Za tolik hanby plakat nedovedu.
Tlučení na výra je slovo.
Tak špatná pravda a tak krásná řeč.
(Jan Skácel)

Září 2012

Krádeže dětí státem

30. září 2012 v 2:00 Dokumenty
Predslov:
Problematika krádeží detí v UK vzhľadom na neuveriteľnosť vyžaduje uvedenie do situácie. Konkrétne zdroje a odkazy nie sú uvádzané zámerne. V prípade vážneho záujmu sa k mnohým dopracujete sami.
Ak spomenieme zaobchádzanie s deťmi, Veľká Británia je známa ako krajina s najhoršou reputáciou na svete. Britské obyvateľstvo sa zo zločinov spáchaných na deťoch v období tzv. exportu britských detí spamätáva dodnes a éru oficiálne označuje ako najväčšiu škvrnu anglickej histórie. Žiadny národ na svete nespáchal tak obludné zločiny na vlastných deťoch ako Británia. Čo je viac než zarážajúce, oficiálne ukončenie obchodovania s deťmi sa udialo až koncom sedemdesiatich, začiatkom osemdesiatich rokov za vlády Margaret Thatcherovej
Skončilo ale skutočne?
Nech to už znie akokoľvek nepravdepodobne a neprijateľne, doslova kradnutie detí štátom má vo Veľkej Británii takmer sto ročnú tradíciu. Desaťtisíce detí boli násilne odobrané rodičom bez zjavných príčin. Jednalo sa hlavne o slobodné matky a rodiny zo sociálne slabších vrstiev. Rodičia sa o príčinách dozvedali len hmlisto, alebo vôbec nie. Nikto kto sa pokúšal rodičov zastupovať sa k informáciám nedostal z dôvodu geniálne navrhnutého zákonného utajenia.
Medzi najsmutnejšie prípady patria tie, v ktorých bolo matkám detí oznámené, že ich deti po neoprávnenej a nepotrebnej hospitalizácii počas pobytu v nemocnici zomreli. V skutočnosti však deti putovali na Nový Zéland, do Kanady a do Austrálie, kde ich namiesto milujúcich náhradných rodičov čakali extrémne nehostinné podmienky sirotincov, sexuálne zneužívanie, ťažká fyzická práca, často smrť zimou a vyhladovaním.
Bitie detí bolo dennou rutinou, tak ako boli rutinou nočnou návštevy postelí tých, ktoré sa k luxusu ako vlastná posteľ dopracovali. Ukradnuté deti nenašli útočište a ochranu nikde. Najmä ak šlo o deti expedované do Austrálie, kde austrálska vláda bola oficiálnym garantom:
Štát sa mal o nás
starať,
hovorí (dnes už) pán Johnston
V deviatich rokoch som bol inštitucionalizovaný v Austrálii. Nikdy som nemal možnosť hovoriť so sociálnym pracovníkom zastupujúcim vládu. 'Kresťanskí Bratia' nás mali plne k dispozícii a mohli s nami robiť čo chceli. A robili.
Ukradnuté deti bývali expedované k "náhradným rodičom" v groteskných podmienkach pripomínajúcich nacistické transporty. Sprievodným javom prípadov nútených adopcií zachovaným dodnes, je prítomnosť tzv. tajného kódu, čo je inými slovami záruka, že k údajom nebude mať nikdy nikto z nezasvätených prístup.
Mnohé z detí ukradnutých prostredníctvom násilných adopcií nikdy nedosiahli plánované destinácie. Často sa stali obeťami priekupníkov s deťmi, alebo s ľudskými orgánmi, čo vlastne znamenalo termináciu detí. Existencia organizácií tohto druhu je v UK zdokumentovaná a prístup k nej nie je jednoduchý.
Nejde o konšpiračnú teóriu. Osudom ukradnutých detí sa v Anglicku zaoberajú desiatky žurnalistov, súkromných vyšetrovateľov a v poslednej dobe vzhľadom na obrovský tlak verejnosti aj členovia parlamentu. Hromadia sa výpovede pracovníkov detských opatrovateľských domov a niekoľkých sociálnych pracovníkov. Deje sa to i napriek tomu, že sú zastrašovaní a nútení k mlčanlivosti. Medzi časté obete patria migranti, ktorých domáce vlády sa po desaťročia márne snažili o dialóg s britskými autoritami. Podľa niektorých informácií uspeli len tie, ktoré zákonným spôsobom zorganizovali britským rodičom žijúcim v ich krajine recipročnú skúsenosť.
V niektorých prípadoch prisťahovalci prostredníctvom kostolov a svojich domácich vládnych zástupcov organizovali tiché humanitárne akcie. V opačnom prípade by mnohí z nich v štádiu kedy sú systémom pripravovaní pre nútenú adopciu nedokázali opustiť krajinu bežným spôsobom.
Ich (údajná) "neschopnosť" alebo "konkurencia trhu" ich dostala do situácie, kde stratili všetky príjmy, neskôr samozrejme bývanie. Nové si nedokázali narýchlo zabezpečiť. Až sedemdesiat percent oficiálnych agentúr v UK, byty a domy neprenajíma cudzincom. Žiadnu diskrimináciu nie je možné dokázať. Pri neformálnom rozhovore s pracovníkmi agentúr vám bude vysvetlené, že o každý byt, alebo dom ktorý je k dispozícii má záujem v priemere 40 uchádzačov. To že ho nedostanete práve vy znamená iba toľko, že majiteľ prešiel zoznamom uchádzačov a vás si jednoducho nevybral. To že ste o predmetnú zrúcaninu mali záujem iba vy, sa samozrejme nedozviete.
Ak máte pocit, že ste sa stali obeťou "vlastnej neschopnosti," inými slovami ak vás štát v spolupráci s bankou pred-programoval k úpadku, kedy je odobratie detí v UK jednoduchšie ako obyčajne, neváhajte organizovať humanitárnu akciu. Ak prostredníctvom domácej vlády takúto akciu zorganizujete, autobusy nestačí poslať do Londýna. Postihnuté rodiny budú v takom stave, že neodcestujú ani do susednej dediny. Je nutné ich vyzdvihnúť v odľahlejšom kúte ich bydliska.
Každý prebudený Angličan s nižším príjmom vie, že k lekárovi sa s deťmi nechodí v piatok poobede. Nikto za žiadnych okolností dobrovoľne nekontaktuje sociálny úrad. Nikto za žiadnych okolností nevypĺňa "Electoral Register" bez ohľadu na vyhrážky, nikto sa nezúčastňuje "Census-u," bez ohľadu na vyhrážky. Iba Prisťahovalci.
(Nie, nepomýlili sme si storočie a tiež prosíme ušetrite nás od komentárov typu "Žijem v UK veľa rokov a pracujem v sociálnej sfére…). V UK žijú aj iní ľudia, ich rodičia aj starí rodičia. (Bez urážky, nie je na to čas).
Nikto z Angličanov nepoužíva tzv. manažér finančnej útraty ponúkaný prostredníctvom online banking. Jeho účelom nie je vytvorenie prehľadu, ale profilu a už vôbec nie pre vás.
Zločin s nesmierne dlhou tradíciou v Británii, je sarkasticky označovaný za národný šport. Je čiastočne tolerovaný vyššou spoločenskou vrstvou, ktorú prisťahovalci počas svojho života nestretávajú. Je ťažko sa nezmýliť. Niekedy prisťahovalci žijú v štvrti, kde sused - dentista jazdí na červenom Ferrari. Nepatrí k vyššej spoločenskej vrstve, majitelia Ferrari tiež nie. Pritom Fiat vlastní aj Alfa Romeo, Fiat, Lancia, Maserati, Chrysler, Dodge a 20 percent z Jeep-u.
Posledné ospravedlnenie, ku ktorému bola Británia donútená sa konalo v roku 2009, za administratívy Gordona Browna. (Článok nájdete v Pravde, pôvodný článok priniesol Telegraph). Ospravedlnením sa samozrejme nič nekončí, podobný proces stojí niekoľko sto miliárd na odškodnom a je krajne nepopulárny. Mnohé z naivných zahraničných vlád netušia, aký rozmer má "beštia," ktorej dýchajú do tváre.
Vzhľadom na mohutný zdroj príjmov ovplyvňujúci domáci a zahraničný finančný tok, ako aj na jeden z najtradičnejších pilierov ekonomiky, ide o takmer nedotknuteľnú konštrukciu. Cesty k organizátorom vedú k politickým špičkám a špičkám monarchie, čo znamená, že situácia sa zlepšuje menej ako milimetrovými krokmi. "Zákonnou cestou" sú zaangažované všetky z troch existujúcich vládnych zastupiteľstiev. Činnosť vykonávajú pod zásterkou prísnej, príkladnej až prehnanej starostlivosti o deti. V skutočnosti, napriek akémukoľvek dojmu, ktorému migranti v UK podľahli, britské sociálne služby nie sú na požadovanej úrovni, rovnako opatrovateľské domy, ktoré vo väčšine prípadov sú súčasťou schémy na ukradnutie vládnych prostriedkov určených na opateru detí.
Ako sa dočítate v britskej tlači, sociálni pracovníci sa občas aktivujú až v momente, keď majú príležitosť k činnosti. Autori článkov, hlavne v Telegraph, ktorí nepíšu články tohto druhu prvý krát, sa často o nárokoch obetí, alebo prípadných sporoch zahraničných vlád vyjadrujú hanlivo, posmešne a vystupujú nadradene. Ak vás zaujímajú informácie ohľadne ukradnutých detí, nedajte sa odradiť. Nemyslia to celkom vážne. Mnohí boju proti zločinu zasvätili celý život. Ak by postihnutým rodinám a obzvlášť krajinám prejavili náznak sympatií, celkom určite by už nenapísali ani riadok.
Rodinám žijúcim v Anglicku je doporučené zaregistrovať všetky ohrozené deti na príslušnom ministerstve vo svojej krajine pôvodu, s dôrazom na deti narodené v UK. Ministerstvá majú možnosť upovedomiť ambasády. Deti väčšinou nemajú rodné listy krajiny pôvodu. Deti narodené v UK nie sú britskými občanmi.
Brian Gerrish vo svojom hodinovom príhovore približuje vyššie opísanú problematiku.
Brian Gerrish - Kradnutie detí štátom
Mali sme štyri intervencie, v ktorých nás zastrašovali, že nesmieme zverejniť, čo sa v Británii deje s deťmi.
To čo sa deje je niečo čo som neveril, až kým si mi v redakcii nesadla matka s podrobnou súdnou dokumentáciou.
V dnešnej Británii dochádza ku kradnutiu detí tajným súdom za účelom obchodovania. Autor Jack Frost problematiku sumarizuje v knihe "Gulagy rodinných súdov." Ďalší žurnalisti praktiky nazvali "Kradnutie detí štátom."
Keď sme pre malú komunitu založili noviny UK COLUMN (online a tlačenú verziu) z dôvodu odhaľovania masívnych podvodov a korupcie verejného sektoru, naši dobrovoľníci nemali tušenia čo odhalia. Najväčším šokom boli hlásenia o deťoch ukradnutých rodičom po celej Británii.
Dovolím si opraviť tých, ktorí sa nazdávajú, že eugenika k nám prišla od nacistov. Opak je pravdou. Prišla z londýnskej inštitúcie a nacistom sme ju exportovali my.
Hromadia sa prípady, kde je rodičom vysvetlené, že na to aby mohli mať deti nie sú dosť dobrí.
Deti sú používané na testovanie liekov v nemocniciach. Ak počas pobytov v nemocnici zomrú, záhadne im miznú orgány.
Nedávno bol požiadaný otec rodiny z ktorej bol odobraný chlapec o darcovstvo orgánov pre jeho syna. Akýkoľvek kontakt so synom mu ale nebol umožnený.
Každý kto sa dotkne ukradnutého dieťaťa zarába. Momentálne hovoríme o 20 miliardovom priemysle.
K ďalším typom nútených adopcií patria praktiky, kde sú novorodenci odoberaní matkám hneď po pôrode. Príčinou je možnosť emocionálneho zneužívania zo strany rodičov.
Doslov:
Radi by sme vás poprosili, aby ste skôr ako sa rozhodnete nevšednú tému komentovať podnikli svoj vlastný prieskum.

Video:
Brian Gerrish - Child Stealing by the State ( 1 hour Talk )
Pravda za zneužíváním dětí - D.Icke
Zdroj:


Co nevíte o Armádě ČR

29. září 2012 v 0:10 Dokumenty
Lidé válčí z mnoha důvodů. Kvůli moci, idejím nebo pro peníze. A jsou to právě nájemní žoldáci, kteří v ozbrojených konfliktech hrají stále větší roli. Současná válka je na prodej a třeba jen v Iráku jich ve službách nadnárodních korporací působí víc než všech neamerických vojáků dohromady.


Budeme potřebovat soukromé armády?

Neoliberální vidění státu coby nepotřebného braku, který je dobrý leda tak od toho, aby se těm dole z kapes tahalo co nejvíc, (zatímco těm nahoře co nejméně, neboť ti prý při nižších daních nám všem pomohou či co) začíná v poslední době nabírat obrátky. Poté, co jsme si jakžtakž (a bohužel bez většího brblání) zvykli na okrouhání většina sociálních výhod, které takový stát obvykle člověku zajišťuje, jako je třeba bezplatné zdravotnictví, školství (zatím jen v plánu) a snižování nejrůznějších dávek a jistot, přichází stát s dalším majstrštykem. Když ještě ministr Langer vydumal, že policisté nebudou jezdit k nehodám, vyvolalo to vesměs pobavený úsměv nad představou, jak si dva nabouraní řidiči odhadují škody. Když ale nyní zrušil účast policistů při fotbalových zápasech, začíná jít do tuhého, protože se nám před očima může - v případě fanoušků některých týmů - rozhořet nefalšovaná městská válka. Stát se tím zříká zodpovědnosti za bezpečnost lidí, svých občanů, a v totálním rozporu se zvyklostmi ve světě přehazuje horký brambor na fotbalové týmy. Určitou logiku to sice má (třeba kdyby by se fanoušci na fotbale chovali jako diváci při šachovém turnaji), v praxi se ale zdá, že by na jednotlivých stadionech museli začít v dohledné době organizovat vlastní soukromé armády, protože běžná bezpečnostní agentura není na pouliční boj opravdu připravena. (Spoléhat se v těchto případech mravní uvědomělost po pořádku toužící Dělnické strany a její "sbory" je marné, neb tito naši hnědáči bohužel "nepřizpůsobivost" hledají všude jinde než mezi hooligans - právě naopak, v jejich řadách rekrutují své síly.)
Možná to ale všechno není jen prostá hloupost pana ministra Langera, který se při pohledu na havárky na silnicích a ohně na stadionech zaštiťuje jakýmisi úsporami, tedy tvrzením, že tím jaksi ulevuje nám všem. Možná je to naopak geniální plán - to, že agentura rozbouřený stadion nezvládne, už je jasné, to, že budou potřeba soukromé armády typu Blackwateru, někdo zcela jistě prohlásí v dohledné budoucnosti několika dní. A z toho budou koukat peníze převeliké. Ostatně, Blackwater byl vyhnán z Iráku, tak třeba potřebuje někde dohnat nějaké ty díry v rozpočtu… Mám dojem, že taková soukromá armáda je to poslední, co tady ještě nemáme.
Miluju neoliberální stát. A pana ministra taky.

zdroj: ..:. czechfp.cz :.
Neviditelná armáda
Video: Co nevíte o Armádě ČR
přídavek:
Soukromé armády
Zajímavý dokument o soukromých bezp. Agenturách.
http://www.youtube.com/watch?v=KnmrqlMgslI
Kompletní dokument ke stažení zde:

Svědectví bývalého manažera likérky-článek z Reflexu

29. září 2012 v 0:06 Dokumenty
Časopis Reflex získal svědectví bývalého manažera české likérky, který tvrdí, že český stát žije v otevřené parazitické symbióze s nelegálními výrobci alkoholu, kteří ovládají až čtyřicet procent trhu. Jak to probíhá?
V reakci na první úmrtí kvůli pančovanému lihu se policie snažila veřejnosti předhodit obrázky dopadených chudáků, kteří ve svých garážích přelévali z PET lahví alkohol a pak ho distribuovali mezi nemajetnými lidmi. Podle našich zjištění jde spíš o způsob, jak odvrátit pozornost od rozkrytí skutečně významného způsobu výroby alkoholu u nás.
MODERNÍ LINKY
Bývalý manažer české likérky popisuje, jak vedení této firmy muselo od konce devadesátých let dennodenně bojovat s nelegálními firmami, jež v Česku vytvořily paralelní svět výroby, distribuce a prodeje tvrdého alkoholu. Kvůli nečinnosti policie a celníků musejí oficiální likérky bojovat nikoli s podomními výrobci, ale středně velkými podniky, které do stejných lahví se stejnou etiketou nalévají sice vcelku neškodný, ale přece jen šizený alkohol. Podle zjištění této firmy se v českých obchodech prodávalo 35 procent napodobenin z jejich produkce.
Ve stejnou dobu chtěla na český trh s alkoholem vstoupit velká nadnárodní firma.
Ještě před tím si nechala vypracovat podrobnou studii od firmy Pinkerton, která místy připomínala vyšetřovací spis. Podle jejích zjištění funguje v celé České republice více než desítka nikoli výroben, ale přímo nelegálních továren, kde se pančuje a stáčí alkohol. Od vodky po whisky.
Většinou se to odehrává ve zrušených objektech bývalých průmyslových podniků a zemědělských družstev. Nikdo tu ovšem nepřelívá líh z kanystru do kanystru, ale fungují tu moderní linky na výrobu a stáčení. V těchto objektech také pracují desítky lidí. V jedné ze zjištěných budov je například namontovaná linka schopná za směnu naplnit třicet tisíc lahví.
Dovede si někdo představit, že by podobná organizace dlouhodobě fungovala bez vědomí policie a celníků? Nenechme se proto zmást obrazy ubožáků, kteří si v podomácku vyrobených varnách přivydělávají na živobytí. Jde samozřejmě o trestnou činnost, ale je to ten druh aktivit, které jsou přítomny od počátků civilizace.
Skutečný průšvih nastává, pokud vedle legálního světa výroby alkoholu vzniká ještě paralelní svět, navíc stejně velký. Tyhle aktivity oslabují základní funkce státu.
ZÁTAHY NA MÁNIČKY
Velikost průšvihu kontrastuje s tím, jak stát v uplynulých dvaceti letech uplatňoval svou strategii boje s výrobou a prodejem nelegálních návykových látek různého typu.
Dvacet let tu různí neliberální politici v čele s KDU-ČSL varovali před světem narkomafií a dělali spektakulární zátahy na drobné pěstitele marihuany.
Po dvaceti letech jsme ovšem dospěli k faktické legalizaci této rostliny.
Mezitím zde podle všeho vyrostli alkoholoví baroni, jejichž miliardové nelegální příjmy stačily neutralizovat svět policistů, celníků a zřejmě i politiků.
Jediným pozitivem spojeným s tragickým úmrtím desítek lidí je tlak veřejnosti, která snad nenechá policisty tyto věci dál tolerovat. Jinak řečeno, oprýmkovaní plukovníci, kteří dnes s vážnou tváří pořádají jednu tiskovku za druhou, budou dříve nebo později muset své kamarády odhalit.
NEPŘÁTELÉ SVOBODY
Potrestanými v celé kauze mohou nakonec být ne policisté a celníci, ale svoboda volby nás ostatních. Člověk nemusí mít příliš velkou fantazii, aby si představil, že už dnes na ministerstvu financí někteří bývalí lidovečtí úředníci, tentokrát v tričku TOP 09, vymýšlejí způsob, jak rozčílené veřejnosti nabídnout nové regulace jako údajný lék na problémy s falešným alkoholem.
Pod heslem ochrany trhu dříve nebo později vystoupí tzv. experti, kteří přijdou s návrhem udělovat podnikům a prodejnám licence na prodej alkoholu.
Odhlédněme od toho, že prodej licencí tohoto typu v našem prostředí je jen jiným způsobem, jak si říct o úplatek.
Ruku v ruce s tím mohou jít restrikce typu zkrácené zavírací hodiny pro hospody a restaurace, kde se prodává tvrdý alkohol. Jinak řečeno, místo kritiky dosavadní práce policie, celní správy a hygieniků nastoupí omezení liberálního životního stylu zbytku společnosti. Nenechme si tenhle postup vnutit.

PROČ EVROPSKÁ KOMISE VYZVALA ČESKÉHO PREMIÉRA K > OKAMŽITÉ REZIGNACI?

25. září 2012 v 8:33 Dokumenty
Český premiér Petr > Nečas byl spolu s ministrem financní před několika dny na koberečku před Evropskou komisí (EK) a dostalo se jim tvrdého pohrození dokonce od samotného předsedy EK Barrosa, který je osobně vyzval k okamžité rezignaci celé české > vlády a jako další trest si vysloužili okamžité zastavení Evropských dotací do ČR dokud celá vláda > premiéra Petra Nečase neodstoupí.



Tohoto tvrdého kroku od EU a jejího předsedy Barosa si vysloužili za rozkrádání Evropských dotací v Česku. Evropská komise, která před pár měsíci vyslala do Česka dva eurokomisaře kontrolu o hospodaření s finančními prostředky od EU zjistila zjistila katastrofální výsledek nejen o tom,jak je s těmito penězi nehospodárně nakládáno, ale i to, jak to v České republice funguje doopravdy.
Podařilo se zjistit, že například ODS má stovky uměle vytvořených # firem přes které organizovaně rozkrádá dotace z Evropské unie a dokonce dochází # přes ně k praní špinavých peněz.
Vládní úředníci tyto firmy vybírají jakoby ve výběrovém řízení a poté jim vláda zaplatí výstavbu infrastruktury, budov, opravy nemovitostí, nákupy aut, IT technologií atd. a že skutečnou práci odvádí subdodavatel - zaběhlá firma s historií. Zmanipulované kontroly MF následně podpoří proplacení výdajů Bruselem.
Vítězné firmy si účtují několika násobné ceny, než jaké si účtují například v Německu.
Dokonce samotní Němci poté, co tuto nehoráznost zjistili a německé tajné služby to potvrdily i vládě premiérky Angele Merkelové, že ODS má přímou návaznost na tyto firmy i provize z udělených státních zakázek. S okamžitou platností proto i Němci odmítli další posílání Evropských peněz do ČR až do doby, dokud budou u moci lidé Petra Nečase a Miroslava Kalouska, kteří mají na svědomí několik desítek miliard korun takto uvízlých na soukromých účtech politiků ODS a dalších stran a představitelů (kmotrů)těchto firem.
Český premiér Petr Nečas tuto skutečnost velmi arogantním způsobem popřel a "brečel" před Euro komisaři, že pokud EU dotace České republice zastaví, tak jeho vláda "rozpočtovéodpovědnosti" skončí. Tato situace v česku je natolik závažnou, že o ní informovala dokonce i anglická televize BBS, zatímco české televize opět spí hlubokým# spánkem jak > šípková Růženka, stejně tak idalší české sdělovací prostředky. A co na to české tajné služby?
Taky sladce spí, zřejmě za příslib mlčení jim vláda je ochotna zvýšit rozpočet, byť ostatním tvrdí jak moc se musí šetřit !!!!! ADW - " Je na čase je všechny na doživotí zavřít, nechat je tvrděpracovat zabavit jim nakradený majetek!!!!
Jsou to nejhorší zločinci jaké kdy tato země nosila od dob kdy se objevil člověk Homo sapiens !!!! "
Miroslav Suchopár


Připomínáček:
Naděje pro odpovědnou politiku

Korupce ve státních zakázkách bez cenzury
Audio ke stažení zde:



Komu slouží chaos

9. září 2012 v 13:18 Dokumenty
Kdyby tyto drobné střípky nebyly spíše k pláči nad úrovní politického klání, byla by to jinak velká zábava - sledovat všechno to pokrytectví, faleš, všechnu tu přetvářku a povrchnost jednotlivých kandidátů či lépe řečeno skupin, které za nimi stojí a do boje je vysílají.

Kupříkladu Vladimír Dlouhý si myslí, že mu to hodíme, když ho uvidíme upoceného ve sportovním tílku v rámci jeho běžeckých kampaní. Dělá si z nás legraci? Už desetiletí pracuje pro jeden z nejbezohlednějších bankovních domů, který se navíc nestydí profitovat na současné ekonomické krizi a přesto si myslí, že když se na čas ze svých funkcí stáhne a bude s námi běhat v parku, nad jeho službou mezinárodním bankéřům zamhouříme oči. Na své propagační materiály si pak tento exponent Trilaterální komise a Goldman Sachs neváhá umístit slogan "Váš nezávislý kandidát". Myslím, že slovo "chucpe" je v tomto případě více než výstižné. A to nemluvím o tom, že jako jediný zatím přišel s tím, že si bude kupovat podpisy občanů na petiční archy, které potřebuje, aby vůbec mohl být k volbě připuštěn. Jistě - peníze na to má, ale neuvědomuje si, jak tím vlastně potvrzuje to, co na něm lidem právě nejvíce vadí - tento cynismus á la Gordon Gekko.

Přemysl Sobotka na rozdíl od něj ví, že hlasy voličů by se neměly získávat mrzkým penízem, ale tvrdou politickou prací, odvahou. Krví, potem, slzami. Ne líbivými hesly, ne populismem, ale skutečnými idejemi, za kterými by politik měl stát, i kdyby mu to krátkodobě mělo přinést nižádný zisk. Rozhodl se proto vyjít do kampaně s odvážným politickým gestem, se slibem nápravy zoufalého stavu, který trápí většinu Čechů - vytáhl do boje za nepřechylování jmen Češek provdaných za cizince. Sobotka přechylování říká "tvrdé ne". Držme mu proto palce, bude to lítý boj.

Pan Fischer s panem Dienstbierem (oba opět, jaká náhoda, členové obce) se předhánějí v tom, kdo vleze homosexuální menšině dříve a hlouběji do řitního otvoru. Jemněji to napsat neumím, protože s vidinou zisku pár procent hlasů slibovat uzákonění adopcí dětí dvěma tatínky či dvěma maminkami se ani jinak nazvat nedá. Pro normálního člověka, kterému leží osud národa na srdci, je ta představa z duše odporná, nehledě na to, že nejde jen o běžný populismus, ale zároveň i o důmyslný recept na spolehlivý rozklad naší národní pospolitosti. Že to navrhují právě tito dva pánové, je nadmíru výmluvné.

Krom pana Fischera máme i paní Fischerovou, ne tedy tu, co se třese na roli první dámy, ale bývalou poslankyni universální pravdoláskařské partaje. Můžeme si ji sice vážit pro to, s jakou obětavostí se stará o svého postiženého syna a mít tak porozumění pro její utrápený obličej, dokonce si můžeme říci, že to asi je v jádru dobrá žena, ale to je málo. V čele státu nemůže stát naivní člověk. A ten, kdo do volby jde jen proto, že ho k tomu údajně přemlouvají přátelé (aniž by uplatnil vlastní soudnost), naivní bezesporu je. Nikdo dosud nevysvětlil, proč právě ona by se do prezidentské funkce hodila. Protože je žena? V republice máme pět milionů žen, proč by zrovna Táňa Fischerová měla na prezidentský post aspirovat, nám pravdoláskaři zřejmě zapomněli říci. Informace je to přitom značně důležitá, i když někteří politicky jednodušší lidé se bez ní obejdou. Takový Jan Hnízdil své snové fantazii o Fischerové na Hradě podlehl tak hluboko, že na svém blogu píše oslavné články, ve kterých se vyznává z úcty ke své budoucí prezidentce a slibuje jí bezmeznou oddanost.

Soudnost evidentně nemá ani Vladimír Franz, který by se svým znetvořeným obličejem mohl mít diplomatický úspěch leda tak u rovníkových křováků, ale tím jeho přednosti v politice zřejmě končí. Česká republika patří k civilizovaným zemím, a tak by měl i její nejvyšší představitel vypadat civilizovaně. Komické pak jsou různé jeho politické úvahy o tom, že největším nebezpečím pro Českou republiku jsou neonacisté a podobné báchorky pro děti. Takto skinhead (jak se o něm v poslední době píše) nemluví, z Franze tedy mluví něco jiného. Vždyť bývalým skinheadem byl i J. X. Doležal. Ostatně, Franzova partnerka Ida Saudková je bývalou manželkou právě J. X. Doležala, ale i Samuela Saudka, syna fotografa Jana Saudka. Pořád se točíme v kruhu. Mojžíšek evidentně nechodí jen k Fischerovým...

Aristokrat Karel Schwarzenberg a dáma v letech, kdy by už snad mohla mít rozum (Zuzana Roithová), oba se navíc na veřejnosti na oko hlásící ke křesťanským hodnotám, podporují v honbě za voličskými hlasy zakuklené puberťačky z kapely, jejíž název Ladislav Jakl trefně přeložil jako "Kundí orgie", aby nebylo mýlky o tom, co ve skutečnosti za touto kapelou stojí. Co z toho, že urážejí křesťanskou víru satanistickými performacemi v kostele? Hlavně, když jejich podporou získám nějaký ten hlas navíc, říká si zřejmě Roithová se Schwarzenbergem (Schwarzenberg je navíc chválí proto, že má podobné vměšování do vnitřních záležitostí putinovského Ruska za domácí úkol od zahraničních lóží typu CFR a Trilaterální komise). Nedávno jsem zaznamenal, že někdo zkusil něco takového v chrámu sv. Víta, ale to je podle mého houby odvaha. Maiselova synagoga a volání k Jahvemu, aby odstranil Netanjahua - to by bylo zajímavější. V takovém případě by ale Schwarzenberg a Roithová stáli v první řadě těch, kteří by proti takovému činu protestovali.

Nejnovější objev týdne je Karel Randák. Myslím, že tento kuriozní nápad už dostatečně vtipně glosovali někteří poslanci, takže netřeba humorný aspekt této kandidatury více rozpitvávat. A to nemluvím o dalších nápadech na kandidaturu Tomáše Töpfera, Slávka Popelky, Petra Cibulky či Kláry Samkové.

Proč toto vše píšu a v podstatě jen kupím jednu kuriozitu za druhou?

Myslím, že nejde jen o to, jak konkrétní kandidáti používají konkrétní fígle za účelem obalamucení konkrétních voličů. Fíglem jisté skupiny je už i ten samotný fakt, kolik - a jak moc roztodivných - kandidátů vůbec do boje o prezidentský post vlastně vysílá. Jakoby si někdo říkal, že "čím hůře, tím lépe".

Čím více podobných obskurností, bizarností, čím více podobné neskromnosti a výsměchu od očí obyčejných lidí, tím lépe - možná pak veřejnost po všech těch bláznivých jménech ještě ráda sáhne po Janu Fischerovi, který možná zpočátku vzbuzoval odpor, ale je ve srovnání se všemi těmi potetovanci, naivkami a senilními aristokraty zdánlivě nejvíce normální - asi takovým způsobem někdo zřejmě kalkuluje s náladami ve společnosti.

Tímto trikem bychom se ale neměli nechat oklamat. Fischer totiž není žádný ´náš Honza´, jak i sám v jednom rozhovoru zdůraznil. A to je neštěstí této prezidentské volby - že v ní Češi mají tak málo vlastních kandidátů.

Proto odmítněme kuriózní kandidáty, ale odmítněme i Fischera. Zasloužíme si českého prezidenta.
 
Adam B.Bartoš


Zdroj:



Pozvánka na Václavák – 11.9.2012 (11.00 hod)

7. září 2012 v 15:40 Pozvánky na AKCE
Pozvánka na 11. září 2012, kdy se pokusíme zabránit České televizi, aby se opět dopustila porušení Zákona o České televizi cenzurou faktů o 11. září 2001.

Video by mělo být dostupné cca kolem 16:30


 
 
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=ZdD0au-YW7U

Manifestace za Skutečnou demokracii – 30.8.2012

7. září 2012 v 15:39 Videa
Zúčastnění: www.sk-de.cz
www.ctvrtyodboj.hy.cz
www.narodnilisty.estranky.cz
www.occupyczech.cz
www.nwoo.org
 
 
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=Y_39ueyROew
 
 
 
Podporujem policii
 
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=FHzbcbvNDe0