Dokumenty
17. srpna 2012 v 14:30
Motto: Proces rozkladu evropského křesťanského pojetí světa i lidského života nastal v okamžiku, kdy v evropské filosofii byla vyslovena představa, že člověk je na světě, aby hledal štěstí; tedy ne proto, aby žil po pravdě a nesl odpovědnost za své chování…
Označujeme svou dobu za moderní, pokrokovou, plod "osvícenství". Osvícený lidský duch ze sebe svrhl zpozdilé zábrany, pověry, zvyky, které bránily svobodnému rozletu a tvořivosti ducha. Moderní "velikáni" ve svém tvůrčím rozmachu zapomněli, že lidský život, civilizace, má-li trvat, musí mít svůj náboženský, kulturní řád. Pevné hranice, ideály, tabu - ke kterým se život vztahuje - musí být nepřekročitelné.
Můj život proběhl v osvícené době, která se nazvala komunismem.
Podle svých konstruktérů měla být nejvyšším stadiem vývoje lidské společnosti. Mne ta doba, její lži, zlo, které plodila, naučily myslet. Pochopil jsem velikost křesťanství, božský obsah Ježíšova poselství, že všichni lidé jsou si před Bohem rovni. Svou pílí a úsilím se mohou pozvednout a povznést. Bůh naše jednání, naše činy sleduje, vidí - u Posledního soudu bude Bůh veškeré naše konání na tomto světě vážit a soudit.
Pochopil jsem velkolepost, vyváženost obou složek božského poselství. Křesťanské náboženství dokázalo za staletí do milionů individuálních lidských myslí, do společenské mentality vestavět společný hodnotový systém. Miliony lidských bytostí, které po generace a staletí po sobě následovaly, měly blízké vnímání světa. Ďábla, kterého všichni máme ve své duši, dokázal člověk po většinu času držet na uzdě.
Za komunismu jsem pochopil nenahraditelnost duchovního fenoménu, který označujeme slovem morálka, morální systém. Postkomunismus přispěl k mému pochopení, že ta duchovní kvalita může existovat, může být přítomna v našem životě jen tehdy, dokážeme-li život vnímat, vztahovat k abstraktnímu duchovnímu pojmu, který nazýváme Bohem. Žádné listiny lidských práv, právní řád, lidské instituce nic takového nezajistí, nebudou platit. Budou zneužity. Lidské instituce nejsou schopny Boha nahradit.
Po celou existenci člověka jako společenského tvora probíhal v jeho duši, i v úrovni společenského vnímání světa spor, konflikt o hranicích, které člověk může a které nikdy nesmí svým myšlením, svými činy překročit.
Evropský svět, jeho duchovní vzestup, plody jeho kultury, pozdější povznesení materiální, hospodářské, má své kořeny v judaismu, v antice. Završila je zkušenost antického Říma, jeho otroctví a nerovnosti, formulovaná v Ježíšově křesťanském poselství. Poselství rovnosti si lidských tvorů před Bohem, odpovědnosti za vše, co na své pozemské pouti člověk činí.
Garantem božské rovnosti, která člověka povznesla z úrovně zvířete, byla víra v Boží oko, které na nás hledí a váží, zda se božské rovnosti nezpronevěřujeme a nepřestáváme být lidmi. Ježíšovo poselství uvolnilo síly lidského ducha, dalo naději poníženým, že se mohou vlastními silami povznést. Dokud byla víra v Boží oko, existovala míra - kontrola udržující hranice našich činů.
Nárůst poznání a materiální povznesení provázel úpadek víry i vědomí odpovědnosti za své chování. Z lidského světa se Bůh začal vytrácet. Člověk se přestával cítit být božím tvorem. Komunistická konstrukce pojetí lidského společenství byla plodem "osvícenského" způsobu myšlení. Bylo to pojetí člověka jako jednoho ze zvířecích druhů. Jak člověk přestával být božím tvorem, odpovědným svému tvůrci, vracel se ke svým kořenům dvounohého zvířete pobíhajícího v africké savaně.
Proces rozkladu evropského křesťanského pojetí světa i lidského života nastal v okamžiku, kdy v evropské filosofii byla vyslovena představa, že člověk je na světě, aby hledal štěstí; tedy ne proto, aby žil po pravdě a nesl odpovědnost za své chování.
Filosofičtí otcové komunismu vymysleli nejkratší přímou cestu, jak dobytek z lidí udělat a ke štěstí je dokopat. Realizace ideálu návratu ke šťastným počátkům lidstva se ujali "velcí duchové", jejichž typ popsal Dostojevskij v postavě Smerďakova v Bratrech Karamazových. Lenin, Stalin, Hitler, Pol Pot… realizovali ten světlý ideál. Zjednodušili, napřímili a urychlili cestu, po které se lidstvo vydalo, když redukovalo své tužby na "hledání štěstí".
Osvícený svět, když exaktní poznání povýšil na Boha, udělal hledání štěstí smyslem, cílem své existence. Vydal se po delší cestě ke stejnému cíli, k jakému nás komunisti hnali bičem a pod hlavněmi samopalů. Jaksi jsme při hledání štěstí zapomněli, že ve světě bez Boha, bez "božího oka", mizí ze světa i morálka. Morálka má božský původ, své prameny má v "božím oku". Zbožštěný symbol osvícenského světa, exaktní poznání, přestává v procesu anihilace morálky existovat, samovolně se vytrácí. Mizí pojem pravdy, podle "potřeby" je možno manipulovat obsahem pojmů, život se stává fikcí a my zvěří.
Byl jsem podivné venkovské dítě, ve škole jsem se učil jen díky učiteli, který mne lidsky zaujal, u něhož jsem cítil opravdovost. Moji rodiče žili svůj život poctivě bez vedlejších úmyslů, po pravdě, tak jak to bylo po generace zvykem. Když bylo něco špatně, řekli to, a nedělali. Viděl jsem, jak je svoloč, kterou vyzvedl komunismus, týrala. Nikdy ze svých zásad neustoupili. Měl jsem od raného dětství srovnání, jaké lidské typy komunismus vyzvedl a jaké ideály je poháněly.
Vystudoval jsem navzdory.
Na své cestě za vzděláním jsem potkal jediného učitele, který mne lidsky zaujal, nepraktického popletu, u kterého jsem měl ale jako student pocit, že to, co dělá je doopravdy a vědu miluje. Profesně ve svém oboru, který mě živil, jsem byl samouk - zopakoval jsem si původní vědecké práce a na nich se vyučil. Čtvrt století jsem vybíral antikvariáty a tak získal všeobecné vzdělání ve filosofii a historii. Nevěřil jsem ničemu, co vyšlo po roce 1948, dokud jsem se nepřesvědčil.
Žádného ze svých šéfů, se kterými jsem se potkal na své profesní cestě, jsem si nemohl vážit, respektovat ho pro jeho odborné i lidské kvality. Systém výběru, který komunismus nastavil, vylučoval, aby se i do odborné funkce a postavení dostal odborně a lidsky kvalitní člověk.
Dvacet let jsem pracoval ve zdravotnictví, měl jsem příležitost vidět, kam dokázal komunismus dovést exaktní poznání a morálku u lidské bolesti a neštěstí. Ta zkušenost mě přivedla do parlamentu. Při první schůzi České národní rady na počátku července 1990 jsem měl pocit, že se svět zbláznil, všichni se měli rádi, jako by celá ta pokřivená, zločinná doba, kterou prošel můj život, nebyla a byla nám vygumována paměť. Intenzivně jsem cítil, že to, co se kolem mě odehrává je lež - lež za kterou těžce zaplatíme.
Každý musel být do něčeho namočen, mít pocit spoluviny, špatnosti.
Od počátku jsem ve Sněmovně i v debatách mimo sněmovní půdu žádal, abychom hledali pravdu. Vždy jsem dostal odpověď, "pravda není, každý má svou pravdu". Odpovídali mi tak všichni - i ti, které poryv "Sametového vichru" vynesl do nejvyšších poloh, nejvyšších funkcí v politice. Co hůř, odpovídali mi tak i obyčejní lidé mimo politiku. Komunismus a hledání štěstí poškodilo naši mysl tak, že jsme již nechápali, co pojem pravda znamená.
Ve skutečnosti jsme na konci "legálního komunismu" jako společenství již nebyli společenstvím lidských božích tvorů. Většina z nás nebyla schopna vnímat, chápat obsah nejdůležitějších pojmů, jejichž pochopení a obecné sdílení z nás dělá společenství lidí, božích tvorů, lidí schopných chápat život jako hledání pravdy a nesoucích svůj podíl. Nebyli jsme již božími tvory, byli jsme materiálem biologických lidských strojů, se kterými se moderní Směrďakovové právě chystali budovat novou cestu ke štěstí.
Za starých barbarských časů, kdy ještě náboženství bylo opiem lidstva, šel špatný člověk po své smrti za zlé špatné činy do pekla, v lepším případě do očistce. Teprve až si v očistci odpykal své zlé, špatné chování, měl naději dostat se do nebe, mezi ty, jimž ubližoval. V revolučně sametové cestě ke štěstí na nic z hluboké lidské dějinné zkušenosti o nezbytném trestání zla, o nevyhnutelnosti pokání a trestu za zločinné jednání, nebylo místa a času.
Půl století jsme žili ve zločinném režimu - zlo, lež, podvod byly všude kolem nás. Zvykli jsme si. Většina myslela, že se to tak patří. Vždyť hlavním technologickým prvkem ovládání mas byl prvek spoluviny.
Svoloč, která nás ke komunistickému štěstí hnala, v sedmdesátých a osmdesátých letech již téměř jen mírně, laskavě usměrňovala, stav společenské duše znala a "uměla". V průběhu cesty ke "štěstí" se hodnoty plebsu sbližovaly s pojetím světa popoháněčů. "Pronásledování" disentu se stalo pro "kormidelníky" současně i studiem příčin i kvalit nespokojenců.
Poznal jsem společenství jménem disent.
Větší část byli lidé, kteří prohráli v mocenském boji uvnitř té zločinecké organizace. Pak lidé, kterým vadilo omezování a nemohli dělat, co si přáli. Málo bylo mezi nimi osobností, které se postavili proti nemravnosti režimu jako takové. Pro moc nebyl problém si v té nedefinovatelné skupině vytypovat lidi s blízkým viděním světa a nabídnout jim spolupodílnictví.
Václav Havel byl moderní Aljoša Karamazov - potomek "osvícenské" předkomunistické nobility, který ještě věděl, co pojmy jako pravda, morálka, láska, původně znamenaly. Jako "osvícenec" ze svého prostředí poznal a myslel si, že ty pojmy mají platit pro nižší vrstvu, pro vyvolené ale neplatí.
Autoři a reformátoři komunistické cesty ke štěstím při pronásledování bojovníka za "lidská práva" Václava Havla poznali a prostudovali jeho talent dramatika. Do role si ho připravili a nabídli mu spoluúčast. Dostojevského Aljoša Karamazov navedl hloupého nevzdělaného kuchaře Smerďakova k vraždě svého biologického otce starého Karamazova.
Moderní Aljoša Karamazov - revolucionář Václav Havel zneužitím, popřením vznešených pojmů pravdy, morálky, lásky v politické hantýrce, navedl, kryl tisíce Smerďakovů a banditů k beztrestnému rozkradení státu a obnově moci lidí, kteří komunistickou cestu ke štěstí budovali. Příspěvek Aljoši Karamazova - Václava Havla byl jedním ze základních kamenů "transformace" legálního komunismu v bezmorální postkomunismus.
Nechápal jsem v počátcích "sametové revoluční" přeměny zločineckého totalitního komunismu, jak je možné z nejvyšších míst hlásat lidská práva bez odpovědnosti. Majetek prý napraví zločince, pravda a láska prý zvítězí nad lží a nenávistí, trestání zločinů a zločinců je prý nemravnou pomstychtivostí. A současně: co není zákonem zakázáno, je povoleno.
Vždy jsem to pojmenovával a varoval Sněmovnu před důsledky - řekl jsem ve Sněmovně "pokládáme základy zločineckému státu". Říkali mi "selský rozume", "neřízená střelo", "přírodní sílo" nebo přímo "Už ten blbec jde zase mluvit".
Sám sebe jsem chápal jako "králova šaška", věděl jsem, kam vane "dějinný vítr", kam hrne věci v téměř obecném souhlasu. Uvědomoval jsem si vnější tragickou směšnost svého počínání. Sám sobě jsem si říkal, vyslovíš-li zde, v tomto čase své vidění věcí, pravdu - přes dnešní pocit směšnosti, jsi svědek.
Měl jsem příležitost vidět téměř do podrobností průběh "reformy, privatizace, obnovy vlastnických vztahů" v zemědělství a lesnictví. Nehorázné zneužití, obrácení v opak ideálů ochrany přírody na Šumavě. Co se odehrálo ve "statečném boji" ekologistů za "svobodu" přírodních procesů je historickým dokladem, jak "osvícenství" dokázalo popřít exaktní poznání.
"Stateční idealisté" v triku bezohledných "tržních banditů" popřeli staleté zkušenosti odpovědné správy lesa. Zakonzervování a modernizace kolchozního a sovchozního "podnikání na půdě", prodloužilo krizi odpovědnosti v zacházení s neobnovitelným přírodním pokladem, s půdou, o další desítky let.
Žádné zákony, dotace, exaktní důkazy nepřesvědčí a nedonutí technology a tržní "magory", které stvořila bezmorální tržní "reforma - revoluce", aby začali odpovědně přemýšlet na pět let dopředu.
Nemůže být lepší doklad zločinných úmyslů osvícenské sametové revoluce "pravdy a lásky", než tak zvaná "tržní" reforma hospodaření ve státním podniku Lesy ČR. Více než dvacet let již peníze z těžby dřeva ve státním lese jdou do jiných kapes, než je vlastník - stát. Všichni, kdo kolem lesa mají co dělat, to vědí.
Z plochy větší než je šestina státu byl počátkem devadesátých let udáván zisk ročně kolem třech set milionů korun. Z těchto peněz byla financována celá osvícenská "perestrojka". Přes dvacet let je každá byť i jen malá zmínka o tomto famózním "tunelu" v médiích tabu.
Na jaře roku 2011 jsem se zúčastnil semináře, který v Poslanecké sněmovně pořádal bývalý ředitel státního podniku Lesy ČR, jeden z původních "lesních reformátorů" a dnešní poslanec TOP 09 Jiří Oliva, k tehdejšímu novému návrhu hospodaření ve státních lesích nazvaném "Dřevěná kniha".
V diskuzi jsem se dotázal dvou hlavních přednášejících, ředitele Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů ing. Vašíčka a tehdejšího lesního náměstka na Ministerstvu zemědělství ing. Nováka, cituji: "Dožiji se toho, že v této zemi bude zase platit jedna a jedna jsou dvě?" Druhá otázka: "Jak dlouho budete ještě tyhle hloupé ideologické kváky vyprávět?" Oba pánové, nejvyšší lesní úředníci, mi odpověděli totožně, cituji: "Před dvaceti lety se politické síly dohodly, že se to tak bude dělat, tak se to tak dělá a bude dělat." Není třeba nic dodávat.
Na "konci" legálního komunismu jsme mohli mít ještě iluzi.
Komunisté rozhodovali o všem a mohlo se zdát, že když se zruší formální značka a vedoucí úloha Strany, pookřejeme, vyrazíme s novým elánem budovat, hledat štěstí. Ekonomická "transformace" realizovaná Smerďakovci připravenými na revoluční roli, nám dokázala, že současný společenský stroj již nejde opravovat. Výsledkem tohoto hledání štěstí je, že jsme všichni špinaví.
Po staletích hledání štěstí jsme přestali být lidskými božími tvory, vysvlékli jsme se z odpovědnosti ke svému stvořiteli i sami k sobě. Stali jsme se lidským zvířetem, které nedrží v míře ani Boží zákony, ani kultura, kterou naši předkové zvali morálkou.
Otázka naší doby - jak z toho? - není technologií opravy společenského stroje. Otázka zní: Jsme schopni začít hledat, co znamená pojem pravda? Jsme schopni začít objevovat, co znamená pojem morální jednání a chování a pak podle toho i žít? Jsme schopni pojmenovat a trestat zlo, které se pasovalo do role dobra?
Zdroj:
17. srpna 2012 v 14:28
Venezuelská vláda vypracovala nový vojenský plán, v jehož rámci se vojáci budou učit partyzánské taktice boje, na případ, kdyby na zemi zaútočily Spojené státy. Tvrdí to zástupci venezuelské opozice.
Konkrétně poslankyně venezuelského parlamentu María Corina Machado prohlásila, že disponuje kopií dokumentu, který předpokládá vytvoření právních, materiálních a dalších základů pro budoucí partyzánské jednotky. Ty by, podle dokumentu, mělo v roce 2013 tvořit zhruba 1 milion osob a v roce 2019 přibližně 2 miliony.
"Strategickým cílem je vybudování nové bolívarovské vojenské doktríny, která připraví Venezuelu k dlouhodobé lidové válce proti impériu, tedy USA," prohlásila Machado.
Nový plán byl vypracován venezuelskou vládou s aktivní pomocí Kuby, která, podle všech očekávání, pomůže Caracasu s realizací tohoto plánu. Prostředky k její realizaci budou vyděleny prostřednictvím snížení financování pravidelné armády.
17. srpna 2012 v 14:27
Zprávy na novinkách.cz, věnované ekonomii, přes libá slova ministra financí, že se vše v dobré obrací, panu Kalouskovi oponují: "Česká ekonomika v recesi a z recese se jen tak nedostane, protože se v další zprávě dočteme - HDP EU -0.2% Pouze 0.2% zdánlivě to není tak zlé, ale když si uvědomíte, o jak obrovskou částku v rámci předlužené EU se jedná, jde z toho mráz po zádech.
Česká ekonomika je postavena na exportu především do zemí EU a velká výrobní kapacita je zaměřena na automobilový průmysl a to nejen automobilky v České republice, vyrábí se také nepřeberné množství komponentů pro automobilky v zahraničí po celé republice a je známo, že automobilový průmysl se stále více potýká se snižující se poptávkou po automobilech. Ve zprávách ze světa se objevuje stále více zpráv o těchto problémech, toto odvětví stále více propouští své zaměstnance - snižuje výrobu, to znamená, že ani o komponenty vyráběné v ČR nebude takový zájem a bude následovat propouštění v těchto výrobách ČR.
V současnosti zažívá ČR ekonomickou recesi. Mimo jiné se na ni podílí také kroky současné vládní koalice, která svými úspornými balíčky podvázala koupě schopnost domácností a korunu nasadila zvýšením DPH, ve kterém je odhodlána pokračovat. Co po vládních škrtech musí zákonitě nastat, jsem napsal na blog v článku CESTA DO PEKEL a dalších podobných.
Je zarážející, že vláda přes mnohá varování odborníků z finančního světa prosazuje v čele s p. Kalouskem tuto restriktivní politiku vůči občanům a politikům není hanba sobě přidat plat v řádu desetitisíců, svádět to na nález ústavního soudu přesto, že to p. Rychetský veřejně dementoval.
17. srpna 2012 v 14:26
Praktikování obřízky u chlapců není s výjimkou Švédska nikde ve světě jednoznačně vyřešeno. Evropa teď vyhlíží, jak si poradí Německo.
Německá kancléřka Angela Merkelová si ani v době dovolených a prázdnin neužije klidu a odpočinku. Jako by neměla dost starostí s krizí v eurozóně či tahanic na domácí politické scéně - jednou s koaličním partnerem FDP, jindy se sesterskou stranou CSU -, objevil se nedávno další problém, který bude muset co nejrychleji vyřešit. Tentokrát na sebe narážejí svoboda náboženství, tradice, práva rodičů a dobro dětí. Jde o rituální obřízku u malých chlapců.
O tomto tématu již několik týdnů diskutuje celá země. Debatu vyvolal rozsudek zemského soudu v Kolíně nad Rýnem, který tento akt označil jako protiprávní a trestný. Verdiktu předcházel téměř dvouletý soudní proces s jedním lékařem, který obřízku - stejně jako řada jeho kolegů - rutinně provádí ve svojí ordinaci.
V očích židů je zákaz obřízky stejný případ, jako kdyby se křest svěcenou vodou u katolíků měl náhle stát trestným činem
Po jednom takovém zákroku v listopadu 2010 u čtyřletého chlapce arabského původu došlo k pooperačnímu krvácení, které se podařilo zastavit až druhý den, kdy byl chlapec hospitalizován na univerzitní klinice v Kolíně. Matka chlapce, která se špatně dorozumí německy, při nastalé situaci propadla panice a po dopravení syna do nemocnice skočila z druhého patra, způsobila si tím několik zranění a musela být několik dnů ošetřována na psychiatrickém oddělení nemocnice.
Počátkem roku 2011 obžalovala kolínská státní prokuratura lékaře, který zákrok prováděl, z nebezpečného ublížení na zdraví a celý případ nabral na obrátkách. Při následném soudním procesu byl lékař zproštěn obžaloby, protože nebylo prokázáno, že by při odstranění předkožky nějak zanedbal své odborné povinnosti, naopak neustávající krvácení způsobila sama matka chlapce tím, že příliš brzy sejmula obvaz z pooperační rány.
Provokace, nebo jen ochrana práv dítěte?
Nicméně zemský soud v Kolíně vynesl již zmíněný rozsudek o protiprávnosti a trestnosti provádění obřízky, čímž nastartoval diskusi mezi jejími zastánci a protivníky. Mezi zastánce logicky patří komunita židů žijících v Německu, stejně jako více než čtyři miliony muslimů v zemi. U těchto národů je obřízka důležitou součástí víry a tisíciletých náboženských tradic a nikdo se nepozastavuje nad jejím prováděním, natož aby zkoumal právní aspekty tohoto zákroku.
Zástupci těchto komunit označují rozsudek jako provokaci proti muslimům i židům a prezident Centrální rady židů v Německu se dokonce vyjádřil ve smyslu, že zákazem obřízky "nebude nadále možný život židů" v zemi, protože jedna jejich důležitá tradice bude postavena mimo zákon. V jejich očích je to stejný případ, jako kdyby se křest svěcenou vodou u katolíků měl náhle stát trestným činem.
Protivníci obřízky, zejména právníci a lékaři, zase poukazují na negativa zákroku. Lékaři upozorňují na rizika s ním spojená, jako je krvácení, možná infekce, rizika z narkózy, a označují odstranění předkožky za formu vážného ublížení na zdraví, při němž dochází - bez souhlasu dítěte - k trvalým a nenapravitelným škodám na jeho těle. Právníci zase argumentují základním právem každého člověka na tělesnou neporušenost a nedotknutelnost. Toto právo je podle jejich názoru ignorováno, protože o odstranění předkožky nerozhodují chlapci - většinou ve věku jednoho až dvou let -, ale třetí osoby, v tomto případě jejich rodiče.
Nalezne se řešení?
Situace, kterou kancléřka Merkelová zprvu na zasedání prezidia CDU zesměšňovala, když kritizovala horlivost soudců v Kolíně a vyjádřila se ve smyslu, že se Německo podobným rozsudkem stává "národem komiků", tak přerostla v právně složitou a choulostivou záležitost, jejíž řešení nebude jednoduché. Poté, co kancléřka vážnost situace rozpoznala, pověřila ministryni spravedlnosti úkolem sestavit odbornou pracovní skupinu, která bude muset téma předkožky právně vyřešit.
Proti sobě stojí na jedné straně právo dítěte na ochranu před tělesnou újmou, na straně druhé právo rodičů na uctívání a dodržování dlouholetých náboženských tradic
Je zřejmé, že bude poměrně komplikované vytvořit zákon, do něhož by bylo možné napasovat a včlenit všechny aspekty sporu. Stojí zde totiž proti sobě dvě fundamentální práva - na straně jedné právo dítěte na ochranu před tělesnou újmou (a podle lékařů odstranění předkožky není v žádném případě jednoduchý zákrok), na straně druhé právo rodičů na uctívání a dodržování dlouholetých náboženských tradic.
Pracovní skupina, v níž jsou proto zastoupeni vysoce postavení odborníci jak na právo civilní, tak trestní a ústavní, má za úkol během léta vymyslet a předložit návrh řešení, které by alespoň částečně neutralizovalo rozhodnutí kolínských soudců.
Praktikování obřízky u chlapců není nikde ve světě jednoznačně vyřešeno. Výjimkou je Švédsko, kde je tento proces právně přesně definován a regulován. Zákrok zde může být provádět pouze při dodržování přísných podmínek a pouze v nemocnici. V ostatních zemích se o tomto problému stejně jako v Německu dlouhodobě diskutuje, konkrétní zákony ale neexistují a obřízka se provádí s tichým souhlasem a tolerováním ze strany jednotlivých států.
I v tomto případě tedy Evropa s očekáváním pohlíží na Německo, které - nechtěně - do tohoto vosího hnízda píchlo a které bude muset celou záležitost nějakým pragmatickým a praktikovatelným způsobem vyřešit.
Zdroj:
17. srpna 2012 v 14:25
Zakázku ministerstva zemědělství na zajištění ICT služeb vyhrála ATS-Telcom. Jak? Konkurenční nabídky byly před hodnocením vyřazeny.
Shoda náhod, a hned dvakrát? Společnost ATS-Telcom se v uplynulých týdnech "proslavila" jako dodavatel problematického nového centrálního registru vozidel (CRV). Pokud si však podrobně zmapujeme zakázky, které ATS-Telcom pro stát zajišťovala, zjistíme, že ministerstvo dopravy je pouze jedním z řady klientů, nicméně co do objemu peněz plynoucích pro ATS-Telcom z jednotlivé zakázky tím nejlukrativnějším.
Druhou příčku v pomyslném žebříčku zaujímá ministerstvo zemědělství. Při bližším pohledu nalezneme mezi oběma zakázkami zajímavé podobnosti.
Zakázky pro resort dopravy
Ministerstvo dopravy koncem března 2010 podepsalo smlouvu s firmou ATS-Telcom na poskytování a rozvoj IT služeb v letech 2010 až 2013. I když vyhlásilo otevřený tendr, účastník byl pouze jeden. Na základě kontraktu vyinkasuje ATS-Telcom od dopravy 395 milionů korun bez DPH.
Uzavřením dodatku k této smlouvě se firma ATS-Telcom dostala k zakázce na vytvoření nového centrálního registru vozidel. A koncem května přijala vláda usnesení, že zakázku na zajištění podpory provozu CRV získá v jednacím řízení bez uveřejnění opět firma ATS-Telcom. Tuto podporu má společnost zajistit do konce března 2013.
Dodejme ještě jeden fakt. Koncem března 2010, kdy podepsalo ministerstvo dopravy smlouvu s ATS-Telcom na zajištění IT služeb, vedl resort Gustav Slamečka. Jak vyplývá z dokumentů, jež zveřejnilo ministerstvo dopravy, pod kontraktem není podepsán Slamečka, ale jeho tehdejší náměstek Roman Boček.
Zakázka pro resort zemědělství
V říjnu loňského roku vyhlásilo ministerstvo zemědělství tendr, v němž hledalo subjekt, který mu zajistí služby ICT provozu v letech 2012 až 2013. Zakázka sestávala z několika částí: správa a provoz síťové infrastruktury, správa a provoz HW infrastruktury, správa a provoz datových úložišť, správa a provoz aplikací, správa a provoz systému ERP.
Podobně jako pod smlouvou na ministerstvu dopravy je na kontraktu s ATS-Telcom podepsán nynější náměstek ministra zemědělství Roman Boček
Předpokládaná cena, kterou ministerstvo za služby zaplatí, byla stanovena na 280 milionů korun bez DPH. Ministerstvo zemědělství zdůvodňuje výši ceny tím, že zakázka "má přímý dopad na agendy vykonávané resortem zemědělství, včetně výplaty dotací v řádu miliard korun ročně".
Na rozdíl od ministerstva dopravy se tendru na zemědělství účastnili čtyři soutěžící. Podobně jako na dopravě byla vítězem vyhlášena ATS-Telcom. Požadovaná cena zněla na 262 442 169 korun. A podobně jako pod smlouvou na ministerstvu dopravy je na kontraktu s ATS-Telcom podepsán nynější náměstek ministra zemědělství Roman Boček.
Bývalého ředitele příbramské nemocnice Bočka přetáhl na zemědělství bývalý ministr Ivan Fuchsa (ODS). Ve funkci Boček zůstal i za jeho následovníka Petra Bendla. Ten současného člena výkonné rady ODS delegoval do dozorčí rady Budvaru a od letošního března Boček stojí dočasně v čele Státního zemědělského intervenčního fondu.
Z internetového Věstníku veřejných zakázek sice vyčteme, že do soutěže byly podány čtyři nabídky, ve skutečnosti se ale vítěz s nikým z konkurentů neutkal. Hodnocení nabídek totiž nebylo vůbec provedeno. Jak je to možné? Nabídku kromě ATS-Telcom zaslaly firmy T-Systems, Atos IT a ICZ.
Jenže v
Písemné zprávě zadavatele, kterou ministerstvo zemědělství zveřejnilo na svých internetových stránkách, se dočteme, že komise k hodnocení nepřistoupila, protože by byla hodnocena nabídka pouze jednoho uchazeče. "Hodnotící komise však konstatovala, že nabídka uchazeče číslo 1, společnosti ATS-Telcom, je kvalitativně plně vyhovující a odpovídající nárokům specifikovaným zadavatelem v zadávací dokumentaci této veřejné zakázky, přičemž nabídková cena odpovídá kvalitě nabízeného plnění, a doporučila zadavateli, aby rozhodl o výběru této nabídky." Zadavatel, tedy ministerstvo zemědělství, doporučení komise akceptoval.
Kolik kdo chtěl peněz?
Doplňme ještě jeden podstatný údaj týkající se tendru ministerstva zemědělství, a tím je cena, kterou soutěžící firmy za své služby požadovaly. ATS-Telcom ohodnotila své služby na více než 262 milionů korun, T-Systems na necelých 173 milionů korun, Atos IT na bezmála 205 milionů korun a ICZ na rovných 205 milionů korun. Ceny konkurence byly tedy podstatně nižší než vítězné společnosti.
U všech tří konkurentů ATS-Telcom se hodnotící komise shodla na jednom: nabídkové ceny se jí jevily "ve vztahu k předmětu veřejné zakázky jako mimořádné nízké". A vyžádala si zdůvodnění. Když ho obdržela a akceptovala, přišla komise na další nejasnosti v nabídkách. Opět žádala vysvětlení.
Přestože část argumentů komise přijala, nakonec tři soutěžící vyloučila pro nesplnění podmínek zadavatele uvedené v zadávacích podmínkách. A vítězem se stala firma ATS-Telcom. Novela zákona o veřejných zakázkách, která vstoupila v platnost letos 1. dubna, stanovuje, že pokud nebudou hodnoceny alespoň dvě nabídky, zadavatel je povinen soutěž zrušit. Jenže to se tendru ministerstva zemědělství ještě netýkalo. Jeho postup byl tak podle platných regulí.
Jeden z neúspěšných uchazečů poukazuje na to, že zadávací dokumentace byla zmatečná a umožňovala různé výklady pojmů. "Uchazeči byli schopni po výzvě úřadu vše vysvětlit, ale úřad jejich vysvětlení neakceptoval a vybral nejdražšího uchazeče," konstatoval pro ČESKOU POZICI jeden ze soutěžících. A dodal: "Vzhledem k tomu, že vítězný a nejdražší uchazeč nabídl cenu o více než 30 procent vyšší než ostatní, je rozhodnutí úřadu přinejmenším zvláštní. Kdyby totiž zakázku zrušil a vypsal znovu, je zřejmé, že by oněch 30 procent ušetřil."
Pohled z ministerstva
Bendlův úřad má ale na věc naprosto odlišný názor. "Ministerstvo zemědělství nebylo povinno zadávací řízení této veřejné zakázky zrušit. Zadavatel se nemůže vyjadřovat k otevřenému zadávacímu řízení a spekulovat, jakým způsobem by mohl ovlivnit výši nabídkové ceny jednotlivých uchazečů. Nabídková cena nebyla jediným hodnotícím kritériem, které ministerstvo posuzovalo," konstatoval tiskový mluvčí resortu Jan Žáček.
Z Věstníku veřejných zakázek lze jednoduše zjistit, jaká kritéria měla rozhodnout o konečném pořadí soutěžících. Nabídková cena měla poloviční váhu v celkovém hodnocení, 20 procenty se podílel způsob řešení poskytování služeb a z 30 procent pak způsob zajištění kontinuity a rozvoje služeb. Jak ale ministerstvo zemědělství zjistí, které řešení ve spojení s cenou by bylo to optimální, když žádné hodnocení neprovedlo?
ATS-Telcom zakázky umí
Zastavme se ještě u firmy ATS-Telcom. Až do problému s centrálním registrem vozidel nebylo o firmě téměř slyšet, přestože mezi její klienty patří ministerstva, policie či Česká pošta. Začátkem roku 1999 se společnost prosadila v konkurenci patnácti firem a zvítězila ve dvou ze tří výběrových řízení vyhlášených NATO na pronájem telekomunikačních okruhů. Bylo to vůbec poprvé, co NATO zadalo zakázku české firmě.
ATS-Telcom je úspěšná i v získávání veřejných zakázek v Česku. Jak vyplývá z internetového portálu
statnisprava.cz, dostala ATS-Telcom v letech 2006 až 2011 od státních institucí 34 zakázek, letos jich přibylo dalších šest. Část z nich byla přidělena v režimu jednacího řízení bez uveřejnění nebo v otevřeném řízení, v němž se ale účastnil maximálně jeden další zájemce. Výjimkou byl tendr na ministerstvu zemědělství, kde soupeřily čtyři firmy. Jenže o žádný souboj ve skutečnosti nešlo.
Dle některých lidí, kteří se pohybují na IT trhu, má ATS-Telcom blízko k významnému lobbistovi ODS Ivo Rittigovi
Je logické, že se vyrojily spekulace, proč si firma tak dobře vede ve státních zakázkách. Veřejně dostupné zdroje žádná personální propojení nenaznačují. Z obchodního rejstříku vyčteme, že předsedou představenstva firmy, která v roce 2010 dosáhla obratu 227 milionů korun, je Karel Hamšík, zároveň zapsaný i jako stoprocentní akcionář. Firmu založil otec Karla Hamšíka, Karel Hamšík starší, který zemřel v roce 2009.
Dle některých lidí, kteří se pohybují na IT trhu, má ATS-Telcom blízko k významnému lobbistovi ODS Ivo Rittigovi, dokonce prý je s firmou majetkově propojen. "Je to úplný nesmysl, nevím ani, komu to patří," uvedl Rittig pro ČESKOU POZICI.
Zdroj ČESKÉ POZICE, který působí v IT oboru, zdůvodňuje úspěchy ATS-Telcom ve výběrových řízení následovně: "Jsou velcí, silní a jsou zde již dlouho. S klienty ze státní správy spolupracují dlouhodobě. Vědí dopředu, že se bude vypisovat nějaký tendr a mohou se dopředu připravit. Mají konkurenční výhodu, které umějí využít." A spojení s Ivo Rittigem? "Je nepravděpodobné, že někdo, kdo působí na IT trhu, by nenarazil na jméno Rittig. Nevěřím ale, že díky Rittigovi vyhrává ATS-Telecom zakázky," dodává zdroj.
Zdroj.
17. srpna 2012 v 14:23
V Sahelu v západní Africe vzniká hladomor. Špatná úroda a vysoké ceny potravin ohrožují život 18 milionů lidí. Je velmi pravděpodobné, že globální cena potravin bude dále stoupat, v důsledku neúrody způsobené extremním suchem ve Spojených státech. Světové ceny cereálií v reakci na tuto katastrofu stouply minulý měsíc o 17 procent, píše v deníku Guardian George Monbiot.
Byli jsme příliš opatrní a nepřipisovali jsme takové katastrofy globálnímu oteplování. Z nové studie Hamese Hansena, šéfa Goddardova ústavu pro vesmírná studia organizace NASA, vyplývá, že došlo k ostrému zvýšení výskytu horkých lét. V letech 1951 - 1980 docházelo k extremně horkým létům každoročně na 0,1 až 0,2 procentech zemského povrchu. Nyní postihují extremně horká léta každoročně v průměru 10 procent zemského povrchu. Sucho v Sahelu i v USA jsou velmi pravděpodobně důsledkem globálního oteplování.
Avšak tohle není jediný způsob, jímž bohatý Západ vyvolává hladomor u lidí v chudých částech světa. Druhou katastrofální metodou je využívání biopaliva.
Namísto toho, aby vlády usilovaly o snížení spotřeby paliva na nejnižší míru, jak to jen dovolí technologie, namísto, aby podporovaly užívání veřejné dopravy, chození a ježdění na kolem namísto ježdění soukromými automobily, namísto aby zlepšovaly urbalistické plánování, a tak snižovaly potřebu cestovat, rozhodly se nahradit naše divoké zneužívání benzínu naším divokým zneužíváním paliva vyráběného z plodin. Nikdo není nucen jezdit automobilem méně anebo vyrábět efektivnější vozidla. Všechno zůstává stejné kromě zdroje paliva. Důsledkem toho je, že vznikla konkurence mezi nejbohatšími a nejchudšími spotřebiteli na tomto světě: je to boj mezi přehnaným spotřebitelstvím a pouhou snahou přežít.
40 procent úrody americké kukuřice se používá pro paliva pro automobily. Letos to bude v důsledku menší sklizně větší procento. Charitativní organizace Oxfam odhaduje, že s každým jedním procentem zvýšení ceny potravin bude hladovět dalších 16 milionů lidí.
Poptávka bohatého světa po biopalivech vede k tomu, že západní koncerny se zmocňují zemědělské půdy. Charitativní organizace ActionAid odhaduje, že evropské koncenry se už zmocnily v rozvojových zemích 5 milionů hektarů zemědělské půdy - je to rozloha o velikosti Dánska - kde pěstují plodiny na výrobu biopaliv. Malí zemědělci, kteří pěstovali plodiny pro sebe a pro místní trhy, byli z půdy vyhnání a ožebračeni. Tropické pralesy, savany a louky byly proměněny v pole, kde se pěstují plodiny na biopaliva.
Když se vezme v úvahu ničení pralesů a používání dusíkových hnojiv, biopaliva vedou k vypouštění daleko většího množství skleníkových plynů do ovzduší než fosilní paliva. Británie problém vyřešila tak, že emise způsobované biopalivy nezahrnuje do svých statistik vypouštění skleníkových plynů. Tím jsou ty statistiky zcela bezcenné.
Kdyby Evropská unie přestala vyrábět biopaliva, množství rostlinného oleje na světových trzích by stouplo o 20 procent a množství pšenice o 33 procent. To by vedlo k snížení světových cen. Více než 3 miliardy litrů biopaliv tak Západ utrhl od úst těm nejpotřebnějším.
17. srpna 2012 v 14:22
Zvykli jsme si, že cena ropy, nafty, benzínu, potažmo potravin a všeho ostatního jen roste. Producenti a obchodníci jen krčí rameny - jinak to nebude, jinak to neumíme. Proč? Protože ropa dochází a už brzo nebude!, funguje jako univerzální vysvětlivka. Ale bude. Ropy je mnohem víc, než jsme si mysleli. Otázka je, k čemu nám tolik ropy bude.
Ekonomický server Bloomberg se 6. února 2012 s teorií
Peak Oil (Ropného zlomu)rozloučil.Článek uvádí typická vzpomínka zaměstnance ropné společnosti (Daniel Lacalle, REPSOL) jak se mu přátelé před 20 lety pošklebovali, když do branže nastupoval:
Vzpamatuj se! Co tam budeš dělat? Copak nevíš, že ropa do 20 let dojde?
Uplynulo 20 let a přešly 4 energetické krize a americký geologický průzkum
slibuje, že pod zemí leží přes 2 biliony barelů nedotčené ropy, což by mělo stačit na příštích 70 let při současné úrovni spotřeby. Díky pokročilé technologii dnes tryská ropa z hloubek a geologických podmínek dříve nemyslitelných. Biliony barelů byly odhaleny během posledních 5 let na nových nalezištích od severních končin kanadské Alberty, v horách a údolích Patagonie i v oblasti africké Velké příkopové propadliny.
"Pochybovat o lidském důvtipu se nevyplácí," komentuje olejář Daniel Lacalle. "Odhalené zásoby jsou tak obrovské, že je nevyčerpáme za našeho života, života našich dětí ani našich vnuků..."
Obavy z nedostatku ropy a tzv. energetická bezpečnost se staly ústředním tématem politických debat v Americe po útocích 11. září a dobytí Iráku. Byl to texaský investiční bankéř
Matt Simmons , komu se podařilo mezi obchodníky, politiky a médii roztočit
spirálu děsu z nezvratného propadu těžby ropy , např. Goldman Sachs v atmosféře tehdejší paniky hrozil
skokem ke $200 za barel. Po většinu prvního desetiletí 21. století udávala diskuze o ropném zlomu tón na environmentalistických i bezpečnostních konferencích, vědeckých kongresech o přírodních zdrojích a udržitelnéím rozvoji. A téma je stále žhavé - navzdory novým převratným objevům.
Co se změnilo?
Bloomberg vypočítává řadu nedávno zpřístupněných nalezišť : Brazilská státní společnost Petrobras navrtala obrovské zásoby ropy skryté hluboko v podmořských horách, podobně si vedou Chevron a Shell v Mexickém zálivu, stovky mil od pobřeží a hloub než si dříve kdo dokázal představit. Kosmos Energy Ltd. očekává stejné výsledky v podobných geologických podmínkách na druhé straně Atlantiku u pobřeží Afriky. Objev texaského olejáře George Mitchella, který zdokonalil 40 let starou techniku hydraulického štepení, spustil revoluci v těžbě amerických ropných zásob. (Pro srovnání
ZDE.
Otcem teorie Ropného zlomu se stal v roce 1956 goelog Shellu M. King Hubbert, jenž usoudil, že veškerá ropná produkce v USA dosáhne maxima v roce 1970 a dál už bude jenom klesat. Hubbertova předpověď se naplnila, i když ne z důvodů, ze kterých Hubbert vyšel. Teorie Peak Oil tak získala značné renomé zvláště mezi environmentalisty, pro které se stala úhelným kamenem apokalyptické vize konečného vyčerpání neobnovitelných zdrojů.
Když se ceny ropy během let 2000 - 2007 ztrojnásobily (petrolejáři se tak přizpůsobili rostoucí poptávce v Číně a Indii), Hubbertovy myšlenky získaly na váze a vstoupily do obecného povědomí. Slovo "peak" se stalo módním pojmem, který nechyběl v žádné debatě o strategických zdrojích čehokoli. Příkladem za všechny budiž kniha investičního bankéře Simmonse, Hubbertova nejzanícenějšího apoštola "Soumrak nad pouští: Nadcházející ropný šok pro světovou ekonomiku."
Klíčovým argumentem knihy z r. 2005 je fakt, že S. Arábie, největší zdroj a zároveň světový vývozce ropy č. 1, tají skutečný rozsah zásob i svoji produkční kapacitu. Pokud by se se saúdskou ropou nedalo počítat, utrpěla by světové ekonomika nepředstavitelný otřes.
Kvalifikovanou oponenturu dobové ropné hysterie představil v r. 2006 Daniel Yergin, laureát Pullitzerovy ceny za knihu "Cena" pojednávající o historii ropného průmyslu. Yergin označil teorii Peak Oil za "zavádějící". Ve studii zveřejněné v r. 2006, byť se opírá o neúplné vstupní údaje, předpověděl Yergin 50% nárůst světové těžby do roku 2030. Už dnes, 6 let po Yerginově prognóze, je produkce vyšší o 5%.
Simmonsův apel nicméně slavil triumf. Tažení ceny ropy vzhůru v roce 2007 vyvrcholilo na $147.27 za barel v červenci 2008. Když se investoři, politici a analytici marně pokoušeli najít odpověď proč je ropa tak drahá, nabízel se k uvěření Ropný zlom. Vážně s ní tehdy operoval americký FED i Mezinárodní energetická agentura.
Že za explozi cen ropy rozhodně nemůže její úbytek, argumentoval v rozhovoru zveřejněném 17. září 2008 na serveru The Register Richard Pike, předseda britské Královské chemické společnosti (článek se jmenuje "Ropný zlom se odkládá: Co vám ropné společnosti neřeknou").
Cituji: "Do debaty o konci ropy se pouštějí lidé, kteří nerozumějí matematice, o teorii počtu pravděpodobnosti mají mizivé povědomí - o geologii ani nemluvě - a těžaři jsou ti poslední, kdo má zájem na tom vynášet na světlo skutečný stav věcí."
V září 2008 ovšem vypukla v plné síle americká hypotéční, posléze tzv. finační krize
ZDE Cena ropy se řítila dolů
ZDE Náhle bylo evidentní, to co podrobně
dokladoval F. W. Engdahl na jaře 2008, že cenu ropy ve skutečnosti vyšroubovali do nebes spekulanti.
Co dodat?
Díky technologickému rozvoji posledních let je hrozba nedostatku ropy jako suroviny zažehnána. Těžařům se dnes vyplatí hledat a otevírat nová hlubokomořská naleziště podobně jako v Mexickém zálivu či
dolovat v břidličných slojích pod Severní Dakotou i při cenách od $50 - $60, tzn. na poloviční úrovni rekordu z léta roku 2008. Oč méně opodstatněné jsou za horizontem cenových "peaků" mediální obavy z vysychajících ropných studní, o to víc se obnažuje agenda, která hraje na ropných trzích vždy první housle - agenda otevřeně politická. Ve hře je "energetická bezpečnost" (
U Nás) a "soběstačnost" (
USA) .
Oficiální politiku ČR, malého státu dovážející ropu, resp. FF ("fosilní paliva"), do budoucna determinuje snaha vyvázat se z energetické "závislosti na nepřátelském Rusku." Dědičným strašákem v politice jediné supervelmoci, zároveň největšího světového konzumenta FF, ale i významného historického producenta FF - USA, je arabský ropný šok z roku 1973. Stupňované napětí ve vztazích s islámským světem je důvodem současné akcelerace snah USA o zajištění saturace spotřeby z vlastních zdrojů.
Lapidárně řečeno, ropné společnosti a státy vyvážející ropu mají zájem na tom, aby se její cena držela co nejvýš a spotřeba zároveň rostla. Závislost na ropě (FF) je v západní civilizaci dosud nevyvrácenou konstantou. Jestliže teorie Peak Oil, tedy fyzického, resp. technologického nedostaku suroviny s rozšířenou nabídkou ztrácí platnost, do hry vstupují karty umělé manipulace cenou ropy: lokální evergreeny jako arabská Palestina, konflikt s Iránem, nepokoje v deltě Nigeru a globální projekt uhlíkové daně těsně svázaný s teorií globálního oteplování. Pokud nezíská
problematická teorie globálního oteplování konsenzuální politický kredit , zdá se, že několik následujících generací nic nemotivuje k přehodnocení životního stylu. Ale na rubu bezohledného konzumu plovoucího na nově nalezené ropě dražší jen o pár dolarů nejsou jen námořní aféry jako byl dlouho neucpaný ropný gejzír
Deepwater Horizon nebo plánovaná
devastace rozsáhlých území a zamoření spodních vod "pokročilými technologiemi" na souši .
Zatímco vyšší světová cena FF pro národ turistů znamená dražší letenky a nákladnější dovolenou, pro domorodce tatáž cena znamená dražší chleba nebo také hlad.
Problém globální civilizace živené ropou je nevyřešená otázka společných hodnot. Nikoli množství a cen ropy.
17. srpna 2012 v 14:20
Svět podle Karla Gotta a Petra Hájka: Tajné spolky chtějí totalitu
JINÝMA OČIMA Globální vláda, nový světový řád, podvod s globálním oteplováním či tajná setkání světových elit známá jako Bilderberg group. To jsou některé z tzv. konspiračních teorií, jejichž opodstatněnost se podle některých v poslední době, zvláště v případě změn klimatu, potvrzuje. K jejich viditelným zastáncům patří třeba vicekancléř prezidenta Petr Hájek, Zlatý slavík Karel Gott, ale i další osobnosti.
Jedenácté září se nikdy nestalo tak, jak je nám předkládáno. Svět se mílovými kroky blíží k totalitní světovládě, kdy bude existovat jedna banka, jedna měna a jedna vláda. Globální oteplování je podvod vytvořený světovými elitami, jako záminka k omezování občanských svobod. Hlavní světové události se nedějí náhodou, ale jsou řízeny globálními finančními a politickými elitami, které jsou povětšinou členy zednářských lóží a každoročně se setkávají v rámci takzvané Bilderbergské skupiny.
Konspirační teoretik - dnes prý už jen nadávka
Takové události se podle propagátorů těchto myšlenek chystají nebo se už udály zcela za oponou světového dění, kam běžný člověk nemůže dohlédnout a média hlavního proudu se prý záměrně brání o tom vůbec psát. Redakce ParlamentníchListů.cz se proto rozhodla vybrat ty nejznámější verze některých událostí a témat a informovat o hlavních tezích a argumentech zastánců těchto teorií, které ani často nezní nijak šíleně.
Pomyslný pytel s významnějším rozšířením konspiračních teorií se roztrhl hlavně v souvislosti s útoky na newyorská dvojčata z 11. září 2001. I když sami propagátoři těchto teorií vnímají slovo konspirační spíše jako dehonestující nálepku, která je má předem vyloučit z veřejného diskursu, a upozorňují na to, že samotný význam slova konspirační byl v případě těchto alternativních vysvětlení různých událostí záměrně obrácen a slouží už jen jako nadávka. Jsou všechno skutečně paranoidní smyšlenky nebo na nich může být něco pravdy?
Nejznámější konspirační teorií za posledních deset let je nepochybně výklad útoků na Spojené státy americké v New Yorku a Washingotnu 11. září 2001, kdy obří dopravní letadla narazila do newyorských mrakodrapů Světového obchodního centra a washingtonské budovy Pentagonu. Kritici oficiálního výkladu argumentují hlavně tím, že vlivem nárazu letadel se nemohly masivní železobetonové budovy zřítit, že sesun budov byl příliš pravidelný a v troskách byly nalezeny zbytky armádních výbušnin, jejichž detonaci měli údajně někteří svědkové slyšet.
Dále se také k zemi zřítila celá budova, která s dvojčaty sousedila, přestože nebyla žádným letadlem zasažena. Existují i teorie, že zničení budov bylo v přímé režii amerických tajných služeb či přinejmenším se nejednalo pouze o dílo fanatických islámských teroristů. K tomuto názoru se v podstatě kloní také vicekancléř prezidenta Klause Petr Hájek, který o tom obsáhleji pojednal ve své knize Smrt ve středu.
Sama veřejnost zabrání odhalení pravdy
"Jedenácté září v New York City se tak, jak nám bylo předvedeno, zdůvodněno a zafixováno, nikdy nestalo. Nemohlo se stát. Obraz, který politická reprezentace USA pro vlastní i světovou veřejnost vytvořila, byla v každém případě manipulace, přinejmenším mediální. Platí to bez ohledu na to, zda například prezident Bush byl sám manipulován a naši potomci si místo něho za padesát let povzdechnou, že věřit tajným službám byla jeho největší chyba, nebo zda také on je vědomým účastníkem celého podvodu," píše v knize Hájek.
"Vytvoří-li totiž inscenátor - nejlépe státní moc - dostatečně šokující veřejné představení, které překročí míru běžné uvěřitelnosti, veřejnost sama zabrání identifikaci pravého původce. V instinktivní sebezáchovné emocionální reakci obklopí veškeré racionální pochybnosti hradbou iracionální důvěry v oficiální verzi. Opak by znamenal připustit, že státní moc se zcela vymkla veřejné kontrole a že tedy všechny jistoty, na nichž dané společenské uspořádání spočívá, jsou jenom fikce," uvádí dále vicekancléř.
V oficiálním výkladu událostí 11. září je podle jeho slov řada nejasností. "V Národní protiteroristické komisi, jež byla založena déle než rok po pádu Dvojčat, aby vše vyšetřila, působila řada lidí, o jejichž nezaujatosti je možné s úspěchem pochybovat, a výsledky její práce jsou v mnoha ohledech neuspokojivé - dokonce lze tvrdit, že v mnoha ohledech mlží, manipuluje s fakty a prokazatelně brání hlubšímu zkoumání některých nejasností," upozorňuje dále Hájek s tím, že mnoho kritiků oficiálního výkladu předneslo kompetentním americkým institucím řadu nevyjasněných otázek, na které však odpověď nedostali.
Tajné služby USA možná založily i Al-Kaidu
"Jedna z vážnějších konspiračních teorií tvrdí, na základě docela slušné argumentace, že všechno včetně Al-Kaidy je výtvor amerických tajných služeb. Pokud někdo pochybuje, je napříště blázen, popírač, spojenec teroristů, fantasta, anebo všechno dohromady. Jinak není třeba nic dokazovat ani obhajovat," píše Petr Hájek.
Ten se krátce po vydání své knihy stal terčem ostré kritiky z řad mnoha mainsteamových novinářů. Když se jich paradoxně dotázal, zda knihu, kterou kritizují nebo o ní chtějí vést rozhovor, četli, dostal negativní odpověď.
Této tématice se také věnuje novinář a zakladatel serveru Freeglobe.cz Adam B. Bartoš, který upozornil na to, že některé takzvané konspirační teorie z minulosti se nakonec potvrdily.
"Po několika desetiletích se například ukázalo, že CIA experimentovala s halucinogenními látkami a prováděla tajné pokusy na obyvatelstvu jednoho francouzského městečka, kdy bez vědomí občanů přimíchala LSD do chleba a pak sledovala jejich reakce. Netřeba dodávat, že davové šílenství, které tehdy městečko postihlo, si vyžádalo i několik mrtvých. Obvinit z toho americkou vládu v šedesátých letech, kdy k pokusům probíhalo, by znělo jako výplod choré mysli, dnes to ale stojí černé na bílém v archivních záznamech a vláda se za to postiženým omlouvá," píše Bartoš v článku Konspirační teorie. Kdo je tady prostoduchý?
Na Bilderbergu i Schwarzenberg, Pehe nebo Dlouhý
Velkým fenoménem a často na internetu probíraným tématem je skupina Bilderberg, kde se každý rok pod nejpřísnějšími bezpečnostními opatřeními scházejí elity světové politiky, bankovnictví, korporací i velkých médií. Z České republiky se setkání v minulosti účastnil například dnešní ministr zahraničí a šéf TOP 09 Karel Schwarzenberg, bývalý ministr průmyslu a obchodu a ekonom Vladimír Dlouhý nebo levicový politolog Jiří Pehe.
Na toto téma v loňském roce v naší zemi vystoupil s přednáškou litevský novinář a publicista Daniel Estulin, který se Bilderbergu věnuje převážnou část svého života a vydal o této problematice i samostatnou knihu.
"Smyslem jednoho každého setkání klubu Bilderberg je vytvářet to, čemu oni říkají účelová aristokracie. Ta je tvořena evropskými a severoamerickými elitami, které se rády vidí jako ředitelé zeměkoule. Jinými slovy jde o vytvoření globální sítě obrovských kartelů, mocnějších než jakýkoli národ na Zemi. Tito budou řídit životní podmínky ostatního lidstva," řekl Estulin mimo jiné na loňské přednášce v rámci Klubu Reformy.cz
O tématu globální vlády poslední dobou hovoří už i prezident Václav Klaus. Ten o tom poprvé nejvýrazněji promluvil při projevu ve Vladislavském sále na Pražském hradě 28. října 2010.
Prezident Klaus: Hrozí globální vláda
"Jsme svědky toho, že seskupení ekonomicky nejsilnějších a politicky nejvýznamnějších států světa usiluje o to, stát se neformálním předstupněm globální světové vlády. Vlády zcela odtržené od demokratické legitimace občanů. Vlády, která - ať již bude mít formální rámec jakýkoli - bude fakticky rozhodovat o našich životech bez naší účasti a možnosti ovlivnění. V takovém uspořádání bude pojem občanství rychle zanikat. Demokracie bez občana je však protimluv a lehkomyslně navrhované světoobčanství je pouhou mystifikací, matením pojmů a manipulací," pronesl tehdy k národu český prezident.
Václav Klaus také už řadu let píše o problematice globálního oteplování, za které podle dřívějších oficiálních výkladů nesl vinu člověk převážně svoji produkcí skleníkových plynů. Komplexně teorii globálního oteplování zpochybnil ekonom a vydavatel internetového portálu Reformy.cz Vít Jedlička.
Ten v článku, který vyšel ve sborníku Centra pro ekonomiku a politiku, dal do souvislosti údajné globální oteplování a vliv světových elit jako právě třeba Bilderbergu. Podle něho je globální oteplování podvod vytvořený za účelem snadnějšího ovládání lidského života. V textu nazvaném Kdo stojí za podvodem s globálním oteplováním argumentuje hlavně tím, že vliv člověka na klima je dávno vědecky prokázanou nepravdou a odkazuje dále na publikace vydané takzvaným Římským klubem, na jehož založení se měl podílet David Rockefeller, jeden z prominentních členů Bilderberg group.
Lidstvo sjednotíme proti vnějšímu nepříteli, klidně i vymyšlenému
"Při hledání nového nepřítele, který nás sjednotí, nás napadlo, že se k tomuto účelu dá využít znečištění, hrozba globálního oteplování, nedostatek vody, hladomor a podobně… Skutečným nepřítelem je však lidstvo jako takové. Když nevíte, co s domácí politikou, odveďte pozornost k hrozbám z vnějšku. Sjednoťme národy proti vnějšímu nepříteli, buď skutečnému, nebo k tomu účelu vymyšlenému," cituje Jedlička knihu První globální revoluce, kterou roku 1991 vydal právě Římský klub.
"Římský klub je globální klub světových elit. Celosvětovou pozornost získal v roce 1972 svou zprávou Meze růstu (The Limits To Growth 1972). Zpráva alarmujícím způsobem varovala, že je třeba zastavit hospodářský růst a že svět stojí před vyčerpáním přírodních zdrojů, především ropy do roku 1992. Není třeba skoro dvacet let poté zdůrazňovat, že se tento katastrofický scénář nenaplnil," podotýká šéf Reforem.cz v článku.
Ten také dále píše o spojitosti Bilderbergské skupiny se zvolením takzvaného prezidenta EU. "Na zasedání Bilderbergu, které se konalo 12. listopadu 2009 ve stejném zámečku v Bruselu, na kterém se v roce 1957 podepisovala zakládající smlouva EU, byl přítomen také Herman Van Rompuy. Van Rompuy byl o pár dní později oficiálně zvolen prezidentem EU. Ve svém inauguračním projevu pak překvapil mnohé svým prohlášením, že rok 2009 byl prvním rokem globální vlády," psal Vít Jedlička, s jehož serverem úzce spolupracují Svobodní a někteří senátoři ODS.
Gott: Řídí nás zednářské lóže, čeká nás světová totalita
V souvislosti s řízením světového dění byl nedávno připomenut rozhovor nejpopulárnějšího českého zpěváka a mnohonásobného držitele ocenění Zlatý slavík Karla Gotta, jež názor na zákulisní řízení světa sdílí také a budoucího vývoje se velmi obává. K tématu například globálního oteplování nebo 11. září se však v textu nevyslovil. Na rozhovor před časem upozornily i ParlamentníListy.cz
"Jsem přesvědčený, že zvlášť v posledních stoletích nejde o žádné omyly, naopak politika se odvíjí podle přesných scénářů, nic se neděje náhodou, i to nejhorší jako války. Vždy je o vítězích rozhodnuto dávno předtím. Stejné banky podporovaly toho, kdo je rozpoutal, a vyjednávaly s tím, kdo byl napaden. Domlouvaly se, čím budou platit, až jim budou posílat zbraně. Běh světa řídí tyto vysoké nadstátní kruhy, tzv. ilumináti nebo osvícenci, a také svaté řády a lóže až po mysticko-okultní organizace. Jde o osoby které tím pádem určují, kdo bude dělat politiku, a to ostatní už je jenom velké divadlo," šokoval Gott v rozhovoru, který přetiskl portál Freeglobe.cz.
Zpěvák se obává, že celosvětové dění směřuje k totální globalizaci, která vyústí v jednu totalitní světovládu. "Časem všechny malé banky padnou - už to pomalu začíná, bankovní giganti budou fúzovat, až nakonec zbude jediný bankovní dům, který bude všem diktovat. Vznikne jedna světová měna, která bude všechno řídit, a pak už je jen krůček k bezhotovostnímu platebnímu systému pomocí mikročipů a laserových neviditelných kódů - nejspíš je budeme mít zabudované v těle. A tím bude možné z jednoho vládního centra získat o každém informaci a každého kontrolovat," představil svůj pohled na svět mistr české popmusic.
"Možná přijde doba, třeba se jí ještě dožiji, kdy budeme nostalgicky vzpomínat na minulé totality. V každém případě, když už se tehdy nedalo dělat vůbec nic, tak si aspoň lidé mohli pro sebe nechat své myšlenky a názory," uvedl v rozhovoru Karel Gott.
Zdroj:
17. srpna 2012 v 14:11
V poslední době se jako houby po dešti množí prognostické články spekulující o tom, jaký asi bude svět v roce 2020.
Dovolil bych si v tomto smyslu přičinit několik poznámek:
1/ v r. 2020 nebude existovat demokracie tak jak ji známe dnes. Lidé se budou bát veřejně prezentovat svůj názor. Domnívám se, že tzv. parlamentní demokracie, pokud se vůbec zachová, bude něco na způsob Národní fronty. V horším případě bude otevřeně existovat tvrdá totalita, ve které opozice bude tvrdě potírána (nejenom mediálně). Tato bude prezentována jako demokracie. Je docela dobře možné, že to bude hnědá, hnědo - černá, fialovo-hnědá anebo dokonce rudo-hnědá (viz čínský "oligarchický komunismus") totalita. Společnost bude tak sofistikovaně profízlovaná a "vědecky" řízena, že jakýkoliv oponentní (neřkuli disidentský) názor prakticky nebude možný. Významnou roli v této "demokracii" budou plnit média, církve, tajné služby a obecně servisní elity - kupř. některé lékařské obory psychiatrie, péče o seniory, postižené...
2/ tzv. společnost blahobytu bude minulostí. Lidé budou vděčni za jakoukoliv práci schopnou zajistit jim holé nezadlužené přežívání.
3/ sociální stát bude minulostí. Dožití se důchodu, komplexní zdravotní péče bude pro většinu lidí nedostupným "nadstandardem".
4/ stát v dnešním pojetí bude minulostí. Většina jeho funkcí bude převedena do péče vládnoucí oligarchie-ať místní anebo nadnárodní. Národní identita bude rozmělněna, patriotismus bude div ne ošklivá vlastnost a bude pokládána za projev extremismu. Společnost bude vertikálně hierarchizována i horizontálně uměle atomizována.
Příslušníci servisních elit se budou dle potřeby "přeoperovávat" jak ideologicky tak fyziognomicky. Totalita komunistů se ve srovnání s novou společností bude zdát jako poměrně umírněná společenská forma.
Zdroj.
17. srpna 2012 v 14:09
aneb Když vám stát přeroste přes hlavu
Mám přirozené právo přenést část svých práv na někoho jiného, ale ten nemá nárok si vzít víc práv, než jsem mu svěřil, natož si sám určit práva nová, která jsem já ani neměl. Jakmile něco z toho udělá, musí přijít trest.
Co se stane, když k někomu přijdete a řeknete mu, že vám musí dát polovinu peněz, nebo ho zavřete sklepa? Stát vás zavře za vydírání. Nebo když si doma vytisknete peníze na tiskárně a půjdete si za ně něco koupit? No stát vás zavře. Úplně stejně dopadnete, když někomu budete chtít vzít a na sebe bez jeho souhlasu přepíšete jeho nemovitý majetek, když budete někoho sexuálně obtěžovat a zneužívat, budete někoho týrat, držet rukojmí, nebo jiného zavraždíte. Jelikož tato práva člověk nemá, resp. je za takové chování souzen a potrestán, jen těžko je může přenést na někoho nebo něco jiného.
Aby lidé nemuseli vykonávat všechna práva a výkon některých z nich mohli sdílet, vytvořili si za tímto účelem stát. Stát není nic jiného než dodavatel služeb. Mezi zcela základní obsah diskusí lidí vždy patřila, patří a bude patřit otázka velikosti a síly státní moci. Jde o principiální spor o úroveň zasahování státu do života lidí. Průšvih je, když se kolem donekonečna diskutujících lidí potichu proženou ti, kterým svěřili výkon práv minule, a začnou ten stát salámovou metodou pomalu měnit. Ze státu se stává nová samostatná entita, která začíná žít svým životem a pomalu, ale jistě se obrací proti těm, kteří si ho za účelem společné správy svých práv vytvořili.
Postupem doby pro sebe stát legalizoval činnosti, které jsou jinak pro jeho občany trestné. Získal a dál získává více práv, než kolik jich původně měli ti, co ho založili. Krade, loupí a vydírá, když přichází k lidem a říká "zaplať, nebo tě zavřu". Když stát tiskne veskrze falešné, tedy ničím nekryté peníze a uvádí je do oběhu, už to nenazývá paděláním, ale "kvantitativním uvolňováním". Když ve jménu údajného veřejného zájmu přijde a vezme vám váš majetek, najednou to není ozbrojená loupež, ale vyvlastnění. No a když před tím někde vedl válku a svrhnul diktátora, zatímco to samé chování na straně protivníka byly prý terorismus a vražda, a následkem toho na letištích kontroluje nahé lidi včetně vagín a konečníků, už to najednou není sexuální zneužívání, ale opatření při boji proti terorismu.
Nějak se nám to budování zastupitelské demokracie vymklo, vážení. Nevím, kdy přišel ten okamžik, že údajně demokratický stát má víc práv, než měli občané, kteří mu ta svoje práva svěřili, ale je čas udělat pořádnou revizi. Já nejsem rád, když někomu něco svěřím a on to pak použije v mém jménu proti někomu jinému bez mého vědomí a souhlasu, přičemž si k mému zmocnění dokonce sám něco dopsal, aby nakonec tak zmagořil, že se otočí i proti mně. Chtěl bych se vsadit, že za normálních okolností byste ho na prahu svého domu srazili k zemi. Alespoň já bych to udělal. Je sice fakt, že hodně lidí je dnes doslova podělaných, když jim přijde obálka s pruhem nebo člověk s průkazkou, ale státu není třeba se bát. Je totiž přesně tak silný, jak mu dovolíte. Pokud máte strach, je silný. A opačně.
Zdroj:
13. srpna 2012 v 22:09
Do Spojených států jezdím zhruba dvakrát ročně, ale ještě nikdy jsem se nezdržel tak dlouho v malém městě (šest týdnů, Ormond Beach, Florida). Stejně tak jsem tam nikdy nebyl v době tak podivné nálady, jaká byla v letošním lednu a únoru (taková podivná směs strachu a naděje...). A tak jsem si všiml věcí, které jsem dříve neviděl. Některé mě nadchly, jiné mě rozesmutnily. A protože se přikláním k rozšířenému názoru, že americká společnost je vcelku nemocná, viděl jsem spíše to negativní. Možná se na to zaměřuji také proto, že styl života Američanů zcela bez rozmyslu kopírujeme i u nás. Zde je to, co mi dalo facku, otevřelo oči, přinutilo mě přemýšlet. Kolikrát to jsou kraviny, ale možná jen na první pohled.
1. Zalévání trávníků. Bývaly doby, kdy trávník byl výsadou aristokracie. Obyčejný člověk měl nejspíš louku za barákem. Američané nebývale zbohatli a dnes má trávník každý (kdo nemá, ten po něm touží). Trávník - v porovnání s loukou naprosto mrtvý ekosystém - je třeba stříhat, zalévat, hnojit. A tak před každým druhým barákem vidíte hnojiče, střihače nebo jiné trávníkové údržbáře. Tzv. "Lawn Maintenance" je obrovský byznys. Co mě ale zaujalo? Většina našich sousedů vytrvale zavlažovala. I v den, kdy 48 hodin hustě pršelo, sousedi stále kropili, z toho 1/3 času chodník. V době, kdy miliarda lidí na téhle planetě nemá přístup k pitné vodě, je to smutný obrázek. Říkám si, tihle kluci asi nikdy neslyšeli o Al Gorovi.
2 Mega balení. Chcete si koupit pivko k večeři, dvě jablka, pár plátků sýra? Na to zapomeňte! Chcete pivko? Kupte si basu. Chcete jablka? Naberte si dva pytle po šesti librách (to je nejmenší balení). Pár plátků sýra, jak jsme zvyklí z pražské Billy? Neexistuje. Kupte si balík - navíc zabalený v trojím igelitu. Naprostá nadprodukce všeho. Na téhle planetě každou hodinu umírá tisícovka lidí hlady, a tady!? Více je lépe.
3 Nonstop klimatizace. Přestože jsme byli na Floridě, zažili jsme tam pěkné zimy. I když bylo venku třeba osmnáct stupňů (Celsia), v obchodech a hlavně v domech u sousedů jela klimatizace bez vypnutí. Ve dne v noci. Nonstop. Asi ani tihle kluci nikdy neposlouchali volání Al Gora!?
4 Hummer: "Pussy magnet". Vzpomínáte na Borata, jak si chtěl koupit magnet na holky? Přijde mi, že tím místy jezdí každý druhý. A nejenom Hummer. Prostě čím větší, tím lepší - Hummer, Toyota tundra, Ford pick-up. Prostě nevidíte nic moc jiného než obrovské pick-upy nebo obecně SUV. Dlouhou dobu platilo, že jste při nákupu těchhle obrovských aut dostali slevu na daních. Proč? Hodně žerou a to je dobré pro byznys. Mimochodem, každý 4.-5. barel ropy, který se na světě vytěží, se spálí na amerických silnicích. Síla, ne!?
5 Auta před školou. Jo, jo, hodně mé americké fascinace se točí okolo aut. Nedaleko našeho domu byla střední škola "Seabreeze High School". Přál bych vám vidět školní parkoviště a hlavně ranní a odpolední zácpy. Máte pocit, že se na váš řítí obrovský pick-up, který nikdo neřídí, a na poslední chvíli si všimnete, že za volantem sedí desetiletý kluk (asi mu je šestnáct, ale tvářičku má na deset). Většinou platí, co student (od šestnácti), to auto, a tak parking před touhle školou je větší než před největšími nákupními centry v naší zemi - představte si třeba pražský Zličín.
6 Auta před domem. Většina našich sousedů měla dům pro auta (garáž) větší než dům pro lidi. Stejně tak je běžné, že večer před garáží stojí třeba další čtyři auta. V mnoha amerických domácnostech je totiž víc aut než lidí. Není divu. V televizi vidíte reklamu jen na auta a léky. A všechno na půjčky. Navíc litr benzínu vyjde na deset korun. A tak si říkám, kolik lidí už pozabíjeli v Iráku jen proto, aby jejich děcka mohla jezdit do školy "nabušenýma hummerama". Na jedné demonstraci jsem zahlédl zajímavý transparent: "No more iraqi babies in my tank!" To mluví za všechno, myslím.
7 Ulice jako po evakuaci. Tahle část Floridy se každý podzim pere s hurikány. Proto na každém kroku narazíte na značku "Evacuation point". Nemusíte ovšem čekat na hurikán, abyste si představili, jak to tu vypadá při evakuaci. Je známým faktem, že průměrný Američan chodí tak maximálně z domova do auta (10 metrů), z auta do supermarketu (50 metrů) nebo z auta do práce (100 metrů) a zpět. Na ulicích většinou nepotkáte ani živáčka. Většina Amíků ani chodit nemůže, neboť by to jejich klouby nevydržely.
8 Drive in. Od dob, co k nám do Čech zavítal strýček McDonald, známe "drive-in". Z amerických filmů známe možná i drive-in kina. Co mě zaujalo tentokrát, byl drive-in bankomat. Prostě se nemusíte namáhat a vylézat z auta. Přijedete, stáhnete okénko, fouknete tam kartu, vymačkáte pin, naberete bankovky a potvrzení, a tradá. A co mě nadchlo úplně nejvíc, byl drive-in church. Kostel pod širým nebem, kam zajedete jako do kina, na autorádiu si naladíte farářovo kázání, nad volantem se pomodlíte a hurá domů (nebo spíš do krámu nakupovat). Nulový pohyb. Naprosté pohodlí. Paráda. Ráj na zemi!
9 Fly-in. Když existuje "drive-in", musí existovat "fly-in". V sousední vesnici mají oplocenou osadu s ochrankou (tomuhle druhu bydlení říkají "Guarded community" - původně brazilský vynález), kde má každý obyvatel kromě obrovské garáže i hangár. Každý má totiž minimálně jedno letadlo. V této osadě bydlel i John Travolta, ale poté, co si koupil nový tryskáč, ho sousedi vystrnadili. Pro mnoho Američanů jsou dnes letadlo, jachta nebo vila na Havaji stejně dostupné jako škoda fabia pro průměrného Čecha. Říkám si, že ve světě, kde hrubý domácí produkt 48 nejchudších zemí je méně než bohatství tří nejbohatších lidí v USA (
www.globalissues.org), je něco sakra špatně.
10 Ňadro je nebezpečnější než pistole. Četl jsem, že v jednom nákupním centru policie zatkla a odvezla ženu za to, že na lavičce kojila své dítě. Běhat po ulici s bouchačkou u pasu však nikoho nevzruší. Stačí si vzpomenout, jaké vytržení způsobilo před lety odhalené ňadro Janet Jackson. A přitom v amerických filmech nevidíte místy nic jiného než bouchačky a krev. Z toho mi vychází, že Amíci se ženských prsou bojí více než pistole. A co teprve penis! To je divné, ne!?
11 Hyperlevné věci. Už jsem to psal do jednoho komentáře. Ať jste kde jste, máte pocit nonstop výprodeje: džíny za 10, dětské oblečení 2-15, boty do 30 dolarů... Nechápete to. Spotřební věci jsou tady tak levné, že není divu, že 94 % amerických středoškolaček považuje nakupování za svou nejoblíbenější aktivitu.
12 Silikonová prsa. Mnohé Američanky mají výstavní ňadra, to se jim musí nechat. Když se ale podíváte na Michaela Jacksona, dojde vám proč. Nejoblíbenějším dárkem k promocím amerických holek je právě chirurgická úprava prsou. Ano, čtete správně. K promocím! To znamená, že jim ještě nebylo třicet. Bomba.
13 Za to vás můžou sebrat! Jedeme ze supermarketu, kde jsme si koupili basu piva, kterou jsme měli v kočárku. Najednou k nám přijde pán s vyděšeným výrazem, ukazuje na tu krabici s pivem a říká: "Za to vás můžou sebrat! Být vámi tak to okamžitě schovám." Je úžasné pozorovat zástupy lidí s hnědým sáčkem v rukou, ve kterém mají láhev kořalky nebo plechovku piva. Ale zkuste to vyndat! Za to vás můžou sebrat.
14 Debit/credit. Když nakupujete, většinou (možná vždy) se vás ptají, jestli chcete nakupovat na půjčku. Zjistíte, že lidé tu většinou fungují jenom na půjčky. Hypotéka je zcela běžná a k tomu ještě plejáda kreditních karet a půjček na auta jiné nesmysly. Na trhu půjčování peněz je taková konkurence, že se banky a kreditní firmy předhánějí, kdo půjčí (i teď v dobách kritických!) víc. Je běžné, že za použití kreditní karty získáváte třeba "airmiles", a tak lítáte na oko zdarma.
15 Sledování televize. Průměrný Američan sleduje televizi 7-9 hodin denně. V průměrné domácnosti je televizí často víc než lidí. Zajímavé je uvědomit si, že polovina rodin spolu vůbec nevečeří, což je jediná příležitost se potkat (jinak jsou furt v práci - musí se sakra ohánět, aby vydělali na všechny ty půjčky). Polovina druhé poloviny u toho má puštěnou právě tu televizi.
16 Polovina Amíků nemůže spát: 48 procent Američanů říká, že pociťují více stresu než před pěti lety. Stejné procento říká, že v noci leží, kouká do stropu a nemůže usnout (zdroj Americká psychologická asociace, 2006). Co polovině Američanů nedá spát? Proč se jich tolik dívá v noci na strop? Primárně dvě věci: peníze a práce - hlavní starost 75 procent Američanů. Přitom v roce 2004 to bylo 59 procent. Ta čísla jsou strašidelná, a to jsme v roce 2006 ještě neměli tušení, že přijde nějaká krize. Jaká čísla byste si tipli v roce 2009?
17 No antibiotics! Na mnoha potravinách v našem supermarketu svítily roztodivné nápisy začínající slovíčkem "no" - no hormons added, no antibiotics, no additives, no chemicals... Už i k nám do Čech se tyhle nápisy dostávají. Zdá se mi, že je bereme jako fakt. Ale faktem je také to, že když na jeden balíček napíšou, že neobsahuje chemikálie, potom říkají že devět ostatních chemikálie obsahuje. Není divu, že v USA hovoří o epidemii rakoviny. Jestli jste viděli nějaké dokumenty na téma kvality potravin v USA, víte o čem mluvím. Myslím bohužel (co se týče rakoviny), že my Evropané na Amíky úspěšně dotahujeme.
18 Národní asociace organizátorů. Protože je všechno tak levné a navíc vám do zadku vleze deset bank a čtyřicet kreditních společností s nabídkou úvěru, kterému neodoláte, Američané nakupují víc, než jsou schopni uskladnit. A tak je v USA běžným řemeslem tzv. organizátor, který k vám domů přijde a zorganizuje vám vaše hory majetku do úhledných komínků, krabic, přihrádek. A protože organizátorů je už pěkná armáda, sdružují se dokonce v asociaci.
Tedy na to, že se považuji za tolerantního a v zásadě i pozitivního člověka, je to pěkně netolerantní a kritický výčet. Jenomže já si nemůžu pomoci. Ještě mám v živé paměti extrémní bídu, na kterou jsme narazili při loňské cestě do Mali a Guinei-Bissau. Lidi tam však byli v zásadě šťastní. Když to porovnám s tou americkou rozežraností (a to myslím, že je slabé slovo) a dám si to do souvislosti s psychickým stavem americké společnosti, tak si říkám: "Něco je hodně špatně". A nakonec, když se podívám do Evropy a vidím všechna ta satelitní městečka, nákupní centra, multiplexy, hypermarkety, silnice zacpané SUV auty, hypotéky, zadluženost, hon za zážitky a zábavou, všechna ta pozlátka, která jsme od USA okopírovali, tak nevím, nevím...
13. srpna 2012 v 22:07
Ostravský bloger: Policie začala fungovat. Bude zavirat dyskutery na blogach.
No konečně! Už sem se na to těšil, až přide ta doba, kdy se konečně začnu citit bezpečně v tomto drsnem Čechystanu, kaj se čoruje, krade, vraždi, vybydluju se domy a přiděluju dotace. A prvni vlaštovky su tady. Policija tež nemože vyřešit všecko naraz, to da rozum. A tuž začne tam, kaj to je nejhorši, to je přece jasne, ni? A nejhorši to je mezi dyskuterama na českych blogach!
Dyskuteři a samozřejmě blogeři, to je neuvěřitelna sebranka. To musim vědět, ni? Vždyť sem bloger aji dyskuter. Na blogach a v dyskusach si lude nadavaju, použivaju vulgarni slova, a co je nejhorši, někdy si dovoli tež vyjadřit svuj nazor.
13. srpna 2012 v 21:54
Žít šťastný, vyvážený, smysluplný, milostný, hluboký a plnohodnotný život. Cíl každého, kdo kdy přemýšlel nad tím, jak chutná ten nejsladší plod zázraku zvaného život. A tak se den za dnem jak střelení ženeme za fenomenálním úspěchem, jenž si myslíme, že je ukryt v malých potištěných papírech, za které si koupíme naprosto vše. Až jednou po deseti, dvaceti nebo i třiceti letech této úmorné dřiny zjistíme, že se nám podařilo vydělat víc, než kdy budeme potřebovat. No jo, jenže pokud jsme honili za každou cenu jen peníze, naše srdce zeje prázdnotou, kterou žádná měna nevyplní. Jak tuto past obejít?
Západní populace, ženoucí se za úspěchem, penězi, mocí a kdo ví, čím vším ještě, si na každém kroku vydupává uznání, sbírá vizitky, kontakty a reference - a pojmenovává tak úspěch. Vydobývá si reputaci na podkopávání sebeúcty všech kolem a přetvařuje se na každém kroku jen proto, aby se její sen stal realitou. A naivně si myslí, že její netaktní jednání bude s materializací jejích "ideálů" zapomenuto a vše bude v nejlepším pořádku. Aspoň tak to známe ze "špičkových médií", v nichž je nám nejen podprahově podsouváno, že být bohatý je něco špatného. Ne každý boháč je však takový.
Rychle zbohatnout a získat moc. Následující stanice "štěstí"
Hnát se bezhlavě a bez rozmyslu za úspěchem může často vyústit v promarněný život. V tu chvíli se může člověk ohlížet zpět a zkoumat své vzpomínky, které nebudou obsahovat zhola nic. Nic smysluplného, na co by se dalo vzpomenout a co by mohlo zahřát u srdce. Jen prázdno, šeď a nevyslovitelné zklamání. Lítost nad hyenistickými činy a vydupávání reputace naprosto nelidským chováním přebije i ty nejkrásnější životní momenty. Cesta na výslunní za každou cenu je mnohdy cesta za nepopsatelným vnitřním utrpením! Kamenem, na němž si totiž nabijí tito hledači úspěchu ústa, je to, že jsou to stále jen lidé, nikoli nadlidé či dokonce roboti, jejichž moc ovlivňuje všechny vesmírné zákony. Na budování hodnot poté, co jsme po celá léta jednali v jejich naprostém protikladu, bývá většinou sakra pozdě.
Tajemství? Dobrý skutek = dobrý pocit
Jak se tedy této pasti vyhnout? Odpověď lze možná shrnout do jednoho výroku, který však bude pro každého znamenat něco jiného. Včasným uvážením všech možností, vycházejících z vlastích zkušeností, však nemůžeme nic zkazit. Všichni si moc dobře uvědomujeme, že vykonáme-li dobrý skutek, bude nám dobře, v opačném případě se je nám špatně - ať už to nazýváme depresí nebo vztekem. Chcete uspět i s pocitem naplnění? Čtěte dál.
Uspět lze i jinak než pouze tak, že budeme ostatní trestat, dělat jim naschvály, škodit, ponižovat a na potkání projevovat své egocentrické sklony. Jinak po strmém stoupání k úspěchubude následovat ten nejtvrdší pád zpět na zem.
Nejprve správné hodnoty, poté úspěch
S bohatstvím přichází moc a té úměrná zodpovědnost. Nesnažme se nejprve zbohatnout a až pak vybrousit své hodnoty a ideály. Z jakého důvodu? I tady totiž budeme mnohokrát chybovat. A jelikož s bohatstvím přichází moc a náš vliv, tyto chyby mohou silně ranit mnohem víc lidí. Ověřovat nejvyšší lidské hodnoty až ve chvíli, kdy je již člověk bohatý, může být sakra pozdě.
"Vše, co umím na vrcholu, jsem se naučil tam dole." - Dexter Yager
Studujete výpovědi těch nejúspěšnějších lidí světa? Za ně všechny vypovídá nejlépe ta výše uvedená od Dextera Yagera. Úspěch je důsledkem vytrvalého a neúnavného dodržování nejhumánnějších hodnot. I nejúspěšnější lidé světa budovali své nejzakořeněnější položky hodnotového žebříčku v podstatě na dně. Přesněji: Nebudovali je na vrcholu, proč tedy nechcete jít v jejich šlépějích?
Hodnoty a luxus, jde to k sobě?
Jak se však postavit k užívání si luxusního životního stylu, když víme, že na mnoha místech světa nemají v ten samý moment lidé co do pusy? A častokrát slýcháme, že by se měly rozdat všechny peníze bohatých do chudých zemí. Naše představa o "boháčích" však bývá častokrát zkreslena. Odsoudíme je, aniž bychom věděli, jak moc se věnují pomoci a činnosti zvané filantropie. Co by se však stalo, kdyby člověk veškeré své bohatství rozdal hladovým? O své bohatství by kompletně přišel, ztratil by veškerou moc a vliv a pravděpodobně by se nezměnilo vůbec nic. Je to to samé, jako kdyby někdo řekl vám, že máte vše, co máte, prodat a darovat to 100 lidem z Adis Abeby. Toto je běh na dlouhou trať, kterou jen těžko změní jeden člověk, zde musí spojit síly celé lidstvo. "Úspěch není výsledkem vydělávání peněz. Je to naopak - vydělávání peněz je výsledkem úspěchu." - Earl Nightingale
Luxusní životní styl je největší odměnou pro toho, kdo je na něm nejméně závislý. A právě v těchto momentech hluboké relaxace nabírají jedni z nejschopnějších lidí světa sílu na revoluční projekty, které v budoucnu zachrání deseti a statisíce lidí! Přitom se nám může zdát, že pouze leží ve vířivce nebo na masážním lehátku. Takto se na tyto lidi dívají pouze lidé s velice úzkým rozhledem, nebuďme jimi! Řešme to, jak světové populaci můžeme pomoci my, místo nesmyslného tlachání o tom, jak si počínají ostatní.
Chceš dokázat, že se ostatní mýlí? Tak přestaň jen kecat a dokaž to! Nikoli slovy, ale činem!
Myslíte si, že vám nejvyšší možnou životní radost přinese pouze balík na kontě a zajištěná budoucnost? Ano? Tak v tom případě se zamyslete, proč každou bytost z druhu homo sapiens sapiens tak hřeje u srdce, kdykoli učiní maličkost pro druhé, aniž by očekával nazpět odměnu? Jak jsme si již řekli: Jsme stále jen lidé.
Planoucí úspěch přímo ze srdce
Proč v nás tedy vládne taková radost, pokoj a zároveň nadšení, když jedeme autem a vidíme jednoho muže či ženu na přechodu a necháme jej přejít přes silnici? Nebo necháme starší osobu sami od sebe posadit v autobuse...? Jelikož je to dobrý skutek a laskavost pro druhého, aniž bychom očekávali, že nás dotyčný odmění. Například že zastaví plácačkou provoz a na kapotě našeho auta nám vypíše šek na 500 Kč. Nic z toho, prostě jsme od něj žádnou odměnu nechtěli. Jednoduše jsme projevili svou lidskou přirozenost.
Na tyto dobré skutku není třeba vyhradit si jeden den v týdnu, můžete je praktikovat v každém ze všedních dnů. A každý den dostáváte desítky příležitostí pustit před sebe druhého ve frontě v nákupním centru, usmát se na prodavače a zeptat se, jak to dnes jde, cestou pustit člověka na přechodu, nečekaně zakoupit maličkost protějšku a dětem... Příležitostí je nekonečno! Jak na to?
Je to tak jednoduché:
1. Na chvíli zapomeňte jen a jen na sebe.
2. Zeptejte se sami sebe: "Čím mohu být prospěšný druhým?"
3. Stiskněte knoflík plné pozornosti.
4. Využijte každé příležitosti.
Jděte do toho, zkuste to, prožijte to, zakuste to již dnes! Pochopíte-li tuto lekci a budete-li se jí řídit, váš život se změní! Změnte život nejen svůj, pomozte jej společně s námi změnit i ostatním. Zvládnete-li tohle, jste schopni úspěšně zvládnout i mnohem větší výzvy. Co teď uděláte...?
13. srpna 2012 v 21:52
Svetové ceny potravín v júli po trojmesačnom poklese prudko stúpli a môžu naďalej stúpať, čím sa zvyšuje potenciál pre potravinovú krízu, ktorá zasiahla tých najchudobnejších v rokoch 2007-2008. Informovala Organizácia Spojených národov pre výživu a poľnohospodárstvo (FAO).
To znamená rast o 6 %. Napriek tomu je to podľa FAO stále "výrazne pod maximom" - 238 bodov, ktorý index zaznamenal vo februári 2011.
Najväčšou mierou sa pod opätovný rast cien potravín podpísal nárast cien obilnín a cukru. Cenový index FAO pre obilniny sa zvýšil o 17 % na 260 bodov, čo je dôsledok dlhotrvajúceho sucha v USA a iných oblastiach sveta a v prípade cukru vzrástol o 12 % na rekordných 324 bodov. Ceny tejto komodity zasa zareagovali na nepriaznivé počasie v Brazílii, ktoré ovplyvnilo úrody cukrovej trstiny, ako aj obavy v súvislosti s produkciou v Indii a Austrálii. "Ceny mliečnych produktov a mäsa na svetovom trhu sa príliš nezmenili," oznámila FAO.
FAO stanovuje ceny potravín na základe potravinového koša, ktorý obsahuje obilniny, olejniny, mliečne výrobky, cukor a mäso.
13. srpna 2012 v 21:51
Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv pouští na trh stravitelné senzory společnosti Proteus Digital Health. Budou hlídat naše zdraví zevnitř.
V digitálním věku lidstva žijeme obklopeni medicínou a podle všeho to ještě nestačí. Jako by nebylo dost návštěv u lékařů, případně návštěv lékařů u nás doma. Na americký trh právě vstupuje technologie, která umožní všetečné medicíně hlídat nás samotné doslova zevnitř. Jde o elektronické pilulky, které obsahují drobné senzory, po spolknutí komunikující se speciální náplastí a komunikátorem velikosti mobilního telefonu.
Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (US Food and Drug Administration, FDA) právě uvolnil jejich prodej coby medicínského zařízení pro trh ve Spojených státech. Pro podobné zařízení se tak stalo úplně poprvé. Výrobcem je společnost Proteus Digital Health, sídlící v kalifornském Redwood City.
Novinku v medicíně hlasitě vítá například slavný americký kardiolog, genetik a výzkumník Eric Topol, ředitel Scripps Translational Science Institute v kalifornské La Jolle a jeden z prvních odborníků, který se angažoval v aféře s nesteroidním antirevmatikem Rofecoxib, známějším jako Vioxx. Topol podle všeho s výrobcem elektronických pilulek nespolupracuje, ale nadšeně vítá závan budoucnosti, který nová technologie přináší. Podle Topola zhruba polovina pacientů nebere své léky tak, jak by měli. Stravitelné senzory nás teď budou bedlivě hlídat a Topol sám to, zřejmě s úsměvem, přirovnává k Velkému bratrovi v braní léků. Těžko říct, nakolik nám to bude příjemné, lze si také poměrně snadno představit, jak v blízké budoucnosti lékaři či zdravotní pojišťovny lajdácké pacienty nějakým způsobem postihují.
Zdroj: http://dolezite.sk/Elektronicke_pilulky_vstupuji_na_trh_19.html
13. srpna 2012 v 21:50
Když se na Reuters objevila zpráva, že FSA dostala z Libye chemické zbraně, Reuters okamžitě zprávy smazala a oznámila útok hackerů. Tuto zprávu "umístěnou hackery" včera potvrdila Press TV, která odvysílala živý vstup z Aleppa, odkud se hlásil jejich reportér Maya Nasser. Moderátor zpráv se ho zeptal na otázku, zda je pravda, že "vzbouřenci" získali chemické zbraně. A on odpověděl: "Bylo to potvrzeno. Tyto chemikálie získali pravděpodobně z Libye."
Syrská televize včera odvysílala záběry zabavených zbraní z Damašku a opět se tam objevily plynové masky.
To, že Reuters uvedla, že "rebelové" získali chemické zbraně, možná byla pravda. Daleko od pravdy nebyly ani zprávy o tom, že v Aleppo FSA prohrává totálně. Město je obklíčeno a už i masmédia přiznávají, že FSA nemá šanci vyhrát. Nějaké čtvrtě možná ovládají, převážně se ale zaměřují jen na taktiku "napadni a uteč."
Čím dál zoufalejší FSA prohrává i informační válku. Nejenže Reuters už nemohla ukrýt, že na straně "rebelů"
bojují zahraniční extrémisté, proti kterým budou "rebelové bojovat až válka skončí," Hillary Clintonová varovala před vstupe teroristů do země, která tam poslala. Další tvrdý zásah utrpěla FSA včera. Armáda konečně dobyla čtvrť Salaeddin v Allepo a zoufalá
FSA se zmohla jen na tvrzení, že zavraždila dva ruské generály a sestřelila 2 vrtulníky a pět stíhaček. Její tvrzení bylo ale zdiskreditováno už i v masmédiích, když se daný ruský generál Vladimir Petrovich Kuzheyev objevil v televizi s tím, že je naživu, a že zprávy o jeho smrti nejsou pravdivé. Kuzeyev sloužil v Sýrii v roce 2010 jako poradce syrského ministerstva obrany, teď žije v Moskvě a užívá si důchod.
FSA možná stupňuje útoky, ztrácí ale území.
Zdroj: http://wertyzreport.com/2012/08/09/syrsti-rebelove-dostali-zbrane-hromadneho-niceni/
13. srpna 2012 v 18:24
PROČ EVROPSKÁ KOMISE VYZVALA ČESKÉHO PREMIÉRA K OKAMŽITÉ REZIGNACI?
Český premiér Petr Nečas byl spolu s ministrem financní před několika dny na koberečku před Evropskou komisí (EK) a dostalo se jim tvrdého pohrození dokonce od samotného předsedy EK Barrosa, který je osobně vyzval k okamžité rezignaci celé české vlády a jako další trest si vysloužili okamžité zastavení Evropských dotací do ČR dokud celá vláda premiéra Petra Nečase neodstoupí. Tohoto tvrdého kroku od EU a jejího předsedy Barrosa si vysloužili za rozkrádání Evropských dotací v česku. Evropská komise, která před pár měsíci vyslala do česka dva euro komisaře na kontrolu o hospodaření s finančními prostředky od EU, zjistila katastrofální výsledek nejen o tom, jak je s těmito penězi nehospodárně nakládáno, ale i to, jak to v České republice funguje doopravdy.
Podařilo se zjistit, že například ODS má stovky uměle vytvořených firem přes které organizovaně rozkrádá dotace z Evropské unie a dokonce dochází přes ně k praní špinavých peněz. Vládní úředníci tyto firmy vybírají jakoby ve výběrovém řízení a poté jim vláda zaplatí výstavbu infrastruktury, budov, opravy nemovitostí, nákupy aut, IT technologií atd. Že skutečnou práci odvádí subdodavatel, zaběhlá firma s historií. Zmanipulované kontroly MF následně podpoří proplacení výdajů Bruselem. Vítězné firmy si účtují několika násobné ceny, než jaké si účtují například v Německu. Dokonce i samotní Němci poté co tuto nehoráznost zjistili a německé tajné služby to potvrdily i vládě premiérky Angele Merkelové, že ODS má přímou návaznost na tyto firmy i provize z udělených státních zakázek. S okamžitou platností proto i Němci odmítli další posílání Evropských peněz do ČR až do doby, dokud budou u moci lidé Petra Nečase a Miroslava Kalouska, kteří mají na svědomí několik desítek miliard korun takto uvízlých na soukromých účtech politiků ODS a dalších stran a představitelů (kmotrů) těchto firem. Český premiér Petr Nečas tuto skutečnost velmi arogantním způsobem popřel a "brečel" před Euro komisaři, že pokud EU dotace České republice zastaví, tak jeho vláda "rozpočtové odpovědnosti" skončí. Tato situace v česku je natolik závažnou, že o ní informovala dokonce i anglická televize BBS. Zastímco české televize opět spí hlubokým spánkem jak šípková Růženka stejně tak i další české sdělovací prostředky. A co na to české tajné služby? Taky spí sladce, zřejmě za příslib mlčení jim vláda je ochotna zvýšit rozpočet, byť ostatním tvrdí jak moc se musí šetřit...
- ADW -
http://www.anet24.com/
13. srpna 2012 v 18:24
Jediný soubor univerzálních hodnot pomocí splnomocnění Mezinárodních orgánů zamýšlejí utvořit členové spolku "vyvolených" Bilderbergu. Toto zamýšlejí provést podvratnou činností zevnitř zničením veškerého národního ztotožnění.
ZAMÝŠLEN JE CENTRALIZOVANÝ DOHLED NAD LIDMI
Centralizovaný dohled nad lidmi pomocí prostředků na kontrolování mysli zamýšlejí nasměrovat veškeré lidstvo, aby plnilo jejich přání. Návod jejich plánu je opravdu mrazivě popsán v knize Zbygniewa Brzeziňskeho s názvem Mezi dvěma věky - Americká role v éře technetroniky. Zálusk mají například na
Společnost s nulovým růstem
Nulový růst bude potřeba ke zničenípozůstatků všeobecné prosperity. Když existuje prosperita, existuje i pokrok. Prosperita a pokrok - znemožňují zavedení represí. Represe je potřeba, když doufáte v rozdělení společnosti na pány a otroky. Další úmysly skupiny
Bildesbergů jsou například:
* Stav neustálé rovnováhy
* Centralizovaný dohled nad veškerým vzděláváním
* Centralizovaný dohled nad veškerou zahraniční i domácí politikou...
Příklad:
JEDNOTNÝ PRÁVNÍ SYSTÉM
Mezinárodní soudní dvůr se stane jediným legálním systémem pro celý svět.
JEDNOTNÝ SOCIALISTICKÝ STÁT BLAHOBYTU
Členové Bilderberg si představují sociální svět, kde budou poslušní otroci odměňováni a nonkonformisté vyhledáváni, aby mohli být vyhlazeni. Připomínáme, že mezi členy Bilderberg je i současný ministr zahraničí České republiky Karel Schwanzerberg. Když se hlouběji společně zamyslíme nad současnou světovou situací, kdy národy krmí falešnou finanční krizí, nárůstem úroků z úroků... vše zhora uvedené se nám přestane jevit jako nějaké sci-fi. Co jsou Úroky? jsou to peníze, které bynky a nenasytní bankéři dostávají za to, že nic nedělají. A co se děje v okamžiku, kdy už my klienti nemůžeme splácet ani úroky? politici vystartují s připraveným záchranným balíčkem - pro banky a jejich nenasytné bankéře samozřejmě. V ČR tomu není jinak. Ministr financí Miroslav Kalousek je toho důkazem. Další důkaz lze najít i v současném dění kolem Řecka, do kterého neustále pumpují eura. A hádejte kdo z toho bude mít největší prospěch? Zase jenom vyvolená hrstka hlav pomazaných bilderberských. Jediné z čeho má tato skupinka pomazaných hlav je bouře mezi obyvatelstvem a národy. Použijí všech možných prostředků, aby se těmto bouřím ubránili. Byť i za cenu světové války, na kterou se již nyní připravují jak je známo z další knihy kterou napsal španielský novinář daniel Estulin a jehož kniha nese název Pravdivý příběh skupiny Bilderberg. Mráz přichází tentokrát od skupiny Bilderberg.
- Čerpáno ze zdroje výše jmenovaných knih -
9. srpna 2012 v 15:45
Idea, která změní náš svět?
Tvrdí to magazín TIME, který zařadil spoluspotřebitelství mezi 10 idejí, které radikálně změní svět v nejbližším období. Rozumnou volbou dneška již není vlastnit ale sdílet.
Jak se dále píše v článku magazínu, jednoho dne se podíváme zpět na 20. století a budeme se divit, proč jsme vlastnili tolik věci. Po tisíciletích, ve kterých žila většina lidí z ruky do úst, v 20. století průmyslové ekonomiky západu a nakonec i velká část zbytku světa začala chrlit spotřební zboží. A všichni víme, kam to dospělo …
Není proto asi až tak překvapivé, že tendence k racionálnějšímu využívání zdrojů začínají v posledních letech vznikat právě v kolébce této spotřeby, Spojených státech Amerických.
Koncept byl obhájený Rachel Botsmanovou a Roo Rogersem, spoluautory "What 's Mine Is Yours: The Rise of Collaborative Consumption" (Co je moje je Vaše: Vzestup spoluspotřebitelství).
Botsmanová ve své řeči na TEDx konferencí v Sydney v roce 2010, popisuje spoluspotřebitelství jako "nový sociálně-ekonomický velký nápad slibující revoluci ve způsobu, jakým konzumujeme".
Botsmanová vidí spoluspotřebitelství jako sociální revoluci, která umožňuje lidem "vytvářet hodnoty ze sdílených a dostupných zdrojů tak, že vyvažují osobní sobeckost s dobrem větší komunity".
Skutečným benefitem spoluspotřebitelství je podle ní však opětovný vznik komunit a společenství, v nichž si její členové přesto, že se dosud neznali, navzájem důvěřují.
Princip spočívá v tom, že věci, které vám 360 dnů do roka jen někde leží a čekají na použití, poskytnete ostatním. Věci, které nepoužíváte nebo používáte minimálně a je vám jich líto vyhodit nebo darovat, protože to bylo drahé nebo to můžete ještě někdy potřebovat, tak mohou posloužit zatím jinde. Vždyť vám zas na oplátku někdo půjčí to, co potřebujete vy. A ušetříte oba.
Už nejen pro sociální a ekologicky smýšlející menšinu se stává důležitou pomoc jiným, ochrana životního prostředí a minimalizace negativních dopadů na okolí. Toto jsou totiž "vedlejší efekty" spoluspotřebitelství, jehož výhody si uvědomuje stále větší část populace.
Princip fungování OdKomunity.cz, prvního a zatím jediného takového společenství v Čechách je jednoduchý. Po zaregistrování se, nahrajete věci, které můžete půjčovat. Pokud si někdo bude chtít něco od vás půjčit, kontaktuje vás a domluvíte se na předání věci. Za věc můžete požadovat bezpečnostní zálohu. Jen co se vám věc vrátí, vy vrátíte zálohu. Obdobně si můžete i vy půjčovat od ostatních uživatelů, co potřebujete.
Nezištná sousedská výpomoc bývala běžným jevem. V budoucnu, bude opět. Vítejte v naší komunitě na www.odkomunity.cz.
Hudební klip: Ten dělá to a ten zas tohle
..až všechno rozkradem, nebudem pracovat. Všechno si budeme navzájem pučovat.
zdroj:
podobné: Bezpeněžní zóna
9. srpna 2012 v 13:51
Část rozhovoru s historikem Matějem Spurným v Respektu č. 31 "Klid a pohoda jsou smrtící ideály"
Chystáte s několika kolegy vydání studie o časech normalizace na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Proč se v 70 letech učitelé na filozofické fakultě nechali komunisty tak zlomit, zahnat do kateder a sklonit hlavy? Jak to, že to šlo u těchto vzdělaných a chytrých lidí tak snadno?
Téměř všichni přijali roli loajálních občanů, kteří nevybočují z daného celospolečenského koncenzu. Když jsme se s nimi bavili, nejčastěji to vysvětlovali tím, že byli přesvědčeni, že odchodem z vysokého školství by ztratili smysl svého života, že by opustili to, co budovali po mnoho let. Samozřejmě, mohli pořádat bytové semináře, ale ne každý došel ve svých představách tak daleko. Většina těchto lidí také měla pocit, že je potřeba, aby na fakultě zůstali, jinak celé české vzdělání půjde do háje. To ještě netušili, kolik zničujících komunistických kompromisů je čeká.
A jak prožívali to popření sebe samých? Zůstat na fakultě přece znamenalo i to, že člověk musel během prověrek veřejně prohlásit, že třeba okupaci v roce 1968 považuje za "bratrskou pomoc"? (zde) Museli podepsat např. Antichartu (zde).
Někteří to ponížení u prověrek považují za nejhorší moment života, jiní nad tím mávnou rukou s tím, že to po nich chtěli komunističtí kariéristé a nevzdělanci, vůči nimž člověk v takové situaci nemusí mít výčitky. A proč podepisovat prohlášení proti něčemu, jako byla Charta 77? Vždyť proti tomu manifestu nemohl rozumný člověk, ani když byl loajální vůči režimu, nic namítat. Podle mě to bylo skutečně tím, že po okupaci profesoři přistupovali na další a další komunistické kompromisy a s každým kompromisem bylo těžší další kompromis odmítnout. Nechali se zahnat do kouta - na výběr měli buďto emigraci, nebo kolaboraci. Vzepřít se i dnešnímu zlu nám stále schází občanská odvaha. (Více v Respektu č. 31 "Klid a pohoda jsou smrtící ideály" / Ondřej Nezbeda)
Tunelování českých bank v 90. letech bylo tak unikátním fenoménem, že se tento pojem ujal celosvětově. Vlivem nedostatečných zákonů a absenci systémových pojistek došlo ke zpronevěře miliard korun ve prospěch jednotlivců.
Video: Národ sobě: Umělecká kolaborace
Zdroj:
Zde hledá 
