Za tolik hanby plakat nedovedu.
Tlučení na výra je slovo.
Tak špatná pravda a tak krásná řeč.
(Jan Skácel)

Osobnosti

Silo

17. listopadu 2008 v 9:16
"Miluj skutečnost, kterou vytváříš a ani smrt nezastaví tvůj let."
Mario Rodriguez Cobo, řečený Silo, se narodil v roce 1938 v Mendoze v Argentině, kde v současnosti žije. První Silovy pokusy předložit své myšlenky veřejnosti byly potlačeny krutým vojenským režimem, který byl u moci v Argentině v šedesátých letech. Silo a několik mladých lidí, kteří šířili jeho myšlenky, byli zatčeni a pronásledováni. Teprve 4. května 1969 mu byl umožněn projev na veřejnosti, a to ve výšce 2.500 metrů nad mořem, na úpatí hory Aconcagua, v obklíčení vojenských aut a kulometů.
"Nevěř, že když mluvím o násilí, tak se odvolávám jen na válku a na zbraně, se kterými lidé zabíjejí lidi.To je fyzické násilí. Ale je tady i ekonomické násilí. Ekonomické násilí je to, které tě nechá vykořisťovat ostatní. Provozuješ ekonomické násilí když okrádáš druhého, když už nejsi bratrem toho druhého, ale dravé zvíře bojující proti svému bratru. Je zde také rasové násilí. Věříš, že nepoužíváš násilí, když pronásleduješ někoho, kdo patří k jiné rase? Věříš, že nepoužíváš násilí, když ho osočuješ, protože patří k jiné rase? Je tady i náboženské násilí."
Silovy myšlenky se navzdory represím a mlčení sdělovacích prostředků z Latinské Ameriky rozšířily do zbytku světa. Na setkáních a konferencích konaných v různých zemích a na různých kontinentech veřejně vysvětloval své myšlenky. Mnoho mladých lidí bylo z jeho návrhů nadšeno, a tak se pomalu začal rozvíjet myšlenkový proud a aktivity známé jako Humanistické hnutí.
"Naše morálka se řídí touto zásadou: chovej se k druhým tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě."
Jeho filosofie byla definována jako Nový humanismus nebo Universalistický humanismus. Jeho myšlenky se totiž nevztahují na konflikty a nespravedlnost v jedné konkrétní kultuře, ale týkají se celé planety, kde lidé ve všech jejích koutech trpí v důsledku násilí páchaného vládnoucí menšinou, která uplatňuje nelidský model společnosti.
"Ta takzvaná globalizace není nic jiného než rozšíření sféry vlivu amerického imperia, které den za dnem vnucuje své modely v různých částech světa."...naopak rozmanitost je velice důležitá, je bohatstvím lidstva ..."a musí se ubírat směrem k universálnímu lidskému národu"
Ústředním tématem humanismu je lidský život, konkrétní a skutečná lidská bytost.
"Každá lidská bytost má právo ptát se po smyslu života, po lásce, po přátelství... po všem, co se týká poezie a velikosti lidské existence, kterou se pokouší zhanobit jedna stupidní a malá materialistická kultura směřující k "antihodnotám" a rozpadu."
V devadesátých letech se Humanistické hnutí plně rozvinulo a dnes bojuje za skutečnou ochranu lidských práv v oblasti sociální, politické a kulturní, a to na různých místech světa.
"Tyto návrhy obecně charakterizují naše myšlení a jednání: považovat člověka jako hlavní hodnotu, rovnost příležitostí pro všechny, uznat různorodost a postavit se proti každé formě diskriminace,prosazovat svobodu myšlení a bojovat proti všem formám násilí,. Tyto návrhy vedou současně k vytvoření stylu života a vysoké morální hodnoty, kterou lze vyjádřit těmito slovy: Chovej se k druhým tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě."
Velmi intenzivní je jeho literární činnost: je mnoho knih, kde můžeme najít jeho myšlenky. V roce 1999, na stejném místě, kde 30 let před tím pronesl svůj první projev, prohlašuje neúspěch ideálů Nového Humanismu, které se nemohly uskutečnit:
"Jestliže dnes musíme přiznat neúspěch, musíme také zaznamenat, že se rodí nová civilizace, první planetární civilizace v historii člověka."
O pět let později, při příležitosti prvního výročí Silova Poselství, vysvětluje:
"Neuspěli jsme ... ale vytrvale pokračujeme!
Neuspěli jsme, ale pokračujeme v našem projektu polidštění světa.
Neuspěli jsme a neuspějeme ještě tisíckrát, protože letíme na křídlech ptáka jménem "pokus", který se vznáší nad frustracemi, slabostmi a malichernostmi. Je to pokus, který stojí za to žít, protože představuje pokračování nejlepších aspirací dobrých lidí, kteří tu byli před námi. Je to pokus, který stojí za to žít, protože představuje vzor pro nové generace, které změní svět."
Ve světě, kde úplné chybění perspektiv do budoucnosti dusí přítomnost, Silo předkládá velmi jasně svou analýzu i své návrhy:
"Jak je možné v tomto nešťastném světě, kde vládne síla a nespravedlnost, skoncovat s násilím?

Možná si myslí, že jsou inspirujícím vzorem pro nové generace, když po vzoru počítačových her útočí na svět, vyhrožují, chovají se s nejhrubší arogancí a nakonec posílají své syny do vzdálených zemí obsazovat, zabíjet a umírat. Tohle není dobrá cesta a ani dobrý vzor.
Říkám, že na mezinárodní úrovni se všichni, kteří obsazují cizí území, musí okamžitě stáhnout a přijmout rezoluce a doporučení OSN.
Říkám, že na úrovni jednotlivých zemí bude zapotřebí vynaložit úsilí, aby fungovaly zákony a spravedlnost (a to i přes jejich nedokonalost) namísto přijímání ještě tvrdších zákonů a represivních opatření, které slouží jen těm , kteří zákon a spravedlnost maří.
Říkám, že na úrovni rodiny budou muset lidé dělat to, co sami káží a upustit od pokryteckých řečí, které ničí nové generace.
Říkám, že na osobní úrovni by se každý měl snažit, aby bylo v souladu to, co si myslí, s tím, co cítí a co dělá, upravit svůj život koherentním způsobem a uniknout rozporu, který vytváří násilí."
Silovo Poselství inspiruje hlubokou religiositu.
"Na závěr, milí přátelé, se chci podělit o tuto hlubokou jistotu, která říká: "Posvátné je v nás a v tomto hlubokém hledání Nepojmenovatelného se nic špatného nemůže stát". Věřím, že se stane něco velmi dobrého, až lidé znovu naleznou Smysl, v záhybech Dějin tolikrát ztracený a tolikrát nalezený.

Rád bych, přátelé, aby bylo nasloucháno poselství Hlubokého. Není to poselství ukřičené, ale poselství klidné, které není možné slyšet, když se jej snažíme polapit.
Rád bych vám přátelé předal jistotu nesmrtelnosti. Ale jak může smrtelné vytvořit něco nesmrtelného? Možná bychom se ale měli zeptat sami sebe jak je možné, že nesmrtelné vytváří zdání smrtelnosti?"
Je těžké dnes říct, jaký další vývoj bude mít Silovo Poselství…


L.N.Tolstoj

17. listopadu 2008 v 9:15
Nedělej jiným to, co bys nechtěl, aby jiní činili tobě."
Tolstoj se narodil v roce 1828 v Jasné Poljaně v Rusku.
V období let 1860 až 1880 napsal své dva nejslavnější romány, považované za mistrovská díla světové literatury, Vojnu a mír a Annu Kareninu. Ale hluboké pojednání o nenásilí nacházíme v jeho dalších dílech, jako je "Království Boží je ve vás". Existenciální krize ho přiblížila ke křesťanství, kde se snažil objevit autentický a původní smysl, který byl ovšem zmařen oficiální církví. Podle něj církev zapomněla na dva prosté a přitom základní články Evangelia: milovat své bližní a neodporovat zlu násilím. A tak, i když je sice křesťanství všude kolem nás, neproniklo do života a srdcí lidí. "Kristovo učení neříká pouze to, že bychom zlu neměli odporovat násilím, ale přináší i nové pojetí života. Kdyby toto učení vešlo do života společnosti, zamezilo by boji lidí mezi lidmi. Ne tak, že by jednu jejich část podřídilo nějaké autoritě, ale zakázalo by lidem, především těm u moci, aby používali násilí kdykoli a proti komukoliv."
Toto poselství však bylo skutečně přijato jen málo kým. Státy sice akceptovaly křesťanství, ale přijaly jen povrchní část celé doktríny, a to z čistého užitku. "Rozpor mezi vědomím a životem, neboli rozdvojení naší existence, dosáhlo svého extrémního vrcholu". Na jedné straně se mluví o lidskosti, soucitu a spravedlnosti, ale na druhé je potichu a zcela evidentně podporována společnost založená na násilí. Ten, kdo se nachází u moci, používá násilí vždy, když je jeho moc ohrožena. Válka je tak ospravedlňována coby nezbytnost, která má údajně zabránit tomu, aby se k moci dostali zlí lidé. Tímto svým počínáním však mocní a vládnoucí jen odhalují sami sebe coby osoby zlé a ovládané násilím, jimž nejde o nic jiného, než aby byla zachována situace, která jim přináší výhody.
A tak zmanipulují veřejné mínění proto, aby ostatní přesvědčili, že se jedná o násilí použité proti zlu objektivnímu, které ohrožuje všechny bez rozdílu.
Kdybychom nebyli zaslepeni pokrytectvím, ujasnily by se nám ty nejzákladnější věci v našem životě: "poděl se o to, co máš s ostatními, nehromaď bohatství, nenadýmej se pýchou, nekraď, nepřinášej nikomu utrpení, nedělej jiným to, co bys nechtěl, aby jiní činili tobě, to všechno už bylo vysloveno, a to ne před osmnácti stoletími, ale před pěti tisíci lety. Kdyby neexistovalo pokrytectví, nebylo by žádných pochyb o pravdivosti tohoto zákona. Jediným smyslem života je sloužit lidstvu, přispívat k upevnění království božího na zemi, a to nebude možné, dokud každý z lidí nepozná pravdu a nezačne ji vyznávat. "Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat, ani se nebude dát říci: ,Hle, je tu,´ nebo , je tam´. Vždyť království Boží je ve vás!"
Tolstoj - citáty

Opravdu moudrý je ten, kdo pozná sám sebe.

Lidé nežijí tím, že se o sebe starají, ale tím, že je v nich láska.

Radost z konání dobra je jediným opravdovým štěstím.

Každý žil tolik, kolik miloval.

Je jen jedno nepochybné štěstí v životě - žít pro druhého.

Ze všech věd, které člověk může a musí znát, tou hlavní je umět žít tak, aby spáchal co nejméně zla a způsobil co nejvíc dobra.

Hrdina, jehož miluji celou duší, byl, je a vždycky bude krásný - je jím pravda.

Je třeba věřit v existenci štěstí, abychom byli šťastni.

M.L.King

17. listopadu 2008 v 9:14
Nespolupráce se zlem je stejnou morální povinností jako spolupráce s dobrem."
M. L. King se narodil v roce 1929 v Atlantě ve státě Georgia, vystudoval teologii a filosofii a při studiích objevil i Gándhího. Byl stržen a okouzlen jeho myšlenkou nenásilí. Tento baptistický pastor byl spíše než myslitelem velkým mužem činu. Jeho společenská aktivita spadá do období padesátých a šedesátých let, kdy v demokratických Spojených státech vládl tvrdý režim rasové segregace, odsouvající černošské obyvatelstvo na okraj společnosti. Na všech veřejných místech, včetně dopravních prostředků měli černoši svá "vyhrazená místa", neměli stejná práva jako běloši, jejich platy se lišily od platů bělošských a žili povětšinou ve svých čtvrtích, jakýchsi ghetech, v nezdravé atmosféře násilí a diskriminace.
V roce 1954 odešel z Atlanty do města Montgomery v Alabamě. Právě zde začal svou politicko-společenskou aktivitu a stal se vůdcem protestního hnutí proti rasové segregaci v městských dopravních prostředcích. Impulsem, který spustil protesty, bylo zatčení paní Rosy Parksové, která se v autobuse posadila na místo vyhrazené bílým a odmítla se zvednout. Pak nastalo úspěšné bojkotování dopravních prostředků.
Protesty trvaly přes rok a černoši města Montgomery při nich prokázali pevné přesvědčení, vytrvalost a zralost. Důsledně uváděli do života Kingovy myšlenky: odmítali násilí a neodpovídali na různé podoby provokací: M. L. King byl zatčen a odsouzen, bylo mu vyhrožováno a byly na něj páchány atentáty, dále docházelo k masovému zatýkání a úřady se sdělovacími prostředky šířily falešné informace ve snaze hnutí rozdělit.
"Takto vyjdeme z této noci plné útlaku. Udělat z tohoto národa národ lepší znamená, že se můžeme zvednout a dát opozici na vědomí, že nepřijmeme nespravedlnost a budeme ji čelit svými životy. Nikdy se nesnížíme k nenávisti a k použití násilí a dospějeme do bodu, kdy budeme schopni naše protivníky přesvědčit, že zde pomalu vzniká nový svět."
Po roce protestů prohlásil Nejvyšší soud rasovou segregaci v dopravních prostředcích za nezákonnou. Rozhodnutí Nejvyššího soudu vyvolalo silné násilné reakce. Kukluxklan uspořádal řadu manifestací, avšak stejně rozhodné byly i odpovědi Hnutí: "K těm nejdůležitějším chloubám americké demokracie patří to, že máme právo protestovat za naše práva, toto je nenásilný, duchovní a morální protest, který používá metodu pasivního odporu. I kdyby proti nám bylo použito násilí, my nebudeme reagovat násilně."
Hnutí černochů se rozšířilo i mezi studenty: nespolupráce, protestní manifestace, "sit-in" byly nejčastěji užívané metody proti uplatňování segregace. Důležitým cílem bylo i dosáhnout toho, aby i černoši měli skutečné volební právo. King nadále snášel řadu nespravedlností, od neoprávněného zatýkání, vyhrožování až po atentáty.
Nakonec skutečně došlo k jednání a byly uzavřeny první dohody směřující ke zrušení segregace. Boj se rozšířil i do severních států a vyvrcholil v roce 1964 pochodem ve Washingtonu, kde M. L. King pronesl svůj slavný proslov: "Mám sen…"
"Mám sen, že jenoou tam venku na červených kopcích Georgie synové bývalých otroků a synové bývalých otrokářů budou moci zasednout ke splečnému stolu bratrství. Mám sen, že se jednou Mississippi - stát trpící žárem nespravedlnosti, stát trpící žárem útlaku - bude proměněn na oázu svobody a spravedlnosti. Mám sen, že jednou budou moje čtyři malé děti žít v zemi, kde nebudou posuzováni pro svou barvu pleti, ale pro svůj charakter. Dnes mám tento sen."
V následujících letech se přiostřily nejen stále trvající boje, ale i reakce zastánců segregace, řada významných představitelů Nenásilného hnutí byla zavražděna. M. L. King stále hlouběji chápal, že jeho boj není jen bojem černochů v Americe, ale že se týká celého lidstva. Pochopil, že násilí je třeba hledat v srdci samotné společnosti, v jejích pravidlech a v její filosofii. Tato hluboká úvaha jej přiměla postavit se proti válce ve Vietnamu, za což si vysloužil kritiku právě onoho demokratického a křesťanského světa, který jej už pomalu začal přijímat a považovat za svého partnera.
"Bůh nemá zájem jen na svobodě lidí s černou, hnědou či žlutou pletí, Bůh má zájem na svobodě celé lidské rasy, na vytvoření společnosti, kde spolu žijí všechny lidské bytosti jako bratři, kde není zapotřebí nenávisti ani násilí. Toto je něco jiného, je to moderní způsob jako byl ten Gándhího, podle kterého je nespolupráce se zlem morální povinností stejně tak jako spolupráce s dobrem."
M. L. King byl zavražděn 4. dubna 1968 v Memphisu ve státě Tennessee, ale to, co uvedl do pohybu, už nic nemohlo zastavit. Den před svou smrtí prohlásil:
"Jako každý jiný člověk bych chtěl žít dlouhý život. Dlouhověkost má určitě svou důležitost, ale nyní mě tohle netrápí. Chci pouze konat vůli boží. A On mi dovolil vylézt na horu. A podíval jsem se za ní. A viděl jsem zaslíbenou zemi. Možná se tam nedostanu s vámi. Ale chci, abyste dnes v noci věděli, že my jako lidstvo dospějeme k zaslíbené zemi. A dnes v noci jsem naprosto šťastný. Nic mě netrápí. Nemám strach z žádného člověka. Mé oči spatřily věčnou blaženost Příchodu Pána."

Martin Luther King - citáty

Nejhorší ze všech tragédií není zemřít mladý, nýbrž žít do pětasedmdesáti, a přece nikdy nežít doopravdy.

Láska je jednooká, ale nenávist je úplně slepá.

Věděl jsem, že se ze mne stal trestanec, na svůj delikt jsem byl ale pyšný. Mým deliktem bylo to, že jsem své lidi shromáždil k nenásilnému protestu proti nespravedlnosti. Můj zločin byl v tom, že jsem si pro své lidi přál nezcizitelné právo na život, na svobodu a na hledání štěstí. A hlavně záležel v tom, že jsem se své lidi snažil přesvědčit, že odmítnout spolupráci se zlem je morální povinností stejně naléhavou, jako příkaz spolupracovat s dobrem.

Láska je jediná síla, která dokáže změnit nepřítele v přítele.

Nespravedlivost na jednom místě zeměkoule ohrožuje spravedlnost na celém světě.
Ten, kdo se dívá na hřích, je právě tak vinen, jako ten, kdo ho páchá.

Člověk, který není ochoten pro něco zemřít, není hoden toho, aby žil."

Gándhí

17. listopadu 2008 v 9:13
Nenásilí je největší silou, kterou má lidstvo k dispozici."
Gándhí se narodil v Indii v roce 1869. V roce 1888 odešel do Londýna, aby tam vystudoval práva. Tam ho i jeho zájmy dovedly ke studiím náboženských textů. Seznámil se i s myšlenkou Tolstého. Nejvíce na něj zapůsobila jeho práce "Království boží je ve vás", kterou definoval jako jednu z mála knih schopných okamžitě od základu změnit člověka.
V roce 1893 odjel pracovně do Jihoafrické republiky. V této zemi byla moc v rukou bílé menšiny a vládl tu absolutní apartheid, kde diskriminováni byli nejen černí domorodci, ale i zdejší malá indická komunita. A právě zde se Gándhí střetl s rasovou segregací, po snášení nejrůznějších urážek zde zahájil svou "politickou" aktivitu. Zhruba 5 000 zdejších Indů trpělo různými nespravedlnostmi všeho druhu: persekucemi, přehnaně vysokými daněmi i omezováním osobních svobod. Gándhí se stal vůdcem této komunity. Jeho zápas se zpočátku omezoval na petice, veřejná odhalení, publikování článků v tisku a na dopisy. Jak se však události vyvíjely a vyostřovaly, dozrávaly a prohlubovaly se i jeho ideje, stejně jako metody boje. V roce 1906 zde vyšel nový zákon, který místní Asiaty nutil opatřit si identifikační průkaz, nechat si vzít otisky prstů a podrobit se celé řadě dalších pokořujících procedur. Gándhí zahájil kampaň občanské neposlušnosti. Indové se odmítali registrovat. Vězení se tak plnila a sám Gándhí si tu odbyl svou první zkušenost z pobytu v místech, která pak nazval "hotely jeho královského Veličenstva."
V roce 1913 přestala platit velká část diskriminačních zákonů, a Gándhí dosáhl prvního velkého vítězství - ukázal, jak velkou sílu má nenásilí. V roce 1914 se vrátil do Indie, kde se mezitím stal slavným. Indie byla velmi důležitou anglickou kolonií, byla Anglii podřízena vojensky, politicky i hospodářsky. Angličané obrovsky těžili z indického přírodního bohatství, ale země zůstávala stále chudá. Zemí se šířila nespokojenost a indický Kongres neměl vůbec žádnou politickou moc, ale díky Gándhího vedení nakonec v cestě za nezávislost sehrál rozhodující roli. Jeho součástí se stala i muslimská menšina, ale důležité bylo, že se toto hnutí elity stalo hnutím masovým. Nenásilné kampaně (nazýval je Satyagraha nebo síla pravdy), s kterými Gándhí začal, měly podporu v celé zemi. Jednalo se o odpírání poslušnosti nespravedlivým zákonům, manifestace, ale především odmítání spolupráce s anglickou vládou. Vládní školy zely prázdnotou, spory byly řešeny mimo soudní síně, úředníci odcházeli ze svých funkcí ve státní správě a docházelo k bojkotu anglických výrobků. Do chodu byly znovu uvedeny staré indické přádelny a vyráběly se oděvy takže, nenakupováním od Angličanů, bylo možno ranit kolonizátory tam, kde to pro ně bylo nejdůležitější, v ekonomice.
Pro Gándhího nenásilí: "neznamená poslušné podřízení se vůli zlého člověka, ale nasazení veškerých duševních sil proti vůli tyrana. Odmítání násilí neznamená omluvu a ospravedlnění zbabělce, je naopak tou nejvyšší ctností člověka odvážného. Jednání na principu ne násilí si vyžaduje mnohem větší odvahu než použití zbraně. I pomsta je projevem slabosti ... Pes štěká a kouše má-li strach. Člověk, který se nebojí nikoho na světě, považuje za zbytečné hněvat se na někoho, kdo se jej marně snaží urazit."
"Sám se považuji za vojáka, ale za vojáka míru. Ztotožňuji se s hodnotami disciplíny a pravdy".
Boj pokračoval i bojkotem soli dovážené z Anglie: Gándhí totiž naučil lidi, jak ji extrahovat z mořské vody. Cesta vpřed však neprobíhala hladce. Docházelo k velkým násilnostem ze strany Angličanů, při jedné mírumilovné manifestaci postříleli 400 osob. Násilností se dopouštěli i manifestanti, což přimělo Gándhího přerušit Satyagrahu a pokračovat v ní až později. Angličané obecně reagovali tak, že střídali ústupky s represemi.
Odmítání násilí znamenalo pro Gándhího víc než jen pouhou formu boje či prostředek k dosažení politického cíle. Nenásilí je bojem proti nespravedlnosti, potvrzení lásky k druhým lidem, hledání Pravdy. "Dlouhá zkušenost mne přesvědčila, že není jiný Bůh než Pravda…. Drobné a prchavé záblesky Pravdy, které jsem byl s to zachytit, mohou jen stěží poskytnout představu jasu, jímž je Pravda oděna. Ten jas je milionkrát silnější než jas slunce, které máme den co den na očích. To, co jsem zachytil, je popravdě řečeno jen nejslabší paprsek toho mocného jasu. Na základě veškerých svých zkušeností však mohu s naprostou jistotou tvrdit, že dokonalé zření pravdy může vyplynout jen z úplného uskutečnění ahimsy, nenásilí".
Tato nesnadná cesta však přece jen na konci druhé světové války přivedla Indii k nezávislosti. Nebyla to však nezávislost, o jaké Gándhí snil, země se rozdělila na Pákistán s muslimskou většinou a na Indickou unii s většinou Hindů. A právě v této atmosféře náboženského násilí došlo i k zavraždění Gándhího. Zabil ho hinduistický extremista v roce 1948. To však už Gándhí stačil světu předvést obrovskou síly Ahimsy, obrovskou sílu nenásilného boje.
Gandhí - citáty

Změnou, kterou hledáme ve světě, se musíme stát my sami.

Bez činu zůstává i nejkrásnější myšlenka bezcennou.

Radost, kterou působíme druhému má podivuhodnou vlastnost: odrazem se neoslabuje, ale vrací se k vám košatější a zářivější.

Ctnostný člověk nežije ctnostně proto, že z toho má užitek, ale proto, že je to zákonem a životadárnou mízou jeho bytí.

Oko za oko a svět bude slepý.

Mým cílem je přátelství s celým světem a největší lásku dokážu spojovat s nejtvrdším odporem proti bezpráví.

Slib nenásilí nám přikazuje nejvyšší pokoru a dobrou vůli v jednání s našimi nejúhlavnějšími nepřáteli… Snažíme se vládu paralyzovat jako systém, nikoli však zastrašováním, nýbrž setrvalým tlakem naší nevinnosti.

Síla nepramení z tělesné zdatnosti. Vyplývá z nezkrotné vůle.

Slabí lidé nedokážou nikdy prominout. Umět prominout je vlastnost silných.

Víra je určitým druhem šestého smyslu, který začne působit tehdy, když selže rozum.

Jestliže se domníváš, že celý svět je špatný, pak si uvědom, že se skládá i z tobě podobných lidí.

 
 

Reklama