Za tolik hanby plakat nedovedu.
Tlučení na výra je slovo.
Tak špatná pravda a tak krásná řeč.
(Jan Skácel)

Dokumenty

Krádeže dětí státem

30. září 2012 v 2:00
Predslov:
Problematika krádeží detí v UK vzhľadom na neuveriteľnosť vyžaduje uvedenie do situácie. Konkrétne zdroje a odkazy nie sú uvádzané zámerne. V prípade vážneho záujmu sa k mnohým dopracujete sami.
Ak spomenieme zaobchádzanie s deťmi, Veľká Británia je známa ako krajina s najhoršou reputáciou na svete. Britské obyvateľstvo sa zo zločinov spáchaných na deťoch v období tzv. exportu britských detí spamätáva dodnes a éru oficiálne označuje ako najväčšiu škvrnu anglickej histórie. Žiadny národ na svete nespáchal tak obludné zločiny na vlastných deťoch ako Británia. Čo je viac než zarážajúce, oficiálne ukončenie obchodovania s deťmi sa udialo až koncom sedemdesiatich, začiatkom osemdesiatich rokov za vlády Margaret Thatcherovej
Skončilo ale skutočne?
Nech to už znie akokoľvek nepravdepodobne a neprijateľne, doslova kradnutie detí štátom má vo Veľkej Británii takmer sto ročnú tradíciu. Desaťtisíce detí boli násilne odobrané rodičom bez zjavných príčin. Jednalo sa hlavne o slobodné matky a rodiny zo sociálne slabších vrstiev. Rodičia sa o príčinách dozvedali len hmlisto, alebo vôbec nie. Nikto kto sa pokúšal rodičov zastupovať sa k informáciám nedostal z dôvodu geniálne navrhnutého zákonného utajenia.
Medzi najsmutnejšie prípady patria tie, v ktorých bolo matkám detí oznámené, že ich deti po neoprávnenej a nepotrebnej hospitalizácii počas pobytu v nemocnici zomreli. V skutočnosti však deti putovali na Nový Zéland, do Kanady a do Austrálie, kde ich namiesto milujúcich náhradných rodičov čakali extrémne nehostinné podmienky sirotincov, sexuálne zneužívanie, ťažká fyzická práca, často smrť zimou a vyhladovaním.
Bitie detí bolo dennou rutinou, tak ako boli rutinou nočnou návštevy postelí tých, ktoré sa k luxusu ako vlastná posteľ dopracovali. Ukradnuté deti nenašli útočište a ochranu nikde. Najmä ak šlo o deti expedované do Austrálie, kde austrálska vláda bola oficiálnym garantom:
Štát sa mal o nás
starať,
hovorí (dnes už) pán Johnston
V deviatich rokoch som bol inštitucionalizovaný v Austrálii. Nikdy som nemal možnosť hovoriť so sociálnym pracovníkom zastupujúcim vládu. 'Kresťanskí Bratia' nás mali plne k dispozícii a mohli s nami robiť čo chceli. A robili.
Ukradnuté deti bývali expedované k "náhradným rodičom" v groteskných podmienkach pripomínajúcich nacistické transporty. Sprievodným javom prípadov nútených adopcií zachovaným dodnes, je prítomnosť tzv. tajného kódu, čo je inými slovami záruka, že k údajom nebude mať nikdy nikto z nezasvätených prístup.
Mnohé z detí ukradnutých prostredníctvom násilných adopcií nikdy nedosiahli plánované destinácie. Často sa stali obeťami priekupníkov s deťmi, alebo s ľudskými orgánmi, čo vlastne znamenalo termináciu detí. Existencia organizácií tohto druhu je v UK zdokumentovaná a prístup k nej nie je jednoduchý.
Nejde o konšpiračnú teóriu. Osudom ukradnutých detí sa v Anglicku zaoberajú desiatky žurnalistov, súkromných vyšetrovateľov a v poslednej dobe vzhľadom na obrovský tlak verejnosti aj členovia parlamentu. Hromadia sa výpovede pracovníkov detských opatrovateľských domov a niekoľkých sociálnych pracovníkov. Deje sa to i napriek tomu, že sú zastrašovaní a nútení k mlčanlivosti. Medzi časté obete patria migranti, ktorých domáce vlády sa po desaťročia márne snažili o dialóg s britskými autoritami. Podľa niektorých informácií uspeli len tie, ktoré zákonným spôsobom zorganizovali britským rodičom žijúcim v ich krajine recipročnú skúsenosť.
V niektorých prípadoch prisťahovalci prostredníctvom kostolov a svojich domácich vládnych zástupcov organizovali tiché humanitárne akcie. V opačnom prípade by mnohí z nich v štádiu kedy sú systémom pripravovaní pre nútenú adopciu nedokázali opustiť krajinu bežným spôsobom.
Ich (údajná) "neschopnosť" alebo "konkurencia trhu" ich dostala do situácie, kde stratili všetky príjmy, neskôr samozrejme bývanie. Nové si nedokázali narýchlo zabezpečiť. Až sedemdesiat percent oficiálnych agentúr v UK, byty a domy neprenajíma cudzincom. Žiadnu diskrimináciu nie je možné dokázať. Pri neformálnom rozhovore s pracovníkmi agentúr vám bude vysvetlené, že o každý byt, alebo dom ktorý je k dispozícii má záujem v priemere 40 uchádzačov. To že ho nedostanete práve vy znamená iba toľko, že majiteľ prešiel zoznamom uchádzačov a vás si jednoducho nevybral. To že ste o predmetnú zrúcaninu mali záujem iba vy, sa samozrejme nedozviete.
Ak máte pocit, že ste sa stali obeťou "vlastnej neschopnosti," inými slovami ak vás štát v spolupráci s bankou pred-programoval k úpadku, kedy je odobratie detí v UK jednoduchšie ako obyčajne, neváhajte organizovať humanitárnu akciu. Ak prostredníctvom domácej vlády takúto akciu zorganizujete, autobusy nestačí poslať do Londýna. Postihnuté rodiny budú v takom stave, že neodcestujú ani do susednej dediny. Je nutné ich vyzdvihnúť v odľahlejšom kúte ich bydliska.
Každý prebudený Angličan s nižším príjmom vie, že k lekárovi sa s deťmi nechodí v piatok poobede. Nikto za žiadnych okolností dobrovoľne nekontaktuje sociálny úrad. Nikto za žiadnych okolností nevypĺňa "Electoral Register" bez ohľadu na vyhrážky, nikto sa nezúčastňuje "Census-u," bez ohľadu na vyhrážky. Iba Prisťahovalci.
(Nie, nepomýlili sme si storočie a tiež prosíme ušetrite nás od komentárov typu "Žijem v UK veľa rokov a pracujem v sociálnej sfére…). V UK žijú aj iní ľudia, ich rodičia aj starí rodičia. (Bez urážky, nie je na to čas).
Nikto z Angličanov nepoužíva tzv. manažér finančnej útraty ponúkaný prostredníctvom online banking. Jeho účelom nie je vytvorenie prehľadu, ale profilu a už vôbec nie pre vás.
Zločin s nesmierne dlhou tradíciou v Británii, je sarkasticky označovaný za národný šport. Je čiastočne tolerovaný vyššou spoločenskou vrstvou, ktorú prisťahovalci počas svojho života nestretávajú. Je ťažko sa nezmýliť. Niekedy prisťahovalci žijú v štvrti, kde sused - dentista jazdí na červenom Ferrari. Nepatrí k vyššej spoločenskej vrstve, majitelia Ferrari tiež nie. Pritom Fiat vlastní aj Alfa Romeo, Fiat, Lancia, Maserati, Chrysler, Dodge a 20 percent z Jeep-u.
Posledné ospravedlnenie, ku ktorému bola Británia donútená sa konalo v roku 2009, za administratívy Gordona Browna. (Článok nájdete v Pravde, pôvodný článok priniesol Telegraph). Ospravedlnením sa samozrejme nič nekončí, podobný proces stojí niekoľko sto miliárd na odškodnom a je krajne nepopulárny. Mnohé z naivných zahraničných vlád netušia, aký rozmer má "beštia," ktorej dýchajú do tváre.
Vzhľadom na mohutný zdroj príjmov ovplyvňujúci domáci a zahraničný finančný tok, ako aj na jeden z najtradičnejších pilierov ekonomiky, ide o takmer nedotknuteľnú konštrukciu. Cesty k organizátorom vedú k politickým špičkám a špičkám monarchie, čo znamená, že situácia sa zlepšuje menej ako milimetrovými krokmi. "Zákonnou cestou" sú zaangažované všetky z troch existujúcich vládnych zastupiteľstiev. Činnosť vykonávajú pod zásterkou prísnej, príkladnej až prehnanej starostlivosti o deti. V skutočnosti, napriek akémukoľvek dojmu, ktorému migranti v UK podľahli, britské sociálne služby nie sú na požadovanej úrovni, rovnako opatrovateľské domy, ktoré vo väčšine prípadov sú súčasťou schémy na ukradnutie vládnych prostriedkov určených na opateru detí.
Ako sa dočítate v britskej tlači, sociálni pracovníci sa občas aktivujú až v momente, keď majú príležitosť k činnosti. Autori článkov, hlavne v Telegraph, ktorí nepíšu články tohto druhu prvý krát, sa často o nárokoch obetí, alebo prípadných sporoch zahraničných vlád vyjadrujú hanlivo, posmešne a vystupujú nadradene. Ak vás zaujímajú informácie ohľadne ukradnutých detí, nedajte sa odradiť. Nemyslia to celkom vážne. Mnohí boju proti zločinu zasvätili celý život. Ak by postihnutým rodinám a obzvlášť krajinám prejavili náznak sympatií, celkom určite by už nenapísali ani riadok.
Rodinám žijúcim v Anglicku je doporučené zaregistrovať všetky ohrozené deti na príslušnom ministerstve vo svojej krajine pôvodu, s dôrazom na deti narodené v UK. Ministerstvá majú možnosť upovedomiť ambasády. Deti väčšinou nemajú rodné listy krajiny pôvodu. Deti narodené v UK nie sú britskými občanmi.
Brian Gerrish vo svojom hodinovom príhovore približuje vyššie opísanú problematiku.
Brian Gerrish - Kradnutie detí štátom
Mali sme štyri intervencie, v ktorých nás zastrašovali, že nesmieme zverejniť, čo sa v Británii deje s deťmi.
To čo sa deje je niečo čo som neveril, až kým si mi v redakcii nesadla matka s podrobnou súdnou dokumentáciou.
V dnešnej Británii dochádza ku kradnutiu detí tajným súdom za účelom obchodovania. Autor Jack Frost problematiku sumarizuje v knihe "Gulagy rodinných súdov." Ďalší žurnalisti praktiky nazvali "Kradnutie detí štátom."
Keď sme pre malú komunitu založili noviny UK COLUMN (online a tlačenú verziu) z dôvodu odhaľovania masívnych podvodov a korupcie verejného sektoru, naši dobrovoľníci nemali tušenia čo odhalia. Najväčším šokom boli hlásenia o deťoch ukradnutých rodičom po celej Británii.
Dovolím si opraviť tých, ktorí sa nazdávajú, že eugenika k nám prišla od nacistov. Opak je pravdou. Prišla z londýnskej inštitúcie a nacistom sme ju exportovali my.
Hromadia sa prípady, kde je rodičom vysvetlené, že na to aby mohli mať deti nie sú dosť dobrí.
Deti sú používané na testovanie liekov v nemocniciach. Ak počas pobytov v nemocnici zomrú, záhadne im miznú orgány.
Nedávno bol požiadaný otec rodiny z ktorej bol odobraný chlapec o darcovstvo orgánov pre jeho syna. Akýkoľvek kontakt so synom mu ale nebol umožnený.
Každý kto sa dotkne ukradnutého dieťaťa zarába. Momentálne hovoríme o 20 miliardovom priemysle.
K ďalším typom nútených adopcií patria praktiky, kde sú novorodenci odoberaní matkám hneď po pôrode. Príčinou je možnosť emocionálneho zneužívania zo strany rodičov.
Doslov:
Radi by sme vás poprosili, aby ste skôr ako sa rozhodnete nevšednú tému komentovať podnikli svoj vlastný prieskum.

Video:
Brian Gerrish - Child Stealing by the State ( 1 hour Talk )
Pravda za zneužíváním dětí - D.Icke
Zdroj:

Co nevíte o Armádě ČR

29. září 2012 v 0:10
Lidé válčí z mnoha důvodů. Kvůli moci, idejím nebo pro peníze. A jsou to právě nájemní žoldáci, kteří v ozbrojených konfliktech hrají stále větší roli. Současná válka je na prodej a třeba jen v Iráku jich ve službách nadnárodních korporací působí víc než všech neamerických vojáků dohromady.


Budeme potřebovat soukromé armády?

Neoliberální vidění státu coby nepotřebného braku, který je dobrý leda tak od toho, aby se těm dole z kapes tahalo co nejvíc, (zatímco těm nahoře co nejméně, neboť ti prý při nižších daních nám všem pomohou či co) začíná v poslední době nabírat obrátky. Poté, co jsme si jakžtakž (a bohužel bez většího brblání) zvykli na okrouhání většina sociálních výhod, které takový stát obvykle člověku zajišťuje, jako je třeba bezplatné zdravotnictví, školství (zatím jen v plánu) a snižování nejrůznějších dávek a jistot, přichází stát s dalším majstrštykem. Když ještě ministr Langer vydumal, že policisté nebudou jezdit k nehodám, vyvolalo to vesměs pobavený úsměv nad představou, jak si dva nabouraní řidiči odhadují škody. Když ale nyní zrušil účast policistů při fotbalových zápasech, začíná jít do tuhého, protože se nám před očima může - v případě fanoušků některých týmů - rozhořet nefalšovaná městská válka. Stát se tím zříká zodpovědnosti za bezpečnost lidí, svých občanů, a v totálním rozporu se zvyklostmi ve světě přehazuje horký brambor na fotbalové týmy. Určitou logiku to sice má (třeba kdyby by se fanoušci na fotbale chovali jako diváci při šachovém turnaji), v praxi se ale zdá, že by na jednotlivých stadionech museli začít v dohledné době organizovat vlastní soukromé armády, protože běžná bezpečnostní agentura není na pouliční boj opravdu připravena. (Spoléhat se v těchto případech mravní uvědomělost po pořádku toužící Dělnické strany a její "sbory" je marné, neb tito naši hnědáči bohužel "nepřizpůsobivost" hledají všude jinde než mezi hooligans - právě naopak, v jejich řadách rekrutují své síly.)
Možná to ale všechno není jen prostá hloupost pana ministra Langera, který se při pohledu na havárky na silnicích a ohně na stadionech zaštiťuje jakýmisi úsporami, tedy tvrzením, že tím jaksi ulevuje nám všem. Možná je to naopak geniální plán - to, že agentura rozbouřený stadion nezvládne, už je jasné, to, že budou potřeba soukromé armády typu Blackwateru, někdo zcela jistě prohlásí v dohledné budoucnosti několika dní. A z toho budou koukat peníze převeliké. Ostatně, Blackwater byl vyhnán z Iráku, tak třeba potřebuje někde dohnat nějaké ty díry v rozpočtu… Mám dojem, že taková soukromá armáda je to poslední, co tady ještě nemáme.
Miluju neoliberální stát. A pana ministra taky.

zdroj: ..:. czechfp.cz :.
Neviditelná armáda
Video: Co nevíte o Armádě ČR
přídavek:
Soukromé armády
Zajímavý dokument o soukromých bezp. Agenturách.
http://www.youtube.com/watch?v=KnmrqlMgslI
Kompletní dokument ke stažení zde:

Svědectví bývalého manažera likérky-článek z Reflexu

29. září 2012 v 0:06
Časopis Reflex získal svědectví bývalého manažera české likérky, který tvrdí, že český stát žije v otevřené parazitické symbióze s nelegálními výrobci alkoholu, kteří ovládají až čtyřicet procent trhu. Jak to probíhá?
V reakci na první úmrtí kvůli pančovanému lihu se policie snažila veřejnosti předhodit obrázky dopadených chudáků, kteří ve svých garážích přelévali z PET lahví alkohol a pak ho distribuovali mezi nemajetnými lidmi. Podle našich zjištění jde spíš o způsob, jak odvrátit pozornost od rozkrytí skutečně významného způsobu výroby alkoholu u nás.
MODERNÍ LINKY
Bývalý manažer české likérky popisuje, jak vedení této firmy muselo od konce devadesátých let dennodenně bojovat s nelegálními firmami, jež v Česku vytvořily paralelní svět výroby, distribuce a prodeje tvrdého alkoholu. Kvůli nečinnosti policie a celníků musejí oficiální likérky bojovat nikoli s podomními výrobci, ale středně velkými podniky, které do stejných lahví se stejnou etiketou nalévají sice vcelku neškodný, ale přece jen šizený alkohol. Podle zjištění této firmy se v českých obchodech prodávalo 35 procent napodobenin z jejich produkce.
Ve stejnou dobu chtěla na český trh s alkoholem vstoupit velká nadnárodní firma.
Ještě před tím si nechala vypracovat podrobnou studii od firmy Pinkerton, která místy připomínala vyšetřovací spis. Podle jejích zjištění funguje v celé České republice více než desítka nikoli výroben, ale přímo nelegálních továren, kde se pančuje a stáčí alkohol. Od vodky po whisky.
Většinou se to odehrává ve zrušených objektech bývalých průmyslových podniků a zemědělských družstev. Nikdo tu ovšem nepřelívá líh z kanystru do kanystru, ale fungují tu moderní linky na výrobu a stáčení. V těchto objektech také pracují desítky lidí. V jedné ze zjištěných budov je například namontovaná linka schopná za směnu naplnit třicet tisíc lahví.
Dovede si někdo představit, že by podobná organizace dlouhodobě fungovala bez vědomí policie a celníků? Nenechme se proto zmást obrazy ubožáků, kteří si v podomácku vyrobených varnách přivydělávají na živobytí. Jde samozřejmě o trestnou činnost, ale je to ten druh aktivit, které jsou přítomny od počátků civilizace.
Skutečný průšvih nastává, pokud vedle legálního světa výroby alkoholu vzniká ještě paralelní svět, navíc stejně velký. Tyhle aktivity oslabují základní funkce státu.
ZÁTAHY NA MÁNIČKY
Velikost průšvihu kontrastuje s tím, jak stát v uplynulých dvaceti letech uplatňoval svou strategii boje s výrobou a prodejem nelegálních návykových látek různého typu.
Dvacet let tu různí neliberální politici v čele s KDU-ČSL varovali před světem narkomafií a dělali spektakulární zátahy na drobné pěstitele marihuany.
Po dvaceti letech jsme ovšem dospěli k faktické legalizaci této rostliny.
Mezitím zde podle všeho vyrostli alkoholoví baroni, jejichž miliardové nelegální příjmy stačily neutralizovat svět policistů, celníků a zřejmě i politiků.
Jediným pozitivem spojeným s tragickým úmrtím desítek lidí je tlak veřejnosti, která snad nenechá policisty tyto věci dál tolerovat. Jinak řečeno, oprýmkovaní plukovníci, kteří dnes s vážnou tváří pořádají jednu tiskovku za druhou, budou dříve nebo později muset své kamarády odhalit.
NEPŘÁTELÉ SVOBODY
Potrestanými v celé kauze mohou nakonec být ne policisté a celníci, ale svoboda volby nás ostatních. Člověk nemusí mít příliš velkou fantazii, aby si představil, že už dnes na ministerstvu financí někteří bývalí lidovečtí úředníci, tentokrát v tričku TOP 09, vymýšlejí způsob, jak rozčílené veřejnosti nabídnout nové regulace jako údajný lék na problémy s falešným alkoholem.
Pod heslem ochrany trhu dříve nebo později vystoupí tzv. experti, kteří přijdou s návrhem udělovat podnikům a prodejnám licence na prodej alkoholu.
Odhlédněme od toho, že prodej licencí tohoto typu v našem prostředí je jen jiným způsobem, jak si říct o úplatek.
Ruku v ruce s tím mohou jít restrikce typu zkrácené zavírací hodiny pro hospody a restaurace, kde se prodává tvrdý alkohol. Jinak řečeno, místo kritiky dosavadní práce policie, celní správy a hygieniků nastoupí omezení liberálního životního stylu zbytku společnosti. Nenechme si tenhle postup vnutit.

PROČ EVROPSKÁ KOMISE VYZVALA ČESKÉHO PREMIÉRA K > OKAMŽITÉ REZIGNACI?

25. září 2012 v 8:33
Český premiér Petr > Nečas byl spolu s ministrem financní před několika dny na koberečku před Evropskou komisí (EK) a dostalo se jim tvrdého pohrození dokonce od samotného předsedy EK Barrosa, který je osobně vyzval k okamžité rezignaci celé české > vlády a jako další trest si vysloužili okamžité zastavení Evropských dotací do ČR dokud celá vláda > premiéra Petra Nečase neodstoupí.



Tohoto tvrdého kroku od EU a jejího předsedy Barosa si vysloužili za rozkrádání Evropských dotací v Česku. Evropská komise, která před pár měsíci vyslala do Česka dva eurokomisaře kontrolu o hospodaření s finančními prostředky od EU zjistila zjistila katastrofální výsledek nejen o tom,jak je s těmito penězi nehospodárně nakládáno, ale i to, jak to v České republice funguje doopravdy.
Podařilo se zjistit, že například ODS má stovky uměle vytvořených # firem přes které organizovaně rozkrádá dotace z Evropské unie a dokonce dochází # přes ně k praní špinavých peněz.
Vládní úředníci tyto firmy vybírají jakoby ve výběrovém řízení a poté jim vláda zaplatí výstavbu infrastruktury, budov, opravy nemovitostí, nákupy aut, IT technologií atd. a že skutečnou práci odvádí subdodavatel - zaběhlá firma s historií. Zmanipulované kontroly MF následně podpoří proplacení výdajů Bruselem.
Vítězné firmy si účtují několika násobné ceny, než jaké si účtují například v Německu.
Dokonce samotní Němci poté, co tuto nehoráznost zjistili a německé tajné služby to potvrdily i vládě premiérky Angele Merkelové, že ODS má přímou návaznost na tyto firmy i provize z udělených státních zakázek. S okamžitou platností proto i Němci odmítli další posílání Evropských peněz do ČR až do doby, dokud budou u moci lidé Petra Nečase a Miroslava Kalouska, kteří mají na svědomí několik desítek miliard korun takto uvízlých na soukromých účtech politiků ODS a dalších stran a představitelů (kmotrů)těchto firem.
Český premiér Petr Nečas tuto skutečnost velmi arogantním způsobem popřel a "brečel" před Euro komisaři, že pokud EU dotace České republice zastaví, tak jeho vláda "rozpočtovéodpovědnosti" skončí. Tato situace v česku je natolik závažnou, že o ní informovala dokonce i anglická televize BBS, zatímco české televize opět spí hlubokým# spánkem jak > šípková Růženka, stejně tak idalší české sdělovací prostředky. A co na to české tajné služby?
Taky sladce spí, zřejmě za příslib mlčení jim vláda je ochotna zvýšit rozpočet, byť ostatním tvrdí jak moc se musí šetřit !!!!! ADW - " Je na čase je všechny na doživotí zavřít, nechat je tvrděpracovat zabavit jim nakradený majetek!!!!
Jsou to nejhorší zločinci jaké kdy tato země nosila od dob kdy se objevil člověk Homo sapiens !!!! "
Miroslav Suchopár


Připomínáček:
Naděje pro odpovědnou politiku

Korupce ve státních zakázkách bez cenzury
Audio ke stažení zde:

Komu slouží chaos

9. září 2012 v 13:18
Kdyby tyto drobné střípky nebyly spíše k pláči nad úrovní politického klání, byla by to jinak velká zábava - sledovat všechno to pokrytectví, faleš, všechnu tu přetvářku a povrchnost jednotlivých kandidátů či lépe řečeno skupin, které za nimi stojí a do boje je vysílají.

Kupříkladu Vladimír Dlouhý si myslí, že mu to hodíme, když ho uvidíme upoceného ve sportovním tílku v rámci jeho běžeckých kampaní. Dělá si z nás legraci? Už desetiletí pracuje pro jeden z nejbezohlednějších bankovních domů, který se navíc nestydí profitovat na současné ekonomické krizi a přesto si myslí, že když se na čas ze svých funkcí stáhne a bude s námi běhat v parku, nad jeho službou mezinárodním bankéřům zamhouříme oči. Na své propagační materiály si pak tento exponent Trilaterální komise a Goldman Sachs neváhá umístit slogan "Váš nezávislý kandidát". Myslím, že slovo "chucpe" je v tomto případě více než výstižné. A to nemluvím o tom, že jako jediný zatím přišel s tím, že si bude kupovat podpisy občanů na petiční archy, které potřebuje, aby vůbec mohl být k volbě připuštěn. Jistě - peníze na to má, ale neuvědomuje si, jak tím vlastně potvrzuje to, co na něm lidem právě nejvíce vadí - tento cynismus á la Gordon Gekko.

Přemysl Sobotka na rozdíl od něj ví, že hlasy voličů by se neměly získávat mrzkým penízem, ale tvrdou politickou prací, odvahou. Krví, potem, slzami. Ne líbivými hesly, ne populismem, ale skutečnými idejemi, za kterými by politik měl stát, i kdyby mu to krátkodobě mělo přinést nižádný zisk. Rozhodl se proto vyjít do kampaně s odvážným politickým gestem, se slibem nápravy zoufalého stavu, který trápí většinu Čechů - vytáhl do boje za nepřechylování jmen Češek provdaných za cizince. Sobotka přechylování říká "tvrdé ne". Držme mu proto palce, bude to lítý boj.

Pan Fischer s panem Dienstbierem (oba opět, jaká náhoda, členové obce) se předhánějí v tom, kdo vleze homosexuální menšině dříve a hlouběji do řitního otvoru. Jemněji to napsat neumím, protože s vidinou zisku pár procent hlasů slibovat uzákonění adopcí dětí dvěma tatínky či dvěma maminkami se ani jinak nazvat nedá. Pro normálního člověka, kterému leží osud národa na srdci, je ta představa z duše odporná, nehledě na to, že nejde jen o běžný populismus, ale zároveň i o důmyslný recept na spolehlivý rozklad naší národní pospolitosti. Že to navrhují právě tito dva pánové, je nadmíru výmluvné.

Krom pana Fischera máme i paní Fischerovou, ne tedy tu, co se třese na roli první dámy, ale bývalou poslankyni universální pravdoláskařské partaje. Můžeme si ji sice vážit pro to, s jakou obětavostí se stará o svého postiženého syna a mít tak porozumění pro její utrápený obličej, dokonce si můžeme říci, že to asi je v jádru dobrá žena, ale to je málo. V čele státu nemůže stát naivní člověk. A ten, kdo do volby jde jen proto, že ho k tomu údajně přemlouvají přátelé (aniž by uplatnil vlastní soudnost), naivní bezesporu je. Nikdo dosud nevysvětlil, proč právě ona by se do prezidentské funkce hodila. Protože je žena? V republice máme pět milionů žen, proč by zrovna Táňa Fischerová měla na prezidentský post aspirovat, nám pravdoláskaři zřejmě zapomněli říci. Informace je to přitom značně důležitá, i když někteří politicky jednodušší lidé se bez ní obejdou. Takový Jan Hnízdil své snové fantazii o Fischerové na Hradě podlehl tak hluboko, že na svém blogu píše oslavné články, ve kterých se vyznává z úcty ke své budoucí prezidentce a slibuje jí bezmeznou oddanost.

Soudnost evidentně nemá ani Vladimír Franz, který by se svým znetvořeným obličejem mohl mít diplomatický úspěch leda tak u rovníkových křováků, ale tím jeho přednosti v politice zřejmě končí. Česká republika patří k civilizovaným zemím, a tak by měl i její nejvyšší představitel vypadat civilizovaně. Komické pak jsou různé jeho politické úvahy o tom, že největším nebezpečím pro Českou republiku jsou neonacisté a podobné báchorky pro děti. Takto skinhead (jak se o něm v poslední době píše) nemluví, z Franze tedy mluví něco jiného. Vždyť bývalým skinheadem byl i J. X. Doležal. Ostatně, Franzova partnerka Ida Saudková je bývalou manželkou právě J. X. Doležala, ale i Samuela Saudka, syna fotografa Jana Saudka. Pořád se točíme v kruhu. Mojžíšek evidentně nechodí jen k Fischerovým...

Aristokrat Karel Schwarzenberg a dáma v letech, kdy by už snad mohla mít rozum (Zuzana Roithová), oba se navíc na veřejnosti na oko hlásící ke křesťanským hodnotám, podporují v honbě za voličskými hlasy zakuklené puberťačky z kapely, jejíž název Ladislav Jakl trefně přeložil jako "Kundí orgie", aby nebylo mýlky o tom, co ve skutečnosti za touto kapelou stojí. Co z toho, že urážejí křesťanskou víru satanistickými performacemi v kostele? Hlavně, když jejich podporou získám nějaký ten hlas navíc, říká si zřejmě Roithová se Schwarzenbergem (Schwarzenberg je navíc chválí proto, že má podobné vměšování do vnitřních záležitostí putinovského Ruska za domácí úkol od zahraničních lóží typu CFR a Trilaterální komise). Nedávno jsem zaznamenal, že někdo zkusil něco takového v chrámu sv. Víta, ale to je podle mého houby odvaha. Maiselova synagoga a volání k Jahvemu, aby odstranil Netanjahua - to by bylo zajímavější. V takovém případě by ale Schwarzenberg a Roithová stáli v první řadě těch, kteří by proti takovému činu protestovali.

Nejnovější objev týdne je Karel Randák. Myslím, že tento kuriozní nápad už dostatečně vtipně glosovali někteří poslanci, takže netřeba humorný aspekt této kandidatury více rozpitvávat. A to nemluvím o dalších nápadech na kandidaturu Tomáše Töpfera, Slávka Popelky, Petra Cibulky či Kláry Samkové.

Proč toto vše píšu a v podstatě jen kupím jednu kuriozitu za druhou?

Myslím, že nejde jen o to, jak konkrétní kandidáti používají konkrétní fígle za účelem obalamucení konkrétních voličů. Fíglem jisté skupiny je už i ten samotný fakt, kolik - a jak moc roztodivných - kandidátů vůbec do boje o prezidentský post vlastně vysílá. Jakoby si někdo říkal, že "čím hůře, tím lépe".

Čím více podobných obskurností, bizarností, čím více podobné neskromnosti a výsměchu od očí obyčejných lidí, tím lépe - možná pak veřejnost po všech těch bláznivých jménech ještě ráda sáhne po Janu Fischerovi, který možná zpočátku vzbuzoval odpor, ale je ve srovnání se všemi těmi potetovanci, naivkami a senilními aristokraty zdánlivě nejvíce normální - asi takovým způsobem někdo zřejmě kalkuluje s náladami ve společnosti.

Tímto trikem bychom se ale neměli nechat oklamat. Fischer totiž není žádný ´náš Honza´, jak i sám v jednom rozhovoru zdůraznil. A to je neštěstí této prezidentské volby - že v ní Češi mají tak málo vlastních kandidátů.

Proto odmítněme kuriózní kandidáty, ale odmítněme i Fischera. Zasloužíme si českého prezidenta.
 
Adam B.Bartoš


Zdroj:

Zákaz hotovosti

28. srpna 2012 v 13:26
Pamatujete ještě, jak se v červnu minulého roku Švédské banky, odbory a policie snažily zakázat jakékoli platby v hotovosti? Tehdy tyto zájmové subjekty zahájily masivní zastrašovací kampaň zhruba v duchu "když nebudete platit kreditkou, někdo vás přepadne a zabije" (samozřejmě to podaly pozitivisticky, aby to nevypadalo jako takové zastrašování - tj. na styl "kdybyste místo hotovosti používali platební karty, nikdo by vás přepadnout nemohl).

Jejich snaha tehdy vyšla naprázdno - lidé si uvědomili, že by z toho měly masivní prospěch jen banky (jež mají 4% poplatky z každé platby kartou - o tato 4% musí obchodník zvýšit ceny zboží, takže tímto zároveň gratuluji všem, kteří jim sedli na lep a snaží se platit kartami co nejvíce ve snaze vyhrát v pofidérních soutěžích o nejnadšenějšího uživatele platebních karet), úředníci, jež by měli daleko lepší přehled o finančních možnostech lidí a tudíž jim mohli napálit další daně (vč. automatické z každé jedné platby/transakce), velkých obchodníků (jimž by na poplatcích za terminály pomřela malá konkurence) a všelijakých šmíráků, kterým nevyhovuje že netuší, co, kdy, kde a s kým si kupujete v hotovosti.
Plus je tu ten malý detail, že finanční ztráty způsobené kriminalitou v bezhotovostním platebním styku dosahují řádově vyšších úrovní, než ty týkající se "klasických" peněz (viz časopis "Policista.cz").
Banky a ouřadové tedy prohráli přímý útok skrze doomsaying a museli změnit taktiku. I zeptala se Erste group svých klientů, proč neplatí kartou ještě a ještě víc - resp. co by se muselo změnit, aby platili kartou raději, než hotovostí - a zjistila, že jim vadí pomalost terminálů, otrava s PINem a tak. Což se dá snadno řešit, že - takže Česká Spořitelna (další banky budou téměř jistě následovat) v roce 2012 zavede speciální, bezdotykové platební karty.
Založené na technologii RFID. Jen si pípnete - a máte zaplaceno. Bez PINu. Ani nemusíte otevřít peněženku.
Takže teď si přečtou z e-občanky vaše ID občana, z OpenCard MHD vaše jméno a příjmení a z vaší kreditky vaše bankovní klientské číslo. Na dálku pěti metrů. No není to úžasné?
"Pouhá" úplná náhrada hotovosti platebními kartami (což si Erste group vytkla jako oficielní cíl!) ale umožňuje, aby člověk jednu z elektronických šmírkaret nechal doma. Čímž by sledování bylo neúplné - takže musíme jít dál, soudruzi!
Progresivci z Rumunské BCR tak přijali Výzvu a dokázali propojit platební kartu s Bukurešťskou legitimací na MHD - tak tamní občané získali OpenCard+kreditku v jednom. Way to go. V Chorvatské ECB to samé. Krom toho se plánuje propojení platebních karet s mobily. A vznikají technologické demonstrátory a projekty mobilů, zabudovaných do oblečení či - perspektivně - dokonce implantovaných pod kůži.

Takže možný budoucí vývoj?
  1. Za stálé mediální kampaně zdůrazňující efektivnost a rychlost bezkontaktních bezhotovostních plateb (a možnost vyhrát v nějaké pitomé soutěži) přejde velká část národů (v celé Evropě) na bezkontaktní platební karty a začne je využívat místo hotovosti.
  2. Tím vznikne značný tlak na provozovatele, kteří takové terminály nemají. Buď si je pořídí, nebo u nich většina zákazníků bez hotovosti, zato s BKPK nic nekoupí a oni zkrachují. Toto je uzavřená smyčka s kladnou zpětnou vazbou - postupně tak zavře limitně 100% množství obchodů bez BKP terminálů.
  3. Zároveň s bodem 2) bude probíhat masivní integrace karet: platební s tou na MHD, s knihovnou, se slevovou v obchodě - a to všechno s mobilem... Tím vznikne téměř dokonalý elektronický profil: budou zaznamenány všechny vaše pohyby, nákupy, zájmy i přátelé/známí. V další fázi bude karta integrována s těmi od státní správy - e-občankou (jejíž prerekvizitou je počítač s internetem - proto se na něj ptají při sčítání lidu a proto k datu rozhodného okamžiku v bytě ŽÁDNÝ mít nebudu), e-pasem, e-řidičákem a e-zdravotní kartou. Profil člověka tím bude zcela kompletní a zároveň plně k dispozici úřadům. Jinými slovy, Stát vás demokraticky bude šmírovat více, než celá STB v dobách své největší slávy i s KGB a CIA dohromady.
  4. Jakmile bude dosaženo jistého procenta penetrace (=podílu lidí, zavrhnuvších hotovost), začne systematická kampaň na ilegalizaci hotovosti jako takové. Argumenty známe od pana Bublana: "kdo nedělá nic špatného, nemá důvod se nenechat šmírovat". (Bublan sice nechápe, že ne všichni jsou úchyláci vyžívající se v odhalování na veřejnosti - ale to je dnes tak rozšířené nedorozumění, že nemá moc smysl ho dementovat. Kdo chce, chápe - a kdo ne, ten nepochopí.). Jak se bude zlepšovat koordinace všech elektronických systémů - vč. bezdrátově komunikujících "inteligentních semaforů" s kamerami (navrhuje Ford), sledovacích kamer, které budou zaměřovat RFID karty, turniketů v metru, na letištích a i ve firmách, bude zároveň na každou "černou ovci", ještě nepřejdivší na BKPK (a s ní spojené elektronické bazmeky) upřena čím dál tím větší pozornost. Možná včetně šikany úřadů, jakou již nyní zažívají někteří, jež se jim postavili na odpor - např. jeden účastník protestní autojízdy "Nejsme ovce", který je od té doby, co ho tam vyfotila kamera neustále obtěžován novými a novými obviněními, či one zprofanovaný případ matky, jíž bylo úřady uneseno dítě kvůli tomu, že drze odmítla používat mobilní telefon a nemá ráda byrokraty. Většině to nakonec dojde a ohne hřbet - zůstane pár stovek, maximálně tisíců lidí, jimž bude něco takového příliš "proti srsti"
  5. Máme tedy kompletní agendu - všechny státem vydávané listiny, veškerý platební styk, všechny vstupní a společenské průkazy a veškerou komunikaci - zkonsolidovanou do jednoho zařízení, jímž je víceméně povinně vybaven každý občan země. Všechny alternativy jsou buď zničeny z pozice monopolu státu a velkých koncernů (ty mohou pro účely prosazení BKPK založit i "zájmové seskupení" či rovnou "Venture group"), nebo rovnou zakázány. Všichni jsou dokonale sledováni, přičemž pár posledních mohykánů elektronickou sledovačku odmítajících je sledováno jednoduše na základě doplňku do celku - jakožto jediní bez karet jsou bez ustání sledováni kamerami. Řešení: klobouk či přesun na venkov.
    Následuje to, k čemu se schylovalo - legislativní zákaz hotovosti a legální akce proti nedržitelům elektronických šmírkaret. Jelikož je odpůrců systému málo a jsou sledování, mají asi takovou šanci, jako prominentní židé v roce 1938: limitně nulovou.
    Stát je buď donutí přejít na jeho systém "po dobrém" - "když nepřestoupíte na náš systém, nebudete moci platit, tím pádem nekoupíte ani jídlo a tím pádem vám zabavíme děti. Pro jejich dobro - a zkuste nám to vyvrátit. Máte dva dny." - Nebo "po zlém" - kriminalizací a zatčením všech aktivních oponentů. Akce je možné i zkombinovat a oponenty mediálně zdiskreditovat - stát je sleduje dost dlouho na to, aby na ně znal špínu či jim mohl podložit falešná obvinění. Takže všichni, kdo nesouhlasí jsou v den zahájení platnosti nového zákona odhaleni jako extremisté, teroristé, rasisté, pedofilové, radikálové, mafiáni, drogoví dealeři, sektáři, neplatiči daní - a nejlépe všechno dohromady. Milada Horáková bude ve srovnání s tímto slabý čajíček.
  6. Následuje fáze terminální. Zařízení už nejspíše pár let nevypadá ani jako karta, ani jako mobil - spíše to bude token. Jeho využití se bude rozšiřovat, takže vznikne jedna "centrální tokenová autorita" a zařízení začne sloužit i jako univerzální klíč. Od vašeho domu, auta i kanceláře.
    Když to tak strašně potřebujete, není hloupé, že byste to mohli zapomenout? Takže to lidem implantujeme pod kůži (technologický demonstrátor kreditky v podobě implantátu vznikl už v roce 2003). Jelikož bude touto dobou již řadu let běžet násilné čipování vězňů GPS čipy, je zajištěno lékařské ověření neškodnosti implantace. Mediální kampaň: "představte si, že přijdete k vašemu autu a ono se samo odemkne, nastartuje a přenastaví sedačku podle vašich preferencí. Pohodlí a bezpečí.
    Představte si, že se již nemusíte bát o své děti - implantovaný GPS modul je sleduje za vás. Pohodlí a bezpečí."
    (Orwellovské "Pohodlí & Bezpečí" by mohlo být oficielní motto celého systému. "Bezpečí" samozřejmě v uvozovkách.)

Výsledkem je společnost, která se více či méně dobrovolně přetransformovala v totálně sledovanou a totálně ovládanou. Stát (a na něj napojené korporace) ví o všech všechno, jakýkoli nesouhlas je ilegalizován a kriminalizován.
Zločin samozřejmě nevymizí - jak kvůli korupci, tak kvůli "potřebě" Státu mít strašidlo na vovčany a potřebě korporací a represivních složek státu mít někoho na "špinavou práci".
Aneb jak to stručně, jasně a výživně vystihl pan Drahovský, "Sto percentná kontrola občanov, ktorí by bez použitia karty a zaevidovaní v elektronických systémoch nemohli ísť ani na WC."
Možná si říkáte, že přeháním. Že jsem paranoik. Nebo že si lidé hotovost vzít nenechají (pokud si myslíte toto, tak se podívejte na zákon 254/2004 Sb. o omezení plateb v hotovosti, který vám drze přikazuje, že jakoukoli platbu přesahující 365 000 Kč prostě *musíte* provést přes bankovní účet - pokud byste se vyhnuli dozoru státních šmíráků, dostanete pokutu minimálně 10 000 a nejvýše 5 milionů korun!). Jistě to tak může být - výše popsaný scénář je totiž "worst case scenario", který ke svému uskutečnění potřebuje nulovou resistenci a dostatek financí a stability Systému, jakožto i absolutní voccovitost majority občanů.
A jak ukazuje historie, i vovcovití vobčané se začínají trhat, když se jim něco cpe příliš - jen si vzpomeňte na "rouhačské řeči" o OpenCard. O trošku více skandálů a technických problémů - a vovčané by přešli od slov ("OpenCard je korupční zlo, ale stejně si ho koupím, protože má slevy") k činům ("Tohle už je moc, na OpenCard kašlem a jestli nám ji magistrát bude nutit, tak jim vymlátíme vokna a budem jezdit načerno"). Krom toho se do koleček Systému poslední dobou začíná dostávat stále více písku - korupčníci a zločinci se v politice řežou mezi sebou, model půjčování si donekonečna se hroutí, centrální banky se snaží zničit měny, lidé přestávají věřit bankám a Státu...
Pokud se tedy bezkontaktní bezhotovostní platební styk nikdy nerozmůže nad 50% plateb; pokud bude nadpoloviční většina lidí včas informována a viditelně a hlasitě se postaví integraci OpenCardu (místo kterého jde - jen tak mimochodem - použít za stokorunový příplatek papírovou známku) s platební kartou a integrovaným elektronickým občankám s bezkontaktním čipem a bude protestovat proti sledování a zneužívání kamer, celý proces se přinejmenším výrazně prodlouží (třeba až za horizonty životů ctěného čtenářstva i mé nepatrné osoby), nebo dokonce úplně zhroutí.
Stejně tak pokud se pár "trendsetterům" podaří masivně vrátit "do módy" klobouky a'lá 1930's, kamerový systém zajde na krempách (kamery nelze přesunout níže, protože by neviděly skrze dav). Pokud se mezi mladistvými delikventy a sprejery - třeba po nějaké on-line hře - jako oblíbená zábava rozjede sprejování kamer či ničení radarů páčidly, i zde jednoduše dojdou peníze a byrokraté to vzdají. Pokud se zbývající nepřátelé BKPK spojí a budou nakupovat v jednom obchůdku, ten tím nebude nucen zkrachovat/přejít na BKPK (protože bude mít dostatečné příjmy v hotovosti). Pokud se po zavedení e-občanek najde "zlolajný element", který se bude procházet metrem s generátorem EM pole z magnetronu v batohu a bude lidem smažit čipy na občankách, úřady budou zahlceny výměnami a náklady, lidé budou otráveni neustálým chozením si pro nové občanky a celá iniciativa krachne. A tak by se dalo pokračovat do nekonečna.
Článek je tedy toliko snahou o ucelenou projekci nynějších snah některých zájmových subjektů do budoucnosti.
Jinak řečeno, jedná se o další kolo "politického souboje o postoje obyvatel" - kde na jedné straně stojí "Stát" se svými šmírovacími a represivními složkami a banky (kterážto strana svými zlodějinami a krachy pilně pracuje na diskreditování sebe sama) a na straně druhé nehomogenní směska libertariánů, konzervativců a lidí opatrných a/nebo staromilských.
Ta strana, která na svou stranu zvrátí postoj občanů, vyhraje - a té, která prohraje, zbydou jen plané řeči.

Zdroj:

Světové elity se připravují na příchod finanční pohromy

28. srpna 2012 v 13:18
V minulém týdnu jsme Vás informovali o tom, že miliardáři George Soros a John Paulson navýšili své pozice ve zlatě. Také je známo, že oba tito pánová mají ty nejdůvěrnější informace a skvělé makroekonomické povědomí o globální ekonomice. Byli byste ochotni si vsadit proti těmto nejbohatším mužům na světě? Jacob Rotschild nedávno vsadil přibližně 200 milionů dolarů, že euro půjde dolů (píše The Telgraph: Lord Rothschild takes £130m bet against the euro). Miliardář hedgeového fondu John Paulson vsadil přibližně 20 miliard dolarů proti subprime hypotékám na nemovitostním trhu v roce 2008 a nyní učinil obrovské sázky, že půjde euro dolů a že cena zlata bude stoupat. A abych nezapomněla ani na třetího zmiňovaného pána, tak George Soros dal více než 130 milionů dolarů do zlata za minulé čtvrtletí. Tak co myslíte, bude euro pevné jako skála? Nebo bude cena zlata strmě stoupat?



Pokud dojde k finanční pohromě, tak je pravděpodobné, že jedna z těchto dvou variant nastane. Evropská ekonomika je stále více nestabilní s každým dalším dnem a investoři na celém světě hledají bezpečný přístav pro jejich peníze. Mainstreamová média nám stále dokola říkají, že bude všechno v pořádku, ale globální elita vrhá na situaci úplně odlišné poselství svými činy. Skutečnost, že Rothschild, Paulson a Soros se chovají takřka stejně, tak by to mělo být pro nás ostatní alarmujícím signálem, že zřejmě vědí něco víc než my.
To, co všechny tyto pány nyní spojuje je předzvěst masivního finančního kolapsu v Evropě.
Banky, společnosti a investoři se připravují na zhroucení eura. Euro však zůstává stabilní vůči dolaru, protože Amerika má příliš velké problémy se svým zadlužení.
Finanční svět se začíná probouzet k tomu, že zeměkoule se naprosto topí v dluzích a že není v tuto dobu opravdu dobré držet fiat měny.
Množství peněz, které tito muži investují do zlata je ohromující, je na čase se nad tím zamyslet... A také centrální banky nevídaným tempem navyšují své zlaté rezervy. Podle Světové rady pro zlato (WGC) centrální banky nakoupily 158 tun zlata za poslední čtvrtletí, což je nejvyšší počet za celou moderní finanční historii. A nesmíme zapomenout na Čínu, která plánuje koupit 5000 až 6000 tun zlata.
Kdyby Čína nakoupila opravdu tolik zlata, tak by to překročilo roční celosvětovou produkci zlata... A když bude nedostatek zlata pro Čínu, kolik ho asi tak bude pro nás ostatní?
Fakta jsou jasná a zřejmá všem. Ať už svoji pozornost obrátíme směrem k Řecku, Španělsku, Itálii, Portugalsku nebo Irsku, tak je situace čím dál horší. K žádným zlepšením nedochází. Dokonce napětí a pokles svých ekonomik začínají pociťovat také země jako je Francie a hlavně Německo.
Euro je odsouzeno k zániku. Jedinou otázkou je, kdo bude tím prvním?
Nikdo nechce být první, kdo opustí euro. Existují spekulace, že by to mohlo být Finsko, což by jistě uvítalo Německo.
Ale to neznamená, že nakonec tento nepopulární krok neudělá právě Německo. Německá veřejnost je už znechucená a unavená z neustálé finanční výpomoci ostatním zemím a pociťuje, že na to začíná doplácet.
Bohužel většina průměrně žijících lidí v Severní Americe a Evropě nemají absolutně žádnou představu, co se blíží. Většina z nich chce mít jen možnost se každé ráno dostat do práce, aby mohli platit své účty a postarat se o své rodiny.
Ale obávám se, že miliony a miliony těchto těžce pracujících osob jednou zažijí drsné probuzení a utrpí nevídaný šok. Je však na každém z nás, jak se k tomu postaví. Jak se říká, něco zkaženého a špatného musí skončit, aby mohlo začít něco pěkného a nového.
Jen je potřeba neklást si mantinely a naučit se žít dál bez systému. Jako třeba skupina mladých lidí v Řecku, kteří byli donuceni okolnostmi vzdát se svých bytů ve městech a přesunuli se na okraj do hor, kde začali budovat eko-komunity a stali se naprosto soběstačnými bez vazeb na finanční systém (Greeks go back to basics as recession bites). Pamatujte si, když selže systém, je potřeba být připraven přečkat bez něj.
Vlády a velké banky po celém světě se rychle připravují na nadcházející finanční kolaps.
A my bychom měli také, pokud se nechceme vzdát svých standardů.
V ekonomice, která je rostoucí a zdravá, peníze mají tendenci pohybovat se velmi, velmi rychle. Ale když je ekonomika nemocná, peníze mají tendenci cirkulovat velmi pomalu.
A to je přesně to, co se děje právě teď.

Zdroj:

Jak člověk pozná, že se ocitl v totalitě?

28. srpna 2012 v 13:17
Jak vlastně společnost vnímá nesvobodu

USA jako etalon svobody padají od doby, co zavedli tamní Gestapo - pardon, chci říct "Homeland security". Osobní osahávací prohlídky - přesně stejné, jako dělalo Gestapo na nádražích - se šíří jako mor: z letišť na stadiony, pak do vlaků, pak do autobusů a nakonec i na dálnice.
Vládní agentury - zejména tedy DHS - jsou všemocné, mohou s kýmkoli udělat cokoli a díky jednomu z posledních obamových "executive orders" může být kterýkoli američan vaparizován (jestli si vzpomínáš na "1984"), pakliže ho některý z těch úřadů obviní z "terorismu". Protože Obama prohlásil celé USA za "válečnou zónu". Takže ano, relativní svoboda tam stále je, ale pilným úsilím federální vlády to jde do kytek.

Povídej se na toto video/krátký filmeček (dystopická vize všemocného Homeland Security, provádějícího masové zatýkání a chovajícího se k prohlíženým občanům jako Gestapo; mimochodem, jeden bývalý policista tvrdí, že se mu dostalo školení od DHS, které odpovídá právě takovým praktikám, jaké filmeček zobrazuje):

Video:

Všechno to, co se tam děje, by mohlo být realitou již teď: DHS a TSA k tomu má všechny zákonné pravomoci i legislativní podporu. Znáš salámovou metodu? Nejdříve byly osobní prohlídky jen na letištích, pak jen na stadionech, pak "jen" a "jen" a "jen"... A kde je přesně hranice mezi osobními prohlídkami stylu TSA; mezi tím, když jsou cestující vystoupeni z autobusu a na prohlídku čekají a mezi tím, když na prohlídku čekají pod namířenými hlavněmi samopalů Bezpečnosti, protože "co kdyby teroristi"?
A když se někdo nepodvolí, již dnes bezpečnostní agentury brutálně potlačují jakoukoli nespolupráci - z lidí klidně strhávají šaty, hází je na zem nebo se vyžívají v jejich týrání taserem. Je skutečně tak nemožné, že když bude TSA/DHS taserem opakovaně týrat ženu nějakého chlapa, která se neprovinila ničám jiným, než že se ohnala po slizounovi který v bezdůvodném osahávání zašel příliš daleko, její muž se jí vrhne na pomoc? A TSA/DHS ho zastřelí, protože "napadl úředního činitele" a "bránil výkonu vládní moci"?
Kde je přesně ta hranice? Kde se pak dnešní stav liší proti tomu videu? A jak moc se bude lišit za pár let, pokud se TSA rozšíří do ulic a bude náhodně zastavovat, osahávat a kontrolovat kolemjdoucí? Až budou v ulicích vojáci, protože "USA jsou válečná zóna"? A to se obávám volbami patrně nezastaví: všemocné Homeland Security propagovali a vytvářeli jak Bush, tak Obama a nedávno vyšla vládní zpráva, že se ta instituce vymkla kontrole a žije si vlastním životem. Jako onehdá KGB, které se vymklo z pod kontroly politbyra.

Na tom videu jsem si uvědomil jednu věc. V nacistickém německu to vypadalo stejně - a drtivá většina lidí to brala jak to bylo a neprotestovala. Stejně jako vypadají "divně" ti partyzáni na videu museli tehdejší většinové společnosti připadat protinacističtí partyzáni.
Tehdejší společnosti přišlo úplně v pořádku, když byli zatýkáni a mizeni nepřátelé režimu - Židé. Dnešní společnosti připadá úplně normální a v pořádku, když je zatknut nepřítel vlády - kdokoli označený za teroristu.
V obou případech dotyční zmizí, spravedlivého veřejného procesu se nikdy nedočkají - a všem je to jedno, resp. jim přijde, že je to asi na místě, když to dělá důvěryhodná vláda pro jejich bezpečí a blahobyt.

Protinacistický odboj na území Německa měl šance jen ze začátku - velká část byla velice rychle odhalena a zmizena do koncentráků. Stejně, jako na videu zmizí teroristy (pro jedny)/partyzány (pro druhé), bojující proti DHS. Přežilo pár opatrných, kteří dělali malé akcičky do konce války - přežívali cca. 7 let, než zemi osvobodily USA+GB+SSSR.
Dnes ale není žádná velmoc, která by šla šířit skutečnou svobodu. Když Obama zavede diktaturu Homeland Security gestapa v USA, nebude to 7 let, ale desítky let - a jelikož máme milionkrát pokročilejší technologie a kupříkladu systém Echeleon vytrvale filtruje veškerou nešifrovanou komunikaci na klíčová slova a boti a analytici DHS procházejí fóra a už párkrát na jejich základě zatýkali (ia na jednom mou spravovaném fóru se již PČR ptala po uživateli), nakonec by si přišli pro všechny. Proti státu a totalitě západního střihu se nedá bojovat - dá se jen utéct.

Já osobně mám tři indikace toho, kdy je společnost nesvobodná, nakročená k totalitě a je na místě seriózně uvažovat o emigraci. Jsou to
  1. všemocná policie/vládní složky. Je to nasnadě: když začnou policii procházet praktiky Gestapa či StB - od vynucování prohlídek přes beztrestné zmlácení kohokoli až po "mizení" lidí bez řádného soudu či na základě absurdních obvinění, je něco velice špatně. Policie má být služebník, ne někdo, kdo páchá občanům bezpráví a je přitom beztrestný (a občan bezmocný).
  2. snaha o absolutní dohled. Toto se nese ruku v ruce s tím prvním: absolutní moc vyžaduje absolutní dohled. Orwell to v "1984" dovedl k absurdnu s kamerami v ložnici - a v Británii již násilně přesunují "nepřizpůsobivé rodiny" do bytů, ve kterých jsou uvnitř (sic!) kamery úřadů a pokud policii neřekneš všechna svá hesla - od bankovnictví až po soukromý mail, dají tě za mříže na 2-5 let.
  3. snaha o úplné odzbrojení občanů. Toto vychází z dějiných zkušeností - od Šógunů přes Lenina, Hitlera, Castra a Maa: ti všichni zabavili všechny zbraně všem, kdo by se jim mohli postavit. Jak řekl J.A.Donald, "Cesta do otroctví zpravidla probíhá tak, že vám nejprve zabaví zbraně, pak vám seberou majetek a na konec vám řeknou, ať držíte hubu a tváříte se, že si to užíváte." A Orwell: "Totalitní stát může dělat velké věci, ale jednu věc udělat nemůže: nemůže dát dělníkovi v továrně pušku a říct mu, aby si ji vzal domů a měl ji v ložnici. Puška visící na zdi dělníkova příbytku nebo farmářovy chýše je symbolem demokracie. A je naším úkolem dohlédnout, aby tam zůstala."
    Jakou motivaci může mít vláda k tomu, aby odzbrojila slušné a zákonů dbalé občany (protože zločinci se s legálním držení zbraní neobtěžují, že)? Jedině takovou, že se bojí, že by se postavili proti ní.
    A pokud vláda plánuje dělat tak strašlivé věci, že by to zákonů dbalé, slušné občany dohnalo k riziku ozbrojeného povstání - takových věcí se nechci dočkat. Pro dokreslení - JPFO udělali tabulkugenocid po státním odzbrojení vyhlazovaných.

Ale když se na to nezaměřuješ, většinou se ani nedovíš o těch excesech a zákonech. Jak jsem psal výše - Němcům v hitlerovském Německu připadalo vše úplně v pořádku a vláda se přeci jen starala o teroristy.
Já se na to zaměřuji a tak Británii posledních pár let považuji za policejní, semi-totalitní stát, kde bych nežil ani za milionový plat. A v okamžiku, kdy by se někdo pokusil vytvořit u nás všemocnou policii, mizet lidi bez veřejných soudů či zakázal zbraně začnu pracovat na emigraci. Jak jsem psal výše, proti státu se bojovat nedá - a když to lidem okolo přijde normální a v pořádku, ani demokraticky se to nezastaví. A pak je útěk jediná šance. Nechci být naivní jako naši Židé v roce '38, když říkali, že se jich spoluobčané před nacistickou vládní mocí zastanou...

Celkem studuji historii (nikoli co datumů, ale zejména co do společenského vnímání a reakcí) právě s ohleden na poučení a přijal jsem jednu věc: optimismus zabíjí. Je sebevražedné skládat naději v lidi, protože ti nic nezastaví: zvyknou si. Proto salámová metoda.
Zdroj:

Deset nejdůležitějších způsobů manipulace s veřejností podle výčtu Noama Chomskeho

17. srpna 2012 v 14:36
Noam Chomsky, profesor lingvistiky, nebojácný kritik bohaté elity (sám židovského původu), která vládne Spojeným státům, sestavil seznam deseti nejběžnějších strategií využívaných médii k tomu, jak manipulovat s lidmi v USA. V minulosti naše sdělovací prostředky vytvořily nebo zničily sociální hnutí, ospravedlňovaly války, zmírňovaly finanční krize, a povzbuzovaly nebo ničily některé další ideologické proudy.


Chomsky sestavil seznam deseti nástrojů manipulace našich médií. V podstatě, povzbuzují hloupost, podporují pocit viny, vytvářejí rozptylování pozornosti nebo vykonstruují umělé problémy a pak je magicky vyřeší. Tyto nejdůležitější techniky jsou zde:

Strategie odvádění pozornosti
Základním elementem sociální kontroly je strategie rozptylování veřejné pozornosti od důležitých otázek a změn řízených našimi politickými a ekonomickými elitami za použití technik zaplavujících veřejnost nepřetržitým odváděním pozornosti a bezvýznamnými informacemi.
Strategie rozptylování pozornosti je také podstatná k vymýcení veřejného zájmu o základní vědomosti vědy, ekonomie, psychologie, neurobiologie a kybernetiky, ale také ufologie. Tato technika také přesměrovává pozornost veřejnosti od našich skutečných sociálních problémů s důrazem na záležitosti, které nemají žádnou reálnou důležitost. Touto ideou je udržovat veřejnost stále zaměstnanou a neposkytnout žádný čas přemýšlet o nejdůležitějších principech a o jádru faktu skrývajícím se za našimi sociálními problémy.

Vytvoření problému následované nabídkou na řešení
[viz také práce bývalého mluvčího britské Green Party a autora Davida Icka.] Tato metoda v podstatě zdůrazňuje symptomy, zatímco skrývá zásadní kauzy. Například poukazuje na násilí ve městech nebo na podrobnosti krvavých útoků, aniž by vyšetřovala příčiny těchto problémů. Vytváří a manipuluje také s krizemi, které se týkají ekonomiky nebo násilí, aby povzbudila veřejnost přijmout nezbytné zlo v podobě omezení občanských práv nebo postupného odstranění veřejných služeb.

Postupná strategie
To v podstatě znamená postupně zavádět destruktivní sociální politiku, která by byla neakceptovatelná, kdyby byla na veřejnost uvalena náhle. To je to, co bylo během 80tých a 90tých let zavedeno v rámci nových socio-ekonomických podmínek na radikální pravici. Patří mezi ně privatizace, nejistota, flexibilita, masivní nezaměstnanost, snížení kupní síly mezd a záruk na obstojný příjem. Všechny tyto změny by vyvolaly všeobecnou vzpouru, kdyby byly použity najednou.

Strategie podřizování
Další způsob, jak získat souhlas veřejnosti s nepopulárními opatřeními, je, představit je jako "bolestné, ale nutné" s cílem získat veřejné pochopení pro jejich budoucí uplatnění. Je to podobné jako postupná strategie. Je snazší přijmout budoucí oběti namísto okamžité porážky na prvním místě, protože účinek není pociťován hned.
Později se veřejnosti doporučí uvěřit, že "vše bude lepší zítra". To poskytne veřejnosti více času na to zvyknout si na myšlenku nevýhodných změn a na jejich přijetí s rezignací až přijde čas. Tato strategie byla velmi oblíbená v Sovětském svazu - například v jejich pětiletkách.

Zacházení s veřejností jako s dítětem
Mnoho reklam a propagandy využívá dětské řeči a intonace dětí, jako by divák nebo posluchač byl malé dítě nebo mentálně zaostalý. Pravidlo je takové, že pokud s lidmi zacházíte jako by byli 12tileté děti nebo ještě mladší, mají sklon reagovat bez kritiky, tak jak to dělají děti.

Povzbuzení emocionálních reakcí místo těch reflexivních
Toto je klasická technika pro obejití racionální analýzy a kritické úvahy. To také otevírá dveře nevědomí, kam se implantují plány, přání, strachy, úzkosti, nutkání a požadované iracionální chování.

Bombardování veřejnosti maličkostmi k udržení jejich ignorace
Je důležité přimět lidi k neschopnosti rozumět technologiím a metodám používaných k jejich zotročení. Kvalita vzdělání poskytovaná nižším sociálním vrstvám je úmyslně udržována nevalná a mizerná, jak je to jen možné, aby mohly být manipulovány jako ovce.

Podporování veřejnosti - být šťastný s průměrností
To zahrnuje podporování veřejnosti, aby uvěřila tomu, že je v módě být hloupý, vulgární a nevzdělaný, kdy je každý pobízen k tomu, aby uvěřil, že právě toto jsou charakteristiky podstatné pro moudrost dosahovanou věkem.

Podpora viny a vlastní viny
Jedná se o mimořádně zvrácenou strategii. Týká se to neustálého spílání lidem za jejich vlastní neštěstí, kvůli selhání jejich inteligence, jejich schopností nebo jejich snah tak, aby nezkoumali strukturální vady sociálního a ekonomického systému, který je zotročuje.
Jeden z nejzvrácenějších kontrolujících mýtů americké společnosti je, že když budeš nepřetržitě pracovat a dost dlouho, pak budeš úspěšný a zbohatneš. To se občas některým lidem skutečně stane a jejich úspěch je médii široce oznamován veřejnosti. Párkrát se to stane, všem z nás je pak ustavičně připomínáno, že když tamti lidé dokázali toto, pak ty můžeš také.
Ovšem, když budeš usilovně pracovat a nezbohatneš, pak je však problém, že jsi nepracoval dostatečně tvrdě nebo jsi nebyl dostatečně chytrý a skončil jsi jako břídil. Takže nezáleží na tom, co tě potká, mýtus zůstává nedotčený a Amerika zůstane zemí příležitostí a největší zemí na světě.

Poznat individuální lidi lépe, než oni znají sami sebe
Za posledních 50 let vědecký pokrok vygeneroval rostoucí propast mezi tím, co veřejnost ví a mezi vědomostmi dominantních elit. Díky biologii, neurobiologii a aplikované psychologii "systém" získal vyspělé znalosti fyzické a psychologické povahy lidí. Těchto vědomostí se cynicky využívá k manipulaci s veřejností, jako kdyby to bylo stádo ovcí.
24.12. 2011, Noam Chomsky
Překlad: Karel Rašín


zdroj:

Revolucionáři všech zemí, zchlaďte své nadšení

17. srpna 2012 v 14:32
Poslední dobou je velkou módou propagovat násilné řešení všech společenských problémů. Lze pochopit proč se toho dopouští lidé, kteří nejsou schopni pochopit a porozumět určitým procesům a principům. Ale když tak činí lidé, kteří by měli přesně a jasně vidět do zákulisí, je naprosto jasné, že lidem předhazují nástrahu s pořádným hákem uvnitř.
Lidé na nižším vývojovém stupni nejsou schopni tyto podvody na první pohled prokouknout, snadno se zapletou a pak se diví, že za svou volbu trpí.


Země by měla v ideálním případě plnit funkci školy pro duchovně rozvíjející se bytosti a nabízet zkušenosti, které nelze získat v žádném jiném prostředí. Vzhledem k povaze prostředí na Zemi působí světlé a temné sily. Zástupci světlých sil inspirují lidi k získání "maturity" a přechodu na vyšší vývojový stupeň. Zástupci temných sil inspirují lidi k propadání a neustálému opakování látky. Člověk pod vlivem temných sil netuší, že dělá chybu za chybou a tím postupně směřuje ke své zkáze. Nejen zkáze v podobě nemocí a problémů, ale také trvalé zkáze ve formě ztráty prostředků k vyšším vývojovým stupňům.
O zkázu jde temným silám nejvíce. Situace, která neumožňuje mase lidí dosáhnout pozemské "maturity" je pro temné ideálem. Mohou tak masu ovládat svými nástroji a čerpat z ní prostředky ke svým cílům.
Organizují novodobé otrokářství, kterému se masa nebrání, jelikož dávno zapoměla co je to být svobodný v duchu, respektive zapoměla, že se to zde má naučit.
Duchovní svoboda je podmínkou zajištění svobody hmotné, tj. Nezávislosti na hmotném prostředí Země.
Naopak to nejde.

Revolucí uskutečněnou ve hmotném prostředí se vnitřní svoboda nedostaví.
Mnoha lidem by mělo být po všech zkušenostech jasné, že revoluce nejsou vedené k tomu, aby se lidem vedlo lépe a svobodněji. Právě naopak. Vnější revoluce napomáhá k upevnění moci stávajících vládců a likvidaci pár obětních beránků (aby bylo zdánlivě učiněno spravedlnosti za dost).

V nastoleném revolučním chaosu, kdy masy radostně juchají a opíjejí se, jistí lidé systematicky pracují jako včeličky a odstraňují nepohodlné spisy a svědky, nebo stěhují veřejný majetek a historické artefakty do svých kapes. Podíváte-li se do české historie, žádná revoluce nepřinesla nic dobrého. Vždy po nějaké době přišla krize a komplikace. Tedy až v té poslední - Sametové, to nebylo tak strašné, protože tu (a v celém východním bloku) bylo dost zásob (vytvořených za dob studené války), ze kterých mohly západní vyhladovělé státy ukusovat, aby se kolaps civilizace oddálil o dvě desetiletí.
Za posledních dvacet let jsme prakticky přišli o všechen státní majetek, nicméně zůstala nám jistá svoboda, o kterou můžeme také přijít, pokud se nepostaráme.
Jenže jak jsem řekl. Vnější svoboda není svoboda vnitřní. Možnost cestovat na Havaj je sice hezká, ale když nejsem schopen letenku zaplatit, tak z takové svobody nic nemám.
V současné době se krize uměle rozšířila na celou planetu a všude jsou lidé zatahováni do revolučního šílenství.

Je to naprosté selhání lidství a humanity.
Každý, kdo má povědomí o energetickém vnímání reality je schopen říct, že v uzavřeném energetickém prostředí (jakým energetické a informační pole (noosféra) planety Země bezesporu je), bude vyvolávání destruktivních a agresívních reakcí vysloveně toxické pro všechny bytosti, v onom prostředí propojené.
Z tohoto hlediska je vyvolávání revolucí s cílem dosažení jakéhokoli konfliktu i "mírových" srážek zločin devastující prostředí pro ty, kteří se nedokážou přílivu negativity efektivně bránit.

Temné síly organizují obě strany revolucionářů, aby dosáhly efektu rozšiřování destrukce na všechny obyvatele planety. Vězte, že ať jste na straně molochu vydělávajícího miliardy prodeji filmů bojující za omezení internetu, nebo na straně pirátů, kteří o omezení nestojí a bojují za "svobodu", pracujete pro stejný výsledek a pro stejné lidi.
Ať už vyhraje kdokoli, vždy dojde k produkci mnoha negativních emocí, bouří, násilí, zla a nespokojenosti. Na prohrávající straně budou padat hlavy vůdců, zatímco druhá se bude veselit.

Takové chování a smýšlení je neakceptovatelné. Je velice málo reálných důvodů, proč konat revoluce a vést války. Výsledek bývá stejný. Jen nenávist a vršení problémů.
I zdánlivě mírumilovné hnutí Hippies se podílelo na agresi a nesolidaritě vůči vojákům vracejícím se z Vietnamu. Jako by nestačily hrůzy, které tam museli vytrpět a poté ještě museli snášet nenávist lidí ve své vlasti, pro které byli najednou nežádoucí. Z tohoto ohledu je pro vojáka smrt ve válce často mnohem lepší než když musí čelit agresi ze strany příslušníků své země za kterou nasadil svůj život.

Tak se vytváří nekonečný řetěz bolesti a utrpení v různých variantách. O takový vývoj temná strana stojí. Proto provokuje nepokoje za jakýmkoli účelem a využívá naprosto cokoli, aby ke střetům v zájmu "spravedlnosti" a "svobody" došlo.
Lidem, kterým chybi esoterní vzdělání a nejsou na dostatečně vysoké úrovni duchovního vývoje, nemohou pochopit, že likvidace vnějšího nepřítele revolučním šílenstvím k jejich lepšímu životu nepovede.

Na jednu stranu lze spekulovat, že uvolnění strachu a negativitity z podvědomí může mít léčivé účinky. Nicméně na druhou stranu je uvolňování negativity bez transformace na přijatelnou formu využitelné energie zločinem spáchaným na lidech, kteří si po zasažení neumí pomoci jinak, než šířit negativitu dál.
Každé utrpení, které lidske bytosti způsobí jiné lidské či jiné bytosti se negativně podepisuje na vývoji celé skupiny lidí.
Žádný vědomě uvažující esoterik nemůže podporovat šíření neštěstí, agresivity a bolesti touto cestou.

Nastálou situaci řeší vnitřní revoluce
Pokud se někomu žije špatně, znamená to, že dělá chybu ve svém vnitřním duchovním vývoji. Duchovní vývoj předpokládá mimo jiné shromažďování pozitivních hodnot lásky v sobě, přání všeho dobrého a pomoc druhým.

Je extrémně vhodné se postarat o svou vlastní vnitřní revoluci, očistit se od podporování negativitity a podporovat lásku mezi lidmi a pravou humanitu.
Kdokoli se takto postará o svůj energetický výstup (tj. Bude vyzařovat pouze pozitivní hodnoty v myšlení a emocích.) a bude za každých okolností člověkem, velkou měrou ovlivní události v energetickém poli planety pozitivním směrem.
Každý člověk má potenciál ovlivnit dění na celé planetě. To co z nej energeticky vychází se podílí na veškerém dění. Buď zesiluje neštěstí a problémy, nebo posiluje lidskost, soucit, laskavost a pomoc druhým.

Pokud jde o pomoc, tak třeba podporování lásky může na globální úrovni ovlivnit rozhodnutí černošského rebela podílejícím se na genocidě "konkurenčního" kmene, jestli zastřelí nebo nezastřelí několik dětí.

A to přece stojí za to, být skutečně humánní a podpořit vlastní prací na sobě zbytek lidské populace a inspirovat je k duchovnímu růstu.
Možná je to více, než dokáže být podpora humanitárních misí, které prakticky nic neřeší. Nebo podpora humanitárního bombardování Jugoslávie.

Věc není jen tak jednoduchá, ale má cenu se podílet spíše na lásce a pravé humanitě na fyzické, emoční a mentální rovině, než na podpoře destrukce dalších lidských bytostí.
Všechno, co bylo vysláno, to se vrací svému původci. Jakmile začnete vyzařovat pozitivní hodnoty a lásku přirozeným způsobem (tedy musíte to činit asi tak, jako když dýcháte a nečekáte z onoho procesu žádné výhody), začne se váš život upravovat k lepšímu.
Budete-li svým myšlením a emocemi podporovat násilí, neštěstí, agresi a negativitu obecně, také se k vám dostane. Krásně je to vidět na politicích, zpěvácích, nebo na hercích, kteří se podílejí na vysílání negativních energetických vln. Mnoho z nich skončí na drogách, začne pít, má partnerské a zdravotní problémy, nebo trpí psychickou labilitou jen proto, že nejsou schopni ustát zpětné působení toho co neustále vysílají.
A taktéž to funguje naopak. Příklad Karla Gotta, který je pořád na špici popularity mluví za vše. Za své úspěchy vděčí svému vnitřnímu nastavení.

Jakmile vás napadnou choutky spáchat třeba svržení vedení ve vaší společnosti, zamyslete se nad způsobem provedení. Co děláte, proč to děláte právě tak, kdo z toho bude mít prospěch a koho zničíte. Stojí vám to všechno za to? Nešlo by dosáhnout lepšího výsledku mírumilovnějším řešením? Například změnou vašeho osobního přístupu

Zdroj.

Jsme schopni začít hledat, co znamená pojem pravda?

17. srpna 2012 v 14:30
Motto: Proces rozkladu evropského křesťanského pojetí světa i lidského života nastal v okamžiku, kdy v evropské filosofii byla vyslovena představa, že člověk je na světě, aby hledal štěstí; tedy ne proto, aby žil po pravdě a nesl odpovědnost za své chování…


Označujeme svou dobu za moderní, pokrokovou, plod "osvícenství". Osvícený lidský duch ze sebe svrhl zpozdilé zábrany, pověry, zvyky, které bránily svobodnému rozletu a tvořivosti ducha. Moderní "velikáni" ve svém tvůrčím rozmachu zapomněli, že lidský život, civilizace, má-li trvat, musí mít svůj náboženský, kulturní řád. Pevné hranice, ideály, tabu - ke kterým se život vztahuje - musí být nepřekročitelné.


Můj život proběhl v osvícené době, která se nazvala komunismem.
Podle svých konstruktérů měla být nejvyšším stadiem vývoje lidské společnosti. Mne ta doba, její lži, zlo, které plodila, naučily myslet. Pochopil jsem velikost křesťanství, božský obsah Ježíšova poselství, že všichni lidé jsou si před Bohem rovni. Svou pílí a úsilím se mohou pozvednout a povznést. Bůh naše jednání, naše činy sleduje, vidí - u Posledního soudu bude Bůh veškeré naše konání na tomto světě vážit a soudit.
Pochopil jsem velkolepost, vyváženost obou složek božského poselství. Křesťanské náboženství dokázalo za staletí do milionů individuálních lidských myslí, do společenské mentality vestavět společný hodnotový systém. Miliony lidských bytostí, které po generace a staletí po sobě následovaly, měly blízké vnímání světa. Ďábla, kterého všichni máme ve své duši, dokázal člověk po většinu času držet na uzdě.
Za komunismu jsem pochopil nenahraditelnost duchovního fenoménu, který označujeme slovem morálka, morální systém. Postkomunismus přispěl k mému pochopení, že ta duchovní kvalita může existovat, může být přítomna v našem životě jen tehdy, dokážeme-li život vnímat, vztahovat k abstraktnímu duchovnímu pojmu, který nazýváme Bohem. Žádné listiny lidských práv, právní řád, lidské instituce nic takového nezajistí, nebudou platit. Budou zneužity. Lidské instituce nejsou schopny Boha nahradit.
Po celou existenci člověka jako společenského tvora probíhal v jeho duši, i v úrovni společenského vnímání světa spor, konflikt o hranicích, které člověk může a které nikdy nesmí svým myšlením, svými činy překročit.
Evropský svět, jeho duchovní vzestup, plody jeho kultury, pozdější povznesení materiální, hospodářské, má své kořeny v judaismu, v antice. Završila je zkušenost antického Říma, jeho otroctví a nerovnosti, formulovaná v Ježíšově křesťanském poselství. Poselství rovnosti si lidských tvorů před Bohem, odpovědnosti za vše, co na své pozemské pouti člověk činí.
Garantem božské rovnosti, která člověka povznesla z úrovně zvířete, byla víra v Boží oko, které na nás hledí a váží, zda se božské rovnosti nezpronevěřujeme a nepřestáváme být lidmi. Ježíšovo poselství uvolnilo síly lidského ducha, dalo naději poníženým, že se mohou vlastními silami povznést. Dokud byla víra v Boží oko, existovala míra - kontrola udržující hranice našich činů.
Nárůst poznání a materiální povznesení provázel úpadek víry i vědomí odpovědnosti za své chování. Z lidského světa se Bůh začal vytrácet. Člověk se přestával cítit být božím tvorem. Komunistická konstrukce pojetí lidského společenství byla plodem "osvícenského" způsobu myšlení. Bylo to pojetí člověka jako jednoho ze zvířecích druhů. Jak člověk přestával být božím tvorem, odpovědným svému tvůrci, vracel se ke svým kořenům dvounohého zvířete pobíhajícího v africké savaně.
Proces rozkladu evropského křesťanského pojetí světa i lidského života nastal v okamžiku, kdy v evropské filosofii byla vyslovena představa, že člověk je na světě, aby hledal štěstí; tedy ne proto, aby žil po pravdě a nesl odpovědnost za své chování.
Filosofičtí otcové komunismu vymysleli nejkratší přímou cestu, jak dobytek z lidí udělat a ke štěstí je dokopat. Realizace ideálu návratu ke šťastným počátkům lidstva se ujali "velcí duchové", jejichž typ popsal Dostojevskij v postavě Smerďakova v Bratrech Karamazových. Lenin, Stalin, Hitler, Pol Pot… realizovali ten světlý ideál. Zjednodušili, napřímili a urychlili cestu, po které se lidstvo vydalo, když redukovalo své tužby na "hledání štěstí".
Osvícený svět, když exaktní poznání povýšil na Boha, udělal hledání štěstí smyslem, cílem své existence. Vydal se po delší cestě ke stejnému cíli, k jakému nás komunisti hnali bičem a pod hlavněmi samopalů. Jaksi jsme při hledání štěstí zapomněli, že ve světě bez Boha, bez "božího oka", mizí ze světa i morálka. Morálka má božský původ, své prameny má v "božím oku". Zbožštěný symbol osvícenského světa, exaktní poznání, přestává v procesu anihilace morálky existovat, samovolně se vytrácí. Mizí pojem pravdy, podle "potřeby" je možno manipulovat obsahem pojmů, život se stává fikcí a my zvěří.
Byl jsem podivné venkovské dítě, ve škole jsem se učil jen díky učiteli, který mne lidsky zaujal, u něhož jsem cítil opravdovost. Moji rodiče žili svůj život poctivě bez vedlejších úmyslů, po pravdě, tak jak to bylo po generace zvykem. Když bylo něco špatně, řekli to, a nedělali. Viděl jsem, jak je svoloč, kterou vyzvedl komunismus, týrala. Nikdy ze svých zásad neustoupili. Měl jsem od raného dětství srovnání, jaké lidské typy komunismus vyzvedl a jaké ideály je poháněly.


Vystudoval jsem navzdory.
Na své cestě za vzděláním jsem potkal jediného učitele, který mne lidsky zaujal, nepraktického popletu, u kterého jsem měl ale jako student pocit, že to, co dělá je doopravdy a vědu miluje. Profesně ve svém oboru, který mě živil, jsem byl samouk - zopakoval jsem si původní vědecké práce a na nich se vyučil. Čtvrt století jsem vybíral antikvariáty a tak získal všeobecné vzdělání ve filosofii a historii. Nevěřil jsem ničemu, co vyšlo po roce 1948, dokud jsem se nepřesvědčil.
Žádného ze svých šéfů, se kterými jsem se potkal na své profesní cestě, jsem si nemohl vážit, respektovat ho pro jeho odborné i lidské kvality. Systém výběru, který komunismus nastavil, vylučoval, aby se i do odborné funkce a postavení dostal odborně a lidsky kvalitní člověk.
Dvacet let jsem pracoval ve zdravotnictví, měl jsem příležitost vidět, kam dokázal komunismus dovést exaktní poznání a morálku u lidské bolesti a neštěstí. Ta zkušenost mě přivedla do parlamentu. Při první schůzi České národní rady na počátku července 1990 jsem měl pocit, že se svět zbláznil, všichni se měli rádi, jako by celá ta pokřivená, zločinná doba, kterou prošel můj život, nebyla a byla nám vygumována paměť. Intenzivně jsem cítil, že to, co se kolem mě odehrává je lež - lež za kterou těžce zaplatíme.


Každý musel být do něčeho namočen, mít pocit spoluviny, špatnosti.
Od počátku jsem ve Sněmovně i v debatách mimo sněmovní půdu žádal, abychom hledali pravdu. Vždy jsem dostal odpověď, "pravda není, každý má svou pravdu". Odpovídali mi tak všichni - i ti, které poryv "Sametového vichru" vynesl do nejvyšších poloh, nejvyšších funkcí v politice. Co hůř, odpovídali mi tak i obyčejní lidé mimo politiku. Komunismus a hledání štěstí poškodilo naši mysl tak, že jsme již nechápali, co pojem pravda znamená.
Ve skutečnosti jsme na konci "legálního komunismu" jako společenství již nebyli společenstvím lidských božích tvorů. Většina z nás nebyla schopna vnímat, chápat obsah nejdůležitějších pojmů, jejichž pochopení a obecné sdílení z nás dělá společenství lidí, božích tvorů, lidí schopných chápat život jako hledání pravdy a nesoucích svůj podíl. Nebyli jsme již božími tvory, byli jsme materiálem biologických lidských strojů, se kterými se moderní Směrďakovové právě chystali budovat novou cestu ke štěstí.
Za starých barbarských časů, kdy ještě náboženství bylo opiem lidstva, šel špatný člověk po své smrti za zlé špatné činy do pekla, v lepším případě do očistce. Teprve až si v očistci odpykal své zlé, špatné chování, měl naději dostat se do nebe, mezi ty, jimž ubližoval. V revolučně sametové cestě ke štěstí na nic z hluboké lidské dějinné zkušenosti o nezbytném trestání zla, o nevyhnutelnosti pokání a trestu za zločinné jednání, nebylo místa a času.
Půl století jsme žili ve zločinném režimu - zlo, lež, podvod byly všude kolem nás. Zvykli jsme si. Většina myslela, že se to tak patří. Vždyť hlavním technologickým prvkem ovládání mas byl prvek spoluviny.
Svoloč, která nás ke komunistickému štěstí hnala, v sedmdesátých a osmdesátých letech již téměř jen mírně, laskavě usměrňovala, stav společenské duše znala a "uměla". V průběhu cesty ke "štěstí" se hodnoty plebsu sbližovaly s pojetím světa popoháněčů. "Pronásledování" disentu se stalo pro "kormidelníky" současně i studiem příčin i kvalit nespokojenců.


Poznal jsem společenství jménem disent.
Větší část byli lidé, kteří prohráli v mocenském boji uvnitř té zločinecké organizace. Pak lidé, kterým vadilo omezování a nemohli dělat, co si přáli. Málo bylo mezi nimi osobností, které se postavili proti nemravnosti režimu jako takové. Pro moc nebyl problém si v té nedefinovatelné skupině vytypovat lidi s blízkým viděním světa a nabídnout jim spolupodílnictví.
Václav Havel byl moderní Aljoša Karamazov - potomek "osvícenské" předkomunistické nobility, který ještě věděl, co pojmy jako pravda, morálka, láska, původně znamenaly. Jako "osvícenec" ze svého prostředí poznal a myslel si, že ty pojmy mají platit pro nižší vrstvu, pro vyvolené ale neplatí.
Autoři a reformátoři komunistické cesty ke štěstím při pronásledování bojovníka za "lidská práva" Václava Havla poznali a prostudovali jeho talent dramatika. Do role si ho připravili a nabídli mu spoluúčast. Dostojevského Aljoša Karamazov navedl hloupého nevzdělaného kuchaře Smerďakova k vraždě svého biologického otce starého Karamazova.
Moderní Aljoša Karamazov - revolucionář Václav Havel zneužitím, popřením vznešených pojmů pravdy, morálky, lásky v politické hantýrce, navedl, kryl tisíce Smerďakovů a banditů k beztrestnému rozkradení státu a obnově moci lidí, kteří komunistickou cestu ke štěstí budovali. Příspěvek Aljoši Karamazova - Václava Havla byl jedním ze základních kamenů "transformace" legálního komunismu v bezmorální postkomunismus.
Nechápal jsem v počátcích "sametové revoluční" přeměny zločineckého totalitního komunismu, jak je možné z nejvyšších míst hlásat lidská práva bez odpovědnosti. Majetek prý napraví zločince, pravda a láska prý zvítězí nad lží a nenávistí, trestání zločinů a zločinců je prý nemravnou pomstychtivostí. A současně: co není zákonem zakázáno, je povoleno.
Vždy jsem to pojmenovával a varoval Sněmovnu před důsledky - řekl jsem ve Sněmovně "pokládáme základy zločineckému státu". Říkali mi "selský rozume", "neřízená střelo", "přírodní sílo" nebo přímo "Už ten blbec jde zase mluvit".
Sám sebe jsem chápal jako "králova šaška", věděl jsem, kam vane "dějinný vítr", kam hrne věci v téměř obecném souhlasu. Uvědomoval jsem si vnější tragickou směšnost svého počínání. Sám sobě jsem si říkal, vyslovíš-li zde, v tomto čase své vidění věcí, pravdu - přes dnešní pocit směšnosti, jsi svědek.
Šumavské tabu
Měl jsem příležitost vidět téměř do podrobností průběh "reformy, privatizace, obnovy vlastnických vztahů" v zemědělství a lesnictví. Nehorázné zneužití, obrácení v opak ideálů ochrany přírody na Šumavě. Co se odehrálo ve "statečném boji" ekologistů za "svobodu" přírodních procesů je historickým dokladem, jak "osvícenství" dokázalo popřít exaktní poznání.
"Stateční idealisté" v triku bezohledných "tržních banditů" popřeli staleté zkušenosti odpovědné správy lesa. Zakonzervování a modernizace kolchozního a sovchozního "podnikání na půdě", prodloužilo krizi odpovědnosti v zacházení s neobnovitelným přírodním pokladem, s půdou, o další desítky let.
Žádné zákony, dotace, exaktní důkazy nepřesvědčí a nedonutí technology a tržní "magory", které stvořila bezmorální tržní "reforma - revoluce", aby začali odpovědně přemýšlet na pět let dopředu.
Nemůže být lepší doklad zločinných úmyslů osvícenské sametové revoluce "pravdy a lásky", než tak zvaná "tržní" reforma hospodaření ve státním podniku Lesy ČR. Více než dvacet let již peníze z těžby dřeva ve státním lese jdou do jiných kapes, než je vlastník - stát. Všichni, kdo kolem lesa mají co dělat, to vědí.
Z plochy větší než je šestina státu byl počátkem devadesátých let udáván zisk ročně kolem třech set milionů korun. Z těchto peněz byla financována celá osvícenská "perestrojka". Přes dvacet let je každá byť i jen malá zmínka o tomto famózním "tunelu" v médiích tabu.
Na jaře roku 2011 jsem se zúčastnil semináře, který v Poslanecké sněmovně pořádal bývalý ředitel státního podniku Lesy ČR, jeden z původních "lesních reformátorů" a dnešní poslanec TOP 09 Jiří Oliva, k tehdejšímu novému návrhu hospodaření ve státních lesích nazvaném "Dřevěná kniha".
V diskuzi jsem se dotázal dvou hlavních přednášejících, ředitele Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů ing. Vašíčka a tehdejšího lesního náměstka na Ministerstvu zemědělství ing. Nováka, cituji: "Dožiji se toho, že v této zemi bude zase platit jedna a jedna jsou dvě?" Druhá otázka: "Jak dlouho budete ještě tyhle hloupé ideologické kváky vyprávět?" Oba pánové, nejvyšší lesní úředníci, mi odpověděli totožně, cituji: "Před dvaceti lety se politické síly dohodly, že se to tak bude dělat, tak se to tak dělá a bude dělat." Není třeba nic dodávat.


Na "konci" legálního komunismu jsme mohli mít ještě iluzi.
Komunisté rozhodovali o všem a mohlo se zdát, že když se zruší formální značka a vedoucí úloha Strany, pookřejeme, vyrazíme s novým elánem budovat, hledat štěstí. Ekonomická "transformace" realizovaná Smerďakovci připravenými na revoluční roli, nám dokázala, že současný společenský stroj již nejde opravovat. Výsledkem tohoto hledání štěstí je, že jsme všichni špinaví.
Po staletích hledání štěstí jsme přestali být lidskými božími tvory, vysvlékli jsme se z odpovědnosti ke svému stvořiteli i sami k sobě. Stali jsme se lidským zvířetem, které nedrží v míře ani Boží zákony, ani kultura, kterou naši předkové zvali morálkou.
Otázka naší doby - jak z toho? - není technologií opravy společenského stroje. Otázka zní: Jsme schopni začít hledat, co znamená pojem pravda? Jsme schopni začít objevovat, co znamená pojem morální jednání a chování a pak podle toho i žít? Jsme schopni pojmenovat a trestat zlo, které se pasovalo do role dobra?
V Třeštici dne 22. května 2012 Čestmír Hofhanzl

Zdroj:

Venezuela se připravuje na dlouhou válku s USA

17. srpna 2012 v 14:28
Venezuelská vláda vypracovala nový vojenský plán, v jehož rámci se vojáci budou učit partyzánské taktice boje, na případ, kdyby na zemi zaútočily Spojené státy. Tvrdí to zástupci venezuelské opozice.


Konkrétně poslankyně venezuelského parlamentu María Corina Machado prohlásila, že disponuje kopií dokumentu, který předpokládá vytvoření právních, materiálních a dalších základů pro budoucí partyzánské jednotky. Ty by, podle dokumentu, mělo v roce 2013 tvořit zhruba 1 milion osob a v roce 2019 přibližně 2 miliony.


"Strategickým cílem je vybudování nové bolívarovské vojenské doktríny, která připraví Venezuelu k dlouhodobé lidové válce proti impériu, tedy USA," prohlásila Machado.
Nový plán byl vypracován venezuelskou vládou s aktivní pomocí Kuby, která, podle všech očekávání, pomůže Caracasu s realizací tohoto plánu. Prostředky k její realizaci budou vyděleny prostřednictvím snížení financování pravidelné armády.


Kolaps za dveřmi

17. srpna 2012 v 14:27
Zprávy na novinkách.cz, věnované ekonomii, přes libá slova ministra financí, že se vše v dobré obrací, panu Kalouskovi oponují: "Česká ekonomika v recesi a z recese se jen tak nedostane, protože se v další zprávě dočteme - HDP EU -0.2% Pouze 0.2% zdánlivě to není tak zlé, ale když si uvědomíte, o jak obrovskou částku v rámci předlužené EU se jedná, jde z toho mráz po zádech.

Česká ekonomika je postavena na exportu především do zemí EU a velká výrobní kapacita je zaměřena na automobilový průmysl a to nejen automobilky v České republice, vyrábí se také nepřeberné množství komponentů pro automobilky v zahraničí po celé republice a je známo, že automobilový průmysl se stále více potýká se snižující se poptávkou po automobilech. Ve zprávách ze světa se objevuje stále více zpráv o těchto problémech, toto odvětví stále více propouští své zaměstnance - snižuje výrobu, to znamená, že ani o komponenty vyráběné v ČR nebude takový zájem a bude následovat propouštění v těchto výrobách ČR.

V současnosti zažívá ČR ekonomickou recesi. Mimo jiné se na ni podílí také kroky současné vládní koalice, která svými úspornými balíčky podvázala koupě schopnost domácností a korunu nasadila zvýšením DPH, ve kterém je odhodlána pokračovat. Co po vládních škrtech musí zákonitě nastat, jsem napsal na blog v článku CESTA DO PEKEL a dalších podobných.

Je zarážející, že vláda přes mnohá varování odborníků z finančního světa prosazuje v čele s p. Kalouskem tuto restriktivní politiku vůči občanům a politikům není hanba sobě přidat plat v řádu desetitisíců, svádět to na nález ústavního soudu přesto, že to p. Rychetský veřejně dementoval.

Vznikne v Německu „obřízkový“ zákon?

17. srpna 2012 v 14:26
Praktikování obřízky u chlapců není s výjimkou Švédska nikde ve světě jednoznačně vyřešeno. Evropa teď vyhlíží, jak si poradí Německo.

Německá kancléřka Angela Merkelová si ani v době dovolených a prázdnin neužije klidu a odpočinku. Jako by neměla dost starostí s krizí v eurozóně či tahanic na domácí politické scéně - jednou s koaličním partnerem FDP, jindy se sesterskou stranou CSU -, objevil se nedávno další problém, který bude muset co nejrychleji vyřešit. Tentokrát na sebe narážejí svoboda náboženství, tradice, práva rodičů a dobro dětí. Jde o rituální obřízku u malých chlapců.
O tomto tématu již několik týdnů diskutuje celá země. Debatu vyvolal rozsudek zemského soudu v Kolíně nad Rýnem, který tento akt označil jako protiprávní a trestný. Verdiktu předcházel téměř dvouletý soudní proces s jedním lékařem, který obřízku - stejně jako řada jeho kolegů - rutinně provádí ve svojí ordinaci.
V očích židů je zákaz obřízky stejný případ, jako kdyby se křest svěcenou vodou u katolíků měl náhle stát trestným činem
Po jednom takovém zákroku v listopadu 2010 u čtyřletého chlapce arabského původu došlo k pooperačnímu krvácení, které se podařilo zastavit až druhý den, kdy byl chlapec hospitalizován na univerzitní klinice v Kolíně. Matka chlapce, která se špatně dorozumí německy, při nastalé situaci propadla panice a po dopravení syna do nemocnice skočila z druhého patra, způsobila si tím několik zranění a musela být několik dnů ošetřována na psychiatrickém oddělení nemocnice.
Počátkem roku 2011 obžalovala kolínská státní prokuratura lékaře, který zákrok prováděl, z nebezpečného ublížení na zdraví a celý případ nabral na obrátkách. Při následném soudním procesu byl lékař zproštěn obžaloby, protože nebylo prokázáno, že by při odstranění předkožky nějak zanedbal své odborné povinnosti, naopak neustávající krvácení způsobila sama matka chlapce tím, že příliš brzy sejmula obvaz z pooperační rány.

Provokace, nebo jen ochrana práv dítěte?

Nicméně zemský soud v Kolíně vynesl již zmíněný rozsudek o protiprávnosti a trestnosti provádění obřízky, čímž nastartoval diskusi mezi jejími zastánci a protivníky. Mezi zastánce logicky patří komunita židů žijících v Německu, stejně jako více než čtyři miliony muslimů v zemi. U těchto národů je obřízka důležitou součástí víry a tisíciletých náboženských tradic a nikdo se nepozastavuje nad jejím prováděním, natož aby zkoumal právní aspekty tohoto zákroku.
Zástupci těchto komunit označují rozsudek jako provokaci proti muslimům i židům a prezident Centrální rady židů v Německu se dokonce vyjádřil ve smyslu, že zákazem obřízky "nebude nadále možný život židů" v zemi, protože jedna jejich důležitá tradice bude postavena mimo zákon. V jejich očích je to stejný případ, jako kdyby se křest svěcenou vodou u katolíků měl náhle stát trestným činem.
Protivníci obřízky, zejména právníci a lékaři, zase poukazují na negativa zákroku. Lékaři upozorňují na rizika s ním spojená, jako je krvácení, možná infekce, rizika z narkózy, a označují odstranění předkožky za formu vážného ublížení na zdraví, při němž dochází - bez souhlasu dítěte - k trvalým a nenapravitelným škodám na jeho těle. Právníci zase argumentují základním právem každého člověka na tělesnou neporušenost a nedotknutelnost. Toto právo je podle jejich názoru ignorováno, protože o odstranění předkožky nerozhodují chlapci - většinou ve věku jednoho až dvou let -, ale třetí osoby, v tomto případě jejich rodiče.

Nalezne se řešení?

Situace, kterou kancléřka Merkelová zprvu na zasedání prezidia CDU zesměšňovala, když kritizovala horlivost soudců v Kolíně a vyjádřila se ve smyslu, že se Německo podobným rozsudkem stává "národem komiků", tak přerostla v právně složitou a choulostivou záležitost, jejíž řešení nebude jednoduché. Poté, co kancléřka vážnost situace rozpoznala, pověřila ministryni spravedlnosti úkolem sestavit odbornou pracovní skupinu, která bude muset téma předkožky právně vyřešit.
Proti sobě stojí na jedné straně právo dítěte na ochranu před tělesnou újmou, na straně druhé právo rodičů na uctívání a dodržování dlouholetých náboženských tradic
Je zřejmé, že bude poměrně komplikované vytvořit zákon, do něhož by bylo možné napasovat a včlenit všechny aspekty sporu. Stojí zde totiž proti sobě dvě fundamentální práva - na straně jedné právo dítěte na ochranu před tělesnou újmou (a podle lékařů odstranění předkožky není v žádném případě jednoduchý zákrok), na straně druhé právo rodičů na uctívání a dodržování dlouholetých náboženských tradic.
Pracovní skupina, v níž jsou proto zastoupeni vysoce postavení odborníci jak na právo civilní, tak trestní a ústavní, má za úkol během léta vymyslet a předložit návrh řešení, které by alespoň částečně neutralizovalo rozhodnutí kolínských soudců.

Praktikování obřízky u chlapců není nikde ve světě jednoznačně vyřešeno. Výjimkou je Švédsko, kde je tento proces právně přesně definován a regulován. Zákrok zde může být provádět pouze při dodržování přísných podmínek a pouze v nemocnici. V ostatních zemích se o tomto problému stejně jako v Německu dlouhodobě diskutuje, konkrétní zákony ale neexistují a obřízka se provádí s tichým souhlasem a tolerováním ze strany jednotlivých států.
I v tomto případě tedy Evropa s očekáváním pohlíží na Německo, které - nechtěně - do tohoto vosího hnízda píchlo a které bude muset celou záležitost nějakým pragmatickým a praktikovatelným způsobem vyřešit.

Zdroj:

http://www.ceskapozice.cz/zahranici/evropa/vznikne-v-nemecku-%E2%80%9Eobrizkovy%E2%80%9C-zakon

Jak dodavatel registru vozidel ATS-Telcom vítězí při veřejných zakázkách

17. srpna 2012 v 14:25
Zakázku ministerstva zemědělství na zajištění ICT služeb vyhrála ATS-Telcom. Jak? Konkurenční nabídky byly před hodnocením vyřazeny.

Shoda náhod, a hned dvakrát? Společnost ATS-Telcom se v uplynulých týdnech "proslavila" jako dodavatel problematického nového centrálního registru vozidel (CRV). Pokud si však podrobně zmapujeme zakázky, které ATS-Telcom pro stát zajišťovala, zjistíme, že ministerstvo dopravy je pouze jedním z řady klientů, nicméně co do objemu peněz plynoucích pro ATS-Telcom z jednotlivé zakázky tím nejlukrativnějším.

Druhou příčku v pomyslném žebříčku zaujímá ministerstvo zemědělství. Při bližším pohledu nalezneme mezi oběma zakázkami zajímavé podobnosti.

Zakázky pro resort dopravy

Ministerstvo dopravy koncem března 2010 podepsalo smlouvu s firmou ATS-Telcom na poskytování a rozvoj IT služeb v letech 2010 až 2013. I když vyhlásilo otevřený tendr, účastník byl pouze jeden. Na základě kontraktu vyinkasuje ATS-Telcom od dopravy 395 milionů korun bez DPH.
Uzavřením dodatku k této smlouvě se firma ATS-Telcom dostala k zakázce na vytvoření nového centrálního registru vozidel. A koncem května přijala vláda usnesení, že zakázku na zajištění podpory provozu CRV získá v jednacím řízení bez uveřejnění opět firma ATS-Telcom. Tuto podporu má společnost zajistit do konce března 2013.
Dodejme ještě jeden fakt. Koncem března 2010, kdy podepsalo ministerstvo dopravy smlouvu s ATS-Telcom na zajištění IT služeb, vedl resort Gustav Slamečka. Jak vyplývá z dokumentů, jež zveřejnilo ministerstvo dopravy, pod kontraktem není podepsán Slamečka, ale jeho tehdejší náměstek Roman Boček.

Zakázka pro resort zemědělství

V říjnu loňského roku vyhlásilo ministerstvo zemědělství tendr, v němž hledalo subjekt, který mu zajistí služby ICT provozu v letech 2012 až 2013. Zakázka sestávala z několika částí: správa a provoz síťové infrastruktury, správa a provoz HW infrastruktury, správa a provoz datových úložišť, správa a provoz aplikací, správa a provoz systému ERP.
Podobně jako pod smlouvou na ministerstvu dopravy je na kontraktu s ATS-Telcom podepsán nynější náměstek ministra zemědělství Roman Boček
Předpokládaná cena, kterou ministerstvo za služby zaplatí, byla stanovena na 280 milionů korun bez DPH. Ministerstvo zemědělství zdůvodňuje výši ceny tím, že zakázka "má přímý dopad na agendy vykonávané resortem zemědělství, včetně výplaty dotací v řádu miliard korun ročně".
Na rozdíl od ministerstva dopravy se tendru na zemědělství účastnili čtyři soutěžící. Podobně jako na dopravě byla vítězem vyhlášena ATS-Telcom. Požadovaná cena zněla na 262 442 169 korun. A podobně jako pod smlouvou na ministerstvu dopravy je na kontraktu s ATS-Telcom podepsán nynější náměstek ministra zemědělství Roman Boček.

Bývalého ředitele příbramské nemocnice Bočka přetáhl na zemědělství bývalý ministr Ivan Fuchsa (ODS). Ve funkci Boček zůstal i za jeho následovníka Petra Bendla. Ten současného člena výkonné rady ODS delegoval do dozorčí rady Budvaru a od letošního března Boček stojí dočasně v čele Státního zemědělského intervenčního fondu.

Z internetového Věstníku veřejných zakázek sice vyčteme, že do soutěže byly podány čtyři nabídky, ve skutečnosti se ale vítěz s nikým z konkurentů neutkal. Hodnocení nabídek totiž nebylo vůbec provedeno. Jak je to možné? Nabídku kromě ATS-Telcom zaslaly firmy T-Systems, Atos IT a ICZ.
Jenže v Písemné zprávě zadavatele, kterou ministerstvo zemědělství zveřejnilo na svých internetových stránkách, se dočteme, že komise k hodnocení nepřistoupila, protože by byla hodnocena nabídka pouze jednoho uchazeče. "Hodnotící komise však konstatovala, že nabídka uchazeče číslo 1, společnosti ATS-Telcom, je kvalitativně plně vyhovující a odpovídající nárokům specifikovaným zadavatelem v zadávací dokumentaci této veřejné zakázky, přičemž nabídková cena odpovídá kvalitě nabízeného plnění, a doporučila zadavateli, aby rozhodl o výběru této nabídky." Zadavatel, tedy ministerstvo zemědělství, doporučení komise akceptoval.

Kolik kdo chtěl peněz?

Doplňme ještě jeden podstatný údaj týkající se tendru ministerstva zemědělství, a tím je cena, kterou soutěžící firmy za své služby požadovaly. ATS-Telcom ohodnotila své služby na více než 262 milionů korun, T-Systems na necelých 173 milionů korun, Atos IT na bezmála 205 milionů korun a ICZ na rovných 205 milionů korun. Ceny konkurence byly tedy podstatně nižší než vítězné společnosti.
U všech tří konkurentů ATS-Telcom se hodnotící komise shodla na jednom: nabídkové ceny se jí jevily "ve vztahu k předmětu veřejné zakázky jako mimořádné nízké". A vyžádala si zdůvodnění. Když ho obdržela a akceptovala, přišla komise na další nejasnosti v nabídkách. Opět žádala vysvětlení.
Přestože část argumentů komise přijala, nakonec tři soutěžící vyloučila pro nesplnění podmínek zadavatele uvedené v zadávacích podmínkách. A vítězem se stala firma ATS-Telcom. Novela zákona o veřejných zakázkách, která vstoupila v platnost letos 1. dubna, stanovuje, že pokud nebudou hodnoceny alespoň dvě nabídky, zadavatel je povinen soutěž zrušit. Jenže to se tendru ministerstva zemědělství ještě netýkalo. Jeho postup byl tak podle platných regulí.
Jeden z neúspěšných uchazečů poukazuje na to, že zadávací dokumentace byla zmatečná a umožňovala různé výklady pojmů. "Uchazeči byli schopni po výzvě úřadu vše vysvětlit, ale úřad jejich vysvětlení neakceptoval a vybral nejdražšího uchazeče," konstatoval pro ČESKOU POZICI jeden ze soutěžících. A dodal: "Vzhledem k tomu, že vítězný a nejdražší uchazeč nabídl cenu o více než 30 procent vyšší než ostatní, je rozhodnutí úřadu přinejmenším zvláštní. Kdyby totiž zakázku zrušil a vypsal znovu, je zřejmé, že by oněch 30 procent ušetřil."

Pohled z ministerstva

Bendlův úřad má ale na věc naprosto odlišný názor. "Ministerstvo zemědělství nebylo povinno zadávací řízení této veřejné zakázky zrušit. Zadavatel se nemůže vyjadřovat k otevřenému zadávacímu řízení a spekulovat, jakým způsobem by mohl ovlivnit výši nabídkové ceny jednotlivých uchazečů. Nabídková cena nebyla jediným hodnotícím kritériem, které ministerstvo posuzovalo," konstatoval tiskový mluvčí resortu Jan Žáček.
Z Věstníku veřejných zakázek lze jednoduše zjistit, jaká kritéria měla rozhodnout o konečném pořadí soutěžících. Nabídková cena měla poloviční váhu v celkovém hodnocení, 20 procenty se podílel způsob řešení poskytování služeb a z 30 procent pak způsob zajištění kontinuity a rozvoje služeb. Jak ale ministerstvo zemědělství zjistí, které řešení ve spojení s cenou by bylo to optimální, když žádné hodnocení neprovedlo?

ATS-Telcom zakázky umí

Zastavme se ještě u firmy ATS-Telcom. Až do problému s centrálním registrem vozidel nebylo o firmě téměř slyšet, přestože mezi její klienty patří ministerstva, policie či Česká pošta. Začátkem roku 1999 se společnost prosadila v konkurenci patnácti firem a zvítězila ve dvou ze tří výběrových řízení vyhlášených NATO na pronájem telekomunikačních okruhů. Bylo to vůbec poprvé, co NATO zadalo zakázku české firmě.
ATS-Telcom je úspěšná i v získávání veřejných zakázek v Česku. Jak vyplývá z internetového portálu statnisprava.cz, dostala ATS-Telcom v letech 2006 až 2011 od státních institucí 34 zakázek, letos jich přibylo dalších šest. Část z nich byla přidělena v režimu jednacího řízení bez uveřejnění nebo v otevřeném řízení, v němž se ale účastnil maximálně jeden další zájemce. Výjimkou byl tendr na ministerstvu zemědělství, kde soupeřily čtyři firmy. Jenže o žádný souboj ve skutečnosti nešlo.
Dle některých lidí, kteří se pohybují na IT trhu, má ATS-Telcom blízko k významnému lobbistovi ODS Ivo Rittigovi
Je logické, že se vyrojily spekulace, proč si firma tak dobře vede ve státních zakázkách. Veřejně dostupné zdroje žádná personální propojení nenaznačují. Z obchodního rejstříku vyčteme, že předsedou představenstva firmy, která v roce 2010 dosáhla obratu 227 milionů korun, je Karel Hamšík, zároveň zapsaný i jako stoprocentní akcionář. Firmu založil otec Karla Hamšíka, Karel Hamšík starší, který zemřel v roce 2009.
Dle některých lidí, kteří se pohybují na IT trhu, má ATS-Telcom blízko k významnému lobbistovi ODS Ivo Rittigovi, dokonce prý je s firmou majetkově propojen. "Je to úplný nesmysl, nevím ani, komu to patří," uvedl Rittig pro ČESKOU POZICI.

Zdroj ČESKÉ POZICE, který působí v IT oboru, zdůvodňuje úspěchy ATS-Telcom ve výběrových řízení následovně: "Jsou velcí, silní a jsou zde již dlouho. S klienty ze státní správy spolupracují dlouhodobě. Vědí dopředu, že se bude vypisovat nějaký tendr a mohou se dopředu připravit. Mají konkurenční výhodu, které umějí využít." A spojení s Ivo Rittigem? "Je nepravděpodobné, že někdo, kdo působí na IT trhu, by nenarazil na jméno Rittig. Nevěřím ale, že díky Rittigovi vyhrává ATS-Telecom zakázky," dodává zdroj.

Zdroj.

http://www.ceskapozice.cz/byznys/podnikani-trhy/jak-dodavatel-registru-vozidel-ats-telcom-vitezi-pri-verejnych-zakazkach?page=0,1

Musejí chudí hladovět, protože bohatí chtějí jezdit autem?

17. srpna 2012 v 14:23
V Sahelu v západní Africe vzniká hladomor. Špatná úroda a vysoké ceny potravin ohrožují život 18 milionů lidí. Je velmi pravděpodobné, že globální cena potravin bude dále stoupat, v důsledku neúrody způsobené extremním suchem ve Spojených státech. Světové ceny cereálií v reakci na tuto katastrofu stouply minulý měsíc o 17 procent, píše v deníku Guardian George Monbiot.

Byli jsme příliš opatrní a nepřipisovali jsme takové katastrofy globálnímu oteplování. Z nové studie Hamese Hansena, šéfa Goddardova ústavu pro vesmírná studia organizace NASA, vyplývá, že došlo k ostrému zvýšení výskytu horkých lét. V letech 1951 - 1980 docházelo k extremně horkým létům každoročně na 0,1 až 0,2 procentech zemského povrchu. Nyní postihují extremně horká léta každoročně v průměru 10 procent zemského povrchu. Sucho v Sahelu i v USA jsou velmi pravděpodobně důsledkem globálního oteplování.

Avšak tohle není jediný způsob, jímž bohatý Západ vyvolává hladomor u lidí v chudých částech světa. Druhou katastrofální metodou je využívání biopaliva.



Namísto toho, aby vlády usilovaly o snížení spotřeby paliva na nejnižší míru, jak to jen dovolí technologie, namísto, aby podporovaly užívání veřejné dopravy, chození a ježdění na kolem namísto ježdění soukromými automobily, namísto aby zlepšovaly urbalistické plánování, a tak snižovaly potřebu cestovat, rozhodly se nahradit naše divoké zneužívání benzínu naším divokým zneužíváním paliva vyráběného z plodin. Nikdo není nucen jezdit automobilem méně anebo vyrábět efektivnější vozidla. Všechno zůstává stejné kromě zdroje paliva. Důsledkem toho je, že vznikla konkurence mezi nejbohatšími a nejchudšími spotřebiteli na tomto světě: je to boj mezi přehnaným spotřebitelstvím a pouhou snahou přežít.

40 procent úrody americké kukuřice se používá pro paliva pro automobily. Letos to bude v důsledku menší sklizně větší procento. Charitativní organizace Oxfam odhaduje, že s každým jedním procentem zvýšení ceny potravin bude hladovět dalších 16 milionů lidí.

Poptávka bohatého světa po biopalivech vede k tomu, že západní koncerny se zmocňují zemědělské půdy. Charitativní organizace ActionAid odhaduje, že evropské koncenry se už zmocnily v rozvojových zemích 5 milionů hektarů zemědělské půdy - je to rozloha o velikosti Dánska - kde pěstují plodiny na výrobu biopaliv. Malí zemědělci, kteří pěstovali plodiny pro sebe a pro místní trhy, byli z půdy vyhnání a ožebračeni. Tropické pralesy, savany a louky byly proměněny v pole, kde se pěstují plodiny na biopaliva.

Když se vezme v úvahu ničení pralesů a používání dusíkových hnojiv, biopaliva vedou k vypouštění daleko většího množství skleníkových plynů do ovzduší než fosilní paliva. Británie problém vyřešila tak, že emise způsobované biopalivy nezahrnuje do svých statistik vypouštění skleníkových plynů. Tím jsou ty statistiky zcela bezcenné.

Kdyby Evropská unie přestala vyrábět biopaliva, množství rostlinného oleje na světových trzích by stouplo o 20 procent a množství pšenice o 33 procent. To by vedlo k snížení světových cen. Více než 3 miliardy litrů biopaliv tak Západ utrhl od úst těm nejpotřebnějším.

Konec civilizace opět odložen: za jakou cenu?

17. srpna 2012 v 14:22
Zvykli jsme si, že cena ropy, nafty, benzínu, potažmo potravin a všeho ostatního jen roste. Producenti a obchodníci jen krčí rameny - jinak to nebude, jinak to neumíme. Proč? Protože ropa dochází a už brzo nebude!, funguje jako univerzální vysvětlivka. Ale bude. Ropy je mnohem víc, než jsme si mysleli. Otázka je, k čemu nám tolik ropy bude.

Ekonomický server Bloomberg se 6. února 2012 s teorií Peak Oil (Ropného zlomu)rozloučil.Článek uvádí typická vzpomínka zaměstnance ropné společnosti (Daniel Lacalle, REPSOL) jak se mu přátelé před 20 lety pošklebovali, když do branže nastupoval:
Vzpamatuj se! Co tam budeš dělat? Copak nevíš, že ropa do 20 let dojde?
Uplynulo 20 let a přešly 4 energetické krize a americký geologický průzkum slibuje, že pod zemí leží přes 2 biliony barelů nedotčené ropy, což by mělo stačit na příštích 70 let při současné úrovni spotřeby. Díky pokročilé technologii dnes tryská ropa z hloubek a geologických podmínek dříve nemyslitelných. Biliony barelů byly odhaleny během posledních 5 let na nových nalezištích od severních končin kanadské Alberty, v horách a údolích Patagonie i v oblasti africké Velké příkopové propadliny.

"Pochybovat o lidském důvtipu se nevyplácí," komentuje olejář Daniel Lacalle. "Odhalené zásoby jsou tak obrovské, že je nevyčerpáme za našeho života, života našich dětí ani našich vnuků..."
Obavy z nedostatku ropy a tzv. energetická bezpečnost se staly ústředním tématem politických debat v Americe po útocích 11. září a dobytí Iráku. Byl to texaský investiční bankéř Matt Simmons , komu se podařilo mezi obchodníky, politiky a médii roztočit spirálu děsu z nezvratného propadu těžby ropy , např. Goldman Sachs v atmosféře tehdejší paniky hrozil skokem ke $200 za barel. Po většinu prvního desetiletí 21. století udávala diskuze o ropném zlomu tón na environmentalistických i bezpečnostních konferencích, vědeckých kongresech o přírodních zdrojích a udržitelnéím rozvoji. A téma je stále žhavé - navzdory novým převratným objevům.

Co se změnilo?
Bloomberg vypočítává řadu nedávno zpřístupněných nalezišť : Brazilská státní společnost Petrobras navrtala obrovské zásoby ropy skryté hluboko v podmořských horách, podobně si vedou Chevron a Shell v Mexickém zálivu, stovky mil od pobřeží a hloub než si dříve kdo dokázal představit. Kosmos Energy Ltd. očekává stejné výsledky v podobných geologických podmínkách na druhé straně Atlantiku u pobřeží Afriky. Objev texaského olejáře George Mitchella, který zdokonalil 40 let starou techniku hydraulického štepení, spustil revoluci v těžbě amerických ropných zásob. (Pro srovnání ZDE.

Otcem teorie Ropného zlomu se stal v roce 1956 goelog Shellu M. King Hubbert, jenž usoudil, že veškerá ropná produkce v USA dosáhne maxima v roce 1970 a dál už bude jenom klesat. Hubbertova předpověď se naplnila, i když ne z důvodů, ze kterých Hubbert vyšel. Teorie Peak Oil tak získala značné renomé zvláště mezi environmentalisty, pro které se stala úhelným kamenem apokalyptické vize konečného vyčerpání neobnovitelných zdrojů.

Když se ceny ropy během let 2000 - 2007 ztrojnásobily (petrolejáři se tak přizpůsobili rostoucí poptávce v Číně a Indii), Hubbertovy myšlenky získaly na váze a vstoupily do obecného povědomí. Slovo "peak" se stalo módním pojmem, který nechyběl v žádné debatě o strategických zdrojích čehokoli. Příkladem za všechny budiž kniha investičního bankéře Simmonse, Hubbertova nejzanícenějšího apoštola "Soumrak nad pouští: Nadcházející ropný šok pro světovou ekonomiku."

Klíčovým argumentem knihy z r. 2005 je fakt, že S. Arábie, největší zdroj a zároveň světový vývozce ropy č. 1, tají skutečný rozsah zásob i svoji produkční kapacitu. Pokud by se se saúdskou ropou nedalo počítat, utrpěla by světové ekonomika nepředstavitelný otřes.
Kvalifikovanou oponenturu dobové ropné hysterie představil v r. 2006 Daniel Yergin, laureát Pullitzerovy ceny za knihu "Cena" pojednávající o historii ropného průmyslu. Yergin označil teorii Peak Oil za "zavádějící". Ve studii zveřejněné v r. 2006, byť se opírá o neúplné vstupní údaje, předpověděl Yergin 50% nárůst světové těžby do roku 2030. Už dnes, 6 let po Yerginově prognóze, je produkce vyšší o 5%.
Simmonsův apel nicméně slavil triumf. Tažení ceny ropy vzhůru v roce 2007 vyvrcholilo na $147.27 za barel v červenci 2008. Když se investoři, politici a analytici marně pokoušeli najít odpověď proč je ropa tak drahá, nabízel se k uvěření Ropný zlom. Vážně s ní tehdy operoval americký FED i Mezinárodní energetická agentura.
Že za explozi cen ropy rozhodně nemůže její úbytek, argumentoval v rozhovoru zveřejněném 17. září 2008 na serveru The Register Richard Pike, předseda britské Královské chemické společnosti (článek se jmenuje "Ropný zlom se odkládá: Co vám ropné společnosti neřeknou").
Cituji: "Do debaty o konci ropy se pouštějí lidé, kteří nerozumějí matematice, o teorii počtu pravděpodobnosti mají mizivé povědomí - o geologii ani nemluvě - a těžaři jsou ti poslední, kdo má zájem na tom vynášet na světlo skutečný stav věcí."
V září 2008 ovšem vypukla v plné síle americká hypotéční, posléze tzv. finační krize ZDE Cena ropy se řítila dolů ZDE Náhle bylo evidentní, to co podrobně dokladoval F. W. Engdahl na jaře 2008, že cenu ropy ve skutečnosti vyšroubovali do nebes spekulanti.

Co dodat?
Díky technologickému rozvoji posledních let je hrozba nedostatku ropy jako suroviny zažehnána. Těžařům se dnes vyplatí hledat a otevírat nová hlubokomořská naleziště podobně jako v Mexickém zálivu či dolovat v břidličných slojích pod Severní Dakotou i při cenách od $50 - $60, tzn. na poloviční úrovni rekordu z léta roku 2008. Oč méně opodstatněné jsou za horizontem cenových "peaků" mediální obavy z vysychajících ropných studní, o to víc se obnažuje agenda, která hraje na ropných trzích vždy první housle - agenda otevřeně politická. Ve hře je "energetická bezpečnost" (U Nás) a "soběstačnost" (USA) .

Oficiální politiku ČR, malého státu dovážející ropu, resp. FF ("fosilní paliva"), do budoucna determinuje snaha vyvázat se z energetické "závislosti na nepřátelském Rusku." Dědičným strašákem v politice jediné supervelmoci, zároveň největšího světového konzumenta FF, ale i významného historického producenta FF - USA, je arabský ropný šok z roku 1973. Stupňované napětí ve vztazích s islámským světem je důvodem současné akcelerace snah USA o zajištění saturace spotřeby z vlastních zdrojů.

Lapidárně řečeno, ropné společnosti a státy vyvážející ropu mají zájem na tom, aby se její cena držela co nejvýš a spotřeba zároveň rostla. Závislost na ropě (FF) je v západní civilizaci dosud nevyvrácenou konstantou. Jestliže teorie Peak Oil, tedy fyzického, resp. technologického nedostaku suroviny s rozšířenou nabídkou ztrácí platnost, do hry vstupují karty umělé manipulace cenou ropy: lokální evergreeny jako arabská Palestina, konflikt s Iránem, nepokoje v deltě Nigeru a globální projekt uhlíkové daně těsně svázaný s teorií globálního oteplování. Pokud nezíská problematická teorie globálního oteplování konsenzuální politický kredit , zdá se, že několik následujících generací nic nemotivuje k přehodnocení životního stylu. Ale na rubu bezohledného konzumu plovoucího na nově nalezené ropě dražší jen o pár dolarů nejsou jen námořní aféry jako byl dlouho neucpaný ropný gejzír Deepwater Horizon nebo plánovaná devastace rozsáhlých území a zamoření spodních vod "pokročilými technologiemi" na souši .
Zatímco vyšší světová cena FF pro národ turistů znamená dražší letenky a nákladnější dovolenou, pro domorodce tatáž cena znamená dražší chleba nebo také hlad.
Problém globální civilizace živené ropou je nevyřešená otázka společných hodnot. Nikoli množství a cen ropy.

Tajné spolky chtějí totalitu

17. srpna 2012 v 14:20
Svět podle Karla Gotta a Petra Hájka: Tajné spolky chtějí totalitu

JINÝMA OČIMA Globální vláda, nový světový řád, podvod s globálním oteplováním či tajná setkání světových elit známá jako Bilderberg group. To jsou některé z tzv. konspiračních teorií, jejichž opodstatněnost se podle některých v poslední době, zvláště v případě změn klimatu, potvrzuje. K jejich viditelným zastáncům patří třeba vicekancléř prezidenta Petr Hájek, Zlatý slavík Karel Gott, ale i další osobnosti.



Jedenácté září se nikdy nestalo tak, jak je nám předkládáno. Svět se mílovými kroky blíží k totalitní světovládě, kdy bude existovat jedna banka, jedna měna a jedna vláda. Globální oteplování je podvod vytvořený světovými elitami, jako záminka k omezování občanských svobod. Hlavní světové události se nedějí náhodou, ale jsou řízeny globálními finančními a politickými elitami, které jsou povětšinou členy zednářských lóží a každoročně se setkávají v rámci takzvané Bilderbergské skupiny.

Konspirační teoretik - dnes prý už jen nadávka

Takové události se podle propagátorů těchto myšlenek chystají nebo se už udály zcela za oponou světového dění, kam běžný člověk nemůže dohlédnout a média hlavního proudu se prý záměrně brání o tom vůbec psát. Redakce ParlamentníchListů.cz se proto rozhodla vybrat ty nejznámější verze některých událostí a témat a informovat o hlavních tezích a argumentech zastánců těchto teorií, které ani často nezní nijak šíleně.
Pomyslný pytel s významnějším rozšířením konspiračních teorií se roztrhl hlavně v souvislosti s útoky na newyorská dvojčata z 11. září 2001. I když sami propagátoři těchto teorií vnímají slovo konspirační spíše jako dehonestující nálepku, která je má předem vyloučit z veřejného diskursu, a upozorňují na to, že samotný význam slova konspirační byl v případě těchto alternativních vysvětlení různých událostí záměrně obrácen a slouží už jen jako nadávka. Jsou všechno skutečně paranoidní smyšlenky nebo na nich může být něco pravdy?
Nejznámější konspirační teorií za posledních deset let je nepochybně výklad útoků na Spojené státy americké v New Yorku a Washingotnu 11. září 2001, kdy obří dopravní letadla narazila do newyorských mrakodrapů Světového obchodního centra a washingtonské budovy Pentagonu. Kritici oficiálního výkladu argumentují hlavně tím, že vlivem nárazu letadel se nemohly masivní železobetonové budovy zřítit, že sesun budov byl příliš pravidelný a v troskách byly nalezeny zbytky armádních výbušnin, jejichž detonaci měli údajně někteří svědkové slyšet.
Dále se také k zemi zřítila celá budova, která s dvojčaty sousedila, přestože nebyla žádným letadlem zasažena. Existují i teorie, že zničení budov bylo v přímé režii amerických tajných služeb či přinejmenším se nejednalo pouze o dílo fanatických islámských teroristů. K tomuto názoru se v podstatě kloní také vicekancléř prezidenta Klause Petr Hájek, který o tom obsáhleji pojednal ve své knize Smrt ve středu.

Sama veřejnost zabrání odhalení pravdy

"Jedenácté září v New York City se tak, jak nám bylo předvedeno, zdůvodněno a zafixováno, nikdy nestalo. Nemohlo se stát. Obraz, který politická reprezentace USA pro vlastní i světovou veřejnost vytvořila, byla v každém případě manipulace, přinejmenším mediální. Platí to bez ohledu na to, zda například prezident Bush byl sám manipulován a naši potomci si místo něho za padesát let povzdechnou, že věřit tajným službám byla jeho největší chyba, nebo zda také on je vědomým účastníkem celého podvodu," píše v knize Hájek.
"Vytvoří-li totiž inscenátor - nejlépe státní moc - dostatečně šokující veřejné představení, které překročí míru běžné uvěřitelnosti, veřejnost sama zabrání identifikaci pravého původce. V instinktivní sebezáchovné emocionální reakci obklopí veškeré racionální pochybnosti hradbou iracionální důvěry v oficiální verzi. Opak by znamenal připustit, že státní moc se zcela vymkla veřejné kontrole a že tedy všechny jistoty, na nichž dané společenské uspořádání spočívá, jsou jenom fikce," uvádí dále vicekancléř.
V oficiálním výkladu událostí 11. září je podle jeho slov řada nejasností. "V Národní protiteroristické komisi, jež byla založena déle než rok po pádu Dvojčat, aby vše vyšetřila, působila řada lidí, o jejichž nezaujatosti je možné s úspěchem pochybovat, a výsledky její práce jsou v mnoha ohledech neuspokojivé - dokonce lze tvrdit, že v mnoha ohledech mlží, manipuluje s fakty a prokazatelně brání hlubšímu zkoumání některých nejasností," upozorňuje dále Hájek s tím, že mnoho kritiků oficiálního výkladu předneslo kompetentním americkým institucím řadu nevyjasněných otázek, na které však odpověď nedostali.

Tajné služby USA možná založily i Al-Kaidu

"Jedna z vážnějších konspiračních teorií tvrdí, na základě docela slušné argumentace, že všechno včetně Al-Kaidy je výtvor amerických tajných služeb. Pokud někdo pochybuje, je napříště blázen, popírač, spojenec teroristů, fantasta, anebo všechno dohromady. Jinak není třeba nic dokazovat ani obhajovat," píše Petr Hájek.
Ten se krátce po vydání své knihy stal terčem ostré kritiky z řad mnoha mainsteamových novinářů. Když se jich paradoxně dotázal, zda knihu, kterou kritizují nebo o ní chtějí vést rozhovor, četli, dostal negativní odpověď.
Této tématice se také věnuje novinář a zakladatel serveru Freeglobe.cz Adam B. Bartoš, který upozornil na to, že některé takzvané konspirační teorie z minulosti se nakonec potvrdily.
"Po několika desetiletích se například ukázalo, že CIA experimentovala s halucinogenními látkami a prováděla tajné pokusy na obyvatelstvu jednoho francouzského městečka, kdy bez vědomí občanů přimíchala LSD do chleba a pak sledovala jejich reakce. Netřeba dodávat, že davové šílenství, které tehdy městečko postihlo, si vyžádalo i několik mrtvých. Obvinit z toho americkou vládu v šedesátých letech, kdy k pokusům probíhalo, by znělo jako výplod choré mysli, dnes to ale stojí černé na bílém v archivních záznamech a vláda se za to postiženým omlouvá," píše Bartoš v článku Konspirační teorie. Kdo je tady prostoduchý?

Na Bilderbergu i Schwarzenberg, Pehe nebo Dlouhý

Velkým fenoménem a často na internetu probíraným tématem je skupina Bilderberg, kde se každý rok pod nejpřísnějšími bezpečnostními opatřeními scházejí elity světové politiky, bankovnictví, korporací i velkých médií. Z České republiky se setkání v minulosti účastnil například dnešní ministr zahraničí a šéf TOP 09 Karel Schwarzenberg, bývalý ministr průmyslu a obchodu a ekonom Vladimír Dlouhý nebo levicový politolog Jiří Pehe.
Na toto téma v loňském roce v naší zemi vystoupil s přednáškou litevský novinář a publicista Daniel Estulin, který se Bilderbergu věnuje převážnou část svého života a vydal o této problematice i samostatnou knihu.
"Smyslem jednoho každého setkání klubu Bilderberg je vytvářet to, čemu oni říkají účelová aristokracie. Ta je tvořena evropskými a severoamerickými elitami, které se rády vidí jako ředitelé zeměkoule. Jinými slovy jde o vytvoření globální sítě obrovských kartelů, mocnějších než jakýkoli národ na Zemi. Tito budou řídit životní podmínky ostatního lidstva," řekl Estulin mimo jiné na loňské přednášce v rámci Klubu Reformy.cz
O tématu globální vlády poslední dobou hovoří už i prezident Václav Klaus. Ten o tom poprvé nejvýrazněji promluvil při projevu ve Vladislavském sále na Pražském hradě 28. října 2010.

Prezident Klaus: Hrozí globální vláda

"Jsme svědky toho, že seskupení ekonomicky nejsilnějších a politicky nejvýznamnějších států světa usiluje o to, stát se neformálním předstupněm globální světové vlády. Vlády zcela odtržené od demokratické legitimace občanů. Vlády, která - ať již bude mít formální rámec jakýkoli - bude fakticky rozhodovat o našich životech bez naší účasti a možnosti ovlivnění. V takovém uspořádání bude pojem občanství rychle zanikat. Demokracie bez občana je však protimluv a lehkomyslně navrhované světoobčanství je pouhou mystifikací, matením pojmů a manipulací," pronesl tehdy k národu český prezident.
Václav Klaus také už řadu let píše o problematice globálního oteplování, za které podle dřívějších oficiálních výkladů nesl vinu člověk převážně svoji produkcí skleníkových plynů. Komplexně teorii globálního oteplování zpochybnil ekonom a vydavatel internetového portálu Reformy.cz Vít Jedlička.
Ten v článku, který vyšel ve sborníku Centra pro ekonomiku a politiku, dal do souvislosti údajné globální oteplování a vliv světových elit jako právě třeba Bilderbergu. Podle něho je globální oteplování podvod vytvořený za účelem snadnějšího ovládání lidského života. V textu nazvaném Kdo stojí za podvodem s globálním oteplováním argumentuje hlavně tím, že vliv člověka na klima je dávno vědecky prokázanou nepravdou a odkazuje dále na publikace vydané takzvaným Římským klubem, na jehož založení se měl podílet David Rockefeller, jeden z prominentních členů Bilderberg group.

Lidstvo sjednotíme proti vnějšímu nepříteli, klidně i vymyšlenému

"Při hledání nového nepřítele, který nás sjednotí, nás napadlo, že se k tomuto účelu dá využít znečištění, hrozba globálního oteplování, nedostatek vody, hladomor a podobně… Skutečným nepřítelem je však lidstvo jako takové. Když nevíte, co s domácí politikou, odveďte pozornost k hrozbám z vnějšku. Sjednoťme národy proti vnějšímu nepříteli, buď skutečnému, nebo k tomu účelu vymyšlenému," cituje Jedlička knihu První globální revoluce, kterou roku 1991 vydal právě Římský klub.
"Římský klub je globální klub světových elit. Celosvětovou pozornost získal v roce 1972 svou zprávou Meze růstu (The Limits To Growth 1972). Zpráva alarmujícím způsobem varovala, že je třeba zastavit hospodářský růst a že svět stojí před vyčerpáním přírodních zdrojů, především ropy do roku 1992. Není třeba skoro dvacet let poté zdůrazňovat, že se tento katastrofický scénář nenaplnil," podotýká šéf Reforem.cz v článku.
Ten také dále píše o spojitosti Bilderbergské skupiny se zvolením takzvaného prezidenta EU. "Na zasedání Bilderbergu, které se konalo 12. listopadu 2009 ve stejném zámečku v Bruselu, na kterém se v roce 1957 podepisovala zakládající smlouva EU, byl přítomen také Herman Van Rompuy. Van Rompuy byl o pár dní později oficiálně zvolen prezidentem EU. Ve svém inauguračním projevu pak překvapil mnohé svým prohlášením, že rok 2009 byl prvním rokem globální vlády," psal Vít Jedlička, s jehož serverem úzce spolupracují Svobodní a někteří senátoři ODS.

Gott: Řídí nás zednářské lóže, čeká nás světová totalita

V souvislosti s řízením světového dění byl nedávno připomenut rozhovor nejpopulárnějšího českého zpěváka a mnohonásobného držitele ocenění Zlatý slavík Karla Gotta, jež názor na zákulisní řízení světa sdílí také a budoucího vývoje se velmi obává. K tématu například globálního oteplování nebo 11. září se však v textu nevyslovil. Na rozhovor před časem upozornily i ParlamentníListy.cz
"Jsem přesvědčený, že zvlášť v posledních stoletích nejde o žádné omyly, naopak politika se odvíjí podle přesných scénářů, nic se neděje náhodou, i to nejhorší jako války. Vždy je o vítězích rozhodnuto dávno předtím. Stejné banky podporovaly toho, kdo je rozpoutal, a vyjednávaly s tím, kdo byl napaden. Domlouvaly se, čím budou platit, až jim budou posílat zbraně. Běh světa řídí tyto vysoké nadstátní kruhy, tzv. ilumináti nebo osvícenci, a také svaté řády a lóže až po mysticko-okultní organizace. Jde o osoby které tím pádem určují, kdo bude dělat politiku, a to ostatní už je jenom velké divadlo," šokoval Gott v rozhovoru, který přetiskl portál Freeglobe.cz.
Zpěvák se obává, že celosvětové dění směřuje k totální globalizaci, která vyústí v jednu totalitní světovládu. "Časem všechny malé banky padnou - už to pomalu začíná, bankovní giganti budou fúzovat, až nakonec zbude jediný bankovní dům, který bude všem diktovat. Vznikne jedna světová měna, která bude všechno řídit, a pak už je jen krůček k bezhotovostnímu platebnímu systému pomocí mikročipů a laserových neviditelných kódů - nejspíš je budeme mít zabudované v těle. A tím bude možné z jednoho vládního centra získat o každém informaci a každého kontrolovat," představil svůj pohled na svět mistr české popmusic.
"Možná přijde doba, třeba se jí ještě dožiji, kdy budeme nostalgicky vzpomínat na minulé totality. V každém případě, když už se tehdy nedalo dělat vůbec nic, tak si aspoň lidé mohli pro sebe nechat své myšlenky a názory," uvedl v rozhovoru Karel Gott.

Zdroj:

Jaký bude svět v roce 2020

17. srpna 2012 v 14:11
V poslední době se jako houby po dešti množí prognostické články spekulující o tom, jaký asi bude svět v roce 2020.
Dovolil bych si v tomto smyslu přičinit několik poznámek:
1/ v r. 2020 nebude existovat demokracie tak jak ji známe dnes. Lidé se budou bát veřejně prezentovat svůj názor. Domnívám se, že tzv. parlamentní demokracie, pokud se vůbec zachová, bude něco na způsob Národní fronty. V horším případě bude otevřeně existovat tvrdá totalita, ve které opozice bude tvrdě potírána (nejenom mediálně). Tato bude prezentována jako demokracie. Je docela dobře možné, že to bude hnědá, hnědo - černá, fialovo-hnědá anebo dokonce rudo-hnědá (viz čínský "oligarchický komunismus") totalita. Společnost bude tak sofistikovaně profízlovaná a "vědecky" řízena, že jakýkoliv oponentní (neřkuli disidentský) názor prakticky nebude možný. Významnou roli v této "demokracii" budou plnit média, církve, tajné služby a obecně servisní elity - kupř. některé lékařské obory psychiatrie, péče o seniory, postižené...
2/ tzv. společnost blahobytu bude minulostí. Lidé budou vděčni za jakoukoliv práci schopnou zajistit jim holé nezadlužené přežívání.
3/ sociální stát bude minulostí. Dožití se důchodu, komplexní zdravotní péče bude pro většinu lidí nedostupným "nadstandardem".
4/ stát v dnešním pojetí bude minulostí. Většina jeho funkcí bude převedena do péče vládnoucí oligarchie-ať místní anebo nadnárodní. Národní identita bude rozmělněna, patriotismus bude div ne ošklivá vlastnost a bude pokládána za projev extremismu. Společnost bude vertikálně hierarchizována i horizontálně uměle atomizována.
Příslušníci servisních elit se budou dle potřeby "přeoperovávat" jak ideologicky tak fyziognomicky. Totalita komunistů se ve srovnání s novou společností bude zdát jako poměrně umírněná společenská forma.

Zdroj.

http://www.outsidermedia.cz/Jaky-bude-svet-v-roce-2020-1.aspx

Má moc, jakou mu svěříte

17. srpna 2012 v 14:09
aneb Když vám stát přeroste přes hlavu


Mám přirozené právo přenést část svých práv na někoho jiného, ale ten nemá nárok si vzít víc práv, než jsem mu svěřil, natož si sám určit práva nová, která jsem já ani neměl. Jakmile něco z toho udělá, musí přijít trest.
Co se stane, když k někomu přijdete a řeknete mu, že vám musí dát polovinu peněz, nebo ho zavřete sklepa? Stát vás zavře za vydírání. Nebo když si doma vytisknete peníze na tiskárně a půjdete si za ně něco koupit? No stát vás zavře. Úplně stejně dopadnete, když někomu budete chtít vzít a na sebe bez jeho souhlasu přepíšete jeho nemovitý majetek, když budete někoho sexuálně obtěžovat a zneužívat, budete někoho týrat, držet rukojmí, nebo jiného zavraždíte. Jelikož tato práva člověk nemá, resp. je za takové chování souzen a potrestán, jen těžko je může přenést na někoho nebo něco jiného.

Aby lidé nemuseli vykonávat všechna práva a výkon některých z nich mohli sdílet, vytvořili si za tímto účelem stát. Stát není nic jiného než dodavatel služeb. Mezi zcela základní obsah diskusí lidí vždy patřila, patří a bude patřit otázka velikosti a síly státní moci. Jde o principiální spor o úroveň zasahování státu do života lidí. Průšvih je, když se kolem donekonečna diskutujících lidí potichu proženou ti, kterým svěřili výkon práv minule, a začnou ten stát salámovou metodou pomalu měnit. Ze státu se stává nová samostatná entita, která začíná žít svým životem a pomalu, ale jistě se obrací proti těm, kteří si ho za účelem společné správy svých práv vytvořili.

Postupem doby pro sebe stát legalizoval činnosti, které jsou jinak pro jeho občany trestné. Získal a dál získává více práv, než kolik jich původně měli ti, co ho založili. Krade, loupí a vydírá, když přichází k lidem a říká "zaplať, nebo tě zavřu". Když stát tiskne veskrze falešné, tedy ničím nekryté peníze a uvádí je do oběhu, už to nenazývá paděláním, ale "kvantitativním uvolňováním". Když ve jménu údajného veřejného zájmu přijde a vezme vám váš majetek, najednou to není ozbrojená loupež, ale vyvlastnění. No a když před tím někde vedl válku a svrhnul diktátora, zatímco to samé chování na straně protivníka byly prý terorismus a vražda, a následkem toho na letištích kontroluje nahé lidi včetně vagín a konečníků, už to najednou není sexuální zneužívání, ale opatření při boji proti terorismu.

Nějak se nám to budování zastupitelské demokracie vymklo, vážení. Nevím, kdy přišel ten okamžik, že údajně demokratický stát má víc práv, než měli občané, kteří mu ta svoje práva svěřili, ale je čas udělat pořádnou revizi. Já nejsem rád, když někomu něco svěřím a on to pak použije v mém jménu proti někomu jinému bez mého vědomí a souhlasu, přičemž si k mému zmocnění dokonce sám něco dopsal, aby nakonec tak zmagořil, že se otočí i proti mně. Chtěl bych se vsadit, že za normálních okolností byste ho na prahu svého domu srazili k zemi. Alespoň já bych to udělal. Je sice fakt, že hodně lidí je dnes doslova podělaných, když jim přijde obálka s pruhem nebo člověk s průkazkou, ale státu není třeba se bát. Je totiž přesně tak silný, jak mu dovolíte. Pokud máte strach, je silný. A opačně.


Zdroj:

http://frantisekmatejka.blog.idnes.cz/c/283369/Ma-moc-jakou-mu-sverite-aneb-kdyz-vam-stat-preroste-pres-hlavu.html

 
 

Reklama