Za tolik hanby plakat nedovedu.
Tlučení na výra je slovo.
Tak špatná pravda a tak krásná řeč.
(Jan Skácel)

BIO - ILUZION

Nový způsob krytí imperialistických válek

30. října 2011 v 2:51
V západním alternativním tisku (včetně amerického) se stále častěji objevují publikace, pokoušející se nekonformně stanovit charakter současných válek, podobných té, která nyní probíhá v Libyi. Jejich autoři si stanoví za cíl pokusit se vzkřísit světová mírová hnutí a přispět tak k vystupňování odporu veřejnosti proti krveprolitím organizovaným imperialismem, který využívá k jejich krytí "světová společenství". Profesor politologie na Syrakuské univerzitě v New Yorku Horace Campbell ve studii "Globální NATO a rekolonizace Afriky" uvádí: "Na všechny pochybnosti o možné zákonnosti postupu USA, Francie, Velké Británie a dalších členských států NATO proti Libyi odpověděla vojenská intervence proti libyjskému lidu, podpořená zmanipulovaným mandátem (Rezoluci 1973) RB OSN. Je to nový druh války s využitím třetí strany, s cílem umlčet všechny mírové síly, které by se postavily proti intervenci".
V závěru Campbell zdůrazňuje: "Afričané na nic nezapomenou a přijde den, kdy si prostřednictvím zdemokratizované OSN prosadí vlastní Odpovědnost za ochranu." Přesto se zkušený bojovník za mír vyhnul objasnění skutečné úlohy současné OSN v intervenci proti Libyi a zůstal pouze u odsouzení NATO, které jako by v honbě za světovým panstvím pouze zneužilo mandát RB OSN. Stať by vyzněla mnohem účinněji, kdyby objasnil podstatu militantní doktríny NATO - vyjádřené všeobecně známým pojmem "Odpovědnost za ochranu", (Reponsibility to protect - R2P) odvozené z neslavné doktríny "právo na intervenci" vyzkoušené na Srbech a prosazené "humanitárními interventy" typu Bernarda Kushnera - "bombometčíka - lékaře bez hranic", jejíž poslední aplikace umožnila NATO násilím kolonizovat členský stát OSN pod krytím pseudolegální "mírotvorné" mise.
Globální NATO není již dávno pouhou obrannou organizací. Je to mix NATO, EU, nejrůznějších tajných služeb, vlastnících vojenských a policejních speciálně vycvičených sil, soukromých vojenských a bezpečnostních agentur, využívaných nejen k přímým vojenským intervencím v zahraničí, ale i k vytváření atmosféry strachu ve vlastních zemích dezinformacemi o rostoucím islámském terorizmu, organizovaném zločinu, zvyšujícím se vlivu radikální pravice i ultralevice. Cílem je dosažení souhlasu veřejnosti s oprávněností imperialistických válek, kamuflovaných bojem za svobodu, demokracii a lidská práva. Důležitou a trvalou pseudohumanitární součástí procesu se staly nyní OSN, OBSE a všechny druhy nadnárodních nevládních organizací, založené a financované imperialistickými státy. Novinka této mezinárodní kombinace spočívá v tom, že se aktivity agresivního vojenského bloku NATO legitimizují rezolucemi RB OSN, jejíž existence je v masovém společenském vědomí dosud ztotožňována s její pozitivní a mírotvornou úlohou, kterou OSN sehrávala do nástupu Gorbačova k moci.
Mluvčí NATO na tiskových konferencích před zahájením bombardování Libye 19. 3. 2011, které vedlo k likvidaci pozemní civilní infrastruktury i vyvraždění desetitisíců libyjských občanů, zdůrazňovali nezbytnost "humanitárního" bombardování k ochraně obyvatelstva před diktátorem Kaddáfím. Vedení NATO postupovalo podle stejného schématu jako v Jugoslávií a Iráku. Nejdříve citovalo rezoluce RB OSN a teprve pak přistoupilo k odhalení pravého důvodu intervence: svržení zákonné vlády, nepředstavitelné bez likvidace Muammara Kaddáfího a jeho rodiny. Odvoláváním se na rezoluci RB OSN číslo 2009, která umožňuje nejen rozmrazování libyjských zahraničních kont a předání jejich části pučistům, ale i vyslání "mírotvorné mise", přechod k okupaci Libye a "legalizaci" loupeže libyjského přírodního bohatství, překonalo NATO za pomoci OSN jakékoli byť i jen "virtuální" protesty levicových a mírových sil a pokud se mu podaří zlikvidovat s konečnou platností odpor zákonné libyjské moci, vytvoří si dokonalé nástupiště pro ovládnutí všech afrických a středoasijských energetických zdrojů. Role OSN ve válečných plánech imperialistických mocností sehrává stále významnější úlohu. Jejich představitelé jdou až do extrémů. Nedávno se ve svém vystoupení generální tajemník NATO Rasmussen při oznámení prodloužení bombardování Libye o další tři měsíce odvolával na rezoluci RB OSN číslo 2009, přestože o takovém kroku není v rezoluci ani slovo. Ale kde není žalobce, není soudce.
Před světovou veřejností tak imperialistické mocnosti rozehrávají cynické divadlo, ve kterém se úlohy NATO a OSN vzájemně proplétají.
Připomeňme si ještě jednou neblahou rezoluci číslo 2009, následující po rezolucích 1970 a 1973, na jejichž základě začala vojenská intervence proti suverénnímu státu.
Rezoluce 2009, která je vrcholem potupného narušování mezinárodního práva a Charty OSN, byla schválená 16. 9. 2011. Západním velmocím se tak podařilo, opět za pomoci Ruska a Číny, zajistit prostřednictvím rezoluce prosazení všech svých zájmů, především souhlas s okupací Libye, který je nazýván cudně "postkonfliktním uspořádáním". Jeho autorem je poradce Generálního tajemníka OSN pro Libyi, Brit Ian Martin, který byl nyní GT OSN určen do funkce představitele OSN v Libyi a oficiálně pověřen realizací tohoto plánu v Libyi. Martin se ve skutečnosti stal velitelem "Mise podpory", neboli "správcem" země. Podobnou roli sehrál po okupaci Iráku Paul Bremer, pod jehož vedením zmizely desítky miliard USD, určených k rekonstrukci americkým bombardováním zničené, před tím kvetoucí země.
Obsah plánu "postkonfliktního uspořádání", včetně prodloužení bombardování o tři měsíce a ustanovení o počtech okupačních vojsk, podvodu s hlasováním na zasedání VS OSN na podporu "Národní přechodné rady", dělení Libye ať již s mandátem nebo bez něho, připomíná nastolování koloniálních systémů v 19. století. Špičkovi manažéři OSN věděli o plánu již od počátku srpna 2011. Desetistránkový dokument s názvem: "Konsolidovaná zpráva o integračním procesu předběžných opatření pro postkonfliktní plánování v Libyi" je zpracován v duchu společné koncepce USA, EU a NATO změn společenských systémů zkrachovaných států. Dokument je téměř doslova opsán z článku 22 Paktu Společnosti národů:
"1. Na kolonie a území, jež následkem této války přestaly býti pod svrchovaností států, které je doposud spravovaly, a jsou obydleny národy, jež za dnešních mimořádně obtížných poměrů nejsou dosud s to vládnout si samy, bude uplatněna zásada, že blaho a rozvoj těchto národů jsou posvátným posláním civilizace, a že proto musí býti do tohoto Paktu pojaty záruky zabezpečující, že toto poslání bude splněno.
2. Nejlepší způsob pro praktické uskutečnění této zásady jest svěřiti poručenství nad těmito národy státům pokročilým, které jsou svými prostředky, svými zkušenostmi a svou zeměpisnou polohou nejschopnější převzít tuto odpovědnost a které jsou ochotny ji přijmout; budou vykonávat toto poručenství jako mandatáři a jménem Společnosti." Stačí zaměnit "Společnost národů" termínem OSN a vracíme se do roku 1919. Text se v podstatě neliší.
Jestliže si přečteme argumenty ve zprávě, naskočí nám hrůzou husí kůže a uvědomíme si více než jindy, k jakým zločinům se nyní propůjčuje OSN. Jako hlavní motiv pro vyslání nových mandatářů do údajně "zkrachovalé země", která až dosud žila podle vlastních zákonů a zvyklostí, kde byla stabilizována a v Africe nejvyšší životní úroveň a vládu podporovala většina obyvatelstva se v "Konsolidované zprávě" uvádí v bodech 15 - 16: "Obrovské příjmy z prodeje ropy, o jejichž využívání rozhodoval režim, pomohly plukovníku Kaddáfímu vybudovat mocenskou strukturu, založenou na sponzorském systému - podpoře jednotlivých skupin a kmenů, příjemců hlavní části financí." "Sponzorský systém" je špatný zejména proto, že "udržuje obyvatelstvo v klidu a zavrhuje jakýkoliv politický program, doporučovaný ve spojení se soudobými (viz západními) standardy... Tomu, že v čele současného "křížového tažení na Východ" stojí nadnárodní lobby, se nikdo nemůže divit. Proto se zdá být naprosto přirozené, že se hlavou "libyjské mise" stal Brit Ian Martin - jeden z hlavních emisarů "nového světového řádu", který byl až dosud vždy k dispozici, pokud šlo o obhajobu demonstrativních porušení mezinárodního práva. Martin stál v čele Amnesty International - organizace, která se nemalou měrou podílela na rozbíjení SSSR. V poslední době byl viceprezidentem vlivné lobbyistické struktury "Mezinárodního centra pro přechodnou jurisdikci" (International Center For Transitional Jurisdiction) se sídlem v New Yorku. Centrum vypracovalo a hlavně prosadilo v OSN koncepci: "Odpovědnost za ochranu" (R2P) a rozpracovalo ideologii "liberálního imperialismu".
Jak jsme se přesvědčili již při čtení rezoluce RB OSN číslo 1973, daří se západním velmocím uváděním neurčitých a nepřesných formulací mást své protějšky nejen v RB OSN, ale i na zasedání VS OSN.
Kráceno

Malý příklad manipulace veřejným míněním.

7. března 2009 v 10:34

Dovoluji si vám všem jenž stále pochybujete,předložit malý příklad jak se u nás ,,vrtí psem",tedy manipuluje veřejným míněním a ovlivňují naše názory.


Reflex 50/2008

Zeitgest - nové náboženství ZDE :

V časopisu Reflex byl v čísle 50/08 otištěn článek týkající se našeho sdružení NWOO,k němuž dal podnět osobní rozhovor členů s panem redaktorem tohoto časopisu.K samotnému obsahu článku se zde nebudu vyjadřovat,k tomu jsem se již vyjádřil,viz odkaz níže.

Zajímali mne názory čtenářů k obsahu článku,vyjádřené v diskusi.Z nich vyplívá následující -

Z celkového počtu 82 názorů je takováto bilance :


Souhlasný názor mělo - 1 čtenář


Nesouhlasný názor mělo - 42 čtenářů


Nerozhodný názor mělo - 5 čtenářů


Zábavný charakter měl článek pro - 4 čtenáře

(Zbývajících 30 reakcí se nevyjadřovalo ve smyslu pravdivosti či nepravdivosti článku)

Z této malé statistiky je zřejmé,že je zmíněný článek jasnou dezinformací kterou drtivá většina čtenářů nepřijala. Přes tuto skutečnost byl o pár dní později v tomtéž časopisu číslo 03/09,v rubrice ,,Vy - My",kde se také mohou vyjádřit čtenáři k obsahu tiskoviny,zveřejněn tento velmi výmluvný názor číslo 83.

Reflex 03/2009

VY - MY

Píši Vám po přečtení Vašeho (Jiřího X. Doležala - pozn. red.) článku o dokumentech, které vyvracejí teorie o 11. září a další věci. Měla jsem tu čest pár jich zhlédnout. V první chvíli se mi chtělo zvracet. Člověk si nechce nic takového připustit. Pak jsem nad tím přemýšlela stále více a najednou jsem si začínala klást otázky ...
Cílem těchto filmů je opravdu člověka natolik zarazit, že už se nebude snažit hledat v nich mezery, nebude chtít bránit svět, ve kterém žije, a jednoduše této uměle vytvořené pravdě uvěří. Vtipné na tom celém je, že tento dokument má varovat, že média nám neřeknou to, co se nemáme dozvědět. Že jsme strašně lehce zmanipulovatelní a věříme všemu, co vidíme ve večerních zprávách na Nově. Tento snímek je toho důkazem ...
T. MATYSOVÁ

Dovolím si na tento názor malinko reagovat.Paní Matysová má naprostou pravdu když píše,že si člověk nic takového nechce připustit.Jde o naprosto přirozenou reakci,s tím se musí každý vypořádat po svém.Zmíněné filmy se nám snaží přiblížit realitu,jenž nám TV nesprostředkuje.
Tato realita nemá pranic společného s pohádkovými příběhy a proto je shlédnutí takovéhoto filmu velký nápor na psychiku každého jednotlivce.Pomineme-li tedy filmový průmysl a připustíme že v době technologických vymožeností je snadné oklamat náš zrak i mysl,je zde celá řada dalších skutečností,které přehlížíme.Například : Kolikrát se již informace braná jako nezpochybnitelný fakt ukázala mylná.Kolikrát takovou informaci zpochybnil stejný interpret?
Přikládám jeden příklad za všechny :


Nelitujilituji - Divná písnička

Vpádu do Iráku nelituji, řekl Bush. I když ho válka stála popularitu


11. června 2008


Americký prezident George Bush absolutně nelituje invaze do Iráku. Bez Saddáma Husajna je svět bezpečnější, řekl dosluhující šéf Bílého domu v Berlíně na tiskové konferenci s německou kancléřkou Merkelovou. Právě nekonečné, nákladné a krvavé irácké tažení způsobilo, že se Bush doma "těší" rekordně nízké popularitě……………………………..

Bush se přiznal: Lituji mylných informací před invazí do Iráku


2.12.2008
Americký prezident George Bush pár dní před svým odchodem z funkce poprvé přiznal, že lituje mylných informací od zpravodajských služeb, na nichž počátkem roku 2003 vystavěl hlavní argument pro invazi do Iráku. Bush dokonce v rozhovoru pro televizi ABC řekl, že jde o záležitost, které lituje vůbec nejvíc.
PS:Jestlipak se také polituje za 11.září 2001?Nebo měl také mylné informace?



Zde vidíte,že i oficiální sdělovací prostředky se často prokecnou,stačí si trochu všímat.Dnes se totéž opakuje v Íránu.Všichni se pohoršujete nad kriminalitou jenž nám ukazují v bedně, a klidně se spokojíte s falešnou lítostí největších masových vrahů v historii lidstva.To mi hlava nebere.


Trochu jsem odbočil od tématu,tak že závěrem.Jsme ustavičně profesionálně klamáni,nyní si sami odpovězte,proč se tak děje?Že by se tím někdo pouze dobře bavil?


Tak teď fakt nevím,zda má smysl posílat svůj názor do časopisu Reflex.Jednak velmi pochybuji,že by jej zveřejnili a pokud ano,zda by zůstal necenzurovaný,tedy neupravený.No a ještě vzkaz pro vás paní Matysová,pokud skutečně existujete?Nesledujte již deprimující filmy a nesnažte se nikdy pochopit co se vám vlastně stalo.Nebo se přesvěčte,čemu to vlastně věříte.


Úryvek z diskuse:
19.10.2008 jsem napsal e-mail JXD s dotazem zda viděl dokument Zeitgest a že by mě zajímal jeho názor. Poté mi přišla odpověď cituji: "Já to neviděl, a podle úvodu toho filmu fakt nemám čas ani chuť na to koukat. jxd" Jako čtenář reflexu jsem byl docela zklamaný nad tím jak JXD mávl rukou nejenom nad tímto dokumentem, ale i nade mnou. A teď si tady pročítám odfláknutý článek bez jediného pozastavení nad hlavními myšlenkami celého dokumentu. Svět je postaven na úspěchu a penězích, to snad vidí každý, spousta z nás se s tímto světem neztotožňuje a pro ty je revoluce vědomí nevyhnutelná. Je to pro každého jen otázkou času kdy v něm něco řekne STOP! Pane PhDR doporučuji přestat kouřit nebo přestat psát.


- Nwoo-sekta se vším všudy ZDE: - reakce nwoo.

Vzpoura amerických generálů

5. prosince 2008 v 20:14
Vzpoura amerických generálů

30. srpna 2007 létalo po tři hodiny nad územím USA letadlo B-52 s nákladem šesti raket AGM-129 Advanced Cruise Missiles opatřených jadernými hlavicemi W-80-1. Jeho úkolem měl být nukleární "preventivní útok" na Írán ve spolupráci s Izraelem.
Mise neuspěla díky tomu, že skupina osob z Air Force a amerických zvláštních služeb odmítla tento rozkaz splnit.
-----
24. září 2007 bylo oznámeno, že podle zjištění ze zdrojů amerických a zahraničních informačních služeb měl B-52 nesoucí šest utajených raket 30. srpna odstartovat na Blízký východ přes leteckou základnu Barksdale v Louisianě. Několik osob z Air Force však s podporou pracovníků americké zpravodajské služby úspěšně odhalilo místo určení nukleárních zbraní a mise byla zrušena následkem vnitřní opozice uvnitř Air Force a americké zpravodajské služby. Informovaný zdroj současně potvrdil, že jedna ze šesti střel s nukleární hlavicí byla (a možná dosud je) nezvěstná.
O něco později oznámil Newsweek, že bývalý poradce viceprezidenta Cheneyho pro Blízký východ David Wurmser sdělil před několika měsíci malé skupině poradců, že Cheney uvažoval o tom požádat Izrael, aby zahájil raketový útok na íránské nukleární středisko v Natanzu. Cheney přitom tvrdil, že po íránském odvetném útoku by Spojené státy měly dost důvodů zahájit vlastní rozsáhlý útok na Írán.
Podle dalších zjištění byl americký útok na Írán s použitím nukleárních a konvenčních zbraní naplánován na stejnou dobu jako izraelský nálet 6. září na údajné syrské nukleární zařízení v Dajr az-Zwar u vesnice Tal Abjád v severní Sýrii blízko tureckých hranic. Izraelský útok pod krycím názvem Operace Orchard (Ovocný sad) měl zajistit důvod k americkému útoku na Írán. Podle vojenských zdrojů z obou stran Atlantiku jednoznačně existovalo spojení mezi izraelskou Operací Orchard a americkou operací Bent Spear (Ohnutý oštěp), jejíž součástí byl onen B-52 letící z letecké základny Minot v Severní Dakotě do Barksdale.
Existuje ještě další spojitost - vysoce utajený projekt Checkmate (Šachmat) Pentagonu se obíral plánem útoku na Írán od června 2007, tedy ve stejné době, kdy Cheney pracoval na scénáři společného izraelsko-amerického útoku na Írán. Do tohoto projektu, jenž prosákl na veřejnost v článku vojenského analytika Erica Margolise v londýnských Timesech patřících Rupertu Murdochovi, jsou zapojeny dvě desítky důstojníků Air Force, řídí jej brigádní generál Lawrence Stutzriem a jeho vrchním civilním poradcem je dr. Lani Kass, bývalý důstojník izraelské zpravodajské služby. Stutzriem a Kass odpovídají přímo šéfovi Air Force generálu Michaelovi Moseleymu. Kass se specializuje na počítačovou válku, do níž patří zajištění "informační blokády" takového druhu, jakou uvalila izraelská vláda na izraelská média pro případ leteckého útoku na údajné syrské "nukleární zařízení".
Potom co americké Air Force odmítly dopravit šest střel s nukleárními hlavicemi na Blízký východ, pustil se Izrael do svého útoku na Sýrii s úmyslem zostřit napětí mezi Washingtonem na jedné a Damaškem, Teheránem a Pchjongjangem na druhé straně.
Neokonzervativní propaganda se pustila do šíření tvrzení o spolupráci Bushových tří států "osy zla" - Sýrie, Íránu a Severní Koreje - ve společném nukleárním zařízení v severní Sýrii, aby tím ospravedlnila izraelský útok na Sýrii a připravila půdu pro rozsáhlý útok americké armády na Írán.

Vzorová iluze

2. prosince 2008 v 9:30 | Karol Ondriaš

Mezistátní dohoda,při níž jakákoliv písemná dokumentace byla nežádoucí



Při debatě o otvírání archivů sovětské tajné policie bývalý americký ministr zahraničních věcí
H.Kissinger řekl,že nejvíce kompromitující dohody mezi státy a rozhodnutí vnitřní politiky se
v mnoha případech nedávají na papír,aby nezůstaly žádné důkazy.Na tento výrok jsem si vzpomněl,když jsem četl o suezské krizi na Blízkém východě v roce 1956.Suezský průplav byl postaven v roce 1869 a britští a francouzští akcionáři Canal Company měli právo spravovat průplav 99 let,tj. do konce listopadu 1968,a potom měli správu,a tedy i plynoucí zisky,odevzdat Egyptu.Průplav byl kontrolovaný britskými vojáky,kteří ho podle smlouvy mělůi opustit do 20 měsíců od října 1954.Ve smlouvě se též hovořilo,že britští vojáci se mohou vrátit zpět v případě vypuknutí války v oblasti Suezského průplavu.
26.7.1956 egyptský prezident Násir(Gamal Abdel Nasser)znárodnil Suezský průplav,
(Suez Canal Company),což bylo 12 let před vypršením smlouvy.Aby jeho jednání bylo zákonné,Násir nabídl kompenzaci ušlého zisku akcionářům Canal Company.Britská vláda den po znárodnění průplavu rozhodla,že když všechno ostatní selže(jak i selhalo),vojensky donutí Egypt
vrátit průplav zpět.Vypovědět válku Egyptu bylo samozřejmě nelegální a morálně neomluvitelné.
A tak po mnoha rokování zástupců KGI (Koalice globálních investorů) se Británie,Francie a Izrael dohodly ve Francii v Sevres 22.-24.10.1956 na následující přísně tajné strategii.(plán navrhli Francouzi).
Podle tajného plánu Izrael vojensky napadne Egypt 29.10.1956 a bude postupovat na průplav.Potom britské a francouzské vojenské síly 30.10.1956 (jako mírotvůrci a humanisté) budou apelovat,aby bojující strany zastavili válku a odsunuli vojska 16 km od průplavu.
V případě nedodržení ultimata Angličané a Francouzi vojensky obsadí zónu Suezského průplavu,aby chránily jeho bezpečnost.Tak vojenský zásah Angličanů a Francouzů bude legální a morálně omluvitelný.V třístránkovém dokumentu dohodly přesný harmonogram celé války.
Je třeba poznamenat,že konec celé akce vypadal trochu jinak v důsledku vlivu USA a SSSR.
Na celém třístránkovém tajném dokumentu je nejzajímavější to,že neměl být napsaný(tj. neměl být vůbec vypracovaný v písemné formě!) a ani podepsaný anglickou stranou.Angličané si prostě nepřáli,aby existoval jakýkoliv důkaz,že tři země pokládané za bašty demokracie a svobody se dohodly,že vojensky napadnou Egypt.Ministerský předseda V.Británie Anthony Eden poslal na rokování do Serves ministra zahraničí Selwyn Lloyda s instrukcemi,že rokování jsou tak tajná,že z nich nesmí být žádný písemný dokument.Ale zástupcové Izraele si na rokováních vedli poznámky.Po rokování A.Eden poslal do Paříže zástupce Zahraničního úřadu Sira Patrika Deana,
Aby prorokoval časový harmonogram války.Sir Patrik Dean na neštěstí ministerského předsedy V.Británie Anthony Edena v Paříži podepsal tajný třístránkový dokument.
Když se o tajném dokumentu a podpise dozvěděl Anthony Eden,poslal Patrika Deana zpět do Paříže,aby získal všechny kopie tajného dokumentu,aby se mohli zničit.To se mu však nepodařilo,díky čemuž dnes víme,jak se dělá historie.I v tomto případě je vidět,že události se odehrály úplně jinak,než se všeobecně myslí.

Rád bych znal odpověď na dosud nezodpovězenou otázku:Kolik tajných mezistátních a vnitrostátních dohod bylo uzavřeno za podmínky,že o nich nesmí zůstat žádný důkaz?

(Převzato z knihy,,Kecy a fakta o tzv.demokracii" - Karol Ondriaš)
 
 

Reklama