvořit svět držící pohromadě naším společným dědictvím soucitu, laskavosti a odvahy, ne sektářským, zjednodušujícím, niterným chiliasmem, kterým nás krmí. Ze všech jazyků je tím jediným věčným jazyk myšlení. Paměť nás zachraňuje před zapomněním.
Ať je tato kniha vaším válečným pokřikem. Skupina Bilderberg neuspěje. David Rockefeller a všichni ostatní si ji mohou vzít do hrobu. Tomu a dětem mým i vašimslibuji své statky, svoji čest, svůj život.
Jak říká můj vydavatel Kris Millegan: "Kupředu k nejlepší budoucnosti!"
Daniel Estulin
22. únor 2009


video:

Daniel Estulin - Pravdivý příběh skupiny Bilderberg - kniha






Útok Baracka Obamy na svobodu svědomí a náboženství

16. března 2012 v 23:30 Dokumenty
Rozhodnutí, které napadá svobodu vyznání a svědomí - těmito slovy reaguje Biskupská konference Spojených států amerických na rozhodnutí Obamovy vlády, podle něhož by všechna americká zdravotnická zařízení, včetně katolických nemocnic, měla od roku 2013 poskytovat antikoncepční a abortivní přípravky. Zprávu zveřejnila v pátek současná ministryně zdravotnictví Spojených států amerických Kathleen Sebeliusová.


Newyorský arcibiskup Mons.Timothy Dolan na adresu Baracka Obamy poznamenal: "Pan prezident nám říká, že máme rok času na to, abychom znásilnili své svědomí" a pokračoval "Je doslova nemorální, aby američtí občané museli volit, zda se zřeknou zdravotní péče, či zda dostojí svému přesvědčení".
Podle budoucího kardinála se jedná o "útok na přístupnost zdravotnických služeb a na náboženskou svobodu". Arcibiskup Dolan zdůraznil, že by vláda neměla Američanům vnucovat názor, že těhotenství je nemoc, které je třeba za každou cenu zabránit.

"Dosud nikdy se nestalo, aby federální vláda nutila jednotlivce i organizace, aby si kupovali výrobky, které by byly v rozporu s jejich svědomím",

varoval arcibiskup Dolan a vyzval Kongres k revizi tohoto opatření přijatého vládou. Rozhodnutí Obamova kabinetu ostře kritizovaly rovněž asociace amerických katolických nemocnic, které v něm spatřují přímé zpochybnění prvního dodatku Ústavy Spojených států amerických, zaručujícího svobodu vyznání.

Zcela nepozorovaně se ubíráme k totalitárnímu pojetí společenského uspořádání, komentoval kontroverzní nařízení pro Vatikánský rozhlas znalec církevního práva prof. Carlo Cardia, který vyučuje na římské univerzitě Roma Tre.

"V první řadě bych chtěl připomenout, že není zpochybněna pouze americká Ústava, nýbrž všechny mezinárodní deklarace lidských práv, které uvádějí svobodu vyznání jako jeden ze zásadních bodů. Jistě si každý vzpomene na první formy námitky z důvodů svědomí - jednalo se o odpírání vojenské služby, kdy pacifismus dostal přednost před povinností bránit vlast. Tento princip se nyní dostává na vedlejší kolej a všichni se tváří, že neexistuje. Právo na námitky svědomí je vystaveno útokům v nejrůznějších oblastech a situace se neustále zhoršuje s rizikem, že lidská práva nejsou již tak úplně všeobecná..."

domnívá se římský právník a popisuje následující krok - pokud jsou námitky svědomí zpochybněny, povýší se tím potrat na právo.

"Připomeňme si, že když se začínaly zavádět zákony na tzv. "liberalizaci potratů", tvrdilo se, že potrat není právo, nýbrž je východiskem ze zoufalé situace a je všeobecně považován za utrpení. Toto přesvědčení se postupně vytratilo a potrat se stává právem - námitky svědomí vůči potratu se tak vlastně mohou stát negativní hodnotou..."

řekl Vatikánskému rozhlasu profesor Carlo Cardia pouze několik dní poté, co Světová zdravotnická organizace zveřejnila potratovou statistiku za rok 2008. Vyplývá z ní, že každé páté světové těhotenství je ukončeno. Světová populace každoročně přichází o 44 milionů nenarozených dětí - bezmála polovina z nich je usmrcena ilegálně.

Vydáno: 23.01.2012





Jedinečné knihy

16. března 2012 v 23:22 Knihy - tip
Nenechte si ujít


O podstatě skutečného multikulturního obohacení

9. března 2012 v 19:03 Dokumenty
Autor: Michael Bell

Pokud existuje nějaký argument ve prospěch multikulturalismu, který slýchávám nejčastěji, tak je to ten, že rasově smíšený národ podporuje "kulturní obohacení" svých občanů. Jinými slovy, jednotlivý Američan se jaksi stane více informovaným o světě a jeho obyvatelích, více zběhlý v mezilidských vztazích a celkově prostě více kultivovaný, pokud bude obklopen Afričany, Hispánci, Araby, Indiány, Asiaty, Cikány atd. To je však úplný mýtus, který zaslouží dekonstrukci; navíc se musíme podívat na citlivky, kteří propagují tuhle absurditu.
Začnu těmi druhými. Hlavními zastánci multikulturalismu jsou obvykle levicoví univerzitní profesoři a další vědátoři. Mluví o kultuře, ale většina z nich toho vlastně ví velice málo o kulturách, o kterých tvrdí, že by je chtěli v Americe více vidět. Ve skutečnosti chtějí vidět bezduchou, multirasovou masu, která jako svoji jedinou kulturu uznává marxismus. Tradiční lidové zvyky Hindů, muslimů, afrických domorodců a dalších pro ně neznamenají vůbec nic.

A to především z toho důvodu, že většina kultur vyrůstá náboženských světonázorů - a duchovno podle levičáků, kteří jsou v drtivé většině ateisté, nemá místo ve společnosti. Jedinou věcí na těchto cizích kulturách, kterou levičáci skutečně vítají, je jejich kuchyně a jídlo, ale tohle nedělá člověka kulturnějším. Každý trouba může jíst pečenou rýži anebo falafel. To však neznamená, že po tom odchází s něčím, co obohatilo jeho duši.
Vypadají, že to berou jako dané, že všichni budou prostě s multikulturalismem souhlasit, dokud o něm budou tvrdit, že je "úžasný" a "obohacující." Sorry kámo, ale já nejsem jedno z těch zdegenerovaných nedochůdčat, které prostě sedne a vstřebá vaši špatnou logiku, bez toho, že by kladlo otázky.
Protože skutečný multikulturalista, jak už název napovídá, by měl být velice dobře obeznámen s různou literaturou, náboženskými texty, lidovými zvyky a historií všech ras, jejichž přítomnost shledává obohacující. A to oni v tomto případě prostě nejsou.
Zatímco klasický multikulti určitě četl Komunistický manifest, Autoritářskou osobnost a Jak neměřit člověka od začátku do konce, tak vám garantuji, že nečetl Bhagavadgítu nebo Upanišady kultury hindské, Avestu nebo Korán kultury blízkovýchodní, Popol Vuh a další kodexy původní americké kultury nebo spisy Lao-c' a Konfucia kultury dálněvýchodní.
Vsadím boty, že nestudovali perštinu, hindštinu, urdštinu, španělštinu, arabštinu, hebrejštinu, latinu, turečtinu, svahilštinu, čínštinu nebo japonštinu, ani co by se za nehet vešlo.
Jsem si také jistý, že neseděli a nedívali se na islámskou bohoslužbu v mešitě, budhistický obřad v chrámu, zoroastrijský obřad v chrámu věčného ohně nebo židovský sabat v synagoze. (Hádal bych dokonce, že nahlížejí na tyto náboženství jako na primitivní pověry).
Vsadím cokoli, že nikdy nebyli na koncertě tradiční lidové hudby neevropského původu.
Ne. Jsem si celkem jistý, že průměrné "obohacení" zastánce multikulti nejde dále, než za fetišistický obdiv k portorikánským dívkám, poslech příšerného rapu a zálibu ve vaječných závitcích. Tihle levičáci se naopak chovají ve svém blahosklonném povýšení jako kulturní šovinisté, poněvadž chtějí vidět všechny lidi pod jařmem technokratického totalitarismu.

Tak a teď známe posly, podívejme se tedy na jejich poselství - pokud je jednotlivec obklopen mnoha různými rasami a kulturami, tak se stane zralejším a znalejším - což je nestydatá lež, jež větší snad nebylo. Být obklopen Mandinky nebo beduíny nedělá nikoho více znalým o těchto kulturách a neposkytuje to nějaký obzvláštní vhled do nich. Můžeme slyšet jejich cizí jazyky, vidět jejich cizí oblečení a cítit jejich cizí vůně, ovšem z toho se dozvíme tak maximálně jen to, že existují.

Žádná esoterická pravda, nebo životní lekce není objevena prostřednictvím toho, že člověk plave v moři různých kultur. Takové poznatky mohou být nabyty pouze intenzivním studiem těchto kultur v knihovnách a v zemích odkud pocházejí. A jelikož je jen hrstka těch, kdo jsou ochotni tohle podstoupit, celkové obohacení je mizivé.

Možná by bylo nějak informačně hodnotné, pokud by tito cizinci byli mudrci a vzdělaní lidé z jejich rodných zemí, ale většina z nich jsou průměrní lidé, kteří přišli na Západ jen z ekonomických důvodů.
Pokud Američan evropského původu věnuje jen minutku studiu kultur jeho vlastních předků, tak brzy zjistí, že stojí na prahu dveří ke všemu obohacení, co potřebuje. Vstoupí-li skrze ně sezná, že našel nekonečnou knihovnu starých i nových literárních skvostů: dílo Homéra, Platóna, Aristotela, Aineiáse, Livia, Cicera, Césara, Tacita, Akvinského, Danteho, Machiavelliho, Hobbese, Morea, Londona, Tolkiena, Lovecrafta a bezpočtu dalších.

Našel by i další polici s nekonečnou řadou náboženských textů: Hésiodovu Teogonii a Práce a dni, Pindarovy zpěvy, keltský Mabinogion a artušovské legendy, germánské Eddy a Beowulf a bezpočet křesťanských děl.
Setkal by se nekonečným proudem jazyků a lidových zvyků, hudebních stylů, uměleckých forem, politických teorií a různými vybranými jídly a pochutinami. A co je nejvíc důležité, setkal by se s více než deseti tisíci lety bohaté, zajímavé, dechberoucí a často velmi dramatické historie, jejíž studium by ho obohatilo o bezpočet životních lekcí.

Zkrátka: bílý Evropan může získat množství obohacení uvnitř jeho vlastní kultury, ať už je Němec, Ir, Angličan, Skot, Holanďan, Ital, Belgičan, Francouz, Španěl, Portugalec, Řek, Rus nebo příslušník balkánských a pobaltských národů. Měl by se dívat na život svých přímých předků, kteří nesou výše uvedená jména, stejně jako na starověké etnické skupiny, ze kterých povstali: Germány, Kelty, Římany, Řeky, Ibery, Slovany, Thráky, Pelasgy a Mínojce.

Jsem původem potomek několika těchto národností a v jejich poznávání mám před sebou celoživotní dílo, které mě skutečně a plně kulturně obohatí.
Což je dílo, ke kterému mě somálští taxíkáři, levantinští pouliční prodavači kebabu a mexičtí kuřáci listí nepřispějí ničím.

Zdroj:

400 ročná Shakespearova pravda dneška

9. března 2012 v 18:34 Dokumenty
Tento jeho sonet má 400 rokov a napísal ho William Shakespeare.



Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,
jen nevidět, jak žebrá poctivec, jak dme se pýchou pouhý parazit,
jak pokřiví se každá dobrá věc, jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
jak lidskou slušnost korumpuje moc, jak zchromlá vláda na nás bere bič,
jak umění je pořád služkou mocných,
jak blbost zpupně schopným poroučí,
jak prostá pravda je všem jenom pro smích, jak zlo se dobru chechtá do očí.
Znaven tím vším, už chci být, lásko, v hrobě,
jen nemuset tím sbohem dát i tobě.


Oslovila Vás aktuálnosť básně?
Ako je možné, že autor dokázal tak presne vyjadriť našu prehnitú dobu?


PS: Nebo jsou jeho slova platná pro celé naše bytí, bez ohledu na letopočet?