Za tolik hanby plakat nedovedu.
Tlučení na výra je slovo.
Tak špatná pravda a tak krásná řeč.
(Jan Skácel)

Poprdeli – Šmírovací zákon je na světě

20. července 2012 v 9:29 |  Aktuálně
Poslanecká sněmovna schválila novelu zákona o elektronických komunikacích, přezdívanou šmírovací zákon. Každý z nás tak bude opět na každém kroku sledován, aniž by se čímkoliv provinil. Stojí za zmínku, že sněmovna schválila šmírovací zákon všemi přítomnými poslanci, jichž bylo celkem 154, tedy víc než ústavní většina.


Přitom ODS se předtím vydávala za stranu chránící soukromí, a opoziční ČSSD se několikrát vyjádřila pro nutnost omezit sledování. Vládní strany nalezly vzácnou shodu s opozicí - zdá se, že pokud jde o šmírování občanů, politické elity všech barev vykazují pozoruhodnou jednotu. A to je varovné.
Šmírovací zákon v České republice není žádnou novinkou. Zavedla ho již v roce 2006, jenže v březnu minulého roku byl zrušen Ústavním soudem z důvodu, že překračoval ústavněprávní limity. Stálá snaha o zavedení zákona pravděpodobně plyne z přesvědčení, že plošné omezování soukromí obyvatel je ospravedlnitelné v případě, že napomůže posílení bezpečnosti.
Zákon nařizuje všem poskytovatelům veřejného připojení k internetu a telefonním operátorům uchovávat lokalizační a provozní údaje jejich uživatelů po dobu šesti měsíců a následně je na požádání předat oprávněným orgánům, mezi které patří Policie ČR, ČNB, BIS a tajné služby. Zákon v určitých případech umožňuje Policii a ČNB přístup k těmto datům bez soudní kontroly, kterou dostatečně neřeší ani u zpravodajských služeb. Lidé se navíc nedozví, že si úřady jejich data vyžádaly, a nemohou se tak proti tomuto postupu bránit u soudu. Rozšířit se má i okruh ukládaných dat, který jde nejen nad rámec nadřízené evropské směrnice, ale i vyhlášky zrušené Ústavním soudem a koneckonců i nad rámec technických možností operátorů.
Česká republika v této věci musí řídit evropskou legislativou, která i přes odpor evropských ochránců soukromí stále obsahuje povinnost tato data uchovávat. Jeden z hlavních kritiků zákona o data retention, právník Jan Vobořil ze sdružení Iuridicum Remedium, tvrdí, že plošné preventivní sledování občanů je zcela neproporcionálním zásahem do práva na soukromí. Policie není schopná statisticky doložit nějakou změnu v míře kriminality nebo její objasněnosti po zavedení těchto opatření a po zaslání desítek tisíc žádostí o poskytnutí těchto údajů.
Šmírovací směrnice byla zavedena v roce 2006 v reakci na teroristické útoky v New Yorku, Londýně a Madridu. Směrnice měla posílit akceschopnost států v boji proti terorismu, ale místo toho byla zneužívána k policejnímu špehování. Jenomže to neospravedlňuje plošné sledování celého obyvatelstva. Fakt, že technické prostředky toto sledování a ukládání dat teoreticky umožňují, v žádném případě neospravedlňuje, aby takové sledování zákon zavedl. Moderní technologie by neměly být zneužívány k vytváření společnosti, ve které se občané musí vzdát svých práv ve jménu údajné bezpečnosti. Nejde jen o zavádění presumpce viny, což je právní situace až dosud obecně považovaná za naprosto nepřijatelnou. Jak výstižně napsal na webových Pirátských novinách Jakub Michálek: "Kompromis mezi bezpečím a svobodou je zdánlivě dosažen. Člověk nemá ani svobodu, ani osobní bezpečí, neboť předběžné sledování zločinům nepředchází, pokud může pomoci v usvědčení jejich pachatelů až potom, co je spáchali." Trochu to připomíná slavný Spielbergův film Minority report. Tam také existovala instituce, která mohla - pomocí předběžného sledování - monitorovat zločinné úmysly obyvatel. Jak se ovšem ukázalo, za touto bohulibou fasádou stál zcela obyčejný kšeft.
Když se zamyslíme, dojdeme rychle k výčtu těch, jimž může přijetí šmírovacího zákona být užitečné: jsou to jednak firmy investující do komunikačních technologií, a pak také třeba agentury provozující byznys s kopírovacími právy. To je jedna, ta banálnější stránka celé věci. Druhá, mnohem hrozivější, vede k zavedení skutečné, faktické, nikoli jen mechanické totality. Jak v onom citovaném Spielbergovi, tak ve slovutném Orwellově románu 1984 či Huxleyho sci-fi Konec civilizace najdeme hodně působivých a ani trochu nereálných příkladů toho, jak dopadne systém, který vytěsní soukromí občanů a nahradí je sledováním a rozhodováním za ně. Společnost dohledu je formou policejního státu a jednoznačnou cestou zpět k temnějším kapitolám dějin. A důkazem toho, že politické elity jsou zjevně nepoučitelné.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6

Zdroj:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.